Divný syn

Zdravím. Nedělejte nic, nechte ho žít...Nesrovnávejte ho s ostatními, každý jsme jiný a když mu bude v životě něco scházet a nebude spokojený, začne to řešit sám. On je zřejmě spokojený, prostě ho berte takového, jaký je. A buďte za něho ráda, opravdu. Do ničeho ho netlačte, ani mu neříkejte, že je divný apod. Je prostě svůj a v životě nemá ještě vůbec nic zmeškáno..

Máte doma osobnost. Kluka, co má svoji hlavu a nejde s proudem. Žije si svůj život tak, jak mu to vyhovuje a zřejmě je spokojený a šťastný, což by Vám jako matce mělo dělat radost. Jestliže je doma smutný, dělá mu starosti to, jak mu dáváte najevo, že dle vašich měřítek, není zcela v pořádku. Kdyby byl jinak sexuálně orientovaný, je to věc malinko složitější a s tou se musí vyrovnat především on sám.Ovšem nemusí to tak být, prostě je mu dobře doma s vámi.Osobně mi nepřipadá nic divného na tom, být ve světě, kde je téměř nadlidský výkon najít si stálého životního partnera, či jen přítele a kamaráda, kterému se můžete bez obav plně otevřít, raději sám.Jednou třeba potká někoho s kým svůj život bude chtít sdílet, vždyť má spousty času. Mimochodem takových lidí, jako je on není málo.Jsou to introverti, kteří si okolí nepouštějí příliš k tělu, což má potom jednu velkou výhodu, nenechají se přílš nikým zklamat nebo zlákat do neštěstí...

On v tomhle věku nikdo není pro rodiče "ideál". Jiní si zas třeba stěžují, že jejich syn/dcera chodí po večerech ven, kouří, pije, hulí atd. Zlatá střední cesta je asi spíš výjimka. Nechte ho být, stejně si nenechá poradit. Do dvou tří let se to, podle mě, spraví a vše bude v normálu.

Hlavně ho do ničeho nenuťte. Vás sice bavily "dízy", ale jeho ne, tak proč ho nutíte chodit ven, když on sám nechce? Je mu teprve 19 let, někteří kluci vyzrávají psychicky později a i to děvče si později najdou. Když ho budete pořád do něčeho nutit, tak se mu jednat vy zprotivíte a pak mu zprotivíte i to, do čeho ho nutíte.

Zdravím. Skoro jako byste popisovala mě. Je mi sice o čtyři roky víc, ale mám to zhruba stejně. Až na ten úklid. Ten mě přestal bavit už dávno protože to pořád dělám špatně a kdesicosi. Z vlastní zkušenosti vím, že byste ho měla nechat žít. Určitě mu to za nějakou dobu dojde a otočí. Já osobně už jsem to vzdal dávno. Pokud něco má přjít, tak to přijde. S otcem i otčímem to mám úplně stejně. Teď spíš než na "vlastní štěstí" myslím na to, jak se postarat o rodiny. Tj. mamka a dva mladší bratři. Dokonce jsem ani nešel na vysokou ale rovnou do práce, protože mamčin manžel je sobecký budižkničemu. Nkdo z mého okolí netuší, jak mi doopravdy je nebo proč sem nešel studovat. Všem říkám, že se mi nechtělo. Pro mě je momentálně nejdůležitější, aby se mamka s bráchama měli dobře. Až se o ně postarám, tak teprve můžu začít myslet na sebe. Každopádně nevěšte hlavu a buďte ráda za tak hodnýho syna. Jenom na ty vnoučata si možná počkáte. Ale jak potká tu pravou tak určitě obrátí

P.S.: miluju anonymní fóra. člověk ze sebe může dostat věci, co by normálně nikomu neřekl

Já vám neporadím,jen řeknu že hodně maminek by byla za takového syna ráda i ta moje ale možná v opačném případě

Těmhle těm všem klukům chybí vojna,napřed po vyučení strach z ní,neví co ho čeká a jaký to -tam-bude a potom stesk po domově po mámě,sourozencích,tam si začal vážit všeho,tam dospěl,přestal -naříkat-naučil se samostatnosti,byla blbost ji uplně zrušit,aspon rok toho výcviku a drilu by jim prospělo,když dneska vydím ty mamánky a uplakánky,drzí to je už od školy,až by jednou zabouchal na okno v zeleným,pak vám dal hudlana a měli si co hodiny vyprávět,ale dnes,co dnes,nechte ho bejt,jen mě zarazilo,že ho oba otcové nenávidí a on je,možná tam je někde chyba,já to zažil,když po rozvodu matka děti proti mě štvala amě to sralo,ale jak dospívali,tak poznávali,kdo je kdo.

