Představte si situaci:
Jste 20tiletý stydlivý introvert, který nikdy nikoho neměl. Jedete vlakem, nudíte se, posloucháte hudbu ve sluchátkách a díváte se z okna. Vlak zastaví ve stanici, vy jedete ale dál. Nastoupí pár lidí, mezi nimi krásná dívka, která se Vám ihned zalíbí. V duchu si říkáte, jaké by to asi bylo, kdyby si přisedla k Vám - ovšem také si říkáte, aby si proboha k Vám nesedala, protože na takovou dívku nemáte a ani byste nevěděl, co dělat, kdyby si k Vám opravdu přisedla.
Jenže to se přesně stane. Dívka si přisedne k Vám a Vás přemůže paralýza a strnulost, tak jako je tomu vždy, když je ve vaši blízkosti krásná slečna. Slečna sebou nese velké zavazadlo, podvědomně víte, že ji musíte pomoct, ale paralýza je silnější a tak jen kamenně dál sedíte, posloucháte hudbu (ve skutečnosti už je dávno vypnutá a pozornost tajně věnujete ji) a díváte se dál z okna, jako že Vás zajímá něco na té stanici, kde právě stojíte. Zkrátka dívku ignorujete, jakoby tam nebyla. Ale ona tam je, je vlastně všude a existuje momentálně pouze ona. Dech se Vám zrychlí, ale Vy na sobě necháváte stálý poker-face.
Dívka si tedy zavazadlo dá nahoru sama a poté si přisedne. Dívá se kolem, asi čeká, co z Vás vypadne, jenže Vy nic a začne převládat velmi trapné ticho a pocity ve Vás se bouří. Stále se díváte z okna, už to trvá 5 minut a dívka si začíná číst knížku. Po deseti minutách ji schovává a taktéž vytahuje sluchátka a poslouchá hudbu. Vlak jede dál a dál a vy jste stále zahaleni trapným tichem, ikdyž ve skutečnosti byste se s ní rádi seznámili a popovídali, leč stydlivost a nesmělost Vám to nedovolí. Vlak opět zastavuje, jste v další stanici, dívka bere zavazadlo a jde si sednout jinam, protože se právě uvolnilo místo na druhé straně vagónu. Opět zůstáváte sám, sám už napořád.
Co s tím?
5x
Přestat se chovat jako pošuk... a neřešit nesmysly, kupříkladu:
a) zavazadlo si roky dávám do zavazadlového prostoru sama - jednak tam mám křehčí věci, a jednak nejsem nemocná. Když se nabídne sličný mladík, proč ne, ale nevyžaduji to.
b) dívat se z okna je úplně normální, lepší, než lustrovat, kdo si přisedl, a slintat nad ním.
c) převládá trapné ticho? Ona si myslí, že posloucháš hudbu, a sama se baví četbou. Trapné ticho to bylo jen pro tebe.
d) když se někde uvolní dvojsedačka, taky většinou přesedám, a vidím to u spousty lidí. Proč se mačkat dva, když každý může sedět volně?
Stálo by za zkoušku jí pomoct s tou taškou, třeba se pak rozjede konverzace (když se jí pak zeptáš, jestli taky jede tama tam). Jenže to se holt musíš přemoct - anebo navěky mlčet. Zadarmo to nebude.
2x
Někdy jsem jako teta Kateřina v Saturninovi. Mám ráda přísloví. A tady se mi vybavují tři. Odvážnému štěstí přeje. Štěstí přeje připravenému. Když jde příležitost okolo, je potřeba ji chytit za pačesy. 
Ani jedno jste neudělal a tak se stalo, že si vás slečna vůbec, ale vůbec nevšimla. Sama totiž byla nejistá a styděla se. Tak si přesedla, aby nebyla nikomu na očích. Nemohlo by to být takto? 
Co je lepší? Poznat a ztratit. Nemít co ztratit, protože nepoznals`?
1x
Promarnil jste příležitost. Teď tím vlakem můžete jezdit klidně několikrát denně, ale ta pěkná dívka už nepřistoupí. Protože náhoda je blbec.
Pokud se takhle budete chovat i nadále, vtipnější, hovornější a zábavnější kluci si ty pěkné dívky rozeberou a na Vás zůstane 2. jakost. Ale můžete si za to sám. Není nad to se pokaždé ozvat.
