Přítel už nechce psa

porid si jineho pritele, tento vykazuje znamky nezralosti, bud rada, ze s nim nemas dite

Na Vasm miste bych si ponechal psa a takoveho pritele bych pustil k vode. Jak rozmarny zivot by s nim mohl byt...?ujec

To jsem zvedav az budete chtit dite a pritel zjisti ze se o neho taky musi starat,taky ho pak date pryc?Vas pritel ma zvlastni uvazovani,zrejme za neho cely zivot nekdo uklizi ,vari atd.

Za mě psa si ponechat a přítele dát pryč.

Jste svéprávná, používejte svůj vlastní rozum a chovejte se zodpovědně. Než jste si psa pořídili, měl si přítel uvědomit, že je to závazek a starost na několik let. Pes není věc, která se dá odložit, když člověka omrzí. Já bych přítele neposlechla, spíše bych mu důrazně sdělila, že by se měl chovat zodpovědně a stát si za rozhodnutím, které v životě udělá. Až ho omrzíte Vy, také Vás dá pryč? No, je to na Vás, jestli ustoupíte jen proto, že to chce on. Já osobně bych se řídila svým vlastním rozumem.

Paviocko, používej svůj vlastní selský rozum. Od takového přítele bych určitě ihned odešla. Pejska si nech a nedávej ho pryč, jenom kvůli tomu, že tvůj přítel zjistil, že má chlupy. Ať si počká, až začne línat... to bude teprve radosti bez sebe.

Je mi pejska líto, nech si ho a nedávej ho pryč! Pes není věc, je to už nový zákon. Tak ať to dopadne dobře.

Rozhodně radím psa si nechat.Přítel měl dost času si to promyslet,neustupujte mu.Rádci přede mnou popsali přesně proč.Pokud ustoupíte,věřte,že budete do budoucna litovat.A nebude se to týkat jen psa.

Najít si nového přítele, kterému pes opravdu nevadí.

Vím, že se jenom zařadím do dlouhé fronty stejně odpovídajících, ale přesto mi to nedá. Váš přítel je dítě a jako dítě reaguje. Nedokáže přijmout zodpovědnost za jiného tvora, zajímá ho jenom jeho vlastní pohodlí. Já bych nemohla být s člověkem, který nemá vztah ke zvířatům, a chápu, že je to pro Vás hrozná situace. Jednodušší by bylo zbavit se psa, ale nebylo by to "systémové". Pokud můžete, rozejděte se s přítelem, nebude chtít být zodpovědný ani za Vás, za Váš vztah. Zkuste si nějakou dobu tohoto aspektu všímat. Zažila jsem v raném mládí chození s takovým rozmazleným chlapcem. Byl okouzlující, ale jen do té doby, dokud bylo po jeho nebo dokud nevznikl nějaký problém, ke keterému musel zaujmout stanovisko. Pak se okamžitě začal chovat jako rozcabené dítě. Pryč s ním.

Paviocko nenapsala důležitou věc. Bydlí spolu s přítelem? Čí je to byt? Pokud by bydlela ona u přítele, tak by musela vzít milého pejska a odejít. A jestlipak má kam? V případě bydlení ve vlastním je to jednoduché a může se zachovat tak, jak radí ostatní rádci.

Je možné, že přítel neměl v dětství žádného psa a teprve nyní poznal, co zvířátko obnáší. Myslím ale, že by si měl za půl roku na zvíře zvyknout a když nic jiného, tak ho tolerovat, ale netlačit, aby jste ho dala pryč, zvláště potom, že musí vidět, jak ho máte ráda. Záleží, jak ho máte vycvičeného. Nespí s vámi v posteli? Jaká to je rasa?

Mě tedy nejvíce zaráží to, že si ani za půl roku nedokázal k tomu pejskovi vybudovat nějaký vztah a dokáže úplně s klidem říci, ať se ho zbavíte. To je snad úplně bez citů? Už jen tohle o něčem svědčí.

Nechat si psa, dát pryč přítele.

Protože:

1) snaží se utéct od následků závažného rozhodnutí = nevyzrálost

2) neví co chce a točí se jak korouhvička

Asi mi syslové budou lát, ale já to stejně musím napsat. Váš přítel je vůl. Korunovanej.

Mluvili jste spolu o tom, souhlasil s tím. A najednou se obrátí. Připadá mi jak nevyzrálý fracek, který neví, co chce. Za půl roku si ten psí uzlíček nedokázal zamilovat? Tak to je citově chladný. Co já bych dala za pejska a nejde to /duševně nemocná tchyně/.

Pokud jste ve svém, dejte partnertovi jeho ponožky a trenky do igelitky a pošlete ho pryč. Tohle opravdu není normální.

Představte si, že byste spolu měli dítě. Po půl roce by přišel na to, že děťátko v noci pláče, ruší ho, kaká, čurá, občas nevoní, musí mít neustálou péči a pozornost. A že ho nechce. S tím malým pejsátkem je to podobné. Ten pejsek vás považuje za svou rodinu, víte, jak by strádal, kdybyste ho dala někam do útulku?

Určitě najdete slušného chlapa, který má navíc rád psy. Ten Váš evidentně neví, co chce a když mu jednou uděláte po jeho, bude to vyžadovat pořád. A Vy se stanete služkou bez vlastního názoru. Jaga.

Psa si nechajte, je vernejší a všetko vám odpustí. Bude Vás vítať pri dverách a tešiť sa, že idete s ním von. Takého priateľa možte kopnúť do ... a vyhodiť !

Příteli bych dostatečně jasně, nahlas a poměrně ostře řekla, že pes prostě pryč nepůjde. Tečka. Není to konvice, kterou půjdete za měsíc vrátit. Měl dva měsíce na rozmyšlenou.

Kamarádce se stalo to samé, jednoho dne přišla a pes byl pryč. Ten její kripl ho odvezl kamsi do útulku. Z přítele byl rázem ex a pes byl do hodiny zpátky u milující paničky.

Zbav se "přítele", NE psa.! Jelikož přítel by s Tebou měl sdílet vášně, touhy, strádání...koníčky...

Pokud to drhne už jen v takové maličkosti, jako je pes (a to proklamoval, že ho CHCE.!) Tak pryč s ním.!

S přítelem, samozřejmě. Budeš mít daleko méně starostí.

Navíc pes, Ti bude věrný do smrti, což by se asi o příteli tvrdit nedalo.

Sice to tu bylo 100x řečeno, ale stejně po 101. - nechejte si psa a přítele opusťte... Chová se jako malý rozmazlený harant, který jen při známce zodpovědnosti začne couvat a přemýšlet, jak se zodpovědnosti zbavit. Jak už zde také někdo psal - když byste měli dítě, také by ho po půl roce omrzelo? Pryč s ním, takový frajer nestojí ani o opření kola...