Ujel mi vlak se životem

Od: Datum: 04.09.14 23:31 odpovědí: 23 změna: 29.09.14 20:23

Ahoj.

Začíná podzim, doba, kdy na mě splín, smutek a úzkost padají mnohem častěji než v létě nebo na jaře. Pociťuju to v posledních dnech na sobě a vím, že to teď bude tak několik měsíců mnohem intenzivnější, hlavně kvůli té zimě a tmě. Ty pocity není lehké popsat... V podstatě taková úzkost kombinovaná se smutkem.

Ujel mi vlak. Nikdy jsem neměla žádný dlouhodobý vztah. S nikým jsem nespala. Měla jsem dva krátkodobé vztahy. První byl spíš tak nějak, že jsem asi někoho našla, ale spíš jsem si s tím člověkem jen děsně pocitově rozumněla, ale vlastně mě vůbec nepřitahoval. Ale bavilo mě bejt s někym, kdo mě má rád a s kým si můžu povídat a s kým chci být co nejčastěji a zkrátka mít konečně něco jako vztah... Ale nebyla tam ta přitažlivost, takže když došlo na sex, nějak to vůbec nešlo, asi protože mě to ani moc s ním nelákalo a vlastně kvůli tomu u mě asi vzniklo nějaký trauma... Protože cca před rokem a půl jsem byla schopná se konečně opět zamilovat, a tak nějak víc doopravdy, i se mi ten člověk líbil a přitahoval mě. Dost jsem se zamilovala, ale furt tam bylo to moje trauma, o kterym jsem mu nic neřekla. Takže když jsem konečně spala u něj, tak jsme usnuli v obětí, dala jsem mu najevo, že tu noc s ním ještě spát nechci... Samozřejmě to asi vůbec nepochopil, nevim, bylo by mi v mym věku trapný mu říct, že jsem s nikym předtim nespala. Ale nebylo to, protože bych nechtěla, prostě jsem měla strach a chtěla jsem ještě chvíli počkat, jít na to postupně a hlavně a to především mu důvěřovat a nebýt ve stresu. Což se asi dá vyřešit jedině časem. Myslela jsem, že mu to nevadí, ale hned pár dní potom se přestal ozívat (a to všechno bylo předtím naprostej ideál a vypadalo to i z jeho strany jako zamilovanost), až mi nakonec asi za týden dva řekl, že konec, že vlastně asi neni zamilovanej atd. Ale mě to nějak děsně vzalo, myslela jsem si, že to je ideál, ten muž byl přesně takový, jakého bych chtěla, ať už zájmy, názory, zaměstnání, kamarádi... Zkrátka ani teď z toho nejsem vůbec v pořádku a bohužel ho občas musím vídat a máme společné známé. Nicméně mi kvůli tomu ještě více kleslo sebevědomí, které už tak bylo dost na nule.

Protáhla jsem si studium na VŠ, protože jsem první rok studovala obor, který mě nebavil, pak jsem se teprve dostala jinam a pak ještě poslední rok jsem vyjela na zahraničí pobyt. Suma sumárum budu muset studovat ještě dva roky, abych byla magistr, teď jsem už rok alespoň bakalář.

Myslela jsem, že mi semestr v zahraničí pomůže, ale vůbec... Bylo to celkem fajn, ale teď je opět vše ve stejných kolejích, jako bych nikam neodjela, jako bych stále byla tady. Dalo mi to snad jen to, že si teď dokážu představit, že bych žila jinde než v Praze, resp. jinde než v ČR, což jsem si předtím nedovedla představit.

