Nejste přihlášen/a.
Přeji příjemný den,
je mi 38 let, jsem rozvedená, a již 4 roky jsem žila sama. Jsem halt v blbém věku, kdy přiměřeně staří chlapi hledají podstatně mladší a ti staří... No zkrátka jsem po delší době našla chlapa, kterej mě fyzicky i způsobem života přitahuje. Jenže mi docela vadí, že není zrovna moc chytrej... Není úplně hloupej, ale obzvláště ve společnosti, kdy se pokouší být vtipnej, vyzní většinou spíše trapně... Občas nepobere nadsázku atd, nepochopí to.) Ale když jsme spolu sami, tak se s ním dá docela mluvit, i když žádné hlubokomyslné věci, ale dejme tomu, že na to mám jiné přátele.
Něco ve mě mi říká, že bych měla v sobě najít trochu pokory a pro ty výhody, které by vztah mohl mít - on je spolehlivý, sex perfektní, určitě je do mě zamilovanej (jsme spolu teprve 2 měsíce), žije způsobem života, o kterém jsem vždy snila - bych měla sklapnout podpatky a tuto inteligenční nevýhodu přehlídnout... Jenže mám stále v sobě pocit, že se nějakým způsobem přemáhám. Takže pokora nebo to vážně nemá smysl...?
Děkuju za případný názor či zkušenost...
Já bych to zkusila. Mě taky vadí že můj partner neví ve kterém století byla bitva na Bílé hoře nebo neví kde leží Gruzie. Ale zase opraví sekačku, nahodí barák, atd. Inteligentní je, ale jeho všeobecný přehled je děsný. Jenže celý život pracoval na směny a staral se o dům a velkou zahradu + potom o rodiče. Na druhou stranu je spolehlivý, slušný, moc hodný, má rád zvířata a kytky, miluje houbaření a nevysedává po hospodách. A není to bačkora. Náš soused (hodně inteligentní), s vysokou pozicí v nějaké pojišťovně přijede ve 21h z práce, zaparkuje, jde do nonstopu kde vypije 7 piv a 5 velkých fernetů ve 2 ráno přijde domů, vyspí se a zase do práce... denně. Zkuste to, rozejít se můžete vždycky. Nikdo není dokonalý.
Nikdo není dokonalý. Člověk by měl umět občas i slevit ze svých nároků a opravdu trocha pokory není na škodu. Ale Vy ho znáte, my ne, takže rozhodnutí je čistě jen na Vás. Pokud Vám na něm něco vadí již po dvou měsících, bude Vám to vadit pořád. Zamyslete se nad tím, hlavně ho nevyužívejte jen proto, abyste nebyla sama..Záleží na tom, jaké máte priority. V každém případě se vždycky můžete vrátit k životu bez chlapa, pokud Vám tak bylo lépe, než s tímto mužem...
Takový člověk je zase šťastnější, nic nekomplikuje, neřeší blbosti, máloco ho trápí... a taky ho můžete lépe ovládat. Já bych to neřešil a bral co nabízí.
promiňte, ale mě se při čtení vašeho dotazu otevírá kudla, co mám na stole na obálky.
Vy se považujete za něco inteligentnějšího a vzdělanějšího a tím i lepšího? V tom případě si pořiďfte raději psa, než manžela. Jestli to nevíte, pak inteligencí existuje asi 10 druhů a ona IQ matematickologická je jen jedna z nich. Váš chlap možná jen prostě a obyčejně neumí komunikovat nebo se necítí dobře v intelektuální společnosti nebo má obavy že něco zvorá, no a pak samozřejmě něco zvorá. No a jaká je vaše reakce? Povýšená blahosklonnost. To je přesně ona vlastnost, která vadí americkým černochům na amerických běloších.
Vy potřebujete nařezat na zadek.
Ale jděte, je přeci přirozené, že si vybíráme partnery mimo jiné i pro jejich inteligenci (vztahovou, emoční...) Necitím se jako nadřazený druh, ani nejsem povýšena svou blahosklonností... Psala jsem, že jej respektuji a že jsou vlastnosti a hodnoty, pro které si ho vážím...
Ale bylo by fajn, kdyby se časem ukázalo, že se věci mají tak, jak je to uprostřed vaší odpovědi: "Váš chlap možná jen prostě a obyčejně neumí komunikovat nebo se necítí dobře v intelektuální společnosti nebo má obavy..."
Dobrý den, už nyní Vám to vadí a lepší to nebude. Nikdo není dokonalý a Vy si musíte rozmyslet, proč toho muže obdivujete. Pokud zvítězí rozhodování vrchem a ne spodem, tak se s ním zřejmě rozejdete, protože to nezvládnete. Nebo budete uzavřeni ve svém vztahu, nebudete nikam chodit a jeho "inteligenci" si budete užívat jen Vy. Zdravím!
doplněno 25.09.14 11:16:kapkanadeje - to je asi ten zásadní problém, že muž bez ženy vydrží, ale žena volí raději vztah mizerný, než samotu. Na samotu musí být "koule" a to každý nezvládne (bohužel, spíše ženy).
