Nadávky v práci

Dobrý večer i Vám Nebojte se jich.Lidé si vždy rádi dovolují na slabší a třeba stydlivější..Introverty nevyjímaje ! Jak oni na Vás,tak Vy na ně,zkuste to,zaručeně Vám dají pokoj.Na hrubý pytel,hrubá záplata !

Co se týče privátních dotazů,řekněte jim totéž,co nám tady.Nic jim do toho není ! Pokud přijde dotaz,položte tazateli ten samý Ještě s úsměvem odpovězte,že na Vaši rodinu bylo vyhlášeno informační embargo !

Hope Přesně tak to myslím

Já bych na otázku reagovala nevěřícně: fakt to chcete vědět? No, tak já vám to tedy řeknu. Prdlajs je vám do toho.

Dobrý den. Povídáte, že si z toho nelámate hlavu - myslím si, že nikoliv, právě naopak! Kdybyste si tím doopravdy nelámal hlavu, tak sem nepíšete. Řeknu Vám, jak to mám já. Když přijdu do jakéhokoliv nového kolektivu, tak se držím stranou. Ne proto, že bych byl introvert, ale proto, aby mě nikdo "neprokoukl" a neřekl si "Jo hele vole, ten je v pohodě, na toho si můžem dovolit." Vůbec! Prostě přijdu, seznámím se se všema a třeba měsíc dělám to, co mi vedoucí nebo šéf řekne a ostatní jen pozoruju. Snažím se odpovídat neutrálně a nebo prostě říkám, že nevím. Neřeším věci, které se mě netýkají, protože tím bych zase dal najevo určitý svůj názor či styl. Po tom, co uplyne pár týdnů, se začnu pomalu otevírat a dopadá to tak, že jsou na mě skoro všichni úplně v pohodě, nemám žádné nepřátelé a žádní problémy. Neřeším žádné urážky ani po tom, co se jim "ovetřu," protože moc dobře ví, že na začátku jsem byl nepřáštupný a neutrální a svůj názor si tvrdě nechával pro sebe. Tím jsem si získal autoritu a nemám žádný problém. Z toho vyplývá má odpověď pro Vás. Bavte jen s tím, s kým se bavit chcete, s ostatními se bavte pouze a profesní úrovni a neřešte věci, který se Vás netýkají. Pokud na Vás někdo bude mít jakoukoliv poznámku, tak stačí říct, že doufáš, že už se to nebude opakovat. Někdy není špatná hláška: "Brzdi koně Winnettou!" A úplně na závěr bych dodal, že si nesmíte nikdy nechat líbit nic, co Vám není příjemné, zažili jsme to všichni, pamatuju si, jak se ke mě kdysi chovali na úplně první brigádě, kde si o mě "otírali boty" jako o rohožku a když jsem se během osmihodinového stání o něco jen opřel, tak na mě křičeli. Dneska už to i já mám jinak. každý v sobě nosíme určitou hrdost a tu bychom si nikdy neměli nechat ohrožovat a nikoho bychom neměli nechat vstupovat za hranice naší tolerance a to i za cenu, že je to kolega o dvacet let starší nebo kolega o dvacet kilo těžší. Respekt si budujete povahou, nikoliv tělem!

Někdy stačí i jen říct. Vím to z druhé strany. Jsem spíš jako Vaši kolegové. Někomu to nevadí a když to vadí a já jako vaši kolegové to nepoznám tak někdy stačí upozornit když už buď překročí hranici nebo, že je vám to trapné, nelíbí se vám to. Problém je pokud kolegové nepřestanou ani po upozornění.

Tak az priste budou mit nejakou necekanou sokromou otazku, tak zacni pekne ze siroka. Nejlepe jako Abe Simpson, kdyz zacne neco vypravet. Ono je to rychle prejde a za cas si polozeni dalsi otazky poradne rozmysli.