Dobrý den,můj 20-letý syn se mi přiznal,že se 3 roky sebepoškozuje/pořezává se na rameni,abych na to nepřišla/ a oznámil mi,že má zároveň akutní myšlenky na sebevraždu a proto se rozhodl nastoupit psychiatrickou léčbu,aby se vyléčil.Takže je už týden na psychiatrii.Ale vypadá čím dál tím hůř,ataky řezání se,se prý zhoršily a hlavně u něco zesílily sebevražedné tendence.Zatím mu zvyšují dávku antidepresiv nějaké léky na uklidnění,takže,vypadá prostě hrozně.
Navíc se mi svěřil,že se mu vybavil jakýsi traumatizující zážitek z dětství/pravděp.jde o sex.zneužití jeho otcem/,se kterým jsem se rozvedla v synových 5letech.Nicméně syn k němu jezdil na návštěvy do svých 10let,pak se mi jednou vrátil z tikem v oku,a v takovém stavu,že byl na měsíc hospitalizován na dětské psychiatrii a tím jeho návštěvy u otce samozřejmě skončily.Nic se ale bohužel tehdy nezjistilo,syn nic neřekl ani na terapiích,ale tik už mu zůstal.
Objevoval se vždy,když byl syn unavený,nebo vystresovaný.Potom šel život tak nějak dál,v poklidu,až do té doby,než mi syn v 18letech oznámil,že je gay a že mu to vadí,protože si nedovede představit,jak bude spát s chlapem!Řekla jsem mu,že tyhle pocity má asi každý homosexuál a že se tomu odborně říká coming-out a našla mu i odborné stránky na toto téma.Případnou konzultaci u odborníka tehdy odmítl,že prý se to pokusí zvládnou sám.Jenže když si o rok později našel svého prvního partnera,tak se mi přišel svěřit,že se mu ze sexu s chlapem zvedá žaludek.To se pak opakovalo i s tím dalším partnerem.A konec již znáte...
A já bych se chtěla zeptat,jestli tu je někdo,kdo si prošel stejnými či obdobnými problémy a má zkušenost i s následnou léčbou na psychiatrii?Je tu nějaká naděje,že se z toho syn vůbec dostane?A jak mu můžu pomoci já,případně i můj druhý manžel,syn žije s námi ve společné domácnosti. Je to pro mne velmi citlivé téma,obzvláště když vím,že čas nejde vrátit zpátky...Moc děkuji za všechny odpovědi. Lenka
0x
Nástup účinku antidepresiv není okamžitý, to trvá někdy i 3 týdny, než prášky začnou vůbec účinkovat. Váš syn je nyní v odborné péči, kde se mu určitě budou věnovat tak, aby se předešlo nejhoršímu. Zážitky z dětství a asi následný posttraumatický syndrom - toto vše by mělo být v režii psychiatrů či psychologů. Akorát mi nejde do hlavy, jak přišel váš syn na to, že je gay, když se mu chlapi protiví? Není tomu třeba tak, že spíš potřebuje nějakého kamaráda, jako náhradu za nefungujícího otce? Přeci gayům nemůže být sex s mužem protivný? Pokud za současný stav vašeho syna může asi traumatický zážitek z dětství, tak od toho mu nic jiného nepomůže, než se rozhovor s psychiatrem. A pomoci můžete synovi tak, že při něm jako jeho máma budete vždy stát, za každých okolností. Nemá nikoho kromě vás. Jak váš syn snáší otčíma? Jaké jsou mezi nimi vztahy? Vše v pořádku?
Dobrý den moc Vám děkuji za odpověď.S otčímem se syn snáší normálně.
Na to,že je gay,syn údajně přišel už v 15letech,to mi sdělila jeho nejlepší kamarádka,nám to ale syn řekl až v 18letech.Jinak je syn velmi uzavřené povahy a celoživotně se kamarádil a kamarádí převážně s děvčaty,S chlapci si nikdy moc nerozumněl.Mám ještě staršího syna,který momentálně studuje VŠ a už s námi 4 roky nebydlí.Kluci si jako sourozenci poměrně rozumí,akorát mladší zkraje docela těžce nesl,že starší je na VŠ,zatímco on má jen učňák.Tak jsme se mu snažili s manželem všelijak vysvětlit,že v tom životě jako takovém je nakonec jedno jaké má člověk vzdělání.Důležitější je,aby byl pracovitý a poctivý +štěstí a náhoda.Prostě něco se dá ovlivnit vlastními silami,něco ne.A tam je to pak o štěstí a náhodách.Jeho lékařka mi sdělila,že se nemám trápit žádnými pocity viny,protože jsem ho v životě nemohla stále hlídat/stát mu pořád za zadkem/a že syn není jediny člověk,který se s tímto v životě musí poprat a že je to zkrátka jeho boj,protože již je dospělý jedinec.Chápu ji,je to jen její úhel pohledu.Nicméně od zítřka má syn už řízenou psychoterapii,tak uvidíme.Řekla jsem mu,že mu všichni věříme,že to zvládne,že vyhraje ten svůj vnitřní boj.Protože já to prostě tak cítím...Lenka
Dobrý den Lenko. To, že za svým synem stojíte za jakékoliv situace, to je pro něho velmi dobré. On je sice už dospělý jedinec, ale pořád je to ještě mladý chlapec a vaši podporu určitě potřebuje. Mně tam moc nesedí ta homosexualita. Jestli se náhodou do něčeho synek nehrnul jen proto, že měl "jakýsi" pocit. Partnerství s mužem je mu proti srsti, jak jste psala. Řízená psychoterapie by měla rozkrýt jeho trápení a pomoci mu. Píšete, že si s chlapci nikdy moc nerozuměl. Nemohl být třeba na základní škole i pak na učňáku šikanovaný? To by na to ukazovala i to kamarádství s děvčaty. Držím vám palce, ať to všechno zvládnete - jak váš syn, tak i vy 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.