V neděli mi na parkovišti špatně zaparkoval pán a já nemohla vyjet. Nejsem už hezká mladá dívka, před kterou se i koně plaší, ale normální babička. Zašla jsem k pánovi - nabíral vodu z "léčivé" studánky a řekla jsem mu: Vím, že je dneska neděle a neděle by se neměla nikomu kazit. Lidé by na sebe aspoň v neděli měli být hodní. Ale já vážně nemůžu - podívejte se, člověče, jak blbě jste zaparkoval? Můžu na Vás být hodná? Nemůžu, to je jasný!
Pán se chechtal a běžel přeparkovat. On se neurazil, já se také nechovala nijak nepatřičně. A tak to má být. Když se potkají 2 lidé, je jen na nich, aby začali komunikovat. Proto nám byla dána řeč.
A jak jsem už psala, Vy jste promarnil, co se dalo. Co poradit? Příště /pokud nějaké to příště bude/, vzít rozum do hrsti, pomoci se zavazadlem a mluvit a mluvit, být zábavný a veselý a to by v tom byl 
, abyste objekt svých tužeb neukecal. Nejhorší je sedět jako zařezaný, tím jste dívku nezaujal a tak si šla sednout jinam. Udělala bych totéž. Jaga.
0x
Sám napořád? Ale jdi chlape, je ti dvacet, život máš těžce před sebou. Byl jsem na tom ve dvaceti podobně, nebyl jsem pomalu schopen promluvit na ,,hezkou holku". Pak se to jednou zlomilo, dospěl jsem do jakéhosi stádia ,,schopen hovořit se ženami" a bylo relativně po problému. Takže buď v klidu a jestli ti to pomůže, vezmi tu otázku komunikace jako hru a hereckou roli - nevážně, pak bude ten prvotní i další verbální kontakt mnohem snažší.
0x
Jediné, co můžeš udělat je pomoct jí s tím zavazadlem a v nejhorším případě zavést nenucenou konverzaci, jako je počasí nebo cíl cesty a přitom se lehce usmívat a vypadat příjemně.
Ale to, co se ti odehrává v hlavě neodpovídá realitě, záležitost je zcela prostčí, asi nějak tak, jak popsala Martina.
Stačí se jen trochu hecnout, pak už se ledy budou prolamovat samy.
0x
to nevím co s tím, ale tento příběh odhalil tvůj talent coby spisovatele, mohl bys začít psát povídky 
0x
Ahoj. Tak tohle v menší míře taky znám. Mě to cestování vlakama začalo v 16ti v roce 1975. Jezdili jsme do Frýdlantu v Č. asi 40 minut. Ráno tam a odpoledne zpátky. Půlka vlaku byly samý hoĺky. Od učnic, holky z Hnojárny od zámku, po Gymplandy. Většinou jsme mastili filky na nejplacatější tašce ze čtyřky, nebo z kupátka. Někdy se stalo, že jsem se dostal právě do kupátka, který bylo obsazený nějakýma holkama. Kecám, spíš se tam ke mě nahrnuly později. Některé dny se i stalo, že jsem se platonicky zamiloval. Pozdravit se s nima nebyl problém. Ale, nějak nějakou oslovovat? Až tak drzej jsem teda nebyl. Ale, kochat se, bylo čím. Ještě, že jsem neslintal. Nakonec mě zobla jedna třeťanda, když jsem byl ve druháku. A tady máš ponaučení. Když to necháš na yindy, třeba to nějaká žabka, vezme do svých rukou taky. A sama. Jen to nějak moc nehroť.
0x
Achjo, toto snad zažil někdy každý. Proč by jako to ticho mělo být trapné? Přeci není povinností se za každou cenu ve vlaku bavit. Ale chápu vás, chtěl jste se seznámit. A co když ta slečna neměla zájem? Třeba má zazobaného přítele se BMW X6... Příště, až se vám tato situace stane, jděte se na chvíli projít na "čerstvý" vzduch na chodbičku (no pokud sedíte v kupéčku)... a po návratu můžete něco prohodit osvěžujícího to ticho... může to být úplně cokoliv. Třebas:
- kam slečna cestuje
- na wc už zase není papír (no nevím, toto asi ne)
- venku zase leje...
- a třeba vás napadne i něco dalšího. Hlavně se nesmíte bát. Jelikož slečna vás nesní, a když vás odmítne, tak ji už nikdy neuvidíte...
0x
projeď si toto: majsterreci.sk/...
promarnil si skvělou šanci a možná i jednu se svých holek...nebo alespoň potencionálních kamarádek. Tak na sobě pracuj a příště až ti život dá příležitost, konej.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.