Žiju ve fantazii

Mohu se zeptat na tvůj věk? Jinak svou fantazii určitě používá hodně lidí. Spíše snad introvertů, ti mají bohatší vnitřní život více než extroverti. Pokud jsi teenegerka, tak tě to časem určitě přejde. Nech tomu volný průběh. Spíše si odpověz na toto: Chceš jít s kámošema ven? Bavilo by tě to? Naplnilo by tě to radostí? Nebo jsi raději sama se sebou?... Ale pokud se utíkání se do světa fantazie chceš opravdu zbavit, tak prostě jdi s kámošema ven. Možná tě to bude bavit a na fantazie brzy zapomeneš. Anebo ti to nic nedá a zůstaneš svou.

Asi nemáš dost dobré přátele který by měli pro tebe pochopení a dokázali by žít s tebou v tvé fanzii (to si myslíš ty pro to snima nikam nejdeš?) . Nebo to dál rozepiš pořád si nedokážu představit co se vlastně děje? To raději něž by jsi šla s přáteli tak doma sedíš a něco si představuješ?

Musíš si položit otázku proč. Je to proto, že se ti nechce zrovna s těmi kámoši, ale s jinými bys šla? Je to proto, že se ti prostě nechce převléct se a jít ven, často třeba i do škaredého počasí? Máš nějaký závažnější problém, před kterým v těch svých fantaziích utečeš?

A pak můžeš být prostě a jednoduše hodně introvertní. Já jsem taky introvert a třikrát si rozmyslím, jestli půjdu, nebo jestli mám lidí "dost" a zůstanu doma.

Na tvém místě bych zkusila tohle: zamyslet se nad důvodem. Vypsat si, abys to měla pěkně na očích, co pozitivního by ti přineslo, kdybys šla (pokud budeš pořád odmítat, přestanou tě zvát a to ti jednou bude vadit taky). No a pak, pokud svůj přístup budeš chtít změnit (a minimálně o jeho správnosti pochybuješ, když se ptáš), to prostě překonat a jít. Poprvé je to nejtěžší. Můžeš třeba začít tím, že vyrazíš nejprve jen opravdu s nejlepšími přáteli. A pak okruh známých rozšiřovat. Zase si zapisovat to pozitivní, abys to měla černém na bílém a pomohlo ti to třeba zase příště. No a nebo se bránit útokem a pozvat někoho ven sama - to se pak špatně odříkává.

To vše, pokud to chceš změnit. Docela dobře můžeš být taky taková povaha, že ti tolik společnosti neprospívá a radši se bavíš jinak. Jen pozor, aby ti ale zbyli aspoň nějací přátelé.

Asi nemáš dost dobrý kamarády na to, abys jim věnovala čas. Ale to se může změnit, víc je poznej, choď s nimi ven, zábavě se nevyhýbej a uvidíš, že ty, o kterých sníš, najdeš i ve svých reálných. Já ti úplně rozumím, mám to stejně, ale koukni - co takhle začít psát povídky? Třeba ti to hned ze začátku nepůjde, ale piš, piš, piš, popiš všecno, co si představuješ, to, co si přeješ, dělej si knížku a třeba to vydávej na nějakých stránkách pro pisálky (our stories, například..) a pořádně se na tom vyřádi. A uvidíš, jak tě to bude bavit! ) A když tě někdo někam pozve nebo s tebou bude chtít trávit čas, neodmítni ho. Takhle se nezměníš, takhle nezměníš svůj pohled na svět a ani nepoznáš lidi, co by za to mohli stát a byť nevědomky ti pomoci. A když nebude nikdo po ruce, piš, sni a užívej si to, co sis vymyslela. Koneckonců, to nedokáže každej, si myslím, a když nebude realita zas tak skvělá, sny se budou hodit. Ale nenech, abych tě to ovlivnilo v tom pravym světě. Tak to zůstane stejný. Je to jednodušší, než se zdá, opravdu.. kdysi sem si myslela, že jsem případ pro Bohnice, ale nebyla jsem, jen se začni bavot a neboj s ebýt happy. Každý svého štěstí strůjcem.

