Dobré dopoledne.
Sedím tu tak, a přemýšlím. V poslední době si to musím pořád promítat v hlavě dokolola. Hledám nějaké řešení. V noci se mi zdají sny. Dnes v noci zas.Od šesté třídy až po devátou ZŠ jsem se potýkala s psychickou šikanou. Byly to i nadávky můj vzhled (chodila jsem a do ted chodím nenamalovaná, chci být sama sebou a neschovávat se za tunou Make-upu), shazování věcí (pouzdro, sešity..) z lavice... Trvalo to, už moc dlouho. Doma jsem brečela a chtěla jsem přestoupit do školy jinam. Mamka to poznala, že se něco děje. Pak jsem musela vyklopit co se děje, řešilo se to, když jsem chodila do 7.třídy, s výchovnou poradkyní. Všichni dotyční se mi museli omluvit ( bylo to jen tak naoko před učitelkou, aby nedostali poznámky, či dutky.), ale bylo to ještě horší. Věděla jsem to, že mě nesnáší. Dělali sice strašně, že se se mnou chtějí bavit, ale já prostě vycítila, že je to naoko. Všichni se obrátili ke mně zády a to kvůli tomu, že JSEM SE DOBŘE UČILA a výše uvedené důvody. Byla jsem jen taková ta, která jsem jim byla dobrá na úkoly a dopisování sešitů a kdyby náhodou bych se vzepřela tak bych byla ta nejhorší, byla bych ta co by byla strašně lakomá... Přišla jsem na střední, čekala jsem změnu, změna byla v tom, že mě nešikanovali a úspěšně mě nepomlouvala celá třída ale jen 2 holky, protože jsem byla lepší než ony. Ale na ty, jsem si zvykla a ty mě tak nerozhodí, protože se zbytkem třídy držíme pospolu. Ale zpět k te základce. Nedávno na FB skupině jejich třídy + do které jsem patřila i já, řešil nějaký školní sraz.
Co mám dělat? Mám na ten sraz vůbec chodit, sice je to už 5 let zpátky, ale ...? Jak by jste v mé situaci reagovali vy? Stalo se Vám něco podobného?
Kdybych to doma řekla, že máme ze ZŠ sraz, tak by mě doma nutili tam jít a bavit se s nimi, protože mamka si doteď myslí že ta šikana probíhala jen chvilku, a že to byl vlastně takový omyl, že to ty děcka vůbec tak nemyslela. Myslela si, že celé ty 4 roky jsem se cítila v té třídě dobře. Sice po těch 5 letech co jsem ze ZŠ pryč, se mi moje bývalá spolužačka a zároveň nejlepší kamarádka z dětství omluvila, ale prostě...nevím. Vidím tam to ale, protože před těmi pěti lety jsem se chtěla s těmi některými lidmi už mimo základku, jak jsme čekali na zastávce na dopravní spoj do střední školy. Chtěla jsem to urovnat a vyřešit to a normálně se bavit už o něčem jiném, nechtěla jsem dolízat. Ale jedna holka co měla na mne tel. číslo mi napsala SMS a do doslova cituji " Nelez za nama" To samozřejmě nikdo neví z mých příbuzných, protože velký problém je v tom, že bydlíme na vesnici a všichni rodiče se navzájem znají.
A ještě jsem se chtěla vrátit k tomu malování. vůbec se nemaluji. Ráno jen zakryji akné korektorem a vyrážím do ulic. Jsem jediná ze třídy, která se nemaluje. Myslíte, že když se v dnešní době žena nemaluje, má šanci si najít nějakého partnera? Protože já sama u sebe vidím, že ne. To je mi už devatenáct a to jsem nikdy jsem s nikým nechodila a atd. Ale prostě dnešní móda se mi absolutně nelíbí. Nanést na sebe desetimetrový nános makeupu a linky a řasenku. Chtěla jsem být sama sebou a chtěla jsem aby můj budoucí partner viděl mě a ne jen vyhlazenou makeupovou královnu. 
Přece by se mu to asi nelíbilo, kdyby potkal dokonalou panenku, a jednou ráno když se vedle ní probudí tak bych se lekl, co si to dotáhl domů. Toho jsem se chtěla vyvarovat, jenže... Moje naděje je čím dál tím menší, sice se říká že věk je jen číslo ale já na ten vztah už přestávám věřit. Do společnosti, do divadla na diskotéky chodím ale prostě ne a ne. Ale nevím, čím to je Někteří kluci mě prostě berou jako kámošku na dobrý pokec, ale na nic víc to nikdy neni Nikdy jsem nekouřila. S alkoholem jsem ani moc začínat nechtěla, protože můj otec měl s ním problémy, a nakonec mu selhaly játra a pak zemřel. To samozřejmě krom rodiny nikdo neví. Nechci, aby mě ve škole litovali, tím by mi vůbec nepomohli, protože já jsem měla otce, když se nenapil strašně moc ráda. Tím že moc nepiji, vypiji jen tak max. jedno pivo čí 2 skelničky vína a dál prostě nechci, mám k tomu zábranu.
