Dobrý den,
mám 2 syny - jeden už má svou rodinu a žije spokojený život. Druhý syn (mladší) mi však dělá starosti. Už od malička je narozdíl od prvního syna daleko více uzavřený, je to rozhodně introvert, nikdy nechodí ven, pořád sedí doma u PC a něco tam programuje nebo tak něco (nevyznám se v tom) a když mu řeknu, proč nejde někam ven za přáteli, řekne jen, že se učí a že ho nebaví se s něma bavit, že to jsou blbci, že pořád jen hulí a poflakují se, což chápu, proto jsem ho vždy nechal ať si dělá co chce a věnuje se tomu, co ho baví.
Léta plynula, syn ze základky přešel na gympl, poté odmaturoval. Teď prý chce na rok zůstat doma a pak asi půjde na vysokou. Ještě si prý není jistý oborem. Tak dobře, ale snažím se ho navnadit na to, ať ten rok nějak aktivně využije, třeba ať chodí po brigádách nebo ať si najde práci (rok praxe se hodí).
Ale to není věc o které se chci bavit - objevil se mnohem horší problém. Syna jsem NIKDY neviděl jen tak mezi lidmi, s někým se bavit, natož bavit se s děvčaty. Myslím si, že ještě žádnou dívku neměl. Je mu 21 a přijde mi to zvláštní. V jeho věku jsem vymetal diskotéky a užíval si mládí... on jen sedí zavřený doma u PC.
Když jsem se ho zeptal (jen tak mezi chlapy) jak to vypadá s ním a holkama, řekl mi, že mu to je fuk, že by ho stejně žádná nechtěla a tak on nechce žádnou taky... což mě docela šokovalo. Snažil jsem se ho přemlouvat, že neví, o co přichází... a hlavně jsem se ho ptal, co chce dělat na vysoké a PO vysoké, kdy si ostatní budou zakládat rodiny. On mi jen sebejistě řekl, že nikoho nechce, že už je zvyklý být sám a taky sám jednou ve stáří odejde. Že nechce svou rodinu, partnerku ani děti. To mě docela hodně šokovalo a taky trochu zklamalo, vzhledem k porovnání s prvním synem... snažím se mu vysvětlit, že pořád sedět u PC nemůže, že vzdělání a peníze a kariéra nejsou všechno a že takhle nebude nikdy šťastný, on mi ale řekl, že ho stejně žádná nechce, že už to zkoušel, ale že prostě nemá mezi ostatníma šanci a tak už ani nikoho nechce...
Nejhorší je, že on se vůbec nesnaží, troufám si tvrdit, že jeho sexualita je na úplném dně, nula... a když on tvrdí, že na to kašle, tak to myslí vážně... když on něco řekne, tak si za tím stojí a jen tak to nezmění. Nechápu, proč si chce tohle nejkrásnější na světe odepřít... ale když si to zpětně uvědomím, tak on je vlastně strašný sociopat, nechodí mezi lidi, s nikým se nebaví a je pořád sám. Docela mě to mrzí
1x
Já byl úplně stejný. Dnes je ze mě programátor a technik, umím několik světových jazyků a v práci řeším technické problémy, na které nikdo jiný nestačí. Vydělávám taky docela slušně.
Kdesi jsem slyšel zajímavou větu, na které bude určitě něco pravdy: "Společenská ostýchavost je znakem génia."
Takže bych to neviděl tak tragicky 
Holt každý jsme jiný.
