Jedna se o poruchu?

Ne, každý z toho nemá takovou starost. Někdo je na sebe víc opatrný, někdo nad tím mávne rukou. Znám lidi, kteří se bojí jít na operaci, že by se už neprobudili, já jsem šla na celkovou anestezii vždy ráda. Říkala jsem si, když umřu, tak to bude alespoň bez trápení. /Možné následky jsem jaksi neřešila/ Já jsem omdlela ve 13 letech, pak když jsem byla ve 3 měsíci těhotenství a jednou ve stavu nemocných z důvodu nízkého tlaku. Nikdy jsem s tím nebyla u lékaře, neřešila jsem to. Prostě jsem sebou flákla, probudila jsem se a šla jsem zase dál. Je fakt, že tenkrát nebyl internet, neměli jsme žádné informace. To je možná důvod, že jste na sebe tak orientovaný, že si vyhledáte různé informace na netu. Tím se člověk stále podvědomě straší, co kdyby. Jinak jak se cítíte? Nemáte-li jiné problémy, sportujete, tak co řešíte? Užívejte si prázdnin a života. Na nějaké nemoce máte dost času ač budete starší pán v letech. Jinak bod ode mne, že nechcete pobírat nějaké prášky. Omezte počítač, jezte nyní hodně ovoce, zeleniny, choďte s přáteli a příbuznými za nějakými aktivitami, poseďte v předzahrádkách, dojděte na výstavy, koncerty apod. Nemáte v rodině nějaké dítě školu povinné. Co kdyby jste vymyslel nějaký program a staral se mu o hezké prázdniny. Starostí o druhé zapomenete na ty své. Hezký den.

Ale ten strach Vás omezuje, jinak byste se tak nesnažil vysvětlit na poradně, co se Vám děje. Podle mě by Vám pomohl psycholog, který se specializuje na úzkostné stavy a fobie. Prášky by Vám necpal - ty může předepsat pouze psychiatr. Naučil by Vás jednoduchými postupy o Vašem problému přemýšlet jinak a úzkosti by Vás zbavil.