Dobrý den, prosím o radu s následujícím, neznám takovou situaci a nevím jak se chovat. Bude to dlouhé, omlouvám se předem.
Mám tři děti, problém se týká prostředního - syn 22 let, od mala ne průserář ale dítě s kombinovanou poruchou osobnosti. Nezná pocit viny, neumí se vcítit do pocitů druhého, poměrně silný egoista. Ale i tohle má velmi silné výkyvy, jak hodně dokáže ublížit, tak moc dokáže milovat. Z jedné strany by pro mne udělal vše na světě, vzápětí neváhá vybrat mi peněženku nebo ukrást třeba prsten. Drogy nebere, v partě nejede, pokud chce náklonnost někoho věkem blízkého, získává ji podvodem, lží, úplatou. Cokoli ve svém životě buduje na lži a podvodech. Momentálně končí učební obor, je to již třetí pokus, pokaždé byl z učiliště vyhozen pro krádeže, nechození do školy a pod. Prosím, nedivte se nechození do školy, když 18ti letý syn řeken - ahoj mami, jdu do školy, předpokládám, že tam jde, navíc se ze školy se mnou už nikdo nebyví, protože je dospělý.
Od dětství byl v psyhiatrických léčebnách, navštěvoval psychiatry, bral léky. To nyní neplatí, protože jemu přeci nic není, on to musí vědět a on si se svým tělem může dělat co chce, tedy léky nebere, nebo jen nárazově. Má něco jako záchvaty, jak dobra, tak zla. Někdy je opravdu skvělý, vše jde v pohodě, jindy křičí, neváhá mne uhodit. Tohle chování není jen vůči mně ale vůči celé rodině. Nyní má druhou podmínku ve svém životě. za užívání cizí věci... první byla za v podstatě totéž ale s podstatně vyšší škodou.
Asi 4 roky s ním "bojuji" že není vhodné masturbovat před bratrem (nyní 15). V pokoji mladšího je pc, kde starší na netu vyhledává pornostránky a i když ví, že bratr sedí za ním u stolu, masturbuje. Stále vysvětluji, že toto je krajně nevhodné, vyvrcholilo to nainstalováním špehovacího programu do pc a následnými zákazy - heslo v biosu. Masturbaci provádí i když jsme doma všichni a to i když jsme v místech, odkud ho můžem vidět, pc není za rohem nebo tak něco, je vidět při běžném pohybu po bytě. Toto řeším celé 4 roky, bez úspěchu.
Před časem jsem náhodou, rozbila se mu televize, kterou jsem chtěla dát do opravy. Když jsme ji vytáhla ze skříňky ven, našla jsem za ní své spodní prádlo. Toto prádlo běžně nenosím. Bylo "použité" ne mnou. Byl to syn. Od té doby jsem několikrát měla v jeho blízkosti takový špatný pocit, dá se říct, že jsem musela vždy odejít.
Z onoho špehovacího programu jsem zjistila, že syn vyhledává na netu stránky a videa, kde se pojednává o styku mezi matkou a synem.
Včera mladší syn v kuchyni pekl perník, chtěl abych se přišla podívat zda je hotový. Dva metry vedle seděl starší u pc, masturboval a měl puštěnou maminku se synem... Zvedl se mi žaludek a dostal facku. nezavřel si ani dveře, nic... Pc má zakázné, resp bez hesla v biosu nemá možnost.
Pro stálé potíže a konflikty, proto, že neutále leze všem do věcí a bere si, co chce, lži a podobné, jsem mu už v zimě oznámila, že ho nechám dokončit učiliště, ihned poté se odstěhuje, pokud ne sám, odstěhuji ho třeba na ubytovnu. Řekla jsem mu, že ho mám ráda a vždycky mít bude, ale že mi vadí jeho chování a proto s ním už dál nechci žít. On do té doby nechtěl dál pokračovat ve škole, potom si dal přihlášku na nástavbu, kam ho vzali. Přihlášku podal na denní studium. Na to jsem mu řekla, že mám radosot, ale že stejně odejde z domu, že na tom trvám.
