Vnitřní rozpor: láska X kariéra

Tak ještě vydrž ten rok a najdi si nějakou na koleji. Tam jsou holky vstřícnější.

Škola ti rozhodně lépe půjde když budeš vybouřený a budeš se mít na co těšit.

Budu bydlet na privátě a jdu na IT školu, navíc tam moc volného času prý mít nebudu, pořád projekty atd...

A jak to myslíte vybouřený? Když na VŠ budu myslet pořád na NI, tak se nebudu soustředit na studium ne? Nebo je to jinak?

Netuším, kde je problém, já vysokou vystudovala a celou dobu jsem měla přítele, nejdřív jednoho a pak dalšího. A rozchod s tím prvním rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou a přesto jsem to zvládla. A když jsem se zamilovala do toho druhého, úplně jsem se vznášela, ale nijak mi to teda v učení nepřekáželo, spíš naopak, byla jsem o to výkonější, protože jsem věděla, že až se naučím, až napíšu seminárku atd., budu moc být s ním a to byla tedy silná motivace makat...

Nezlobte se, ale mně ten Váš pohled přijde hrozně sobecký. Na vztah musí být dva a oba mají právo "do toho mluvit". Nebo slečně hned na začátku řeknete, že vlastně nehledáte vztah, že jen chcete "zaplácnout rok", než půjdete na VŠ?

Co když se s němým seznámíte, oba se zamilujete a budete chtí být spolu? I potom slečnu po roce opustíte? A co když se "zadaří" a místo dvou budete tři? Nebo byste slečnu přemlouval na interrupci, abyste mohl odjet?

Nezlobím se, cítím to stejně jako vy, proto ten rozpor.

Strašně moc toužím po spřízněné duši, ale na druhou stranu se moc bojím, právě kvůli tomu, že bych nejen ji, ale i sobě hodně ublížil.

Rozum říká - počkej, ale srdce se chce nadéchnout lásky...

tak v klidu studujte ...

to se snadno řekne, když srdce bije na poplach

Já nevidím problém studovat + milovat a jestli to bude vztah pro život nebo jen přechodná láska 1-2-3... to ukáže čas.

Martine, ať už se vydáte do vztahu kdykoliv a kdekoliv, budu v tom hrát roli srdce. Takže bych se řídila srdcem a tolik nepřemýšlela. Všechno jde, když se chce. Většina lidí zvládá školu - vztah, práci - vztah...

Moc plánuješ, moc promýšlíš. Život je nenaplánovatelný, spontánní. Všichni hledáme radost, vnitřní štěstí, ale to vězí v té spontánosti života. Když tam bude jiskra mezi dvouma lidma, tak jsou spolu, ať měli předtím plány na budoucnost jakékoli - proud života tě strhne a tak to má být. Dělej co cítíš.. prostě buď mezi lidma, buď otevřený tomu co je kolem tebe a když se zamiluješ, tak co řešit.. a když ne, tak co řešit? Ale obecně vzato - jdeš moc přes mozek - touto cestou ke štěstí nedošel nikdo