Dobrý den, ráda bych se u vás poradila se vztahem. Brzy budeme mít několikaleté výročí, ale mámě nějakou krizi. Přítel je mladší, já už pomalu formuji domácnost, práci, zatímco on ještě nějakou dobu bude žít u rodičů (sám si bydlení nemůže dovolit a taky nechce dojíždět za prací, ještě taky studuje). Máme stejné cíle, rodina, bydlení, ale malinko posunuté. ětšina spolužaček a kamarádek ze základky i střední je buď vdaná, nebo zasnoubená, nebo má miminko. Já nemám nic.
Nechci být poslední svobodná holka ze třídy, co musí i po letech vztahu za klukem dojíždět. Jsem s ním moc ráda, ale ne u jeho rodičů, kteří mě deptají svým chováním. On je na to zvyklý a moc to neřeší, ale mě to pychicky deptá a rozhazuje. Po prázdninách u nich jsem zralá na psychiatra.
Jinak musím dodat, že přítel je úžasný, pozorný, milý, pracovitý, zodpovědný, prostě chlap pro život, říká mi to snad každý. Druhého takového budu těžko hledat. Mám tedy zatnout a vydržet?
Jestli někdo napíše, předem děkuji.
3x
Pokud si myslíte, že se to pak zlepší k lepšímu a nejsou to jen vzdušné zámky, tak určitě vydržte, My taky doteď rádi vzpomínáme na těžké začátky.
3x
Já bych to vydržel, a nebo aslespoň svatba? To by byl fajn začátek, pro dlouhodobý vztah, dítě, bydlení apod může přijít až potom. 
Má cenu svatba, když spolu nežijeme? Nemůžu ho nutit do něčeho co sám nechce. Děkuji moc za příspěvek do diskuze.
2x
Dobrý den. Záleží jen na vás dvou, zda si vztah udržíte, nebo ne. Pokud se máte rádi, jistě stojí za vztah bojovat, udržovat ho, zlepšovat...Co se týče rodičů - naučte se je respektovat, je to hodně i o toleranci. Jistě byste i Vy chtěla, aby s Vašimi rodiči vycházel dobře. Téměř každý má své rodiče rád a vidí je jinak třeba, než druzí...Vy nemusíte dojíždět za ním. Stačí se jen domluvit na tom, že on bude jezdit za Vámi. Pokud je přítel tak úžasný, že byste druhého takového jen těžko hledala, pak zatněte raději ty zuby i pěsti a vydržte. Jen se zkuste s přítelem domluvit na jiném systému, jak a kde spolu budete trávit čas..Kde je snaha a vůle na obou stranách, pak se cesta a řešení najde vždycky..
No on je problém i v tom, že on za mnou jezdit nemůže leda tak jednou za měsíc. Pracuje i o víkendech a mají toho fakt hodně. To bohužel nejde. Snaha by byla, ale přiznám se že mi dochází vůle. Vůle se ve svým věku pořád podřizovat, jo, já chápu, že jsem u nich na návštěvě, ale už mi dávno není patnáct, aby mě někdo vychovával, peskoval apod. Nejsem u nich šťastná, nejezdím tam ráda. Ale asi vydržím, máte pravdu, on za to stojí. Nebo spíš uvidíme, jak se zachová za nějaký čas.
Děkuji za přísěvek, moc si toho vážím.
2x
Tak odkud začít...jeho rodiče vás budou deptat celý život. Oni se nezmění, do budoucna navíc budou to tchyně a tchán. Mně ten váš vztah připadá takový divný. Dojíždíte vy za klukem, přitom by to mělo být obráceně. Podřizujete se a nic nezískáváte zpátky, tak to asi vypadá. Vždyť tomu vašemu kloučkovu nic nechybí. Má mamahotel, maminku, co se o něho postará, navaří, uklidí. A má i vás, protože za ním přijedete, jelikož on přeci nemůže. Já bych tak nadšená jako rádcové přede mnou nebyla. Ale byla bych ostražitá. Mamánci kluci jsou partneři do života na nic. Když nyní zatnete zuby a vydržíte, tak to budete dělat celý život. Sama přeci cítíte, že se vztah přechodil a nikam nevede. Jinak byste sem asi nepsala. Váš přítel je milý, úžasný, pozorný, pracovitý, zodpovědný... je takový i u vás, když přijede navštívit on vás? Nebo je takový jen ve SVÉM domácím prostředí. Protože věřte, že i z takového milého a pracovitého a úžasného chlapa se dovede vyklubat někdo, koho budete časem v manželsvtí nesnášet. Zkuste si přítele vyzkoušet. Přestaňte za ním stále jezdit, ať se chlapec taky snaží trošku sám. Vždyť mu všechno ulehčujete. A kdepak asi budete bydlet, až se sestěhujete, když přítel nechce dojíždět za prací?
A ze by mel muz dojizdet za zenou jste, proboha, vycucla kde? Ja myslim, ze by to melo by mel dojizdet ten, komu to vice vyhovuje, nebo by se meli stridat.
Pokud ovsem chcete udrzet zvyky ze starych casu, tak by to rozhodne nemelo byt nejake polovicate. Muz bude dojizdet za zenou a do budoucna vsechno zarizovat, a zena bude doma, varit, uklizet a hlavne drzet hubu a krok... jako tomu kdysi byvalo.
Ale ve zbytku celkem souhlasim. Naprosto nechapu dospele jedince, kteri stale bydli u rodicu. Muzou si to obhajovat financni unosnosti jak chteji, ale je to predevsim lenost. Pri studiu si lze vydelavat dost penez na to, aby si clovek mohl dovolit neco vlastniho.