Nemám teď práci, resp. kvůli škole můžu mít jen part time job, tak obcházím nějaké pohovory, snad by jeden z nich mohl vyjít, není úplně snadné najít flexibilní práci v oboru. Bydlím u rodičů, máme velký dům, takže se s nima moc nevídám, ale samozřejmě jakmile bych si našla stálou práci, ihned bych si hledala podnájem. Rozhodně to není tak, že bych nikdy nepracovala, ale většinou na ŽL jakožto na volné noze, takže jeden měsíc peníze žádné, druhý naopak víc peněz, ale rozhodně ne žádný stálý stejný příjem. I z toho důvodu jsem se rozhodla najít si klasickou práci, abych se mohla odstěhovat a nemusela případně rodiče prosit o příspěvek na nájem, což bych jako freelancer asi někdy musela, práce není jistá. Ale snad nějaký z těch pohovorů vyjde, dala jsem si jako soukromý úkol do Vánoc stálou práci mít a v tu chvíli si s kamarády hledat bydlení.

Cejtim se jako troska. Všichni kolem mě už za sebou mají X vztahů, vážných i nevážných. Copak můžu s někym začít chodit a říct mu, že jsem žádný vážný vztah neměla, že jsem vlastně ani s nikým nespala a že mám z toho docela trauma a musí na mě pomalu? To by to někdo byl ochoten podstoupit?

A hlavní problém je, že se vůbec nedokážu snadno zamilovat, naopak je to náhoda, když se mi to povede, jak sázka do loterie. A bez zamilovanosti nejsem schopná začít nějaký normální vztah.

Nejsem spokojená se svým životem, cejtim se hrozně. Bojím se, že skončím sama s pěti kočkama bez partnera a bez dětí. Strašně se bojím, že jsem už ve svém životě propásla všechny možnosti, že školu dodělám až bůhví kdy a že už nejde vrátit čas a nic napravit. Začínám se litovat, což je to nejhorší, a vím, že za všechno můžu jen já. A vím, že někde v Africe mají stokrát větší problémy, než tu řeším já, jasně... Ale tohle je můj život a asi to nedokážu všechno slovy popsat. Moje trápení a pocity a strach z budoucnosti. Strach, že nikdy nikoho nebudu mít, že nenajdu práci, kde bych nebyla ve stresu, že zjistím, že jsem 7 let promrhala studiem, které mi k ničemu nebude. Strach, že jsem si zkazila život. Kéž bych se mohla vrátit třeba o 10 let zpátky a začít všechno znova.

Je mi 25 let. A ujel mi vlak.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 04.09.14 23:46
avatar

Hezké. A nejkomičtější je poslední věta.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: aneta123
Datum: 05.09.14 00:19

Snad se mi to za pár let bude zdát taky komický, až si na svoje problémy pětadvacetiletý holky vzpomenu... Ale nejsem si tim jistá.

Od: merito
Datum: 04.09.14 23:59

Přeháníš. Jsi docela náročná na partnery, jak se zdá a život tě postupně zcela přirozeně naučí slevovat ze svých nevyspělých ideálů.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lmgify
Datum: 05.09.14 00:05

Jestli si myslíš, že ti ujel vlak, tak to znamená jen jedno - ještě jsi nepotkala lidi, kterým opravdu ten vlak už ujel.

Tvoje problémy v podstatě žádné problémy nejsou, proto je okomentuji jen krátce.

Je ti 25 - život máš před sebou. Žádné možnosti se před tebou ještě pěkných pár let neuzavřou.

Bydlíš u rodičů: no chodíš do školy a asi ke studiu přistupuješ vážně, tak kde by jsi brala čas na to si vydělávat dost na vlastní bydlení? Rodičům to asi nevadí a třeba i rádi tě ve studiu podporují. Třeba jsou i pyšní na to, co studuješ, jak dobře ti to jde a že ti to umožnilo i výjezd a pobyt v zahraničí.

Studium jsi si "protáhla": Já žádné protažení nevidím. Změnila jsi obor a odjela jsi na stáži do zahraničí. OK. To je normální. Hodně lidé neví, co přesně chtějí studovat a zjistí to až později. Buď ráda, že jsi zjistila, co tě baví a že jsi něco udělala pro to, aby jsi to začala studovat. Rozhodně lepší řešení, než vychodit ten původní obor a vědět, že tě to nebaví, v životě to nechceš dělat a opravdu tak ztratit hodně let.