1x
Ve Vašem popisu poznávám svého manžela. Trpí Aspergerovým syndromem, což je jakýsi "Inteligentní autismus". Tito lidé jsou většinou nesmírně inteligentní, o svém oboru nebo koníčcích, které je zajímají dokážou mluvit celé hodiny, úplně je to pohltí, ale bohužel mají zcela narušené mezilidské vztahy a interakce. O lidi nestojí, nemají přátele,jsou velmi uzavření, vztahy navazují velmi obtížně a ani o ně nestojí. Bohužel jednoho z nich jsem si vzala a věřte mi - je to dost peklo. Manžel lidem naprosto nerozumí, straní se jich, nedokáže se do nikoho vcítit a jeho schopnost empatie je na nule. Umí ale celé hodiny zaníceně vykládat o tom, co ho baví - auta, technika, historie válek.Nemá kamarády a přátele a celý život mě nutil, abych dělala totéž, neustále byly kvůli tomu hádky a rozepře. Výsledkem je, že dnes si žijeme každý po svém, já se věnuji svým koníčkům, on si jezdí sám do bunkrů, na kole, na výlety, a dělá věci, které by mě zrovna moc nebavily.Děti nemáme - mnažel je vždy bytostně nesnášel. Byli jste se synem u odborníka? myslím, že by u něj zjistil totéž. Takoví lidé nejdou bohužel předělat ani vyléčit, je třeba se s tím smířit. Nic jiného nezbývá! Budťe k synovi tolerantní, atˇ si dělá věci po svém, nechce rodinu, děti - inu, je to jeho volba. Přeji pevné nervy a trpělivost
1x
Asi by pomohlo ho vykopnout z baráku, obrazně řečeno. To by ho mohlo donutit něco dělat - tím myslím dostat se z ochranné ulity a začít řešit skutečné problémy dospěláka. Donutilo by ho to k interakci s okolím a třeba by se v tom i našel. Ono je totíž hodně pohodlné jen čumět do PC a nechat se defakto živit a oprašovat od rodičů, ale nikam to nevede. Měl by si včas uvědomit, co je definicí úspěšného života každého živého tvora, zatím má dětinsky převrácené priority. I když 21 není zase tak moc, stejně by bylo nejlepší, kdyby šel na nějakou vysokou mimo domov do nějakého vzdálenějšího města. A hlavně ho nenechat se flákat. Třeba po něm chtít měsíčně aspoň nějakou minimální částku za bydlení, aby byl nucený něco vydělat po brigádách a uvědomil si, že nic není v životě zadarmo. A že když mu nebudete podstrojovat tak snad pochopí i to, že bude možná do budoucna vhodnější, když si najde partnerku a na vše budou dva
1x
Vašemu synovi se mohlo stát, že se párkrát pokusil nějakou dívku oslovit a byl odmítnut. Z vlastní zkušenosti vím, že některé dámy to umí podat dost nevybíravě. To mu mohlo snížit sebevědomí a víru, že je schopen si najít vztah. Přestal to proto zkoušet, bojí se dalšího odmítnutí a z toho plynoucích špatných pocitů.
Pokud mu chcete pomoci, na vašem místě bych se mu zkusil více věnovat, prohloubil s ním "kamarádský" vztah typu otec-syn. S mým otcem jsem to tak měl od útlého věku a když jsme někde společně viděli hezkou mladou slečnu, patřičně jsme to komentovali. Pokud byste se synem šel někam, kde by byly přítomné i mladé slečny (krytý bazén, posilovna, kavárna), určitě byste si všiml, jestli po nich kouká nebo ho vůbec nezajímají. Třeba se o tom časem rozmluví a ukáže se, kde je problém. Musí ve vás ale cítit podporu.
0x
Přemlouvání nemá smysl. Je dospělý, pokud to takhle on sám chce, tak se s tím musíte smířit. Troufám si tvrdit, že ono to někdy přijde, a bude pro něj snazší se tomu poddat, pokud na jeho život v této oblasti nebudete dohlížet. Na druhou stranu, pokud žije u Vás a chce se rok před VŠ flákat (nebo využít čas ke svým koníčkům či dovednostem, jinými slovy), tak bych neustoupila z toho, že půjde minimálně na brigádu a bude přispívat na chod domácnosti. Živila bych ho pouze v době, kdy studuje. Pracovní (studijní) návyky se ztrácejí sakra rychle (něco o tom vím, jsem na pracáku 2,5 měsíce, příští týden jdu do nové práce a opravdu hodně se mi nechce... zvlášť když peníze mi ani moc nechyběly...), a od toho už je jen krůček k tomu, aby se na VŠ vykašlal a zůstal Vám doma celý život na krku.
