Divný syn

Já vám neporadím,jen řeknu že hodně maminek by byla za takového syna ráda i ta moje ale možná v opačném případě

On v tomhle věku nikdo není pro rodiče "ideál". Jiní si zas třeba stěžují, že jejich syn/dcera chodí po večerech ven, kouří, pije, hulí atd. Zlatá střední cesta je asi spíš výjimka. Nechte ho být, stejně si nenechá poradit. Do dvou tří let se to, podle mě, spraví a vše bude v normálu.

Jenže on je tvrdohlavej, co si smyslí za tím jde ... mě jen děsí ta představa jestli nemyslel váže i to že bude sám (napořád), je pravda že ho vlastní otec i otčim nenávidí a on nenávidí je, ale to není snad důvod aby všechny zatratil ...

Já si takovým "divným" obdobím prošel sám - dokonce ve stejném věku (možná jen u mě začalo dříve, takže trvalo déle). Zároveň mám podobně "divného" dlouholetého kamaráda. Dnes je nám o dva roky víc a zatímco kamarád v tom stavu setrval (on asi teda byl ale takový vždycky a vždycky takový bude), já mám blíž k tomu, co popisujete (ale je fakt, že jsem s tím vnitřně spokojený nebyl ani tehdy, jen jsem to předstíral).

U syna tazatelky se tedy rýsují dvě možnosti. Buď s tím zůstane spokojený a zbytek života stráví v teple domova. Pro matku je to výhoda, protože se o ni ve stáří postará. Pro něj je to nevýhoda, protože to nejspíš nikdy nikam nedotáhne. Asi tak. No a pak je druhá možnost, že to, stejně jako já, později začne řešit, nebo se o to spíš bude snažit. Problém je, že pak ale zjistí, že jak ve svých středoškolských/učňovských letech poněkud zaspal, tak v těch vysokoškolských/zaměstnaneckých letech už mu tak trochu ujíždí vlak. Například sehnat to děvče bude jaksi čím dál obtížnější - na druhou stranu, u takových drog tohle třeba tak úplně neplatí. (obojí tvrdím na základě vlastní zkušenosti)

Ono teď to sice vypadá, že "ještě nemá nic zmeškáno", ale životní zkušenosti na sebe navazují a jak už to nebude stíhat, tak toho nakonec zmešká hodně a bude tím do konce života trpět. Často platí, že kdo prožije špatné mládí, prožije špatný celý život. Takže pokud se syn nechystá být se svým současným životem spokojený po zbytek života, tak má za pět minut dvanáct...

Hlavně ho do ničeho nenuťte. Vás sice bavily "dízy", ale jeho ne, tak proč ho nutíte chodit ven, když on sám nechce? Je mu teprve 19 let, někteří kluci vyzrávají psychicky později a i to děvče si později najdou. Když ho budete pořád do něčeho nutit, tak se mu jednat vy zprotivíte a pak mu zprotivíte i to, do čeho ho nutíte.

Vůbec nerozumím tomu co řešíte a proč vlastně vy. Píšete o nemoci a spojujete to s tím, že aktuálně až nyní je takový? Nebo byl takový vždy? Radíte mu ať si hledá děvče, nerozumím proč? Co je vám do toho, kdy a jestli si koho bude hledat. Ten dotaz je celý přepálený, jako já jsem maminka a já ti nalajnuju život, takovou tu škatulku, do ktéré synáčka podle svého názoru, ideálu vměstnám a pokud to nepujde, rovnou vtlačím, brr. Titulek nadpisu zní - divný syn. Možná bych jej přejmenoval na divná matka.., nebo klasická matka :D

Dle me je zajem matky dulezity, at mi je 15 nebo 25. Ale tim nemam namysli "Kdy si konecne najdes holku", spise ho podporit, kdyz uz si najde jinou aktivitu nez pc. Takovy zivot cloveka rychle omrzi, krasne to tady napsala kapkanadeje "když mu bude v životě něco scházet a nebude spokojený, začne to řešit sám".