Zahraniční pobyt tě nezměnil: tohle mě rozesmálo nejvíce *smich* Jestli si po návratu umíš představit, že můžeš žít i někde jinde než jen v ČR, tak to je jasný důkaz toho, že tě ten pobyt změnil. Začala jsi se dívat na situaci v ČR ze širšího pohledu. To je neocenitelné. Získala jsi ten nadhled člověka, který chápe události v souvislostech. Jak píší - k nezaplacení!

Neměla jsi žádný vztah, s nikým jsi nespala a teď se to bojíš případnému novému příteli přiznat, protože si připadáš divná: víš, že statisticky je mnohem více kluků než holek, kteří ve stejném věku jsou na tom jako ty (platí to pro všechny věkové skupiny a s rostoucím věkem se ten rozdíl rychle zvětšuje). Je to dáno tím, že podle sociálních zvyků kluk musí provézt ten první krok a někoho oslovit nebo něco navhnout, kdežto holce stačí i jen pasívně čekat dostatečně dlouho a někdo ji osloví. Stejně tak i s tím spaním. Tobě v podstatě stačí jen tam být a jestli budeš i chtít, tak tím lépe. Nic dalšího pro to udělat nemusíš :)

Závěrem jen zopakuji, že ti je jen 25 a spousta zajímavých událostí v životě tě teprve čeká. Rozhodně ti v žádném smyslu neujel vlak. Užívej si konec léta. Září je moc hezký měsíc. Do zimy je pořád ještě daleko.

Hodně štěstí!

Ohodnoceno: 6x
 
Od: aneta123
Datum: 05.09.14 00:15

Ahoj,

díky za odpověd. To, že mi "ujel vlak" mimo jiný odvozuju i z toho, že část mých kamarádů v mém už se vdává, žení; někteří dokonce plánují potomky nebo už je čekají. Já vím, že se nemůžu řídit tím, co ostatní a říkat si, že jejich cesta je ta správná, zatímco moje neni. Ale přece jen mi přijde, že oni už jsou někde úplně jinde a já jsem hrozně pozadu. A že je pozdě je dohánět...

Od: lmgify
Datum: 05.09.14 08:10

část mých kamarádů v mém už se vdává, žení; někteří dokonce plánují potomky
Jsou to tvoji spolužáci? Je jich většina? Protože jestli ani jedno není pravda, pak se porovnáváš se špatnými lidmi. Musíš se porovnávat s těmi, kteří jsou ve stejné situaci jako ty (studentky VŠ 5. ročníku). Nemá cenu se porovnávat se svými bývalými spolužáky ze střední, z nichž někteří už pracují, protože nedělali plné magisterské studium nebo nešli na VŠ vůbec. Porovnávej se s těmi spolužačkami, které šly na VŠ a třeba ji dokončují právě jako ty. Opravdu většina je jich vdaná nebo se vdává? Očekávají nebo mají děti? Že některé ano ještě neznamená, že většina ano, tedy že je to typické a ty jsi snad nějak pozadu.

Průměrný věk vstupu do manželství je pro ženy dnes asi 29 let. Takže jestli se holky z učnáků a středních škol, které nešly na vysoké, vdávají v průměru kolem 25 (nevím přesné statistiky), tak aby se dosáhlo průměru, musejí se vysokoškolačky vdávat v průměru kolem 33. Tedy ve věku 33 je polovina vysoškolaček vdaná. Je ti 33? Protože kdyby ti bylo, tak v tomto věku bude přesně půlka holek se stejnou minulostí (co se týká škol a vzdělání) jako ty vdaná a ta druhá polovina bude svobodná, čili ano jedno nebude "normální". Normální budou oba stavy.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: buss®
Datum: 05.09.14 00:22

Ani to nečtu, ujel mi vlak mohu říct až na smrtelné posteli.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 05.09.14 00:33
avatar

co by za to někteří chlapi kolem třicítky dali,najít o trochu mladší, neposkvrněnou co budou mít první a na pořád.Dále se nemá smysl vyjadřovatkoupit si v lékárně Novo-Passit a neřešit to.Ono vše příjde samo když se na ty myšlenky vyprdnete.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 06.09.14 17:43