A konec...sice by toho bylo ještě mnoho...
Děkuji za rady a promiňte, ale potřebovala jsem se někomu vypsat, protože to ve mne vře už moc dlouho, jelikož nemám nikoho komu bych se s tím svěřila a taky se trochu stydím o tom mluvit...
1x
Dobrý den, máte (oprávněný) mindrák ze školních let a toho se asi nezbavíte, resp. bude se Vám vracet. Já bych po takové zkušenosti na žádný sraz nešel. Všichni se tam budou vychloubat, jaké mají úspěchy, bude se vzpomínat na školu a to Vy zrovna nemusíte. Ale, buďte si jistá, že tam řeč o Vás bude. Myslím, že nemá význam stýkat se s někým, kdo o to nemá zájem a kamarádství už tam nenavážete. Pokud jste trochu hezká od přírody, tak se malovat ani nemusíte - není to povinnost. Snad trochu zakrýt nedostatky a vylepšit přednosti. Ovšem, muži jsou na vzhled ženy "vysazeni" geneticky, tak s tím zase nebojujte a berte to jako fakt. Někdo má tu smůlu (nebo štěstí), že není tak přitažlivý a zůstává kamarádem. Ale, ani to nemusí být stále a jednou někoho najdete. Vlastně máte dost času - i pracovat na svém sebevědomí (které nebude vysoké), usmívejte se na kluky a buďte přirozeně svá. Zdravím!
Zdravím, z pmého pohledu bych tam také nešel.Divím se, že řešení skončilo výchovnou poradkyní a že se do toho nezapojila kriminálka PČR a sociální odbor. Aktéři by dostali záznam a výchovná opatření.
Za mě bych tam určitě nechodil, když se zadaří, tak za pár let si člověk už ani nevybaví všechna jména spolužáků a ty co potká na ulici, prostě přehlídne. Některé to bude žrát a to je dobře, ale některé ne. Vy si ale nic nevyčítejte a buďte sama sebou.
P.S.: Decentní malování k ženě patří, tak se nebojte experimentovat. Co se týče kouření a nepití alkoholu, to schvaluji. Ničí to zdraví, ničí lásku a vztahy a leze to do peněz.
1x
Chápu tě, ale myslím si, že to zbytečně moc řešíš. Dělej to, co ti vyhovuje, co tobě něco přináší a přehlížej, co si o tom myslí ostatní. Je to tvůj život a co má přijít, to přijde. Já měl taky kamarády mimo třídu a mimo školu. Srazů se nezúčastňuji, protože to prostě nebyl kolektiv, který by mi něco přinesl. A poslouchat tam osudy spolužáků nebo se svěřovat se svým, to opravdu nemusím. Pokud se chci s některým z nich spojit, tak je mnoho jiných způsobů.
1x
To co tady popisuješ nevidím jako problém. Na sraz prostě nechoď. Já se spolužáky ze základky problém nemám, ale zase si prostě nemám co říct se spolužáky z gymplu, tak prostě na tyto srazy nechodím. Na vysoké už to bylo zase v pohodě.
Dobře se učíš, podle toho co píšeš dokážeš přemýšlet a jsi asi inteligentní. Že nemáš v 19 kluka, to nepovažuji za nějakou tragédii. Na nějakého sobě rovného časem narazíš. Třeba to nebude žádný playboy, ale nějaký inteligentní "vědátor", nebo co já vím. Když budeš vypadat aspoň trochu k světu (nebudeš jen koule sádla), určitě s tím nebudeš mít problém. Stačí se nestresovat, působit příjemně, nelámat to přes koleno. To že nepiješ a nekouříš je dnes velké plus. Třeba hledej nějaké aktivity, kde se setkáš s novými lidmi. Btw. k tomu malování - já třeba nemám rád zase holky, které jsou hodně zmalované, "vystajlované" a mají na sobě tolik voňavek, že jsou cítit přes troje zavřené dveře. Většinou tím dávají najevo svoji povrchnost, jsou líné, neschopné řešit problémy a fixované jen na svůj vzhled. Na nějaké krátké povyražení asi v pohodě, ale na dlouhodobý vztah úplně o ničem.
