Nejste přihlášen/a.
Zdravím, potřeboval bych velm nutně poradit, nevím co mam dělat a je to pro mě hrozně moc důležité.
S přítelkyní jsme spolu byli téměř rok a půl, pro oba to byl první vážný vztah. Bylo to vše moc krásné, já o ní vím že je ta pravá pro mě, ale někdy koncem března jsem zaznamenal změnu v jejím chování. Vydrželi jsme spolu dále, ale před týdnem to chtěla ukončit. Přiznala se mi že mě podvedla (ale prý s nikým nespala...) a už nemůže dál. Ale tvrdila že mě stále miluje a já jí také pořád miluju, nevěru jsem jí už odpustil. Bavili jsme se o tom a shodli se na tom, že to bylo z té "začátečnické" nerozvážnosti, jelikož to byl první vztah pro oba...
Každopádně, já ji chci hrozně moc zpátky, ale ona je z toho všeho mimo, má ještě nějaké osobní problémy... Říkala mi, že to neodpustila sama sobě, že se sobě nemůže podívat do očí. A že neví zda je schopná ještě někdy mít vážný vztah.
Proto moc prosím o radu, jak bych jí měl pomoci a zachovat se, ale takovým stylem, aby se ke mně chtěla a mohla vrátit? Ja v tomto nemám žádne zkušenosti, nevím vůbec co dělat a nechci ji ztratit protože vím že žádnou podobnou už nenajdu... Děkuji moc všem
Dobrý den mladý muži,
jsem důchodce /64 let/ a myslím si, že nějaké zkušenosti mám. Já jsem to nikdy tak neřešil, vždycky jsem si říkal, že kdo selže jednou, selže vždy. Chápu, že to bolí a člověk uvažuje o všech variantách /i té nejhorší/. Ale čas všechno zahojí a za pár měsíců se na všechno budete dívat úplně jinak. Pokud se neshodnete, je lepší rozejít se teď, než se rozvádět a případně se tahat o děti a majetek. Vím, že to nechcete slyšet, ale je to tak. Na toleranci případné nevěry máte čas po svatbě, ale jen jednou jak říká dr. Plzák. Nevím z kolika dívkami jste se již seznámil, kdy píšete, že podobnou již nenajdete. Jste ještě mladý a na ženění máte čas ještě asi 5 let. Prosím vás, nespěchejte. Vstupte do manželství po zralé úvaze, to je z 50% rozumem a 50% srdcem. Pokud tam není ani trochu rozumu, přejde zamilovanost /a ta dříve nebo později přejde a měla by zůstst láska/ bude to pro vás zlé vystřízlivěni. Příteli, přeji vám šťastnou volbu, které nebudete v budoucnu litovat. Hezké dny. Toni
Jen si, prosím tě, zachovej tvář a důstojnost. Nelez po kolenou, nepros, neslz! Jestli by byla sebemenší náděj , ztratil bys ji i úctu sám k sobě. Asi ti vrazím nůž do srdce, ale mi to příjde, že tě přestala mít ráda a nemá to srdce ti říct pravdu.
Tak to obaluje do takových blabla řečí. Každopádně nic nenaděláš, nezískáš ji nijak a nijakým způsobem zpět. A když, tak na chvíli a nikdy nebudeš mít jistotu, že ti bude věrná a že tě neopustí. Narovnej se, trocha důstojnosti a bez přehánění ji ukaž, o koho přichází. Že přichází o velkorysého, milého a chytrého kluka, který se umí chovat i oblíkat.
Jestli si zachováš tvář, je tady možnost, že si časem uvědomí, co ztratila a ozve se. A pobreč si, až budeš sám, někde v koutku. A to poslední, co bys měl udělat je nevzbuzovat lítost a soucit. Jakože-podívej se, co jsi se mnou provedla. To nikdy, nikdy. Přeji ti, ať se z toho rychle a bez následků dostaneš
Řekl bych,že nemáš co napravovat,že jsi udělal,co bylo v Tvých silách a řada je teď na Tvé přítelkyni.Já bych to již více neřešil a počkal,jak se to vyvine z její strany.Namé v žádném případě cenu jí do něčeho tlačit,to může být jen dočasné a problém se může časem vrátit.
Mohu se optat kolik Vám je a jste-li ve společné domácnosti?
Mne je 21 a ji bude za chvili 19. Ve spolecne domacnosti nejsme jeste, ale planovali jsme ji na pristi rok, protoze chtela do Plzne na vysokou, tak aby nemusela byt na koleji...
To ze nemam ja moc co napravovat vim, ale jelikoz ji porad miluju, snazim se ji nebo nam proste pomoct... Dekuju ale za reakci
Nejlepší bude,když se s tím problémem teď popere sama a Ty jí to nebudeš připomínat.Plus pro ní je,že byla ochotná s Tebou o tom mluvit
Pokus se jí nadbíhat a dělat vše pro to,aby zapoměla na tu nemilou věc.Kup jí třeba každý týden kytku...I ona musí zjistit,že Ty jsi ten pravý a jediný s kým chce žít...
Nejvíce se ale dva poznají,až když spolu sdílejí bydlení,každý večer spolu usínají a ráno se spolu probouzejí...
Dobre, budu se snazit ze vsech sil. Protoze bych udelal uplne vse, jen aby se to dalo dohromady (vim ze to asi neni dobre ). Jen teda jelikoz nejsme oba ze stejneho mesta, ja z Plzne a ona z Kladrub (do skoly chodi ve Stribre), tak to vidani neni tak lehke... auto nemam
, ale mam tedka zkouskove, cili casu celkem dost... Tak za ni mohu jezdit kdykoliv busem...