Na venkově je třeba úplně běžné, že spolu žije více generací (chce to ale oddělené prostory). Podle mě je špatné hlavně takové to "mamánkovství", kdy se dospělé děti ve všem spoléhají na rodiče a nechávají se od nich obsluhovat.
Jinak na místě tazatelky bych z takového vztahu asi vycouvala. Protože i když si s přítelem povahově sednou, jeho rodiny se nezbaví (a nebylo by to ani žádoucí).
Teˇjsem si přečetla Váš příspěvek, děkuji za něj. Vím, že to zní asi trapně, jakože přítele obhajuju, ale není to tak, že se válí doma a nechá se obsluhovat. Naopak, táhne celkem výraznou část rozpočtu svou prací, a když jde na šestou a vrací se zase v šest, tak chápu že už večer fakt nemá náladu žehlit a vařit :D Je to u nich i tak naučené, že o domácnost se stará máma, chlapi pracují a řeší všechno ostatní.
Přítel je odmala naopak vedený k tomu, aby si poradil sám a byl zodpovědný a pracovitý, a to je, teda ž na ty domácí práce, jinak udělá všechno, auto, dům, zahrada, prostě co se naskytne. Přijde mi právě škoda to zabalit jen kvůli jeho panovačnému otci, pořád se utěšuju, že za rok nebo dva to může být jinak.
doplněno 29.08.14 09:51:Pro nick Amadeus: to je právě to, co mají doma. Staré zvyky, matka se stará o bydlení, vaření, žehlení no prostě takový ty domácí práce, a chlapi o všechno okolo. A jeho otec má takové divné zásady, jakože chlap postaví barák a tím pádem má splněno, a ženská tam za odměnu nebo co bude do smrti pracovat a posluhovat mu. Jak jste napsal držet hubu a krok. A protože na tohle já nemíním přistoupit tak mi jeho chování leze krkem, naštěstí to přítel nedělá a s mým přístupem ani dělat nebude.
Já jsem tou první částí svého příspěvku reagovala na Amadea. . O vašem příteli nic bližšího nevím, takže bych si nedovolila vynášet takové soudy. Nicméně to, co píšete o jeho rodině, by se mi zrovna nezamlouvalo. Musíte zvážit to, že i když si vezmete jen přítele, zároveň s ním budete mít v příbuzenstvu celou jeho rodinu. Je dost pravděpodobné, že z toho budou nepříjemnosti. Rozhodnutí je ale samozřejmě na vás.
Ano, psala jsem drsněji, a to jen proto, aby tazatelka trošku otevřela oči a přestala se na vztah dívat růžovými brýlemi. Už nyní ji leccos štve. A životní zkušenosti říkají, co tě štve na začátku vztahu, tak pak v manželství se jen stonásobí... Ale nikdo mladý a zamilovaný a takový, co touží po manželství, rodině, to nevidí a nechce vidět. Jenže pak ty následky...
Jste moc hodná, že jste napsala, a odpověď je ano je takový i u nás. Je takový všude, a fakt to není ten typ, co užívá mamahotelu. Bohužel práce je náročná, pracuje se i o víkendu, pokud je třeba, tak i večer, v noci. Musí být v pohotovosti na telefonu pořád, z toho důvodu je nemožné, aby často dojížděl on za mnou. Já mám víkendy většinou volné.
Snažím se mu to takhle ulehčit, protože lítá zprava doleva z práce do školy a ze školy do práce, odchází ráno v šest a vrací se večer v šest... kdybych to neviděla na vlastní oči, chápu, že to někomu přijde jako výmluva, že nemůže.
0x
dobrý večer,všichni vám víceméně radí vztah udržet...já nebudu radit,jen mne zaráží pár věcí - přítel je mladší,po několikaletém vztahu jste nedokázali vyřešit společné bydlení,bydlí u rodičů,brání se svatbě,vídáte se jednou za měsíc...jsem skeptik,vidím to zle. připomíná mi to něco,čemu se říká přátelství s benefity.vím,že to jste nechtěla slyšet,budu rád,pokud se mýlím...
Dobrý den, jsem to asi napsala špatně. Svatbě se nebrání ale ne teď, je pravda, že nutit mladého kluka do svatby je nesmysl. Vídáme se každý víkend, pokud je to možné, teď jsem u nich byla většinu prázdnin. Společné bydlení se řeší špatně, on má práci a školu zcela jinde, než budu (snad) mít práci a bydlení já. A friends with benefits to fakt není, máme moc pěkný vztah až na tu poslední dobu. Jo, jsem pořád hádavá, naštvaná, že to moc nikam nevede, taky z jeho rodičů. Děkuji za Váš příspěvek.
0x
Není důležité, co Vám říká snad každý, ale co cítíte Vy. A Vy podle mne v tomto vztahu spokojena nejste. Nejde udržet vztah, o kterém má člověk pochybnosti.
Jste fakt všichni moc hodní, že jste mi napsali. Spokojená nejsem právě proto, že se delší dobu nic neděje, žádný významný pokrok ale zase si říkám že jsem s tím mohla počítat, když jsem šla do vztahu s mladším. Ke svatbě nedejbože k dítěti se to nedá přinutit, což chápu. Taky chci ještě trochu cestovat, bavit se a zase si uvědomuju, že to s malým dítětem až tak nedá. Spíš možná závidím holkám, že mají to zázemí, jistotu. Asi jo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.