0x
Proč být tak zásadová? Proč extrémy? Není pravda, že člověk musí na sebe nanést tuny líčidel! Můžete se nalíčit pouze decentně a být prostě jenom upravená. Určitě budete mít potom hezký pocit i sama ze sebe, takový vnitřní. To se projeví i na celkovém chování, člověk je přívětivější /ne že by jste nebyla, to Vás tak neznám/, sebejistější. Takže možná jít k nějaké kosmetičce, vizážistce a požádat o radu a ukázku jednoduchého, minimalistického líčení. Jistě chodíte také ke kadeřníkovi a nenecháváte dlouhé vlasy, jako naše babičky do copu.
S tím alkoholem S Vámi souhlasím. Také jsem taková. Vypiju jednu, dvě skleničky a pak končím, nebo nepiji vůbec, když na to nemám chuť. Nemůžete poslouchat někoho, kdo Vás nutí pít, nebo, že kolektiv pije, tak musím též, aby člověk zapadl. To je Vaše rozhodnutí, Vaše tělo. Možná, že játra tolik nesnesou a Vaší nechutí se tělo brání nějakým špatným následkům. Proč si ničit vlastní zdraví. Je dobře, že signály svého těla posloucháte.
Ohledně setkání spolužáků po letech. Podle mého je to po pěti letech brzy. Jestli byla dobrá parta, tak se sejdou, budou rádi, že se zase uvidí. U Vás je určitá obava, špatné vzpomínky. Nehrotila bych to. Není to povinné. Jednejte tak, aby jste byla Vy spokojená. Nedělejte si násilí. Ty srazy se budou opakovat třeba i za deset, dvacet let. Něco v životě dokážete, čerstvé vzpomínky vyblednou a třeba zjistíte, že se na sraz budete těšit. Moje zkušenost je taková, že jsem po ZŠ přes 40 let, bydlím v místě školní docházky a nebyla jsem ani na jednom srazu. Nezvládla bych to psychicky, ani jsem neměla tu potřebu. S některými spolužáky jsem se viděla u nás na městě, s dobrými kamarádkami se občas zastavila a pokecala na ulici. Také mě zvali, to se ví, ale prostě jsem nešla a nic se nestalo. Někdy jsem se zeptala, co a jak probíhalo a když jsem zjistila co a jak, tak jsem o nic nepřišla. Nějaké prezentování sama sebe, chlubení, to není moje parketa, opilí spolužáci a nějaké nevěry pod vlivem alkoholu, asi tak.
Co uděláte, je Vaše rozhodnutí. Jenom popřemýšlet, co a jak cítíte, ale občas i změnit názor. Ina to člověk právo.
doplněno 20.09.14 11:47:I na to má člověk právo. Oprava poslední věty.
0x
Nechce se mi rozepisovat, tak jen bodově můj pohled na věc:
1) Základka je většinou peklo - srovnávání (dovedností, chování, oblečení, věcí např. mobilů), pomlouvání, naschvály, šikana... Když se kamarádíš s jedním nebo dvěma, většinou proti sobě poštveš další tři, atd.
2) Na střední už je to někde jinde, ale pořád se tvoří skupinky, které se spolu moc nebaví.
3) Na vysoké škole už se snaží všichni mnohem víc držet spolu (samozřejmě to globalizuju a vychází to z mých postřehů, neplatí to vždy)
4) Na sraz bych šel, pokud tam bude aspoň jeden nebo dva lidi, se kterýma vycházíš. Po pěti letech se vztahy většinou srovnají, min. nebudou se řešit věci, které někoho přivedou do rozpaků; po deseti letech už to bude mít zase úplně jinou úroveň
5) Malování - když to napíšu blbě - každé zboží má svého kupce, máš k tomu zdravý přístup, ale v dnešní době trochu nekonkurenceschopný. I když se v tom moc nevyznám, protože nejsem žena, navrhoval bych aspoň nějaké zvýraznění - oči, rty (velice decentní a postupně třeba přidat). Ale někdo to opravdu nepotřebuje, vypadá velice dobře od přírody. Jinak bych to s prominutím přirovnal opět např. k nějakému zboží (obal prodává, to co je vevnitř, tomu člověk teprve musí přijít na chuť 
Na instantních potravinách jsou taky pěkné fotky uvařeného jídla, ale ve skutečnosti to vůbec tak dobře nevypadá, důležitější je chuť, i když samozřejmě ta u instantních jídel není zrovna bůhvíjaká
6) Závěr - dal bych tomu ještě čas a zkusil se zamyslet, co by šlo zlepšit a bylo by z tvého pohledu přijatelné.
0x
A proč bys tam chodila? To je jako položit hlavu na špalek. Jsi už dost velká na to aby sis rozhodovala a tom jak naložíš se svým časem. Jinak bych ti doporučil zapracovat na sebevědomí a přidat na životním (jak to správně formulovat?) na životním elánu. V této době se ti asi nebude dobře žít s heslem: Seď panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě. I když se nemaluješ, tak to neznamená, že musíš být pro ostatní neviditelná a průhledná.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.