Ja tedy nevim, ale chytri chlapi, ktere znam ja, by pannu na vazny vztah nechteli... panny v tomto veku maji tendence dohanet to, co promeskaly v mladi, takze je narocne jim duverovat. A byt prvni, to uz taky dneska neni neco, po cem chlapi touzi.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 05.09.14 07:22
avatar

Mnoho lidí říká, že by chtěli být mladí s dnešním rozumem. Vy mladá s rozumem jste. Vůbec neva, že vám vlak ujel.Za chvíli pojede jiný. Máte spoustu času. Jen při tom čekání v čekárně si udělejte pořádek v hlavě. Ujasněte si, co vlastně a doopravdy chcete. Ale nelžete si! Až vám to bude jasné, pak se vydejte tím směrem. ;) Udělejte všecko pro to, abyste našla sebevědomí, svou hodnotu a nejen se tak tvářila. To všichni poznají, že je to jen póza a ještě k tomu blbá! Bojíte se sexu? Nechcete ho? Najděte si někoho, kdo ho také nemusí. Nedělejte nic, čím byste si ubližovala a utvrzovala se ve špatném sebehodnocení. Přestaňte se litovat, narovnejte se, kupte si něco na sebe. Začněte u prádla, je to s podivem, ale hezké prádélko úžasně zvedá sebevědomí. Zajděte k holiči, dejte si do pořádku nehty a koukněte, jaká jste pěkná holka! A od toho pocitu se odražte. Odvahu! *palec* Hodně štěstí a laskavý osud přeji.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 05.09.14 07:29

Můj názor je takový, že teprve teď jste začala skutečně dospívat (psychicky) a začínáte si uvědomovat, že nejste malé dítě, vše není jen černo-bílé, že nelze mít nasazené "růžové brýle", že se Svět neteočí jen kolem Vás a že se už musíte starat sama o sebe. Časy, kdy si člověk mohl hrát s kamarádama a žít bezstarostný život, nestarat se o peníze, placení nájmu, půjček apod. jsou již pryč a nyní činnosti o kterých sjte neměla v dětství ani zdání musíte dělat Vy. Ano i já jsem +/- ve Vašem věku a rozhodně takový pocit ze života nemám. Je pravdou, že občas přemýšlím, co by se stalo, kdybych něco udělal v minulosti jinak. Nakonec si říkám, že jsem mohl dopadnout mnohem hůř, než jsem dopadl a že je mi vlastně celkem fajn. Jen si v tom životním chaosu musí člověk udělat pořádek a zavést systém, který mu bude vyhovovat. Samozřejmě zpětně bych udělal spoustu věcí jinak, ale kdo ví, kde bych pak dneska byl. Takže být Vámi, tak se ten pomyslný vlak života snažím dohnad a naskočit na něj. Jste v nejlepším věku. Asi každý by chtěl mít dobrou práci, přátele, kamarády, rodinu, koníčky, na to se zaměřte a mějte to jako svůj cíl. Nebudete pak myslet jen černě, protože na to nebudete mít čas. Snad to trochu pomohlo ;) .

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lmgify
Datum: 05.09.14 08:19

Copak můžu s někym začít chodit a říct mu, že jsem žádný vážný vztah neměla, že jsem vlastně ani s nikým nespala a že mám z toho docela trauma a musí na mě pomalu? To by to někdo byl ochoten podstoupit?
Jsou tací, kteří to s radostí podstoupí, jak už zmiňoval někdo výše. Třeba na tom budou stejně jako ty :-D (viz ty statistiky zmiňované taktéž někde výše).

Nebo by jsi raději řešila opačný problém?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 05.09.14 08:20
avatar

jj, co člověka potkává, vychází z něho. Vy partnery chcete a zároveň je odháníte. Myslím že je vám celkem jasné, co asi tak může chtít chlap po po pětadvacetileté ženě, se kterou skončí v jedné posteli.