No zvažte, co od života chcete. Po dvou měsících známosti jde těžko poznat, jaký je člověk ve skutečnosti. Ale onen vám partner může mít třeba trému, tak se chová ve společnosti, jak se chová. Jenže, muž je do vás zamilovaný, vy evidentně do něho nikoliv. Z vašeho psaní jde ale cítit takový dost veliký odstup od toho muže. No nevím. Aby to nedopadlo tak, že vy s ním zůstanete, ale tu inteligenční převahu mu budete dávat dost najevo, protože vás časem začne jeho neohrabanost štvát. Toto není dobrý start pro kvalitní vztah. Nějaká jiskra z vaší strany by tam určitě taky měla být. Protože život není jen kvalitní sex, ale i běžné každodenní věci.
Neradím Vám, teď mluvím za sebe. S hloupým člověkem bych být nemohla. Za žádných okolností. Nepotřebuji kandidáta věd, ale mám ráda, když se muž dovede zapojit do slušného hovoru a o všem dovede promluvit. Prostě ráda vzhlížím k chytrému člověku. Což neznamená, že sama jsem v rodině ta hloupá. Manželé by měli být na přibližně stejné úrovni, měli by se doplňovat.
U hloupého partnera bych ve společnosti trnula, co kde pleskne za hloupost. Bála bych se s ním někam chodit, jak se zase projeví.
Ze života: znala jsem manželský pár, kde oba moc chytrosti nepobrali. Takže si nic nevyčítali, stačili si navzájem, nabouchali spolu 5 dětí. Děti chytré po rodičích. /takže by byly stačily jen 2, ažaž/
Když byli někde ve společnosti, pán pokaždé co 15 minut řekl na adresu své paní: KOUKÁŠ, JAK KDYŽ SE BOUKÁŠ! A dodal Hahahahahaha! Pak se rozhlédl po ostatních, jak on se umí bavit. Bylo nám to všem nesmírně trapné. Já bych takového chlapa na místě zabila. Nebo aspoň odešla. Naštěstí si byli rovni a té jeho paní to nevadilo.
Proto, jestli Vám jeho hloupost vadí a stydíte se za ni, pryč od něj. Je sice hezké, pokud umí opravit střechu, natřít plot či přehodit gumy od auta, ale manželé by se měli doplňovat i po stránce intelektu. Pokud nejsou na tom s rozumem oba podobně, časem by to stejně bouchlo. Jaga.
Pokud je ta inteligence skutečně propastná mezi vámi, nebude to fungovat. Měla jsem podobnou zkušenost, ano, ten muž mne přitahoval fyzicky, jenže i to se časem "okouká" a když tam mnoho jiného není? Vydrželo to ani ne půl roku...docházelo k situacím, kdy buď jsem vedla monolog a partner na mne pouze vyvaleně hleděl...anebo jsme mlčeli, to posléze...co myslíte, že následovalo, rozchod. A nakonec se i ten partner cítil sám špatně v intelektuálnější společnosti (v mé rodině, mezi známými). Nedokázal pochopit vtip, nadsázku, zapojit se do konverzace o životě, politice, nic...anebo plácl vyloženou hloupost. Spíše hledejte dál, partneři by měli být na podobné vlně v tomto.
Mě na tomto dotazu zaujalo toto: "žije způsobem života, o kterém jsem vždy snila". Moc by mě zajímalo, co bych si pod tím měl představit, zvláště s ohledem na to, jak ho popisujete (ne zrovna nejbystřejší).
Těžko radit jinému, jak, s kým má žít. Zkuste ho vzdělat, rozšířit obzory, dostat ze samoty ... A není to nějaký z Farmář hledá ženu?
Příjemný den i Vám ,
Rozhodnout se musíte sama , jen přidám jednu vlastní zkušenost. Měl jsem přítelkyni , vše super tak jak píšete , jedinej problémek byla právě ta chytrost. Z počátku mi to trochu vadilo jen ve společnosti , ale co si myslí ostatní tomu nedávám moc význam , takže nic nepřekonatelného. Jenže postupem času mi dost začalo vadit právě to nepobírání nadsázky. Dostával sem třeba za něco vyčiněno , chtěl sem to nějak odlehčit poznámkou a byla nepochopena a dopadlo to vše ještě hůř. Takových situací bylo více a nakonec to dopadlo spíš tak , že sem radši mlčel a nic neříkal. A vztah bez mluvení je o ničem , vadilo mi , že musím přemýšlet jak vhodně odpovědět. No nevydrželo to , ale těch problémů bylo víc nejen toto.