Může být nešťastně zamilovaný, může mít ve škole problémy (šikana, mindrák, učení, cokoliv...), může si připadat, že nezapadne do kolektivu a má z toho hlavu, může zjišťovat, že možná není tak úplně na holky..

Hlavní je, že 19 kluk se Vám moc svěřovat nebude. Pokud si nechce trhat žíly, tak ho nechte, on se s tím popere.

Jste velice naivní. Nechte syna, ať si žije svým vlastním životem. To jak žije, nikomu neublíží, ostudu Vám nedělá. Pokud bude mít potřebu najít si partnerku, určitě si ji najde, i bez Vašeho kecání. Ale všechno chce svůj čas.

Co by za takového syna mnozí dali...Nejvíc mě pobouřilo, že píšete, že nepije, nekouří, nefetuje. A to byste snad chtěla, aby dělal?

Pro poučení skutečný příklad z okolí. Starší manželé měli 2 syny. Starší slušný, pracoval, měl byt, měl manželku, děti, prostě spořádaný člověk. Z mladšího /24/ se postupně stal feťák nejhoršího zrna. Bez práce, bez peněz, co mohl, rodičům ukradl a proměnil za drogy. Dveře si podávala policie a exekutoři. Paní však přes to všechno nemohla syna vyhodit - pořád říkala: Ale on to je náš syn. Když si vzpomenu, jaké to bylo hezké miminko...

Pak už byla čím dál zoufalejší a tvrdila, že by vysvobozením bylo, kdyby se předávkoval. Což se asi po půl roce stalo. Paní řekla, že nejšťastnější se cítila v krematoriu, když věděla, že už nebudou žádné krádeže, žádná policie, žádná ostuda. Teď se pomalu dává dohromady a splácí dluhy za synovy drogy. Není toho málo. Někdo si řekne - je to od mámy hrozné, tohle říct, ale vážně to nebylo k životu.

Proto buďte ráda, že máte slušného a hodného syna. Všechno chce svůj čas. A netlačte ho do toho, co on nechce. Když Vy jste lítala po dýzách jako povětroň, neznamená to, že on musí taky. Každý z nás je jiný. A on si svůj život určitě dokáže zařídit sám a po svém. Nedělejte to za něj, byl by nešťastný on i Vy. Jaga.

Kdybych mohla, dám všem bod. Je však možné, že ho ženy nepřitahují a sám sobě a světu nechce přiznat, že na holky není. Všude kolem sebe celý život slyšel, že gay a slova, která se mi příčí napsat, to že je něco úplně šíleného a odsouizení hodného, tak tohle nechce přiznat ani sám sobě. Však on najde sám sebe a srovná se s tím. Měl by ale vědět, že ať se stane cokoliv, jste na jeho straně, protože je to jeho volba. Pro nás, rodiče, je nejdůležitější úsměv a štěstí našeho dítěte. Nemusíme s něčím souhlasit, ale je to jeho život, jeho volba. A na nás je, respektovat to. Kolik z nás si slíbilo, že nebudeme jako naši, kteří měli jasnou představu o našem životě?! A mnohdy se nedokázali srovnat s tím svým.

Vůbec nerozumím tomu co řešíte a proč vlastně vy. Píšete o nemoci a spojujete to s tím, že aktuálně až nyní je takový? Nebo byl takový vždy? Radíte mu ať si hledá děvče, nerozumím proč? Co je vám do toho, kdy a jestli si koho bude hledat. Ten dotaz je celý přepálený, jako já jsem maminka a já ti nalajnuju život, takovou tu škatulku, do ktéré synáčka podle svého názoru, ideálu vměstnám a pokud to nepujde, rovnou vtlačím, brr. Titulek nadpisu zní - divný syn. Možná bych jej přejmenoval na divná matka.., nebo klasická matka :D

Dle me je zajem matky dulezity, at mi je 15 nebo 25. Ale tim nemam namysli "Kdy si konecne najdes holku", spise ho podporit, kdyz uz si najde jinou aktivitu nez pc. Takovy zivot cloveka rychle omrzi, krasne to tady napsala kapkanadeje "když mu bude v životě něco scházet a nebude spokojený, začne to řešit sám".

Já třeba přítelkyni nemám pro to že mi máma do všeho kecá a ráda se mi montuje do života a poslouchat její názor na nějákou tu mojí slečnu opravdu nechci Nechteho žít až bude mít potřebu někoho mít najde si jí/jeho. A stejně v tomhle věku si vaše rady nevezme k srdci.