Mám deprese, samota je pro mě moc těžká

Tady chybí důležitá informace a tou je věk.

Takže pokud by se vycházelo pouze z toho, co bylo sděleno, tak jedná se o stav vyhořeni.

Něco se v živoťě už kdysi udělalo, je ,,hotovo" a nyní co s načatým životem. Tuhle otázku si pokládají chudí i bohatí, protože v penězích to není. Pokud není motivace k životu, tak život jede na volnoběh, víc špatně, než dobře a podvědomí říká, že se právě utrácí čas života, který není nekonečný.

Záleží na tom, jaké jsou současné životní podmínky, protože stokrát nic umoří nejen vola, ale i člověka.

Nějaká náhražka ,,činnosti" je víc ke škodě, než k užitku. Protože ve skutečnosti nic neřeší.

Ale...a tady to je...kdysi, v dětství, byly myšlenky plné představ typu>>až budu velká, tak budu dělat tohle a taky tohle, protože mě to baví...<<, a právě proto, že z toho sešlo, ne vždy vlastní vinou, vznikne nakonec tento efekt prázdnoty, protože náhražky jsou pouze na krátký čas a to, co skutečně má být je navždy.

A to se vždy, to pravé, probouzí v dětství a ,,školství" to zabije, protože se to nehodí do ,,učebních osnov" laických experimentátorů s cizími dětmi.

O tom právě to ,,školství" je...

Takže odpověď je ukryta v textu, ale je viditelná.

Možná Vám aspoň na chvilku pomůže vědomí, že naprostá většina lidí snáší samotu těžce, někdo velmi těžce . Ale pravda taky je, že většina se dokáže vzchopit a každý den znovu jít za svými povinnostmi, práce je trochu vyléčí a dodá jim chuti do života. Je dobře, že chodíte do práce, ale možná potřebujete pomoc, moc pěkně Vám napsala kapka naděje shora, ozvěte se jí, uděláte dobře, držím palce.

Každý tvor je jiný, můj děda pracoval dlouhá léta mezi lidmi a nýní je nejvíce spokojen o samotě v klidu a bez společníků, pravděpodobný pozůstatek z dětstsví od útlého věku zůstával doma sám pouze se psem i půl dne, neb celý den, jeho otec vězněn, matka v zaměstnání sousedé ani školka nebyla v blízkosti, není žádný podivín, ale takto je spokojen

Musíš sa tu zaregistrovať,aby sa ti tu dalo osobne poradiť cez vnútornú poštu.

A navic po zhruba 2 letech..

Ahoj, určitě je nejlepší zajít do nějaké poradny/lékaři . Běžný člověk, i nejlepší kamarád nemá zkušenosti s touto chorobou. Hezky o tom mluvil Marek Vašut v jednom videu, ale ted jsem ho již nemohl nalézt. Známá také měla špatné duševní stavy a tak začla navštěvovat nějakou psychoterapeutku ( nevím, jestli je to správný termín, ale doktorka to není) a pomáhá jí to. Byl jsem jednou na tom sezení s ní a můžu to popsat tak, že jako by si povídala s nejlepším kamarádem, ale navíc je to člověk, který zná cestičky, jak tu nemoc přemoci. Co se děje v hlavě je moc složité, a v tomhle případě platí, že víc hlav víc ví. Sama si s tím nemůžeš poradit a běžné rady typu: vzchop se, to zvládneš ap, jsou na ho..., i když jsou myšleny upřímně. držím palce