V podstatě celou tu dobu se vztahy mezi námi zhoršují, konflikty jsou skoro na denním pořádku. Obviňuje mne ze všeho možného, hlavně z toho, že on by své dítě nikdy nevyhodil, že nemám žádný cit, protože on bude mít problémy než najde práci a tak podobně, ež jsem sobecká, protože chci aby odešel. Tvrdí mi, že na netu hledá práci a bydlení, ano jednou z pěti dnů ano, jinak je na pornu a online hrách.
Momentálně je mi z mého syna doslova fyzicky špatně, nevím, co můžu ještě čekat a opravdu se modlím aby už tu školu dokončil. Já vím, že nejde někoho odstěhovat ze dne na den, také jsem byla připravená na to, že tu tak přes léto bude muset zůstat, než si najde práci a dostane nějaký plat aby mohl mít to bydlení. No momentálně jsem na tom tak, že uvažuji nad úvěrem a nad tím mu to bydlení najít, zaplatit, dát mu na měsíc peníze a odvézt.
Chtěla bych vědět, co znamená jeho chování hlavně po té sexuální stránce. Hledala jsem na netu oidipa, to bylo první, co mi napadlo, ale tam to není, žádnou lásku ke mně nechová, nebo aspoň ne takovou jaká se tam popisuje. Holku pokud vím nemá, snaží se, ale bez úspěchu. Záměrně nepíšu nic o otci. Syna mám z prvního manželství (rozvod pro fyzické napdání, dnes je to týrání), od roka jej vychovával můj druhý manžel. rozvedli jsme se před třemi lety a otec má přítelkyni, které syn jednou ukázal tu duhou stránku a od té doby k nim nesmí, nechce jej tam ani otec a ni přítelkyně. Já mám také přítele, který by měl zájem se synem vycházet, bohužel se to nedá, tedy se přítel omezil na to s ním vycházet slušně pokud lze. Kupuje mu dárky stejně jako druhému synovi, mluví s ním a tak podobně, pokud má ale synek bojovou náladu, chrání mne proti němu. Třetí moje dítě je dospělá dcera, už žijící sama, pokud je u nás, hodně se synem hádají - ona jej nemůže ani cítit.
Pokud mi můžete něco k tomu napsat... ráda bych syna aspoň trošku pochopila... budu moc ráda. Děkuji.
1x
paní nito,
po přečtení vašeho příspěvku jsem docela v šoku.Určitě vám nedokážu odborně poradit a vašeho syna taky nepochopím.Snad chápu jen to,že od dětství má psychycké potíže,což teda souvisí s jeho nynějším chováním.Možná by nebylo špatné promluvit se s lékři,kteří syna měli v péči do jeho osmnáctin,a kteří mu předepisují léky,které syn neužívá.Svěřit se jim a objasnit jim,jaká u vás doma panuje atmosféra.Vůbec se vám nedivím,že se syna bojíte,ale myslím si,že ikdyž ho vyženete z domu(a určitě to pro vás není lehký),tak pokoje vám nedá.Koupi bytu pro syna bych pečlivě zvážila.Bude pracovat?Bude schopen ten byt platit?
Snažila bych se opravdu zkusit promluvit s lékaři.
1x
Já jsem opravdu nevěřícně četla Váš příspěvek a jako nezúčastněná osoba bych řekla kategoricky - trestní oznámení pro domácí násilí a navíc možná i ohrožování sexuálními praktikami výchovu nezletilého. Ale opravdu nevím, jak bych se zachovala jako matka takového syna. Ale nemůžete přeci čekat na to, až se něco stane. Na to Vám těžko někdo dá kvalifikovanou odpověď. Můžeme asi vyjádřit své pocity, ale to je asi všechno. Myslím si, že Váš syn patří opravdu do rukou psychiatra, tohle při vší snaze nemůžete zvládnout sami. To, co popisujete, to je hororový stav a dost možná, že skutečnost je ještě o něco horší. Jeho nenormální chování negativně ovlivňuje celou rodinu, prakticky devastuje rodinné vztahy. Bylo by třeba svolat rodinu a dohodnout se, co dál. Ale určitě to nenechte takto pokračovat. Váš syn je psychicky nemocný člověk, který ohrožuje své blízké. Jeho sexuální praktiky s projevem agresivity se mohou stát velikým nebezpečím i pro jeho okolí. Moc Vám přeji trochu víc klidu a dobré rozhodnutí!