Těmhle těm všem klukům chybí vojna,napřed po vyučení strach z ní,neví co ho čeká a jaký to -tam-bude a potom stesk po domově po mámě,sourozencích,tam si začal vážit všeho,tam dospěl,přestal -naříkat-naučil se samostatnosti,byla blbost ji uplně zrušit,aspon rok toho výcviku a drilu by jim prospělo,když dneska vydím ty mamánky a uplakánky,drzí to je už od školy,až by jednou zabouchal na okno v zeleným,pak vám dal hudlana a měli si co hodiny vyprávět,ale dnes,co dnes,nechte ho bejt,jen mě zarazilo,že ho oba otcové nenávidí a on je,možná tam je někde chyba,já to zažil,když po rozvodu matka děti proti mě štvala amě to sralo,ale jak dospívali,tak poznávali,kdo je kdo.

Souhlas s eulalie, myslím si- divná a nerozumná matka. Proč ho nutíte do známosti, je to ještě na půl dítě, teprve poznává

svět, zraje, možná ho něco trápí, proč by neměl být normální, když nechce mezi lidi, prostě na to nemá náladu.

Jó, je jiná doba. Vojna se asi jen tak zpět nedostaví. Prej je finančne nevýhodná a ten dril, který popisujete, neodpovídá tak nějak duchu doby.

Může být nešťastně zamilovaný, může mít ve škole problémy (šikana, mindrák, učení, cokoliv...), může si připadat, že nezapadne do kolektivu a má z toho hlavu, může zjišťovat, že možná není tak úplně na holky..

Hlavní je, že 19 kluk se Vám moc svěřovat nebude. Pokud si nechce trhat žíly, tak ho nechte, on se s tím popere.

Máte doma osobnost. Kluka, co má svoji hlavu a nejde s proudem. Žije si svůj život tak, jak mu to vyhovuje a zřejmě je spokojený a šťastný, což by Vám jako matce mělo dělat radost. Jestliže je doma smutný, dělá mu starosti to, jak mu dáváte najevo, že dle vašich měřítek, není zcela v pořádku. Kdyby byl jinak sexuálně orientovaný, je to věc malinko složitější a s tou se musí vyrovnat především on sám.Ovšem nemusí to tak být, prostě je mu dobře doma s vámi.Osobně mi nepřipadá nic divného na tom, být ve světě, kde je téměř nadlidský výkon najít si stálého životního partnera, či jen přítele a kamaráda, kterému se můžete bez obav plně otevřít, raději sám.Jednou třeba potká někoho s kým svůj život bude chtít sdílet, vždyť má spousty času. Mimochodem takových lidí, jako je on není málo.Jsou to introverti, kteří si okolí nepouštějí příliš k tělu, což má potom jednu velkou výhodu, nenechají se přílš nikým zklamat nebo zlákat do neštěstí...

Zdravím. Skoro jako byste popisovala mě. Je mi sice o čtyři roky víc, ale mám to zhruba stejně. Až na ten úklid. Ten mě přestal bavit už dávno protože to pořád dělám špatně a kdesicosi. Z vlastní zkušenosti vím, že byste ho měla nechat žít. Určitě mu to za nějakou dobu dojde a otočí. Já osobně už jsem to vzdal dávno. Pokud něco má přjít, tak to přijde. S otcem i otčímem to mám úplně stejně. Teď spíš než na "vlastní štěstí" myslím na to, jak se postarat o rodiny. Tj. mamka a dva mladší bratři. Dokonce jsem ani nešel na vysokou ale rovnou do práce, protože mamčin manžel je sobecký budižkničemu. Nkdo z mého okolí netuší, jak mi doopravdy je nebo proč sem nešel studovat. Všem říkám, že se mi nechtělo. Pro mě je momentálně nejdůležitější, aby se mamka s bráchama měli dobře. Až se o ně postarám, tak teprve můžu začít myslet na sebe. Každopádně nevěšte hlavu a buďte ráda za tak hodnýho syna. Jenom na ty vnoučata si možná počkáte. Ale jak potká tu pravou tak určitě obrátí

P.S.: miluju anonymní fóra. člověk ze sebe může dostat věci, co by normálně nikomu neřekl

Já třeba přítelkyni nemám pro to že mi máma do všeho kecá a ráda se mi montuje do života a poslouchat její názor na nějákou tu mojí slečnu opravdu nechci Nechteho žít až bude mít potřebu někoho mít najde si jí/jeho. A stejně v tomhle věku si vaše rady nevezme k srdci.