Ahoj,
potřebovala bych poradit, co dělat, abych její chování vůbec přežila..
Despotická, jizlivá, plná zloby, stále se mnou ve všem bojuje a pokud možno se snaží nade mnou ve všem vyhrávat. Strašně mi dává najevo jak mi závidí, když mám jen maličký úspěch, ale při tom nemá co, akorát věk.
Potřebovala bych ji nějak uzemnit. Chová se ke mně, jakobych byla ještě hůř než špatně adoptovaná. Strašně mě to mrzí, proč mám zrovna já takovou matku.
Potřebovala bych mít nejlíp 24 hodin někoho na pomoc, kdo by mi radil co jí říkat, jak se jí nebát, jak si vymezit svoje hranice, aby mi neubližovala. Úplně celá rodina musí skákat přesně do puntíku, jak ona píská, přitom ničemu nerozumí ale komanduje. Máme jí plné zuby..
Děkuji.
2x
Nejste jediná. Buďte na ni za každé situace odzbrojujícím způsobem příjemná a milá. Když s něčím nebudete souhlasit, řekněte to, ale bez emocí, s milým úsměvem a když bude nadávat, řekněte: "Maminko, ale já tě mám stejně ráda, i když se mnou nesouhlasíš" A je potřeba, abyste to myslela upřímně. Vím, je to strašně těžké, ale funguje to. Držím palce 
2x
Tak nebuďtě ta slabá, naučte se říkat ne a odmítat, co se vám nelíbí a s čím nesouhlasíte, ale s úsměvem a v klidu. V tom je právě ta síla 
2x
Pokuď máš na to věk,tak se postav na vlastní nohy,odstěhuj se a nekydej tu veřejně špínu na mámu,která nemůže proti tvým výrokům zde vyjádřit pro změnu svůj názor na tebe.Možná by jsme se pak divili ! Říká se,,koho chleba jíš,toho píseň zpívej,,ale někdy se stává,že i kdyby jste ten ,,chleba,, do některých cpali horem-dolem,stejně z nich vyrostou nevděční spratci.Bohužel.
Ruze, docela by mě zajímalo, jak jste zjistila, že je tazatelka nevděčný spratek. Berete v úvahu možnost, že tazatelka nepřehání a mluví pravdu? Jak se pak bránit proti neustálé buzeraci, kritice, dusnu, který dokáže vytvořit jeden člen rodiny, kterého se ostatní bojí? Jak žít s věčně protivným, nenávistným a bespokojeným člověkem, když na vlastní bydlení máte věk, ale nemáte peníze?
Víte, otec přítele je taky docela despota. Manželku ponižuje doma i při setkání s přáteli, když se odváží bránit, hned jí vyhrožuje, vyhazuje z domu a podobně. Celou rodinu dusí věčnými náladami, všechno musí být podle něj, dává najevo svou nadřízenost. Kdybych byla dcerou a napsala to o něm sem, byla bych nevděčný spratek?
doplněno 27.07.14 13:01:V tom případě se omlouvám, vyznělo to tak.
Přesně tak,jsou to arogantní,líní,drzí spratci,kteří nevědí,co je fyzická práce,člověk pomalu svýmu dítěti nemůže dát ani na prdel,natož lepáka,jinak volaj oranžovou linku a tátu zavřou,no kde to jsme,pak se divíme ,že se neučej a jsou blbí,vždyt se podívejte kolem sebe,každej mobila cvrká to i na přechodu,jestli nic neumí a nedělá,a asi to tak bude,tak se mámě ani nedivím a klidně si na matku veřejně stěžuje,já bych chtěl slyšet mámu,pak by se tady ůtlocitný radílci co o tom nic nevi,ale holce ochotně hned radí ,asi divili
Oni toho tátu nezavřou pro nic za nic. Vše je prošetřováno a mají proti němu důkazy. Díky bohu za ty linky důvěry. Spoustě týraným dětem pomohla. Děti mají také svá práva, víte. Že jsem rodič a živím své díte neznamená, že si s ním budu dělat, co chci. Není to věc. Linky důvěry nevznikly pro nic za nic.
Dík za odpovědi, oběma, máte stejný dobrý názor, ale v ní je problém, že ona hodným lidem ubližuje, právě jim, vybírá si slabochy, aby s nimi vláčela..
Když jsem hodná, tak hned vymýšlí, jak by toho pro sebe využila.