1x
Zdravím, jsem stejně starý jako Váš syn a jsem přesně pravý opak. Možná to je chvástání, ale miluju svojí rodinu a být bez ní, tak umřu. Jak to tedy vidím já? Dle mě za to Váš kluk nemůže, je prostě labilní a nic než léčba zde nepomůže. Je to podobné jako epileptické záchvaty, on třeba nechce být zlý, ale jeho mozek říká válči. A tak ho prostě poslechne...když k tomu ještě vezmu poruchu osobnosti, kterou má, je to jasné a vše do sebe zapadá. Pokud by Vám nějak vážně ublížil lze nařídit soudní léčba, kdy by ho zavřely do léčebny a léky se zkusili držet jeho poruchu na uzdě. Někteří lidé se tak narodí, znám jednu takovou holčinu, která se tak podobně chová, naštěstí bere nějaké silnější antidepresiva, takže je v pořádku, ovšem chce to rázný zákrok, protože vyhození z domu to neřeší. Nechci Vás přemlouvat, zda je to dobrý či špatný postup, ale jedno vím jistě. Pokud má člověk zlomenou nohu, také ho nevyhodím z domu. Zkuste mu v dobré náladě říci, že je třeba se léčit, pokud odmítne, měla byste využít nějaké přesvědčovací techniky, chtělo by to, aby se přítel aktivně zapojil, sama to nezvládnete a chlapská ruka je potřeba..
Víte Tome, zkuste 22ti letému člověku vysvětlit, že potřebuje léčbu (všichni psychologové jsou pitomci) když je přesvědčen, že ne. On nepotřebuje antidepresiva, on má poruchu, ne nemoc. Narozdíl od nemoci si on může říct: ne, tohle já dělat nebudu, protože... Jenže on si to neřekne, pro něj je to te´d, takhle příjemnější, proč si říkat: vydělám si na to na brigádě, když je snadnější ukrást prachy třeba návštěvě? Před tím jí uvaří kafe a povídá si s ní. To není výmysl nebo sranda, tohle zažívám.. Nehodlám čekat až mi vážněji ublíží, mám ještě jedno dítě.
Ano, vyhození z domu to neřeší, jediné, co mu to přinese je, že si natluče hubu a já doufám, že bude vědět, že má mámu, která ho má ráda. A chci aby odešel dřív, než se můj cit k němu změní. Přítel se aktivně zapojil, využila jsem všeho, co šlo, ale marná snaha, on nic nepotřebuje, nic nechce, dejte mi všichni pokoj, já se znám... a pak ho najdu, jak drží pod krkem mladšího bráchu. Neznám nic, co by ho přesvědčilo aby se léčil.
Jsem za vaši rodinu moc ráda, rodina vždy bude za vámi a s vámi. Víte, stála jsem se synem u soudu, sliboval tam jak se polepší, jak mu to ujelo a kdesi cosi... Druhý den po soudu jsem byla bez výplaty, tedy bez části, která mi zbyla po zaplacení složenek. Tak a co s tím? Dodnes se nepřiznal. a nikdy se nepřizná. On nezná vinu. Na poruchu není lék, on si musí říct: tohle nevezmu, protože to není moje, tohle neudělám, protože se to nedělá... A věřte tomu, že jsem s vysvětlováním toho, co se dělá a nedělá s ním ztrávila víc času než s dvěmi dalšími dtmi dohromady. Věřte, že mu ještě teď v jeho letech stále vysvětluju, proč se nelže.
Dobry den. To, co jste nam tu vylicila, je ukol, ktery Vam muze pomoci vyresit clovek, ktery je znaly Vaseho syna, tedy lekar, psycholog. Je to velka odvaha, se pustit do boje, ale Vy to jiste zvladnete. Protoze cist Vase radky znamena alespon trosku pochopit situaci ve ktere jste a ta neni vubec jednoducha. Sam jsem nikdy o podobne veci neslysel, necetl. Rozhodne Vam preji hodne moc sily a jsem s Vami, drzim palecky.