Moje rada : Až budete příště s někým v jedné posteli, pak především mlčte. A nebraňte se, až začnou intimnosti.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lmgify
Datum: 05.09.14 08:33

Úplně vidím ty mladé zoufalce, jak celí uřícení přiběhnou na nádraží, rozhlíží se po vlaku, aby jim neujel a naskočí do toho prvního, který vidí s vědomím, jak dobře udělali, že teď už se jen povezou. Bohužel vlak se rozjede a jede někam, kam vlastně vůbec nechtějí, jenže co dělat teď, když vlak zastavit nejde? To je teprve průser! A to je teprve začátek cesty!

Naproti tomu jsou lidé jako ty, kteří nejprve zjistí, kam chtěji jet, zjistí si nejlepší vlakové spojení, pak si najdou nádráží, ze kterého vlak odjíždí, dostaví se tam připravení a v klidu s předstihem, rozhlédnou se kolem, aby se ujistili, že všechno je přesně tak, jak má být a nastoupi do toho správného Expresu, který je zaveze přesně tam, kam chtěli jet.

Kdo je na tom lépe? Ti, co skočili do prvního vlaku nebo ten, kdo se na to připravil?

Samozřejmě bude existovat pár mladých lidí, kteří přiběhnout na nádraží v době, kdy tam zrovna stojí Expres jedoucí jejich vytouženým směrem, ale jaké procento takových lidí bude? Těch, kteří si správně naplánují cestu určitě dorazí k cíli cestou krásnou krajinou mnohem více.

Toho bych se držel. Závěrem abych parafrázoval klasika: "Je lepší bych vzdělaný a mít plán, než být blbý a bez plánu". :) *palec*

Ohodnoceno: 2x
 
Od: lmgify
Datum: 05.09.14 08:38

poslední rok jsem vyjela na zahraničí pobyt.
Jen čistě ze zájmu se zeptám. Byla to studijní stáž na nějaké zahraniční univerzitě? V jaké zemi?

Zahraniční stáže se výborně vyjímají na životopisu při hledání práce nebo se hodí při rozjezdu vlastního podnikání pro spolupráci s tou danou zemí. Já to vidím jako další jednoznačné plus do života :)

Ohodnoceno: 1x
 
Od: aneta123
Datum: 05.09.14 11:17
Ahoj, bylo to semestralni studium na univerzite v USA.
Od: lmgify
Datum: 06.09.14 11:39

To je výborná zkušenost, která se bude skvěle vyjímat na životopisu a pomůže ti i později v životě. Při pohledu z USA se Evropa opravdu jeví v jiném náhledu, že ano :)

Nevím, jak o tom někdo může uvažovat jako o nedobře stráveném čase. Většina lidí tvého věku by za to dala cokoliv mít takovou možnost, jako jsi měla ty a 99% z nich se něco podobného nikdo nepovede.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: nikc®
Datum: 05.09.14 12:02

Ahoj. Já to taky s chlapi neuměla a přitahuju ty, které nechci. Mě je o dost víc než tobě. Ale stále doufám, že někoho pořádného najdu. Naděje umírá poslední. Myslím, že jsou důležitější věci než mít chlapa. A to je práce, koníčky, přátelé, rodina, pokud za něco stojí. Ale tvoje obavy chápu. Taky mi vždy připadalo, že muži chtějí zkušené ženy. A vlastně mi to připadá i teď. V seznamkách se muži ptají na předešlé vztahy skoro všichni. A já toho taky za sebou moc nemám a někoho to odradí. A když zalžu, poznají to. Když ne hned, tak později. Lhát neumím. Ty jsi mladá a věř mi, že nejsi jediná. Včera zrovna jsem narazila na články, kam psaly ženy starší než ty, které mají stejné obavy a málo zkušeností s muži. Byla to nějaká psychologická poradna. Kolem mě se taky vždycky pohybovali lidé, kteří přítele nebo přítelkyni měli a myslela jsem si, že jsem jediná. Někdo to umí s holkami a jiný zase s něčím jiným. Ty jsi úspěšná ve studiu, jiný zas ne.

