1x



Syn neposlouchá a ničí si zdraví

Od: Datum: 21.06.14 17:49 odpovědí: 19 změna: 01.07.14 19:06
Dobrý den.
Od narození mého druhého dítěte, syna, jsme se rozvedli s manželem. Nevěnoval se nám a celkově nám to neklapalo, dvakrát mě podvedl apod... Prožili jsme spolu část života, ale po rozvodu mi bylo líp.
Přestěhovala jsem se s dětmi do menšího domku poblíž domu mých rodičů a s manželem jsem zůstávala v kontaktu pouze kvůli dětem. Manžel ale často střídal milenky a dětem se moc nevěnoval - nejezdily tam rády. Když bylo dceři deset a synovi čerstvých sedm, jejich vztahy s otcem ochladly ještě více, začal pít, kolikrát s dětmi přes noc (jezdili tam každý druhý víkend) ani nebyl, a když ano, dětí si stejně nevšímal. Tak jsme se dohodli, že děti bude navštěvovat on, když bude chtít, a ony tam budou chodit jen na jednodenní návštěvy, když bude mít jejich otec jistotu, že nebude nijak zaneprázdněn.
Teď je dceři 20 a synovi skoro 17. Funguje to tak, jak jsme se kdysi domluvili. Návštěvy otce/u otce jsou už sice minimální, ale jsou.
Dcera teď půjde na vysokou, na gymnáziu byla premiantka a za svá školní léta měla na vysvědčení nejhorší známku trojku (jen ta matematika ji nikdy moc nešla, ale na gymplu, co byste očekávali). Je extrémně snaživá, milá, krásná, má ambice, věřím, že to jednou někam dotáhne. Co vím, nikdy ani neholdovala alkoholu, vyháněla jsem ji na zábavy a ona mi vždycky odpovídala, že až se bude chtít ožrat, bude jí stačit jít někam s jejím otcem. Takovou dceru bych přála všem, naprosto bezproblémová.
Nepíšu to sem ale proto, že se chci dcerou chlubit, spíš tím poukázat na syna. Jak jsem psala, je mu 16. Od 13 kouří. Dcera mi říkala, že to dělali i kluci od ní ze třídy (v 7.), že je to normální, že to přestane - Chce jen machrovat. Kroutila jsem nad tím hlavou, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby byl syn za yhnance - že se jediný stará o své zdraví. Hodila jsem s ním řeč - ani mu to nechutnalo, potvrdil mi, že prostě kdo v partě nekouří, jako kdyby nebyl. Měla jsem chuť zkontaktovat rodiče jeho kamarádů (z čehož většina z nich byli kuřáci, takže ty děti měly přístup k cigaretám úplně jednoduchý), ale nechtěla jsem mu dělat zlo. krom toho by mi jistě řkl, že mu nerozumím, což jsem nechtěla, chtěla jsem s ním mít pěkný vztah... tak kdykoliv mu oblečení smrdělo jako žumpa - což bývalo tak ttřikrát do týdne - jen jsem se modlila, aby konečně někde našel rozum. Doteď si to vyčítám, kdybych mu pořádně domluvila a vzala k ruce vařečku, třeba bychom s ním teď byli jinde.
Po roku kouření cigaret, kdy mu bylo 14, a kouřil někdy každý den nebo třeba i týden vůbec - šlo to poznat z oblečení (až se teď divím, že mi nikdy nikdo nevolal ze školy, někdy si tu smradlavou mikinu vzal víckrát a i tam) - jsem slyšela strašlivou hádku z pokoje dětí.
