Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Mám deprese, samota je pro mě moc těžká

Od: jasnenkap odpovědí: 8 změna:

Dobry den,
obracim se na Vas vicemene bez nejakych ocekavani.
Samota je pro me velice tezka, i kdyz potkavam lidi a "snazim se neco delat" pripadam si vedle nich velice osamela a mam pocit, ze i kdybych mela tisic pratel, tuto barieru nikdo neodstrani. Je tezke to druhym vysvetlit. Byvam casto smutna, nedokazu se jakoby vratit do pritomnosti, i kdyz funguji, chodim do prace, ale pak jdu jen domu a tesim se az den skonci. Nedokazu se z niceho radovat, nedokazu mit rada, nedokazu nic citit ani prozivat, i kdyz se snazim obcas neco delat, nedokazu z toho vyjit. Protoze jsem si vzdycky musela nejak pomoct, dojizdim ze setrvacnosti. Nemam vubec zadnou motivaci k zivotu ani ke zlobeni, nemam chut si kupovat veci, citim se jako kdybych byla mrtva.

 

 

8 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

2x
avatar kapkanadeje

Zdravím. Kolik je Vám let? Zkusila jste o těchto svých stavech promluvit s odborníkem? Psycholog, psychiatr? Píšete o samotě..Cítíte to tak, i když jste obklopena blízkými, nebo jste opravdu sama..? nabízí se další otázka - proč zůstáváte sama se svými pocity? Určitě to řešení má, ale dáváte moc málo informací...Pokud nechcete zveřejňovat zde, nechcete si popovídat soukromně? Někdy i to může pomoci a třeba přijdeme na řešení, jak Vám vrátit radost do života...Popřemýšlejte o tom...

 

karelmarinec*
hodnocení

2x

Tady chybí důležitá informace a tou je věk.

Takže pokud by se vycházelo pouze z toho, co bylo sděleno, tak jedná se o stav vyhořeni.

Něco se v živoťě už kdysi udělalo, je ,,hotovo" a nyní co s načatým životem. Tuhle otázku si pokládají chudí i bohatí, protože v penězích to není. Pokud není motivace k životu, tak život jede na volnoběh, víc špatně, než dobře a podvědomí říká, že se právě utrácí čas života, který není nekonečný.

Záleží na tom, jaké jsou současné životní podmínky, protože stokrát nic umoří nejen vola, ale i člověka.

Nějaká náhražka ,,činnosti" je víc ke škodě, než k užitku. Protože ve skutečnosti nic neřeší.

Ale...a tady to je...kdysi, v dětství, byly myšlenky plné představ typu>>až budu velká, tak budu dělat tohle a taky tohle, protože mě to baví...<<, a právě proto, že z toho sešlo, ne vždy vlastní vinou, vznikne nakonec tento efekt prázdnoty, protože náhražky jsou pouze na krátký čas a to, co skutečně má být je navždy.

A to se vždy, to pravé, probouzí v dětství a ,,školství" to zabije, protože se to nehodí do ,,učebních osnov" laických experimentátorů s cizími dětmi.

O tom právě to ,,školství" je...

Takže odpověď je ukryta v textu, ale je viditelná.

 

tiffany*
hodnocení

0x

Možná Vám aspoň na chvilku pomůže vědomí, že naprostá většina lidí snáší samotu těžce, někdo velmi těžce :). Ale pravda taky je, že většina se dokáže vzchopit a každý den znovu jít za svými povinnostmi, práce je trochu vyléčí a dodá jim chuti do života. Je dobře, že chodíte do práce, ale možná potřebujete pomoc, moc pěkně Vám napsala kapka naděje shora, ozvěte se jí, uděláte dobře, držím palce.

 

bambula*
hodnocení

0x

Každý tvor je jiný, můj děda pracoval dlouhá léta mezi lidmi a nýní je nejvíce spokojen o samotě v klidu a bez společníků, pravděpodobný pozůstatek z dětstsví od útlého věku zůstával doma sám pouze se psem i půl dne, neb celý den, jeho otec vězněn, matka v zaměstnání sousedé ani školka nebyla v blízkosti, není žádný podivín, ale takto je spokojen

 

mika
hodnocení

0x
Ahoj clovek ktory to nezazil nepochopi zazivam to iste prave teraz zrutil sa mi svet a ohromne by mi pomohlo hovorit s niekym kto ma chape viac ako lieky a doktory prosim ozvi sa dakujem

Musíš sa tu zaregistrovať,aby sa ti tu dalo osobne poradiť cez vnútornú poštu.

A navic po zhruba 2 letech..

 

vykuk*
hodnocení

0x

Ahoj, určitě je nejlepší zajít do nějaké poradny/lékaři . Běžný člověk, i nejlepší kamarád nemá zkušenosti s touto chorobou. Hezky o tom mluvil Marek Vašut v jednom videu, ale ted jsem ho již nemohl nalézt. Známá také měla špatné duševní stavy a tak začla navštěvovat nějakou psychoterapeutku ( nevím, jestli je to správný termín, ale doktorka to není) a pomáhá jí to. Byl jsem jednou na tom sezení s ní a můžu to popsat tak, že jako by si povídala s nejlepším kamarádem, ale navíc je to člověk, který zná cestičky, jak tu nemoc přemoci. Co se děje v hlavě je moc složité, a v tomhle případě platí, že víc hlav víc ví. Sama si s tím nemůžeš poradit a běžné rady typu: vzchop se, to zvládneš ap, jsou na ho..., i když jsou myšleny upřímně. držím palce

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]