Problém je asi to, že až bude nějakou slečnu nebo kamarády chtít, tak pro něj nebude snadné ve vztahu být. Do té doby se sám rozhodoval, najednou bude muset dělat kompromisy a ohlížet se na druhého. To je hrozně těžké se naučit, pokud si člověk zvykl na luxus samoty.
Ještě se vrátím k Vašim slovům, že si syn odepírá to nejkrásnější na světě. Neodepírá. Pro něj to to nejkrásnější není. Kdyby bylo, už by to udělal 
On samozřejmě neví, o co přichází... když nikdy neměl vztah ani pravé přátele. Proto je mi to tak líto, protože on si to ani nenechá vymluvit... jsem zvědavý, jak se mu bude dařit v brigádě / v práci.
Věřte mi, že on o to nepřichází. Pro něho to prostě krásné není. Kdyby mu mezi těmi lidmi bylo dobře, tak tam chodí přece.
Nechci teď vyznít hloupě nebo povýšeně, ale tohle vy extroverti nedokážete pochopit. Že nám je doma s knížkou nebo počítačem mnohem lépe, než venku mezi lidmi... mrzí mě to, celý život poslouchám, jak mám chodit ven a bavit se. Nikdo nechápe, že se bavím, jen jinak.
0x
Jsem holka (18 let) a s Vaším synem toho mám hodně společného. Jsem introvert, přímo nesnáším, když musím jít někam mezi lidi. Rodiče i bratr mi neustále domlouvají ať jdu ven. Nechci, nedokáží pochopit slovo nechci. Necítím se tam ani trochu dobře. Kamarádů moc nemám, ale netrápí mě to. Kluka jsem sice měla ale po roce to stejně skončilo, že málo chodíme do společnosti. Nenuťte syna do toho. Našel by si dívku, pak to (možná) skončilo a on by byl nešťastný ještě víc. Každý jsme nějaký. Bohužel extrovert nikdy nemůže pochopit introverta a naopak. Já nikdy nechápala bratra, jak může 2x týdně chodit s přáteli do hospody a pak s něma jet na chatu na 2 týdny. Ale respektuji to a nikdy jsem mu neřekla ani slovo. V tomhle jsou introverti asi víc ohleduplnější. Chápu, že jsme rozdílní a každému vyhovuje něco jiného. Já taky nejradši trávím čas doma, jdu ven se psem do lesa, kde není moc lidí, nebo minimálně 2x týdně navštěvuji babičky. Pro mě existuje jen domov, pes a nejbližší rodina. Čím se ale vymykám-po střední (kde mám asi jen 5 kamarádů) chci jít učit do školky. Chápu, že Vás to hodně trápí, stejně jako moje rodiče, ale nechte ho, nezměníte ho. Třeba to tak u něj není, ale já mám často pocit, že rodiče mají radši bratra. Mě neustále vyčítají, že zůstávám doma. Rodiče jsou oba společenští, bratr je celý po nich. Studoval a pracuje ve stejném oboru jako oni. Jsou na něj pyšní. Stejně jako Vy na svého staršího syna, protože má rodinu. Proč by ale měli být pyšní na mě? Nebo Vy na mladšího? I takové otázky mi občas lítají hlavou a Vašemu synovi možná taky.