Camelot
Hezký den,
i já zkusím říci co by se mělo dít. Je mi 22 a tak můžete nyslte že jsem jen naivka. Krádež pokud vím je trestný čin s nějakou trestní sazbou... Pokud psychiatr usoudí že výkon trstu není mc príma může soud (pokud se to povede) naříit ochrannou ústavní léčbu. Vy také máte rpávo požádat buď městkou nebo státní polici o vykázání vašeho syna na 10 dní z domu poté co Vás nebo Vše děti napadne a pak také bude mít 1O dnů zákaz se k vám přiblížit a vy 10 dnů na to něco udělat, zmizet přestěhovat se atd..
nic než radikální řez asi nebude účinné, sexuální jednání nehám stranou snad jen něco říct Vašemu mladšímu aby si uvědomil že to co vidí je sice k sehnání ale ne zcela normální.
Já už u lékaře byla. Protože je syn dospělý, nemůže mi podat žádné informace, protože jeho diagnoza je porucha a ne nemoc, je vše jen na synově dobrovolnosti, která není. Nelze nařídit léčbu - porucha, nelze ho donutit se léčit (psycholog, sezení ve skupinách, případně léky), protože léčba je dobrovolná.
Byla jsem i v poradně pro mezilidské vztahy, nemůžou mi pomoct ani tam. Jediné co by mohli byla příprava psychologem syna na osamostatnění se. Odmítl. Ale aspoň tam dali nějaké rady mně, ujistili mne, že se vše bude horšit, tedy mám aspoň povědomí o tom, co bude.
Policii jsem jednou také na syna volala, dostal nějaký amok, když jsem mohla volat (těžko se volá, když se s někým perete), tak jsem vytočila číslo, na druhé straně mi potom, co jsem řekla o co jde, řekli: a jde vám nyní o život? No nešlo... takže nic.
Pro mne je jediné řešení vyhodit jej z domu, bohužel jsem tak pitomá, že je pro mne "splněním mateřského cíle" dokončení školy, i když letos jsem slevila na to - uděláš neuděláš zkoušky, tvoje volba.
On není jen zlý, umí být i dobrý, se stejným výkyvem. Prostě mu vůbec nerozumím, ublížit jsem mu nikdy nechtěla, ale bohužel to už vůbec nezvládám.
Přesto moc děkuji za odpovědi. Též si myslím, že jeho sexuální chování vůbec není normální.
Opravdu těžko něco poradit, snad zkuste navštívit ještě sexuologa. Ten by snad mohl mít vysvětlení pro jeho nevhodné sex. chování.
Já Vás úplně chápu, těžko se člověk vžívá do Vaší situace, proto jsem tu svou odpověď rozdělila na dvě části. Ale ještě mě napadla jedna věc. Vy jste natolik odvážná, že dokážete o problému (i když anonymně), ale přeci jen hovořit. Zajděte za sexuologem a poraďte se s ním, jak řešit problémy syna. Nejhorší je to, že člověk nemůže najít pomoc, kterou by moc a moc potřeboval. I s tou policií je to tak. Ale pozdě řešit něco, až když jde o život. Ta prevence nefunguje a to není správné. Moje neteř měla problémy s dcerou. Bylo to také hodně špatné a pomoc našla u nějakého občanského sdružení rodičů, kde si radili navzájem. Jako jednotlivec nenašla podporu ani u lékařů, protože dcera už v té době byla také plnoletá. Zadlužením se ale problém nevyřešíte, naopak si můžete zkomplikovat už tak tíživou životní situaci. Moc Vám budu držet palce, určitě byste si trochu klidu zasloužila.
Také mi trvalo hodně let, než jsem si přestala myslet, že vše je má vina. Ale děkuji vám za nápad, chodívala jsem s ním do střediska výchovné péče, s dospělostí to padlo, protože to bylo pro děti, no nic méně by si tam mohli pamatovat o co šlo.
Sexuolog mne vůbec nenapadl, pohledám, co se dá dělat, ale iluze si už vůbec nedělám.