0x
Kolik máš roků? Jak vypadalo vysvědčení? Jak vypadá tvůj pokoj? Umíš cokoliv uvařit? Umíš vyžehlit? Nejen jestli to umíš, ale děláš to? Pomáháš doma? Zajímá tě, jestli mamka nemá nějakou bolest nebo trápení? Zajímá tě ona nebo jen to, jak se chová k tobě? Kdy ses jí naposledy zeptala, jestli něco nepotřebuje a co máš udělat, abys jí pomohla? 
Já dělám i za ni, s ničím si neporadí, pomoc potřebuje nonstop. Ona má každý den novou nemoc, nesnesitelné. Jí pomoct nejde, protože nic nedodrží, termíny, schůzky atd. I když ji vedu skoro za ruku, tak před koncem selže, je hysterická.
Kolik je let Vám a kolik Vaší mámě? Pokud nejste zletilá, jste na ní odkázána, respektujte ji. Pokud jste zletilá, postavte se na své vlastní nohy, starejte se o sebe a s mámou udržujte kontakt dle svého uvážení. Máma není přece Váš soupeř. Možná má zdravotní, či psychické potíže a potřebuje pomoc a oporu... Berte to tak, že děláte jen to, co dělala Vaše máma pro Vás. Potřebovala jste její péči nonstop, jistě jste bývala i nemocná a ona se o Vás starala, uklízela po Vás, prala na Vás, za ručičku Vás jistě též vodila..Vy to vidíte možná jinak, než ona. Ale v každém případě je to zase jen o komunikaci, přístupu, ochotě a vzájemném respektu. Možná není máma podle Vás ideální, ale jednou je to Vaše máma a měla byste jí být oporou. Nezdůrazňovat to, co pro ni děláte. Neberte to ve zlém, vidíte věci jen z té své strany a z Vašeho pohledu. Každý máme své "mouchy"...Nepíšete, co jste vše udělala již proto, abyste jí pomohla. Jen píšete, že jí pomoct nejde!
0x
Možná si to nedokážete přiznat, ale říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Jaká matka, taká katka. Vy máte něco ze své matky v sobě. Jí to vadí. I když celkově má asi takové chování ke každému. Prostě má odchylku ve své povaze. Chová se jinak, než jak bysme chtěli. Je nepříjemná. Je nešťastná, neumí si pomoci. Někdy až ve starším věku přijde zklidnění, někdy, až když vylétnou děti z hnízda.
Co s tím dělat. Budete na sebe zřejmě alergické. Pokud můžete, odstěhujte se, zařiďte si svůj život. Takhle se budete jenom trápit. Myslím, že žádná slova, pomoc problém nevyřeší. Promiňte, že to vidím tak černě.
Ale kdo pak pomůže jí? Ona potřebuje pomáhat.
Když bude mít ona problémy, které se jí za nějakou dobu neřešené navalí, budu je muset zase řešit jeden po druhém já, až mě to úplně vyřídí. Znám co je se od ní na pár dní vzdálit, nevíte pak kam dřív doma skočit, zbytek rodiny ještě musíte uzdravit psychicky.
A myslet si, že je dobré ji nechat spadnout na dno, jak mi radili v nějaké organizaci, kde jsem tohle řešila, tak to je úplně nesmyslné řešení, protože ji to vůbec k ničemu nedonutí.
0x
Také si myslím, že bys měla co nejdříve odejít a osamostatnit se. Jiné řešení tam nevidím. Bojovat nemá smysl. Bere to energii. Snaž se nedat najevo, co ti vadí, aby to schválně nedělala. A dávat ji za pravdu. Jinak si myslím, že se lidé moc nemění. Zlepšení možná bude, když se budete málo vídat, až se osamostaníš. To si možná uvědomí, že se nechovala, jak měla. Ale to se uvidí, jestli to tak bude. Neber vážně to, co říká. Buď nad věcí. Když dáš najevo, že je ti to putna, tak jí to přestane po čase bavit ubližovat.
Bohužel, je to s ní špatné. Došlo k nějaké asi duševní nemoci, ona se nějak částečně jakoby pomátla, sama si stěžuje, že cítí, že jí něco je, divné bolesti hlavy a i jiné zdravotní problémy, jestli nepřechodila nějakou infekční nemoc, zánět mozkových blan např.. Celá rodina se to snažíme před okolím zakrývat, ale je to nesmírně vysilující. Nedá se to řešit, nepomohli ani známí, kteří ji přesvědčovali, je to problém, kterých je určitě v naší republice víc, když někdo potřebuje pomoc, ale neudělal nic přestupujícího zhlediska zákona atd.., takže okolí nemůže ohledně něj nic zařídit. Řekne ne, já nechci žádnou pomoc ani léčbu, mně nic není, a jsme všichni v háji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.