Dobrý den,
ještě než se zeptám na samotnou otázku, chci Vám o sobě něco říct. Je mi 21 let a nikdy jsem nikoho neměl. To není zas tak nic zvláštního. Znám spoustu takových lidí. Problém je, že mi to, že jsem sám, doteď nevadilo. Udělal jsem maturitu (gymnázium), teď si vydělávám na VŠ v práci a za rok jdu na VŠ.
Jenže...
Poslední dobou mám opravdu těžké chvíle. Chvíle, kdy si uvědomuju, že mi jaksi uteklo dětství a první lásky. Já vlastně ani nevím co to znamená milovat a být milován (myslím z pohledu partnerského). Moc mě to mrzí, že jsem se rozhodl takto a takto jsem se i vydal.
Teď ve mně bublá rozpor. Srdce mi říká, ať si najdu nějakou slečnu a konečně nejsem sám. Ať zkrátka zaplním to prázdné místo v mém srdci a ať jsem konečně šťastný.
Rozum mi ale říká, ať se na to vykašlu, protože nebudu mít čas na jiné důležité věci (příprava na VŠ, práce, koníčky) a navíc - po roce stejně odjedu 200km daleko a já na vztahy na dálku nevěřím. Jsem pro fyzickou blízkost a kdybych se eventuálně zamiloval a poté nemohl s tou druhou polovičkou být, asi by mě to zničilo (ano, jsem takový slaboch 
)
Otázka zní: co teď? Plány na VŠ překopat rozhodně nemůžu, nezahodím léta dřiny. Nicméně mi opravdu chybí láska a partnerka. Nikdy jsem žádnou neměl a když kolem sebe vidím zamilované páry, na jednu stranu jim to moc přeju, na druhou stranu jim to opravdu hluboce závidím a jsem z toho nešťastný.
Jakékoliv rady budou vítány
1x
Martine, vždycky záleží na tom, jaké má člověk priority a jak si život dokáže zorganizovat.Vám v životě ještě nic neuteklo, děvče a vztah můžete mít i při studování VŠ. Záleží jen na Vás, jak si rozvrhnete čas a zorganuzujete svůj život. Asi jste ještě nepotkal tu pravou, tak v klidu studujte a až ji potkáte, třeba své plány a priority přehodnotíte sám..Je to jen Váš život. A jaký si ho uděláte, takový ho budete mít. Říká se, že ničeho nelitovat je počátek moudrosti...
0x
Tak ještě vydrž ten rok a najdi si nějakou na koleji. Tam jsou holky vstřícnější.
Škola ti rozhodně lépe půjde když budeš vybouřený a budeš se mít na co těšit.
Budu bydlet na privátě a jdu na IT školu, navíc tam moc volného času prý mít nebudu, pořád projekty atd...
A jak to myslíte vybouřený? Když na VŠ budu myslet pořád na NI, tak se nebudu soustředit na studium ne? Nebo je to jinak?
Netuším, kde je problém, já vysokou vystudovala a celou dobu jsem měla přítele, nejdřív jednoho a pak dalšího. A rozchod s tím prvním rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou a přesto jsem to zvládla. A když jsem se zamilovala do toho druhého, úplně jsem se vznášela, ale nijak mi to teda v učení nepřekáželo, spíš naopak, byla jsem o to výkonější, protože jsem věděla, že až se naučím, až napíšu seminárku atd., budu moc být s ním a to byla tedy silná motivace makat...
0x
Nezlobte se, ale mně ten Váš pohled přijde hrozně sobecký. Na vztah musí být dva a oba mají právo "do toho mluvit". Nebo slečně hned na začátku řeknete, že vlastně nehledáte vztah, že jen chcete "zaplácnout rok", než půjdete na VŠ?
Co když se s němým seznámíte, oba se zamilujete a budete chtí být spolu? I potom slečnu po roce opustíte? A co když se "zadaří" a místo dvou budete tři? Nebo byste slečnu přemlouval na interrupci, abyste mohl odjet?
0x
Moc plánuješ, moc promýšlíš. Život je nenaplánovatelný, spontánní. Všichni hledáme radost, vnitřní štěstí, ale to vězí v té spontánosti života. Když tam bude jiskra mezi dvouma lidma, tak jsou spolu, ať měli předtím plány na budoucnost jakékoli - proud života tě strhne a tak to má být. Dělej co cítíš.. prostě buď mezi lidma, buď otevřený tomu co je kolem tebe a když se zamiluješ, tak co řešit.. a když ne, tak co řešit? Ale obecně vzato - jdeš moc přes mozek - touto cestou ke štěstí nedošel nikdo
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.