Protože spolu vyházeli víceméně dobře a syn měl navíc ještě návštěvu, zaskočilo mě to a šla jsem se k nim podívat. Dcera na syna řvala, že ji nevadí, že smrdí on, ale že jim bude smrdět i pokoj, to že už ji vadí. Tomu všemu přihlížel synův kamarád - viditelně zhulený. Stejně jako syn. Já tomu tak nějak nemohla uvěřit, dcera dál nadávala a křičela na oba kluky, at zahodí ty jointy. Pamatuju si, jako kdyby to bylo včera. Syn pak něco zařval/zakvílel a i se sým kamarádem, kterého sem ten den viděla poprvé, utekl někam pryč. S dcerou jsme se potom radily, jak toho holomka vyřešíme, nacvičily si tisíc pouček a přemýšlely nad možnými scénáři - co bude, až příjde domů. Ale ani jeden, nad kyerým jsme přemýšlely, se nevyplnil. Přišel až ve 2 v noci. Opilý, pozvracený, než chodil, se spíš plazil.
Od té noci náš vztah dost ochladl.
Je mu skoro 17, chová se jak pětiletý. Opíjí se i v týdnu, hulí i doma - na zahradě, dceru už znovu poslouchat nechce - kouří, kudy chodí. Kdysi to vypadalo na gympl -ještě v sedmé třídě měl samé jedničky - jenom z češtiny a angličtiny dvojku. Teď studuje kadeřníka. Absolutně ho to nebaví, jediná věc, o kterou se zajímá, je... já ani nevím.
Není s ním řeč, nanejvýš tak o nedůležitých věcech - počasí, co chce k večeři,... Když se ho zaptám, co dělá celé dny, nereaguje. Když na něho já, dcera nebo moji rodiče zvýšíme hlas -začne řvát jak smyslů zbavený, že není děcko, co si o sobě myslíme, atd.. Dceři řekl, že je blbá jak tágo, když se s ním pokoušela probrat, co s ním bude dál, a rozbil jí brýle. Když s ním chci mluvit já, zeptám se ho, co škola, slečny (kdysi si o tom se mnou normálně povídal - ano, než se poprvé zhulil, dcera udělala tehdy onu scénku a já se nezmohla na slovo), syčí jako had a hází na mě pohledy, z kterých lze jasně poznat, co si o mně myslí. Když se moji rodiče pokouší pomoct, většinou se spíš stane opak toho, co jsme chtěli. Posledně se jedovatě zasmál a pravil, že oni už mají být v hrobě, tak proč řeší mladej život. Jeho otci je ukradený, s ním si nanejvýš tak zapálí cigaretu.
Prosím poraďte... já už vážně nevím, jak komunikovat s osobou, co je 50% života v lihu a těch dalších 50% zhulená. Je arogantní, hloupý, drzý... Teď tu už nějakou dobu sedím na pohovce s tabletem v ruce. Syn v tričku s nápisem
ešlapat po trávě a logem konopí sedí kousek ode mě na zemi s notebookem na klíně. Je ticho, jen se mě před chvílí zeptal, jestli nehledám psychiatrickou léčebnu. První, co mě napadlo, bylo, že třeba se sebou chce začít něco dělat. Naivní. Dodal, že bych se tam hodila.
Neumíte si představit, jak se mi chce plakat, když si tohle po sobě čtu. Když si přečítám ty řádky o kouření, nechápu, proč sem ten tabák museli z Ameriky dovézt. Je mi zle, když pomyslím, jak moc nán jeden den změnil život, jak jsme se bavili čím dál míň. Na stěně mám fotky ze šťastných dnů, kdy byl miminko a ještě ani neměl zuby. Když ztratil ty mléčné. Mám tam fotky svých dětí s dortem se svíčkami. S dcerou je poslední, když jí je 20 - sice narozky neslaví jen se mnou doma, ale vždy se vyfotit s mým dortem nechá. Syn má na poslední narozeninové fotce (a vlastně i poslední fotce celkově) svíček 14.
Nechápu, jak z toho chlapečka s modrýma velkýma kukadlama a blonďatými pečlivě učesanými vlásky mohla vyrůst ta troska, co smrdí kouřem, na bradě má strniště, které je už pár dní staré, s vlasy, co by už chtěly zastřihnout a trčí do všech stran a hlavně - játry a plocemi, co trpí, a kvůli kterým trpí celá naše rodina.
Nechápu, jak se mohl takhle zkazit... jak mohl všechno takhle zkazit...

Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 21.06.14 18:00
avatar

Dobry den, uprimne vas lituji,ja kdyz jsem zlobil ,tak jsem dostal par facek a byl klid a to jsem v sedumnacti nepil a nekouril, stacilko se blbe podivat a uz tam byla,synovi chybi chlapsky vzor, ale tady uz se asi moc delat neda , i kdyz jsem mel podobneho kamarada a toho to vekem preslo,dal bych za nej ruku do ohne.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: wamp®
Datum: 21.06.14 18:12
avatar

Dobrý den i Vám.Dokáži si představit,jak strašně jste asi zoufalá :( Váš syn je evidentně již závislý na drogách,proto ta zloba a negace ke všemu okolnímu.Tady čtěte a zároveěn kontaktujte odborníky.Držím Vám palce *modla* http://marihuana.web-zdarma.c…delat_-kdyz-dite-kouri-travu_

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 21.06.14 18:45
avatar

Mám jeden dotaz: Kde na to syn bere? A jeden návrh: Nucená léčba závislosti. Domluvte v léčebně termín přijetí a syna tam prostě odvezte. (Až mu bude 18, nezmůžete už nic, pak byste jej mohla maximálně vyhodit.)

Ohodnoceno: 5x
 
Od: sara008
Datum: 21.06.14 20:21
Další věc, co mi leží v žaludku..
Vůbec nevím...
Od: pt®
Datum: 21.06.14 20:29
avatar

Jak už Vám napsal "mili3478", synovi chybí táta a mužský vzor. Jak já ty rozvody nenávidím, děti tím trpí a toto jsou výsledky. Vy jste měla zakročit dávno dřív, než kluka seřvala sestra. Můžete ještě nyní začít něco podniknout a donutit syna k léčbě a být důsledná, je to pro jeho dobro. To, že vše mlčky přecházíte, není mateřská láska, nezlobte se na mně. Hned v pondělí začněte jednat, obvolejte co se dá a domluvte mu léčbu, snad nebude ještě pozdě. - pt

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.06.14 21:16
avatar

Souhlasím se vším - až na ten mužský vzor.. Vypadá to, že ten celkem zdatně naopak kopíruje. Co by se asi tak vyřešilo, kdyby se nerozvedli a paní by žila s alkoholikem a děvkařem?

S tím, jaký je člověk rodič, nemá rozvod nic společného. Otec se dětem nevěnoval i když za ním jezdily. Nebyl tedy ani dobrý manžel a bohužel ani otec. To přece neznamená pravidlo, že z dětí pak nevyrostou slušní lidé? Tady spíš bývá problém v tom, že rodiče se pak snaží dětem ve jménu rodičovské lásky spoustu věcí vynahradit - bývá jim vše dovoleno, koupeno, tolerováno - žádná pravidla a řád atd.. až jednoho dne, milým rodičům přerostou přes hlavu.

Vím o několika dětech z kompletních rodin, kterým se rodiče dokonce věnovaly tak, jak to má být (žádná honba za kariérou a nedostatek času a vynahrazování penězi, jak to také často vídám). A přesto jedno z jejich dětí sešlo z cesty - špatná parta a drogy...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 28.06.14 09:27
avatar

Ahoj coklit ten muzsky vzor, jsem nemyslel jeho otce, takhle se chlap od rodiny nechova.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: 293
Datum: 28.06.14 09:20

Prosím poradte kam se v Praze obrátit. Vezmou ho ted na prázdniny? Mám podobné problémy synovi je 16, zkoušela jsem všechno a ted chci přitvrdit, protože nic nezabralo.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: ervy
Datum: 21.06.14 20:46

Já odpovím z pozice 18 leté studentky. Ještě nikdy v životě jsem na cigaretu nešáhla, nikdy si ani jednou nelokla alkoholu. Kdyby ano, dostala bych od rodičů facky ze všech stran. Ale měli jsme ve třídě holku-moc chytrou a hezkou. Byla v pohodě, výborný známky, hodně oblíbená...teď dělá to stejné, co dělá její otec. Vždycky si stěžovala, proč nemůže mít normálního tátu. Nikdy s ním nežila ale možná geny? zapracovaly. Kouří, pije, fetuje, spí s každým klukem který si o to řekne. Ze střední ji vyhodili, jednu dobu byla zavřená v pasťáku. Pustili ji a začlo vše odznova. Její mámu znám, je z toho zoufalá. Aby se nedostala do problémů, tak ji před 2 měsící v den jejich 19 narozenin vyhodila z domu. Možná váš syn má stejné sklony jako jeho otec, možná trochu horší. Dokud mu není 18, tak ho dotáhněte na odvykačku, nic jiného asi nezbývá. Třeba mu to ještě dojde, můj bratranec se vzpamatoval a začal makat až ve 24 letech. Držím palce a ať to dopadne dobře.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.06.14 20:50
avatar

Prostě máte doma puberťáka a to pořádného.. Cloumá to s ním ze strany na stranu.. Přikrývat to jeho kouření ve 13ti letech byla chyba. Tehdy měl dostat za uši a zaracha. Dneska už toho s ním opravdu moc nenaděláte. Chytit se v pubertě blbé party je ta nejhorší kombinace. V dosti případech, z toho opravdu sami vyrostou, v ostatních dopadnou špatně.