My jsme spolu obcas byli dele, spala u me na vikendy, o prazdninach jsem byl ja tyden u ni... A bylo to nadherne prave, proto to nechci jen tak zahodit kvuli jedny pitomy nevere...
Půjde také hodně i o Tvou trpělivost...Ale máš nakročeno správným směrem,odpustil si jí...To se cení,i ona to jistě cítí...Přeji hodně úspěchů v životě a hodně štěstí v lásce
Je krásné, jak svou přítelkyni miluješ i to, žes ji odpustil a jsi ochoten udělat pro vaši lásku vše. Nemáš to opravdu lehké a vím, že čekat, až si tvá přítelkyně ujasní, co chce, je neskutečně psychicky náročné, ale přesto si myslím, že děláš to nejlepší, co můžeš, tak tě chci povzbudit, abys za svoji lásku bojoval. To, že to za to stojí, víš ty líp, než ostatní, tak se jimi nedej odradit. Vždycky se najde někdo, kdo ti bude říkat, že to nemá cenu. Ale pokud máš odvahu řídit se svým srdcem, i za cenu, že možná zažiješ zklamání, tak do toho jdi.
Já jsem s přítelem řešila podobnou situaci, ve které jsi ty, a to dokonce víckrát. Sice v tom nebyla nevěra a ani na okamžik jsem nezapochybovala o jeho lásce, ale on si spíš potřeboval spoustu věcí v hlavě srovnat, prostě má už takovou povahu. Bylo to neskutečně těžké a prolila jsem spoustu slz, uvědomovala jsem si, že jsme jen kousíček od rozchodu, a já ho opravdu nechtěla ztratit. Ale vždycky jsem ho podržela a dávala mu najevo, že ho mám ráda, záleží mi na něm a chci být s ním a pokaždé se mi to vyplatilo. A každá taková krize nás ještě více sblížila a posunula náš vztah o kus dál. Jsme spolu dosud a šťastni.
Přeju ti, aby se to mezi vámi brzy urovnalo. Jestli je ta dívka pro tebe ta pravá, tak to určitě dobře dopadne.
Ještě jedna poznámka na okraj: to sestěhování bych na vašem místě odložila na dobu, kdy se mezi vámi situace opět trochu ustálí, pak to snáz ustojíte.
Dobře, děkuju moc za podporu... To stehovani bylo v planu az za rok, az bude mit po maturite... A to jako osobne optimista nejsem, ale myslim ze to snad uz tohle vyresene bude .
Ja citim ze ona pro me ta prava je, snazim se co to jde... Ale nerad bych aby se to neminulo ucinkem a nemela pocit ze na ni tlacim... Prochazi si tedka tezkym obdobim, musi si to srovnat v hlave a rozhodnout se zda je schopna mit vztah se vsim vsudy... Ja tohle plne chapu, jen nevim nejak moc jak ji v tomhle mohu pomoci...
Narozdíl od ostatních pisatelů si myslím, že životní lásku je možné potkat v každém věku, a že ne každá krize se musí řešit rozchodem. Můžete spolu zvládnout i větší překážky, ale musíte především chtít oba, nejen ty.
Proto ti doporučuji, aby sis se svou dívkou co nejdříve promluvil. Jsou v podstatě dvě možnosti. Buď se rozhodla vzah ukončit, jen neví, jak ti to říct, nebo k tomu nemá odvahu. Nemá cenu udržovat vztah, o který ten druhý nestojí, i když je možné, že se časem bude chtít vrátit.
Druhá možnost je, že ji na vztahu záleží a chce být s tebou, ale uvědomuje si, že to poněkud pohnojila a teď neví, jak z toho ven. S tím se dá něco dělat. To by sis měl zjistit v první řadě, a podle toho se zachovat. Někdo tu napsal, že bys na ni neměl tlačit, to jistě ne, ale tohle není nátlak, máš právo vědět, na čem jsi.
Ptáš se, jak můžeš své dívce pomoci, ale ty ji znáš, já ne. Víš, jak moc je citlivá, samostatná, jak se umí rozhodovat, co ji baví, těší, jak moc má potřebu se svěřovat ... Vypadá to, že jsi citlivý a vnímavý kluk, tak se snaž vžít do jejích pocitů a zkus si představit, co by asi ocenila. Můj tip je, že to bude nějaký zlatý střed mezi záplavou kytek a děláním mrtvého brouka (obě tyhle varianty tu někdo navrhoval).
Mě osobně by potěšil nevtíravý zájem, ale abych při tom měla pocit volnosti. Nenásilná romantika. Zopakování prvního rande. Pozornost a naslouchání tomu, co říkám. Naopak odradilo by mě: příliš květin, luxusní dary (pocit, že si mě chce koupit), příliš SMS a telefonátů, neustálé opakování toho jak mě miluje a nemůže beze mě žít, očividná snaha o postelové řešení, stavění se do role trpitele, zatahování společných známých do našich problémů, ale na druhou stranu i to dělání mrtvého brouka (nereagovat na sms, nebrat telefony). Ale každá žena je jiná, tak se rozhodni podle svého svědomí a podle toho, jak ji znáš.
Řekla bych, že váš vztah nebyl až tak pevný, když už po roce musíte řešit tyhle problémy. Víš, na každého člověka platí něco jiného, někdo ti tu radí, ať o ní bojuješ, kupuješ jí kytky atd. já bych na místě tvé dívky chtěla klid, nechtěla bych abys za mnou chodil. A pokud se ona rozhodla, že chce vztah ukončit, nebraň jí. Jste ještě mladí, bez závazků a čím dřív to ukončíte, tím líp...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.