Svadba věřících v březnu?

? "jako každý jiný měsíc" To asi těžko. Je doba postní. V této době by se svatby neměly konat. Záleží ale na kolik toto dodržuje kněz. Jak víme někteří kněží si začínají dělat co chtějí...

Ano? To se divím, že jste si toho všimnul, že si "někteří kněží začali dělat co chtějí". Vždycky kázali vodu a pili víno. Nejen pili, ale chlastali! Vždycky! Největší překážkou mezi Bohem a lidmi, je klér!

Limetko, do náboženství jsem chodila a kněz nás mlátil jako žito. Po hlavě, zezadu, když jsme seděli, přes záda, když jsme stáli. Pořád řval něco o pekle a o ohni. Špatně jsem spávala a byla plná hrůzy. Dodnes to ve mně je. Chodila jsem do školy v pohraničním městečku, kde byla církevní škola a také klášter. Když po revoluci upravovali klášterní zahradu, vykopali větší počet kosterních zbytků maličkých dětí. S děckama jsme nakukovali do okna fary, v době, kdy z kazatelny kněz křičel něco o půstu. Měl na stole nějakého upečeného ptáka. Dnes nevím, jestli to byla husa nebo kachna. A knedlíky se zelím a něco v neprůhledném džbánu. Dodnes mám před očima prázdniny u stařenky na vsi. Ubohé oblečení stařenky a sousedů vesničanů, jejich sepjaté zedřené, revmatické ruce, hubené klečící postavičky a v čele otylého kněze samo zlato a usměvavou, vypasenou papulou! A stařenku, jak rozbaluje mince svázané v bílém kapesníku, aby je mohla dát do míšku na tyči. Mám úctu před věřícími, mnohem raději potkávám lidi, kteří jdou z kostela, než ty, kteří jdou z hospody. Ale o kléru, kněžích, vím své. Nemám načteno z bulváru, ale zažila jsem. Díky tomuhle všemu, asi bych si vzpomněla ještě na pár věcí, v boha nevěřím, ale bojím se Ho.

Babko, já vás mám celkem ráda, ale tyhle nenávistné řeči jsou hrozná blbost a demagogie. Já nevím, kolik kněží znáte osobně, ale já dost a jsou mezi nimi lepší i horší lidé, ale převážná většina těch dobrých, poctivě pracujících pro dobro lidí a pro Boha. Ono že je někdo kněz, neznamená, že nepodléhá pokušením a nemá hříchy - to je člověk jako vy nebo já - klopýtající na cestě k věčnosti a Bohu a dělající chyby. Jakmile někdo začne používat slova jako "vždycky", "všichni" nebo"nikdo", zavání to nějakou podivnou záští a demagogií. A k vaší poslední větě - tou největší překážkou mezi Bohem a lidmi je náš vlastní hřích, nic a nikdo jiný.

Jo a k dotazu - není asi problém v postní době udělit si svátost manželství, ale ta zábava a veselice by v postní době být neměla- jenže - to není dogma, ale podle toho, jak to cítíte a máte ve víře nastavené, nikdo vám to nezakáže, když to budete chtít udělat, je to na vás. Já osobně bych asi v této době na svatební veselici nešla.

Babkazov, to je mi moc líto, že máte takhle otřesnou zkušenost, ale to je jako byste po setkání s jedním doktorem, který bere úplatky a je lump, flákač a neumětel, řekla, že všichni doktoři jsou verbež a k žádnému už nepůjdete, protože všichni jsou stejní - no nejsou a kněží taky ne a policisté taky ne... prostě mi tam zavadilo to zevšeobecnění. A nikdy to tak nebylo - byli kněží, kteří za nacismu položili život za lidi své farnosti, v koncentráku šli za jiného vězně dobrovolně na smrt, atd... Když člověk chce, vidí všechno jen jedním úhlem pohledu, ale pak tím škodí sám sobě. Nic není jen černé nebo bílé.