21 a žádné zkušenosti s holkama, je to ok?

Přesně jako v životě - i tu se se mnou nikdo nebaví... no nic, asi to fakt udělám. Tak se tady mějte a možná se potkáme někdy v příštím životě pa

Úplně standartní to není, ale jako tragedii bych to neviděl, to doženete

Co jsi tak nedočkavý? Nikdo ti neodpoví za 50 minut, a ty už házíš flintu do žita?

podívej se do kolonky Bez odpovědi, jak dlouho někdo čeká...

Ahoj Michale,

já potkal tu "první" ve svých 24 letech. Jsem s ní už 32 let. A spokojený.

Michale,vypněte počítač a vyražte ven mezi lidi a uvidíte že se to brzy změní.

V česku jsou pěkný děvčata a je jich mraky,tak jen do toho,držím palec.

No koukni... nikdo ti přesný návod jak se s holčinou seznámit nedá. To prostě nejde. To už jednoduše vyplyne ze situace. Ale aby ta situace mohla nastat tak k ni vůbec musíš dospět a toho dosáhneš jen tak že vstaneš, dáš se dohromady jak po stránce myšlení tak i třeba výzoru (pokud jsi na sebe do téhle doby moc nedbal - neznám tě tak nic ve zlém) a vyrazíš ven. Je úplně jedno kam... ony tyhle situace přichází když je člověk co nejméně čeká. Příklad... Ona kouká na tebe ty na ní... vzájemný úsměv (signál vzájemných sympatií) a už to jede... jen se nesmíš bát. A že máš trému a jsi nesmělej... takových je plno. Ale pamatuj si jedno, že kdo neriskuje tak nic nezíská a pokud se neodhodláš oslovit tu která se ti libí a máš dojem, že i ty jí pak si budeš vyčítat že jsi to neudělal. Možná, že to nevyjde hned na poprvé, ale to tě nesmí odradit. Naopak... budeš mít o zkušenost navíc a budeš lépe vědět jak na věc a už se ani tolik nebudeš stresovat. Tolik teda moje rada.

Hele myslím, že jsme to s tebou zkoušeli probrat v tvé předchozí otázce a nějak moc si nereagoval Já jen, že sis tu v prvním příspěvku stěžoval, že na to nikdo neodpovídá. My odpovídali a ptali se tě, ale tebe to nějak přešlo A teď vytvoříš otázku novou se stejným tématem, moc tomu nerozumím...

To byl někdo jiný :D VÍm kterou myslíš, to byl jinej týpek

Určitě? Protože tamten také psal, že má gympl a potom že vlastní byt a auto a že se s ním nikdo nebaví apod.

Zdravím, neviděl bych to tragicky, je to normální a moderní doba to hodně podpořila.

Spíše pokud více vyjdete mezi lidi, tak nebude ten okoukaný z diskoték apod. Chlap co měl od cca 15 do 24 let třeba 20 holek není žádnej king, ale spíše nějakej exot co je lamač srdcí a sběrač trofejí, takže asi tak. Sám tvrdím, že každý to má jinak a je jindy připraven na vztah a pod.

A kolik zkušeností se vztahy máte Vy?

Chlap, co měl od cca 15 do 24 let třeba 20 holek není žádnej exot, ale borec a může si vybírat. Ne, že bych to třeba takhle osobně vnímal já, ale to nepovažuji za podstatné - podstatné je, jak je to ve výsledku přijímano většinou. A pro většinu platí, že zkušenosti se nakonec hodí vždycky. Jistě není taktické ten počet vybalit, pokud má víc cifer než ten věkový rozsah, ale minimálně platí, že zatajovat příběhy z bohaté minulosti je vždy snazší, než si je dovymýšlet k té chudé...

Jsem na tom dost podobně (i věkem a vzděláním). Snad jediný rozdíl je, že kromě sezení u PC už delší dobu chodím ven (i když asi ne tak často, jak bych měl) a delší dobu se to snažím řešit, a říct k tomu můžu zhruba toto:

1) Tohle se blbě dohání.