Řikal sem si super vztah super baba , prostě se přizůsobím , no ale víte co? Když má za sebou člověk ty léta života a chová se tak stejně 30 let a pak se změnit? Prostě to nešlo , neuměl sem to.
Tady někdo píše, že tomu svýmu tu hloupost odpustí, hlavně, že maká. Ale milá paní ono se vám taky může stát, že bude blbej, a přestane i makat. Jaká to je ostuda, když otevře pusu před známými, nevím jaký máte nastavený práh snesitelnosti blbostí. Mám zetě, docela fešák, který taky chytrosti taky moc nepobral, není ani vyučený a bydíme ve čtvrti, kde je každej nejmín direktor, Judr, Mudr a on jim nakukuje přes plot chce se s nima bavit jak dacan. Sousedé mě zastavují a ptají se, proč prý se jich pořád na něco vyptává? Takový to bodrý dobrýtro, co děláte, kde děláte, zrovna když leží a nic nedělají třeba se opalují. Je jasný jaký je to vůl. Oni jen zdvořile odpoví, žádný vykecávání, ale co si myslí to je mi jasný. Několik takových zprominutím idiotů jsem pár poznala, ale vzalo to rychlý konec člověk aby se styděl. Dcera se taky stydí, říká nic před ním neříkej, on hned všechno všem vykecá, ale už není nejmladší měla 2 děti když si jí vzal a jedno s ním na cestě. Chlapečka mají, zatím se stará, žádnej fachman a pracant to tedy není, taky moc peněz nepřinese asi za co. Chlap nemusí mít titul, ale musí mít vrozenou inteligenci, aby věděl, kdy, kde a co říct a to tomuhle chybí. Pozor na ně.
No to je přesně ono, abych se bála, co kde řekne Ještě to zkusím protože jsme spolu velmi krátce - sice 2 měsíce, ale z toho jen 2x ve společnosti a asi 6x sami, což ej fakt málo a ono to objetí po těch letech samoty... On za to nemůže, není to tedy jeho vina, ale zkrátka kde nic není, ani smrt nebere .-)
Díky moc za sdílenou zkušenost!
Ono opravdu záleží jak moc je nižší to IQ. Jestli se pak člověk ve společnosti stydí za každou větu, nebo jednou za večer a dá se to vtipem zahrát do autu.
Zase byste se nemusela tolik cítit nadřazená nad toho člověka. Ve Vašem textu jsem našla 4 chyby z toho jeden překlep. Zdravím - pt
zřejmě jsem ze staré školy - vždy jsem si musela toho svého vážit, vzhlížet k němu, musel mi něčím imponovat, jinak bych s ním nebyla... to vaše přemýšlení mi připadá trochu vypočítavé ve smyslu "lepší vrabec v hrsti než holub na střeše"... obávám se, že vám časem jeho nedokonalosti začnou lézt na nervy a stejně se na něj vykašlete... zeptejte se sama sebe, jestli ho vůbec milujete - jestli ne, tak není o čem přemýšlet...
Děkuji... musela jsem se nad sebou zamyslet, máte pravdu, chovám si vrabce, protože na střechu se mi nechce, neb se bojím, že budu mít závrať a všichni holubi odletí... A ano, asi jej nemiluji (i když já ve svých pocitech vždy dost tápu - složitý dětství a ještě nějaké geny), "jen" je mi s ním dobře, ale to taky může být těmi roky "samoty"...
Díky za reakci!
Zdravím, měla jsem to podobně a nakonec jsem ze vztahu odešla. On byl zedník, inteligenčně nic moc, jak píšete - ve společnosti byl spíš mimo, až do trapna, nebo seděl a koukal, protože nerozuměl, o čem se bavíme. Podotýkám, že se jednalo o běžné věci, fakt ne nějaký spolek MatFyzu . Bohužel jeho kamarádi byli to samé, takže se nešlo pomalu s nikým popovídat - krom trapných vtipů, o autech, chlastu apod.
Po dvou letech jsem to vzala. Nepotřebuji vedle sebe kvantového fyzika, ale aspoň chlapa, co si s ním můžu popovídat i o důležitějších hlubších věcech.
Ahoj, ve tvém příspěvku jsem našla 3 chyby.A to jsem dysortografik.jinak když ti to tak vadí už teď, 100% vám ten vztah dlouho nevydrží.můj chlap je taky níž než já, občas mi to vadí,třeba ve výchově,při řešení sousedských sporů jsem se za jeho řeči styděla,ale zase se s ním mám moc dobře,děti ho milují,ideální taťka.Já bych neměnila.Jenže mi jeho inteligence nikdy nevadila,jen v těchto 2případech.
A proč si asi tak myslíte, že jsem napsala, že jsem dysortografik? Já neřeším inteligenci,narozdíl od zakladatelky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.