0x
Dobry den, Vas syn zacne chodit do prace a pozna jidi a devcata tam. Bud preskoci jiskra a neco se zmeni a nebo take ne. V kazdem pripade to nechte na synovi. On se urcite spatne doma neciti. Nabidl by jsem mu jen, ze kdyby si chtel promluvit, tak tu jsem pro nej a ze dulezite pro Vas je, aby byl on spokojeny
0x
Dobrý den, jedinou radu, kterou pro Vás mám je, abyste ho nechal být. To co popisujete mi připomíná mě. Jsem úplně stejný. Trpím, když mám jít někam mezi lidi, protože si s většinou prostě nerozumím. Je mi dobře doma samotnému než někde venku s bandou zhulenců. A co mě nejvíc dokáže naštvat je to, když mi někdo řekne ať jdu ven nebo ať jdu za "kamarády". A úplně nejhorší otázka od mé matky je "Kdy už si najdeš holku?" Co mám na to asi odpovědět? Až si najdu, tak si ji prostě najdu. Neřeším to, mít vztah pro mě není priorita. Ale ostatní lidi tohle prostě nepochopí.
0x
Kdyby byla rodina a vztahy tak úžasná věc, proč je tu tolik nevěr, podvádění, rozvodů atd. Proč by si měl v 25 základat rodinu a pak celý život platit jen do rodiny, to je snad ještě větší stereotyp. Jít do práce, domů, postarat se o rodinu a každý den totéž. To fakt není něco, po čem se dá toužit. Určitě bych se ho snažil dokopat do práce přes ten volný rok, ale do ničeho jiného bych o nenutil, pro některé lidi není o co stát, v podstatě je to mrhání časem.
0x
Připadá mi, že mladík si není jistý sám sebou, má nízké sebevědomí.
Nedokáže se o ničem sám rozumně rozhodnout. K té škole. Když jsem maturovala na gymnásiu, všichni žáci měli už nejméně rok představu, co by chtěli v budoucnu dělat. Ten by rád medicínu, ta VŠ ekonomickou, onem stavební či dopravní, další zase pedák. Nebyl mezi námi nikdo, kdo si dosud neujasnil budoucí obor, nikdo, kdo by rok zbytečně vyčkával a lelkoval. Když bude sedět doma,myslí si snad, že za rok si jistý nějakým oborem bude? Ztrácí zbytečně rok a navíc, pomalu se mu poznatky poztrácejí z hlavy. Za roku bude dělat přijímačky na VŠ daleko obtížnějí, než hned po SŠ, když byl zvyklý se učit, když měl čerstvou maturitu. Nevím, co doma dělá. Ale co mu bude v jeho oboru platná nějaká brigáda třeba ve skladu či doplňování zboží v supermarketu? A podobné nejběžnější brigády?
Ten člověk si zkrátka v ničem nevěří. Proto se bojí jít do vztahu s dívkou, bojí se odmítnutí, posměchu, ostudy. Jak to řešit, nevím. Je to prostě taková nevyhraněná povaha.
Asi ho budete muset nechat být, aby si žil tak, jak si sám myslí. Nebude jediný, kdo prožije život sám, bez rodiny a dětí. Takových lidí je hodně a nejsou proto o nich horší, než ženatí.
Spíš než do ženských jste ho měl mít hned ke zkouškám na VŠ. Obor, pokud by mu neseděl, se dá změnit. Ale mám pořád takový divný pocit, že za rok to už nedá, nebo s velkými těžkostmi. A být jen absolventem gymnásia je na nic. Viz úryvek z básně: "Kdo chvíli stál, již stojí opodál..." Jaga.
0x
Jejda, já jsem si myslela, že vám dělá starosti syn, který má tak minimálně 37 let. A ejhle, on je jednadvacetiletý klučík. Nechte ho být a do ničeho ho nenuťte. Jak chcete introverta donutit, aby vymetal zábavy a diskotéky? To je proti jejich přesvědčení. Takový skálopevný introvert prostě nikam tam nepůjde. Kluk možná později vyspívá, proto mu ani ta sexualita nic neříká. Na vysokou školu chce jít, možná že tam pozná děvče a zamiluje se. Co vy víte. Anebo taky ne a prožije život sám a možná bude i tak spokojený.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.