Ahoj, nevim jestli to mame na pdobnem zakladu, pookud ano, vubec ti to nezaidim. Nechce se ti, ale na druhou stranu te to stve, protoze predtim bys sla kdykoliv kamkoliv. Nikam nechodis, kamose rusis, ale pak sedis a litujes se ze jsi sama... No a tak se mi poprve zacaly projevovat deprese... Bylo mi 14. Nikomu jsem to nerekla, a navenek jsem se tvarila furt jako ta sama hrozne fun holka. Jenze to zacinalo byt tezsi a tezsi, a ten odpor vstat, nachystat se a dojet za prateli do hospody, byl uz predem tak vycerpavajici, zes to radeji vzdal. Jednou za cas presto kdyz se pratele nenechaly odbit, a ty vyrazis, tak se bavis. Ale pozor, i to zmizi. Jdes jen kvuli tomu aby na tebe ten clovek nebyl nastvany, ale uz se nemuzes dockat az budes moct vypadnout. A cim dele to neresis, tim je to potom horsi, Pak se totiz jednoho dne ve 30 probudis, a zjistis ze fakt kolem sebe nikoho nemas, a paradoxne to bude konecne ta chvile, kdy uz hrozne nebudes chtit byt sama... A to je potom peklo... Nic te nebavi, myslis si ze ti nic nejde, ze se vsechno zlo sveta deje jen tobe, a cim vic si to myslis, tim horsi veci se budou dit, prtoze tohle fakt sakra funguje. A kdyz budes hodne blba, nikdy si nenechas uplne pomoct, proste to nedootahnes, protoze ted proste nechces, k cemu, nebo mas obdobi kdyy to docela jde , no tak ver ze to prijde zas treba i uplne necekane... Pak uz je psledni stace, ze tktere se fakt zvednes a otocis to, nebo ti nezbudou silly a vzdas to... Bud rovnou skocis z mostu, nebo ti zacne byt vsechno jedno a zacnes chcipat pomalu... a litovat a rikas si ze to cely bylo k v´hovnu,´ze ve chvilich kdy sis sakra myslela ze jsi na dne a ze chces umrit, tak ted, stim vsim potom cos prozil, a samozrejmne skoro same spatne veci, tobe proste neni stesti prano jako ostatnim, tak si reknes no a tohle bylo uplne nic oproti tomu jak jsi na tom ted ted si rikate, ze jste na tom svete totalni k nicemu, a najednou zacnete zavidet cloveku, ktereeho bys te driv litovali nebo opovrhovali... No a ted radte, jak byste sebrali silu, motivaci a aspon trochu se presvedcili, ze to ten smysl proste ma, a ze to bude dobry... kdyz jste o vsechno prisli, sebe si nevazite, nemate se ceho chytit a uz se Vam proste ani nechce... No tak co ted a jak z toho ven. Andtidpresiva berete 2,druhy tak spasu nenajdete, no a jak se sebrat? Asi jednoduchy, na to se zabit nemate, ale predstava, ze tu muzete byt jeste dost dlouho, musi byt natollik strasna v tomhle stavu, ze uz nechcete dalsi den, natoz rok, 10, nebo nedej boze 20. a to snad ne, takze zkousite cokoliv, bohuzel ale mnohdy drogy, ktere vas z toho dostanou aspon na chvili pryc. Ale pak to zacne byt stokrat horsi, lide vas zacnou soudit jeste vic, a vy si budete myslet ze jen v tom nejhorsim, protoze se tak sami vidite a pak uz pomuze jen nahoda. Mnohdy clovek, pro vas uplne nepochpiitelny ze zrovna ten clovek, ktery vam zmeni mysleni jako prvni vec a clovek na svete. A to se mohlo snazit 10 psychiatru a pak prijde nekdo sotva se zakldkou a konecne to co rika dava smysl. Nema vas jako vsichni ostatni za lenocha, slabocha a vetsneho negativistu, zaroven vas nelituje, jen je tam u toho svami. A ted je cas si odzit veskere boleti a krivdy, ktere jste zazili ale pouze je v sobe polacili, tak tak si je musite prozit, odzit a nechaj jit... Absolutne netusim, jestli mi na to zbyly vubec jeste sily. A proc to nezkusit? Jasne ostatni lidi rikat ze uz akt nemas co ztratit, ale to vubec neni pravda, s kazdou chybou byt uplne sebemensi najednou brutalne ztraci sam sebe, a pomalu se jde d kazdym radit nez udela cokoliv, protoze sam uz mnohdy toho rozhodnuti neni schpen, ale ono ho to tam bude drzet co to jen pujde. A razem si pripadate jako totalni trotl i se o tom presvedcite...