2) Už včera bylo pozdě.

Teď si odporuji s jedním optimističtějším pisatelem, ale ten své mládí prožil v jiné době. Co se týče VŠ s těma holkama to vypadá nějak takhle:

1) Na základce mi říkali, abych si počkal na střední, že tam určitě nějakou potkám. Tehdy jsem si říkal, že mají asi pravdu, bez tak jsem tam byl mezi samými blbci (a blbkami) a holky mě ještě tak nezajímaly.

2) Na střední mi říkali, abych si počkal na vysokou, že tam určitě nějakou potkám. To už jsem snášel hůř, ale pořád jsem si říkal, že to třeba jenom chce ještě si pár let počkat, a byl jsem zvědavý na tu vysokou.

3) Teď jsem na vysoké a bylo mi řečeno, ať si počkám, že určitě nějakou potkám, až dokončím školu. Ale teď už mi to připadá jako blbej vtip a došlo mi, že jsem moc dlouho čekal...

Na co v nejbližší době můžeš asi rovnou zapomenout, jsou holky v tvém věku. Pokud se ti nakrásně podaří ve svém okolí najít nějakou, která se ti bude líbit a zároveň nebude mít přítele (o čemž nejsem moc přesvědčen), tak u ní velice rychle narazíš na to, že ona v tomhle věku už přeci jen od tebe bude čekat nějakou zkušenost - a pozná na tobě, že ji nemáš. Možná máš šanci u puberťaček (15-18 let), ty budou k tvojí nezkušenosti tolerantnější (resp. je ještě šance, že ty zkušenosti nebudou mít o tolik větší než ty, nebo že to tak nepoznají, když je budeš předstírat), takže bych asi začal u nich. Jo, a nepočítal s tím, že se hned povede dlouhodobý vztah.

Pokud se ti příčí mít první vztah s výrazněji mladší holkou, tak už pravděpodobně zbývá jenom čekat tak do 30ti (spíš déle). Pak začneš nacházet takové, které opravdu ocení, jak zde někdo psal, že si tě mohou "doučit". Ve tvém věku to neocení žádná, to je zkrátka nesmysl, kdo by chtěl chodit s panicem, že. Za 10+ let na tom pořád nebude nic přitažlivého, ovšem kromě toho, že budeš snáze ovladatelný (do té doby holku nebudeš mít, takže když se ti konečně podaří najít jednu, která se "spletla", budeš dělat vše pro to, aby sis ji udržel, a ona to bude moc dobře vědět a využívat toho). V horším případě ovladatelný k tomu, abys živil její děti z předchozího vztahu, v lepším k tomu, abys s ní brzy nějaké měl ty (ve věku nad 30 už se s tím prostě tak nějak počítá). Nicméně, pokud ti nevadí představa, že přeskočíš tu fázi, kdy jsou vztahy převážně zábava a slast, a začnou se tě týkat až ve fázi, kdy už obnáší převážně práci a starosti, pak doporučuji se řídit tímto odstavcem. V opačném případě odstavcem předchozím.

Jinak vzhledem k tomu, kolik máme společného, si myslím, že by bylo vhodné mi případné dotazy a připomínky napsat přes VP (vnitřní pošta), kde to můžeme řešit bez zábran.

Určitě né 15-18 ale 13-15 po 15 jsi o sobě už myslí že jsou zkušené. Ber to z vtipem! Určitě najdeš holku co na tom bude podobně ale musíš vyrazit za ¸¸kultůrou´´ nebo zkus spolužačky třeba budou mít kamarádku

Teda 13-15, to už mi přijde trochu moc. To bych se bál, že pak někde řekne, že jsem jí zneužil a půjdu sedět (nehledě na to společenské stigma - to aby pak člověk po odpykání trestu rovnou emigroval). Vždyť už jenom chodit s někým neplnoletým je skoro trestné...