doplněno 05.09.14 12:36:

Problém je i ten, že většina mužů a nejen v seznamkách hledá jen flirt. Přitom většina žen chce vážný vztah. To znamená, že je velká poptávka po mužích, kteří hledají vážný vztah. A je to nepoměr. To znamená, že si muži, kteří hledají vážný vztah mají opravdu z čeho vybírat. Na všechny ženy chlap nezbyde.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: lmgify
Datum: 06.09.14 11:34

V seznamkách se muži ptají na předešlé vztahy skoro všichni.
Jseš si 100% jistá, že se neptají z přesně opačného důvodu? Třeba nemají zájem o někoho, kdo vymetl všechny rohy *nevi*

Byla to nějaká psychologická poradna.

Odkaz? Nějak se mi to nezdá. Statisticky - alespoň co jsem kdysi letmo zahlédl - by to mělo být minimálně pravděpodobné.

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 05.09.14 20:29
avatar

Ahoj Aneto! Ujel vám vlak? Tak co si tak počkat na další spoj? Na světě snad není jen ten jeden jediný vlak, ne? V pětadvaceti letech nemáte ještě nic zmeškáno. Ano, zatímco se vaše spolužačky vdávají a mají mimina, tak vy partnera teprve hledáte. A až vy ho najdete a půjdete s ním k oltáři, tak vaše spolužačky možná zase zavítají k rozvodovému soudu. Toto je život. Jestli vám to nevyšlo s těmi dvěma vztahy, co jste měla, tak to bylo jen proto, že vás ti muži nepřitahovali. Nebyla mezi vámi chemie potřebná k tomu, abyste přestala být pannou. Z toho logicky vyplývá, že to mohli být dobří kamarádi, ale jako milenci pro vás prostě pohořeli. A tak vás nemusí mrzet, že to s nimi nevyšlo. Věřím tomu, že toho správného kluka potkáte. Akorát by možná bylo vhodné mu pak naznačit, že jaksi vy ještě jste s mužem nic neměla. Než dělat nějakou zkušenou, tak to radši rovnou vybalte, že ještě nikdy nic nebylo. Ostuda to není, ne ve vašem věku.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: joseph*
Datum: 15.09.14 18:11

No původně jsem si myslel, že to píše jedna dávná expřítelkyně, ale potěším vás, je mi 27, bydlím sám, za sebou akorát 2 vztahy, které měly tak nějak obdobný problém, jedna slečna byla fajn, ale chemie nefungovala, u druhé sice fungovala, ale zase to byla hrozná mrcha. Vlak ujel, ale co, žiju dál, mám čas a klid, doma mě nikdo neruší, neotravuje, dělám si svou práci v technickém směru, poznávám denně nové lidi, a přesto nejraději jsem když zaparkuju před barákem, otevřu dveře od bytu a zapadnu dovnitř. Slušných holek je málo, riskovat megeru nechci, doma sice žádnou pořádnou mladou dámu nepotkám, ale ono tak nějak není moc kde, po hospodách se necourám, na stadioně koukám na trávník a ne do hlediště, seznamky ignoruju z principu, prostě v dnešní době je to těžké. A tak nějak jsem rád, jezdit mám čím, bydlet mám kde, kamarády taky nějaké mám, samotou vyloženě netrpím, není to úplně ono, ale taky by mohlo být hůř, co vykládají někteří za příbehy se svými "protějšky", z toho mě jde hlava kolem.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: studera80
Datum: 29.09.14 19:40

Ahoj jses super, Marek, písni něco...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lotus*
Datum: 29.09.14 20:23

V 25 Aneto není nic ztracené. Nedostatek zkušeností určitě není problém, věřte, že jsou i tací, kteří to pochopí. Jen věřit a nebát se přiznat pravdu. Držím pěsti.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.