0x
Paní Nito, bohužel každá rada drahá. Domnívám se, že (přestože to pro Vás bude těžké), budete muset synovi ne vysvětlit, ale ukázat, co se bude dít, když nezačne spolupracovat. Bere peníze z rodinného rozpočtu, ale nepřispívá (a studuje již příliš dlouho) - tudíž omezte své výdaje, které na něho vynakládáte (dostane najíst, ale žádné zbytečné pochutiny, jako jsou sladkosti nebo brambůrky). Nedostane peníze na kino, na sportovní utkání apod. Nekoupíte mu oblečení, které nepotřebuje. K tomu všemu mu jasně řeknete, že pokud nedodělá školu a nezačne pracovat (k čemuž ostatně v několika případech stačí ZŠ), jeho situace se nezlepší. Doporučila bych vám koupit si malý trezor, kam uschováte své cennosti.
A v nejhorším případě ho vykažte z bytu. Je plnoletý, a jeho příprava na budoucí povolání stejně v červnu skončí (ať už jakkoli), takže Vy nemáte povinnost ho živit, nemusíte ho nechat u Vás bydlet.
Dále je tu také výše zmíněná možnost trestního oznámení. To je skutečně krajní mez, ale vyloučíme-li všechna "dobrá" řešení, pak nám logicky zbyde to "špatné", abych použila parafrázi slavného výroku. Udat ho můžete za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže či sexuálního obtěžování.
Já vážně nevím, co bych učinila já, ale tak nějak jiné řešení nevidím. Doufám, že pro Vás vše dobře dopadne. Snad jsem Vám alespoň trochu pomohla.
Jo, to jsem všechno začala dělat už dávno - ukradl jsi bráchovi peníze, tak ti nekoupím to a to, než se to splatí, protože kapesné vždy utrtil hned... no a pak mi začaly mizet věci. Tudy cesta nevedla. Když jsem z toho důvodu zarazila kapesné, dopadlo to stejně.
Třeba tohle téma bude pro někoho přínosné. Jediné řešení mojí situace, je ho vystěhovat, řešení jeho situace je stejně možné jen ve chvíli, kdy on sám bude chtít.
0x
Ach, paní nito, nikdo z nás si vůbec tuto situaci ani v hororových snech nedovedeme představit 
Je to hrůza o to větší, že ji zastřešuje naprostá bezmoc. Po právní stránce, citové, fyzické, rozumové. Naprosto po všech stránkách. To prostě nemá řešení! 
A navíc, není úniku. Ani jak to bývá u bolesti, úlevová poloha. A nemá to konec! A někde na obzoru vykukuje násilí na vás, agrese. Psychiatři a psychologové nemají ani čas, ani sílu se vám věnovat, poradit vám. Raději se budou věnovat něčemu, co řešení jakž takž má. Myslím si, jestli byste nezkusila postat vylíčení mailem této situace nějakému špičkovému psychiatrovi, s prosbou o pomoc. Třeba se v něm na chvíli probudí člověk a trošku vám to usnadní. Myslím, že to ani psychiatr nevyřeší, že to řešení nemá.Ale třeba vymyslí něco, co vám to usnadní. Ale opravdu si myslím, že to řešení nemá. A když, tak on ji nevyužije. Svéprávnosti zbaven není, donutit ho nikdo nemůže. Pochopit ho nemůžete, váš mozek pracuje jinak a taky váš mozek kontroluje hormony, jemu snad ani ne. 
Mohu vám vyjádřit svůj soucit, ale tak strašlivé břemeno nesete sama, nikdo vám s tím ani nemůže pomoci. Určitě vás syn miluje, ale, bohužel, současně jste se stala i sexuálním objektem. Je to strašlivé, rozum se příčí to pochopit. A utéci není kam. Strašné!
ano, jsou dny, kdy nejen vidím, ale i vnímám, že mne má rád, vždy přijdou po nějakém "extempore"
Někde mi někdo říkal: vy tak dlouho žijete ve sra*kách, že už ani nevnímáte, že smrdí. Tak asi tak nějak to je. člověk si zvykne na vše, tak já jsem zvyklá na problémy, spaní s peněženkou... a stále čekám, že jednou dostane ten rozum a začne něco se sebou dělat. Celé roky jen vysvětluji, že tohle a tamto se nedělá, snad to k něčemu bude.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.