Trávu si mohou s kámošema pěstovat někde za oknem, na to nepotřebují peníze.

Doma byste měli mít nastolený řád, který byste měla vyžadovat, aby byl plněný. Chodí na brigády? Kde bere peníze na oblečení nebo na ten notebook se kterým sedí na zemi? Kdo platí připojení k internetu? Má doma nějaké povinnosti?

Myslím, že mu u Vás všechno prochází a má u Vás full servis..

Dala bych mu jasně najevo, že mi jeho chování vadí. Ale žádné proslovy ani výčitky a pokud je něco, co dělá dobře a čeho si na něm vážíte, tak ho pochvalte.. Měl by mít pocit, že ho má někdo rád, ale vše má své meze.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 21.06.14 20:56
avatar

Nezlobte se za zvrdší názor, ale tohle udělat já, tak dostanu takovej nářez, že si týden nesednu. A že jsem byla někdy parchant, tak u nás lítaly facky jedna radost. A s tím nářezem by přišlo první a poslední varování - buď se vzpamatuješ, přestaneš hulit a začneš se chovat normálně, nebo si úderem 18. roku sbal kufry a vypadni. A věřte nebo ne, tahle taktika se osvědčila u pár dříve dost problémových náctiletých.

Musíte být ovšem tvrdá a ukázat, že to zase není jen takové plané žvanění a vyhrožování, co se nikdy nesplní. V nejhorším případě sbalit kufry, vyměnit zámky. Dřív, než začne krást věci, aby měl prachy na drogy, a než dceru nebo Vás fyzicky napadne. Šanci má, je to na něm.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 21.06.14 22:06

Nikdo neni takovy expert, aby vam rekl, co na vaseho syna bude fungovat. Muzeme se jen podelit o vlastni zkusenosti z pozic synu a rodicu, ale jestli budou stejne poznatky aplikovatelne na vaseho syna, o tom se da pochybovat.

Muj tata byl od mych osmi let vazne nemocny a vice casu travil v nemocnici, nez doma. Behem jeho obsence jsem dosti zvlcel, protoze ma matka, zrejme stejne jako vy, nemela dostatecnou autoritu. Je to proste hodna, ale submisivni mama, ktera by mi sice nedovolila vsechno, ale stejnetak nemela silu mi zakazovat, respektive me prinutit dodrzet dane zakazy. Mezi tim 12-14 rokem jsem zacal sklouzavat po sikme stene. Bavil jsem se s partou starsich teenageru a zkousel vselijake neresti. Cigarety mi sice nechutnaly, ale alkohol byl fajn. I ve skole jsem to zacal docela flakat a byl jsem neskutecne drzy, nekdy az zly. Otec, ktery nemel fyzicky silu me usmernovat a malokdy byl doma, se rozhodl zaujmout vychovny postoj, ktery me nejspis vratil na ten spravny smer. Vedl se mnou rozhovor tim stylem, ze od meho zivota dava ruce pryc, ze se musim postarat sam o sebe. Sam mi platil obed ve skolni jidelne a daval mi jiz koupenou mesicni jizdenku, ale kapesneho ani korunu. Ani obleceni jsem si nemohl vybrat sam. Cokoli jsem si chtel poridit, na to jsem si musel vydelat. Dal mi jasne najevo, ze mam svobodu volby. Pokud chci brat drogy, pit, chovat se jako dacan, je to jen na mne. Pokud udelam pruser, sam se pokusi me dostat do pastaku, protoze se neciti dost zdravy na to, aby si pridelaval starosti. Zanedlouho od podobneho rozhovoru jsem mel mensi-vetsi problem a tehdy jsem si uvedomil jak vazne to myslel.