Jinak v technických oborech je to horší, že těch "spolužaček" moc nebývá a na VŠ je to ještě o to horší, že (tohle lidé, co VŠ nemají, asi často neví), studenti už nejsou pohromadě ve třídách (a alespoň na té mojí nemáme ani nic podobného, až na občasné úkoly ve dvojicích nebo ve skupinách je každý sám za sebe), což možnost se časem "bezbolestně" seznámit ještě dále omezuje. Na ZŠ a SŠ není problém se nakonec aspoň trochu seznámit s každou holkou minimálně v rámci třídy. Na VŠ naopak není problém se za celou dobu studia klidně neseznámit z žádnou.

No jo, no, i to je riziko povolání holt když někdo zadrbe nejlepší léta u klávesnice, těžko může nadávat, že si neužil. Ale..každý člověk.. dokonce i baba! je jiný takže šance je vždycky. Nejspíš klasický problém ajťáků, kteří dospěli tělesně dříve než duševně a když vykoukli z ulity, zjistí, že jim ujel vlak. Tedy neujel, samozřejmě že ne, jen těch vlaků je méně. Ale i tak, věřím tomu, že to doženete!

Já bych jen doplnil, že to nejspíš neplatí jen u ajťáků. Obecně každý, kdo je nějak výrazněji "zažraný" do nějakého oboru, pak zákonitě více či méně zanedbává svůj osobní život.

Technické obory vyžadují systematické vzdělání více než humanitní, proto má-li v nich člověk dosáhnout nějakých lepších výsledků, musí se jim věnovat od mládí a stojí ještě o to více času (a méně lidí je jim schopno porozumět, což dále přispívá k větší asociálnosti - pokud budete v kolektivu průměrných lidí vyprávět zážitky ze čtení beletrie nebo sledování filmu, budete za vzdělance či kulturního člověka; pokud zážitky z programování, budete za mimozemšťana).

No a IT je zase jediný technický obor, kterému se může věnovat skoro každý, protože skoro každý má doma počítač a internet. Na druhou stranu, třeba s elektrotechnikou už je to po finanční stránce horší (ty součástky prostě něco stojí) a s takovou chemií pak je to horší i po stránce právní (spousta chemikálií už je prostě zakázaná a kdo se amatérsky věnuje chemii, je podezříván buď z terorismu nebo z vaření drog).

Takže lidé, kteří mají tendenci se stát technickými asociály, se s největší pravděpodobností dostanou k IT. Ajťáci tedy v tomhle ohledu nejsou jediní, kdo pozdě "vylézá z ulity", jenom jsou jaksi nejvíc vidět...

Ahoj.Jen klídek.Já začal také až po vojně a dohnal jsem to ještě více ,když jsem si pořídil PC.Přes internet se seznámil .Ještě,že jsem měl režíjku a tak poznal dost měst v republice

Mimochodem je zajímavé, jak byl tazatel zpočátku strašně nedočkavý na odpovědi, ale co se objevily, tak už se zde nijak neprojevil. Možná už se sem znova ani nepodíval. Mně se to taky nelíbí, ale ta vytrvalost je prý bohužel základ. Člověk s takovou povahou to s těmi holkami bude mít opravdu těžké...

Toho bych se tak neobával, pravděpodobně jen pózoval. Člověk, který nemá ani odvahu si najít partnera, těžko najde odvahu se zabít. Já se nakonec taky nikdy neodvážil... A vzhledem k tomu, že palné zbraně, účinné jedy ani žádné podobné prostředky rychlého a spolehlivého usmrcení dnes nejsou zrovna snadno dostupné, taková sebevražda vyžaduje skutečně zoufalou odvahu. Dá se říct, že je to jisté sobectví společnosti, která tak nutí k životu i člověka, kterému život nic nedává. Lidé by asi měli mít možnost důstojně a co nejsnáze odejít ze světa, pokud si tak sami přejí...