Platonická láska?

Zdarec,

mám takovej menší problém, začínají prázdniny a všichni jsou úplně nadšení atd atd.. taky jsem si myslel že budu do tý doby, než jsem si uvědomil, že už asi nikdy neuvidím holku, do který jsem bezhlavě zamilovanej. Důvodem je, že končí základka a tím vlastně všechno co se za těch 9 let stalo. Já osobně jí znám už čtyři roky od tý doby co jsme se sloučili a na první pohled jsem se do ní zamiloval.. Bohužel do to teď neví a ty to má pár svých příčin a důvodů. Za 1) skoro furt měla nějaký vážnější vztahy (tím nemyslím úlety na měsíc, ale třeba půl roční vztahy apod.) a když jeden skončil, tak potom byla zhroucená a např. díky tomu za dva měsíce měla další vztah. Musím dodat, že ti kluci, se kterýma chodila byly vážně fajn kámoši a s většinou z nich se znám a nejsou to žádní kurevníci, ale doopravdy fajn kámoši. 2) je opravdu hodně citlivá a i když jsme kamarádi (dobří kamarádi) a řekl bych jí to, tak by si to mohla přebrat špatně a úplně to se mnou utnout.. Další problém je, že ven spolu vlastně vůbec nechodíme a stýkali jsme se prostě max tak ve škole a já prostě nemám sebevědomí na to ji někam pozvat, natož ji to říct z očí do očí, protože zadrhávám a v týhle situaci bych ze sebe nevymáčkl vážně slovo a byl bych za úplnýho blbce.. No a psát se mi jí to taky nechce (ikdyž si normálně píšeme), protože to není ono a neviděl bych její pravou reakci, jak by na to zareagovala.. Motám se už čtyři roky v takovém kruhu a nevím jak z něj ven a tudíž se na mě naložilo i to, že ji už možná nikdy neuvidím.. Přitom já jsem opravdu ten, který by pro ni udělal první poslední a možná kdybych ji tohle to napsal, tak by možná byla ráda a udělalo by na to na ní dojem a nebo taky ne a řekla by jsi co jsem to za sraba, že jsem jí to za ty 4 roky nedokázal říct, nevím..