Školní sraz + vyhlídky do budoucna

Zdravím, z pmého pohledu bych tam také nešel.Divím se, že řešení skončilo výchovnou poradkyní a že se do toho nezapojila kriminálka PČR a sociální odbor. Aktéři by dostali záznam a výchovná opatření.

Za mě bych tam určitě nechodil, když se zadaří, tak za pár let si člověk už ani nevybaví všechna jména spolužáků a ty co potká na ulici, prostě přehlídne. Některé to bude žrát a to je dobře, ale některé ne. Vy si ale nic nevyčítejte a buďte sama sebou.

P.S.: Decentní malování k ženě patří, tak se nebojte experimentovat. Co se týče kouření a nepití alkoholu, to schvaluji. Ničí to zdraví, ničí lásku a vztahy a leze to do peněz.

trtr, souhlas, neopisovala jsem, jenom než jsem to sesmolila, tak už jste to vyvěsil, máme velmi podobný názor i vyjadřování

Proč být tak zásadová? Proč extrémy? Není pravda, že člověk musí na sebe nanést tuny líčidel! Můžete se nalíčit pouze decentně a být prostě jenom upravená. Určitě budete mít potom hezký pocit i sama ze sebe, takový vnitřní. To se projeví i na celkovém chování, člověk je přívětivější /ne že by jste nebyla, to Vás tak neznám/, sebejistější. Takže možná jít k nějaké kosmetičce, vizážistce a požádat o radu a ukázku jednoduchého, minimalistického líčení. Jistě chodíte také ke kadeřníkovi a nenecháváte dlouhé vlasy, jako naše babičky do copu.

S tím alkoholem S Vámi souhlasím. Také jsem taková. Vypiju jednu, dvě skleničky a pak končím, nebo nepiji vůbec, když na to nemám chuť. Nemůžete poslouchat někoho, kdo Vás nutí pít, nebo, že kolektiv pije, tak musím též, aby člověk zapadl. To je Vaše rozhodnutí, Vaše tělo. Možná, že játra tolik nesnesou a Vaší nechutí se tělo brání nějakým špatným následkům. Proč si ničit vlastní zdraví. Je dobře, že signály svého těla posloucháte.

Ohledně setkání spolužáků po letech. Podle mého je to po pěti letech brzy. Jestli byla dobrá parta, tak se sejdou, budou rádi, že se zase uvidí. U Vás je určitá obava, špatné vzpomínky. Nehrotila bych to. Není to povinné. Jednejte tak, aby jste byla Vy spokojená. Nedělejte si násilí. Ty srazy se budou opakovat třeba i za deset, dvacet let. Něco v životě dokážete, čerstvé vzpomínky vyblednou a třeba zjistíte, že se na sraz budete těšit. Moje zkušenost je taková, že jsem po ZŠ přes 40 let, bydlím v místě školní docházky a nebyla jsem ani na jednom srazu. Nezvládla bych to psychicky, ani jsem neměla tu potřebu. S některými spolužáky jsem se viděla u nás na městě, s dobrými kamarádkami se občas zastavila a pokecala na ulici. Také mě zvali, to se ví, ale prostě jsem nešla a nic se nestalo. Někdy jsem se zeptala, co a jak probíhalo a když jsem zjistila co a jak, tak jsem o nic nepřišla. Nějaké prezentování sama sebe, chlubení, to není moje parketa, opilí spolužáci a nějaké nevěry pod vlivem alkoholu, asi tak.

Co uděláte, je Vaše rozhodnutí. Jenom popřemýšlet, co a jak cítíte, ale občas i změnit názor. Ina to člověk právo.

I na to má člověk právo. Oprava poslední věty.

Nechce se mi rozepisovat, tak jen bodově můj pohled na věc:

1) Základka je většinou peklo - srovnávání (dovedností, chování, oblečení, věcí např. mobilů), pomlouvání, naschvály, šikana... Když se kamarádíš s jedním nebo dvěma, většinou proti sobě poštveš další tři, atd.

2) Na střední už je to někde jinde, ale pořád se tvoří skupinky, které se spolu moc nebaví.

3) Na vysoké škole už se snaží všichni mnohem víc držet spolu (samozřejmě to globalizuju a vychází to z mých postřehů, neplatí to vždy)

4) Na sraz bych šel, pokud tam bude aspoň jeden nebo dva lidi, se kterýma vycházíš. Po pěti letech se vztahy většinou srovnají, min. nebudou se řešit věci, které někoho přivedou do rozpaků; po deseti letech už to bude mít zase úplně jinou úroveň

5) Malování - když to napíšu blbě - každé zboží má svého kupce, máš k tomu zdravý přístup, ale v dnešní době trochu nekonkurenceschopný. I když se v tom moc nevyznám, protože nejsem žena, navrhoval bych aspoň nějaké zvýraznění - oči, rty (velice decentní a postupně třeba přidat). Ale někdo to opravdu nepotřebuje, vypadá velice dobře od přírody. Jinak bych to s prominutím přirovnal opět např. k nějakému zboží (obal prodává, to co je vevnitř, tomu člověk teprve musí přijít na chuť Na instantních potravinách jsou taky pěkné fotky uvařeného jídla, ale ve skutečnosti to vůbec tak dobře nevypadá, důležitější je chuť, i když samozřejmě ta u instantních jídel není zrovna bůhvíjaká

6) Závěr - dal bych tomu ještě čas a zkusil se zamyslet, co by šlo zlepšit a bylo by z tvého pohledu přijatelné.

To co tady popisuješ nevidím jako problém. Na sraz prostě nechoď. Já se spolužáky ze základky problém nemám, ale zase si prostě nemám co říct se spolužáky z gymplu, tak prostě na tyto srazy nechodím. Na vysoké už to bylo zase v pohodě.

Dobře se učíš, podle toho co píšeš dokážeš přemýšlet a jsi asi inteligentní. Že nemáš v 19 kluka, to nepovažuji za nějakou tragédii. Na nějakého sobě rovného časem narazíš. Třeba to nebude žádný playboy, ale nějaký inteligentní "vědátor", nebo co já vím. Když budeš vypadat aspoň trochu k světu (nebudeš jen koule sádla), určitě s tím nebudeš mít problém. Stačí se nestresovat, působit příjemně, nelámat to přes koleno. To že nepiješ a nekouříš je dnes velké plus. Třeba hledej nějaké aktivity, kde se setkáš s novými lidmi. Btw. k tomu malování - já třeba nemám rád zase holky, které jsou hodně zmalované, "vystajlované" a mají na sobě tolik voňavek, že jsou cítit přes troje zavřené dveře. Většinou tím dávají najevo svoji povrchnost, jsou líné, neschopné řešit problémy a fixované jen na svůj vzhled. Na nějaké krátké povyražení asi v pohodě, ale na dlouhodobý vztah úplně o ničem.

A proč bys tam chodila? To je jako položit hlavu na špalek. Jsi už dost velká na to aby sis rozhodovala a tom jak naložíš se svým časem. Jinak bych ti doporučil zapracovat na sebevědomí a přidat na životním (jak to správně formulovat?) na životním elánu. V této době se ti asi nebude dobře žít s heslem: Seď panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě. I když se nemaluješ, tak to neznamená, že musíš být pro ostatní neviditelná a průhledná.