Vyrostl ze me sice dosti sverazny a cynicky clovek, ale na druhou stranu jsem moralni, nemam zadny delikt a co je hlavni... jsem ZODPOVEDNY a SAMOSTATNY! Oba rodice mam rad a jsem jim vdecny.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 22.06.14 09:07

Něco se nechá ovlivnit s někým je problém. Třetinu člověčí tvor zdědí po některém i dalékém předku do 7 kolena, třetina se chytne v okolí zaměstnání, škola a.p., třetinu lze ovlivnit.Soused má tři synáčkové nejmladší absolutné bezproblémový a chytrý jedinec, druhý potomek alkoholik, třetí narkoman. Rodiče slušní střední vzdělání žádné zlozvyky a.p., může se Váš syn časem změnit k lepšímu, může to být ale ještě větší problém. Tolik můj názor

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 22.06.14 16:04
avatar
Saro nezlobte se, ale tady žádná dědičnost nehraje roli a v prostředí s otcem se zdržoval minimálně. Je to výchova, příliš brzy jste povolila otěže. Ja kdybych si zapálil ve třinácti, tak si čtrnáct dní ve škole nesednuna židli. A v ten moment by mi bylo úplně jedno, jestli jsou rodiče nekuřáci nebo kuřáci. Proč neni dcera taky taková? Snad chápete... Prevence je nejlepší lék, teď můžete jen doufat, věřit i když to nevidím... U nás v práci jeden hulil, několikrát ho varovali a kdyz ho vyhodili, ještě se rozčiloval. Pokud syn nemá příjem, nedávejte mu žádnou hotovost...
Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 22.06.14 19:52
Myslím, že v této situaci je asi nejlepší ho odříznout od cigaret a alkoholu(vše co najdete u něj v pokoji vyhodit), nedávat mu peníze aby si za ně nekupoval cigarety, alkohol a když to nepomůže, tak mu zařídit psychiatra, čím dřív, tím líp.
Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 22.06.14 20:23

Vstoupit do pokoje, prehrabovat se ve vecech, sebrat a vyhodit alkohol a cigarety si nemuze dovolit matka na sedmnactileteho syna, ktery pije a fetuje. Jeho chovani muze byt nevypocitatelne a pokud by doslo na agresi, ona uz mu nebude fyzicky stacit. Nedavat penize - souhlas, narusit soukromi/vlastnictvi - nesouhlasim

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 22.06.14 20:44

Tak tohle bych doma nesnesla ,,žádné čekáníže se změní. Nechala bych léčit,dokud není plnoletý, je to pro něho i pro vaše dobro.Vy mu nepomůžete vyhrožováním a pokud táta ještě pil tak asi něco zdědil po něm v jiné formě.

DOKUD máteSÍlu ještě něco udělat...jinak bude troska i z vás. Je mi líto,,

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lotus*
Datum: 23.06.14 20:42

Mrzí mě to, bohužel nemám radu. Zkusila bych se na vašem místě poradit s odborníkem, synovi vysvětlit, že takto to není v pořádku a že se sebou má něco dělat - když nekomunikuje s vámi, ať komunikuje s nějakým psychoterapeutem.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.07.14 19:06
avatar

Radu nemám, zaujala mě odpoved amadea. Každý člověk se v podstatě musel rozhodnout, že se stane člověkem, který je zodpovědný za svůj život, nebo zůstane dítětem, o které se rodiče budou bát celý život, aby si neublížil, když bude pracovat. . Domnívám se, že tam byla výchova rozdílná, jeho sestra musela doma přiložit ruku k dílu, chlapec se jen nudil, flákal a považoval za samozřejmé, že kolem něho běhají a starají se dvě bytosti, kterým se nikdy za nic neodvděčil. Je hodně rozmazlený a tady platí práce a starosti. Dejte dětem práci a starosti, povinnosti a stanou se z nich spolehliví lidé, kteří se dívají na fetáky a flakáče ne jako na životní vzor, ale odpad společnosti. Rozmazlovat děti a říkat si, at si užije dětství, já to udělám, je postoj, na který už dojelo mnoho rodičů. Na stáří nakonec byli sami či jejich děti považují za zbytečné jim věnovat pozornost. Nebyli na to naučení a zvyklí. Co jsme si vychovali, to máme.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.