Můj problém zní přecitlivělost.Ta se projevuje přehnanou empatií,soucitem.Také se projevuje tím,že neadekvátně reaguji na různé situace.Nebo tím,že davám volný průběh svým emocím.Vím,že je to špatně,ale nemůžu si pomoci.V ten moment jsem jiný člověk.Kvůli tomu jsem zabanován na různých internetových diskusních forech.Zdejšího admina jsem požádal o prominutí trestu a on mé žádosti vyhověl.Tím mu děkuji.Naposledy se má přecitlivělost projevila,když se tu objevilo téma potratové pilulky od ženy ,která nechtěla porod.Místo abych projevil soucit s nenarozeným životem,tak jsem nesmyslně podporoval onu ženu ve vysokém stádiu těhotenství.Toto stejné téma jsem rozvinul i na jiném foru,takže zablokován jsem i tam.Došlo to tak daleko,že jsem nesmyslně napadal účastníky diskuse,kteří se mnou nesouhlasili.Otázka zní jestli je má přecitlivost vrozená nebo má nějaké příčiny.Také je otázka,proč zrovna toto téma mě tak rezonovalo moji duši,že jsem se tak nesmyslně angažoval.Má někdo z vás přecitlivělost? Jak ji krotíte?
1x
Ludvíku, já si myslím, že nemáte svůj život. Své starosti a své radosti. A také svá snažení na cestě za svými cíly. Žijete jen příběhy jiných lidí, které naplňují a zraňují vaši prázdnou duši. Až budete mít pestrý život, koníčky, zájmy, záliby a duši plnou radostí a starostí o svou rodinu, budete chápat, že čtete o životě někoho jiného. O takovém životě, který svou lítostí nebo soucitem nemůžete vůbec, ale vůbec změnit. Ikdybyste vyplakal kýbl slz! Pokud tazatel sám nebude chtít, nezměníte nic. A vy už svou přecitlivělostí, vůbec! 
Vypněte comp, zavřete oči a udělejte si, sám pro sebe, inventuru, z čeho je váš život složen. Co jste vy a co jsou lidé a jejich osudy, které jste nikdy neviděl a nikdy ani neuvidíte. Stoupněte si, nahý před zrcadlo a zamyslete se, co se sebou uděláte. Se sebou. Ne s lidmi, kteří třeba o to ani nestojí a kterým stejně neumíte a nemůžete pomoci. Pomozte sobě! 
Hodně štěstí!
Babičko 
Nechci kopírovat,ale je tomu tak.Vy svůj život nežijete /bez urážky/.Nevíte,co znamená mít ženu,děti,o které se musíte starat.Zároveň se snimi radovat.Prožívat krásné chvilky,co se týče rodiny a vůbec života jako takového.Jít s nimi na koupaliště,na lyže,na výlety,na dovolenou,řídit domácnost z pozice muže.Je to asi pro vás těžké,ale vy jste uvězněn ve svém nitru.Co kdybyste se pokusil toto změnit? Najít si třeba pouze kamarádku,zajít s ní na kávu,na čaj,na pivko.Jít s ní do divadla,do kina,do fitka,atd.Zcela jistě by se váš život otočil o 360% a poznal by jste nepoznané a krásné to,o čem život vlastně je.Zeptejte se sám sebe,proč jste vlastně tady...
0x
Dobrý den, nějak nerozumím tomu pojmu přecitlivělost - spíše máte problém se ovládat a zvládat své emoce. To potom přechází až v agresivitu (zatím zřejmě jen slovní). Zkuste si více promýšlet své činy dříve, než je uděláte - tedy, nejdříve myslet a potom konat (nikoliv opačně). Zdravím!
doplněno 25.09.14 00:24:Pokud hledáte kořeny svých problémů, tak je hledejte v dětství - rodina, výchova, prostředí.
To vše formuje dítě a zakladá na jeho problémy v dospělosti. Proto nejsou lidé normální a stále něco řeší, trápí se a hledají. Ale, nenaleznou - je to uloženo v jejich hlavě a tam nehledají.
doplněno 25.09.14 08:06:Ona bude souvislost i s Vaším jiným problémem (viz odkaz). Máte tenze, které vedou až k agresivitě.
Jistě to by mohla být dobrá odpověd´.Ted´je otázka odkud moje emotivnost má kořeny.Nemohla by ji mít v sexuální zdrženlivosti?A ta zase vyplívá mimo jiných z obav nechtěného otcoství.Možná i proto toto téma mě tak zaujalo...
0x
Nepřeceňujte výchovu, byť působení na človíčka do takových 5 let ho hodně "vytvaruje". Moc toho si neseme v genech, určitě nad polovic. S typem nervové soustavy se rodíme. Někdo je flegmatik, kliďas už od kolébky, jiný má dráždivější nervy a snadno vyletí, vzplane. A pak tu ještě existuje sebevýchova. Průběžně celý život se nějak musíme regulovat. Těm cholerickým to dá víc práce. Důležité je, že si uvědomíte, že Vaše jednání už je za hranou a že s tím chcete něco dělat. Pak rozhoduje vůle a kázeň a podpora okolí. Asi to není rada, ale vysvětlení. Měla jsem jednu kolegyni, která byla velice silná osobnost,moudrá,férová, kultivovaná a vstřícná. Měla za sebou těžké životní trauma,což jsem dlouho nevěděla. A ač byla jen o pár let starší, zvolila jsem si za životní vzor. A když jsem stála před nějakým rozhodnutím, měla se nějak zachovat, vždycky jsem si řekla, jak by asi na mojem místě jednala Zdenička. Najděte si někoho, nebo si svůj vzor složte ze dvou lidí. Mně to pomohlo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.