Problémy se životem

Kdybych tady napsal, v kolika jsem měl první holku, jsem si jistý že plno lidí si bude čistit smíchy poprskanej monitor. Teď momentálně taky žádnou nemám. No a co? Je to o náhodě a osudu. Pokud nebudeš od pohledu neschopná vynervovaná troska na prášcích, nějaká se zase časem najde. Snaž se, abys měl holkám co nabídnout - nemyslím tím prachy, ale spíš schopnosti a oporu.

Všichni mají problémy. Zabít se můžeš vždycky, tak proč spěchat? To že je ti teď špatně ještě neznamená, že ti nebude líp. Chlapa dělá chlapem schopnost řešit problémy. Chlap se musí snažit najít řešení vždy, nikdy se nesmí vzdát. Dám příklad - když chlap vidí, že se blíží třeba v autě havárie, do poslední chvíle se snaží řídit. Ženská si zakryje rukama oči Takže začni postupně řešit svoje problémy jako chlap. Ne najednou, to nezvládne nikdo. Problém pojmenuj a zamysli se nad jeho řešením. Neptej se co můžeš ztratit, spíš hledej co můžeš získat. Uvědom si, co tě baví, najdi si na to čas. Zamysli se nad cíli. Nemusí to být nic velkého. A soustavně jdi za tím. Čím víc toho uděláš, tím líp se budeš cítit. Sedět u televize a ubíjet se tím, že se budeš neustále litovat jak jsi na tom špatně, to nikam nevede. Zní to jako klišé, ale pravda je že jen na tobě záleží, jakej budeš mít život.

Gratuluji vítej v podělané realitě. Jsem na tom podobně až na ten věk. Moje rada a moje řešení je psychouš a žrát antidepresiva

Dobrý den, jednoduchá rada - přestaňte si myslet, že lidé kolem Vás jsou šťastní. Nejsou.

Pouze někteří se tak tváří a své smutky a mindráky lépe skrývají. Vy "nahoďte" pozitivní myšlení a tvařte se také šťastně. Zdravím!

Pokud člověk nemá (ztrácí) motivaci z životu, protože nemá pro koho žít, tak je zde stále ještě jedna možnost - říkat si, že žiji kvůli sobě a pro sebe. Zní to poněkud sobecky, ale určitá motivace to je. A že se to vše může změnit a obrátit je jasné - jeden úsměv děvčete a na odchod ze světa už není čas ani nálada.

Člověku se také výrazně uleví, když překoná "krizi třicátníků", přestane závidět a nenávidět, naučí se toleranci i nadhledu a vyrovná se s vlastním tělem, ve kterém se ocitl.

Chápu tvou situaci protoze jsem ji sama nekolikrat zazila... Podívej se na to pozitivně... Jsi mladý, budeš mít nějaké vzdělání a budoucnost před sebou... JIstě jsi v něčem dobrý(sport, hudba, technika, jazyk, malba atd). Možná máš pocit, že když zemřeš, nic neztratíš ale to se pleteš... ztratíš naději na lepší život, ztratíš tu jedninečnou možnost mládí a toho, že máš spoustu času na to, abys našel své štěstí... Možná někde na Tebe čeká právě ta pravá slečna, ale potkáš ji třeba za dva roky... Kdyz ted ukončíš svůj život, nikdy uz nic nepoznáš, nikdy nezjistíš, co přijde dál... Pokud máš kamarády, važ si jich, snaź se s nimi trávit čas a věnuj se něčemu co máš rád ať je to cokoliv... Musíš tomu štěstí pomoct, nečekat na zázrak... Chceš holku? Tak vyraz ven, flirtuj, zkus seznamky nebo se poptej kamarádů, jestli by Ti nějakou nedohodili... Když ne tak nezoufej, času máš dost... Jdi dál studovat, jistě tam potkáš plno nových lidí, nebo i v práci můžeš potkat tu pravou... Hlavně nemysli na smrt protože ta je pro zbabělce... Vše co prožíváš je jen zkouška, bolavá tvrdá zkouška, kterou dává život aby zjistil, jak moc velký jsi bojovník, když budeš bojovat, odmění se Ti, ne hned, ale jednou ano... važ si maličkostí - podívej se třeba na lidi co jsou na vozíčku, co by dali za to, aby mohli chodit... Vidíš? Máš něco co oni ne... Važ si toho. Oni se taky nezavraždí jen proto, že jsou upoutáni na vozík... Oni bojují, radují se s každého dne, z každého člověka, kerý jim pomůže nebo se na ně usměje... Začni si váźit sám sebe, jsi jediný kdo Ti zůstane, jsi jediný, kdo může něco v Tvém životě změnit, jsi jediný, na koho se můžeš spolehnout, takového člověka by byla škoda zabít nemyslíš? Věř si, věř v lepší dny a netlač na pilu, všechno dobré přijde ve chvíli, kdy to nejméně budeš čekat... Hodně štěstí a hlavu vzhůru

Ahoj.

Podle mě trochu brzo na umírání... Já měl první holku až v 21 letech... co mi na to řekneš?

Zamysli se taky na tím, co by si způsobil rodině a přátelům... Tím, že tady napíšeš, že máš problémy, se nic nevyřeší. Buď konkrétnější a uvidíš, že ti tu spousta lidí odpoví, že si tím prošla nebo že zažila horší věci a dokážem to vyřešit

Zatim

Teda nevím dámy a pánové, ale mě třeba Vaše odpovědi teď dohnali jen k tomu, že jsem se teď začal řezat. Bože ještě, že jdu v úterý za tím svým psychoušem. Dřív jsem si nikdy nemyslel, že budu mít chuť se zabít a kdybych nebyl srab tak už skočím. Bojím se výšek a celý život mě děsí to, že budu padat a nebudu mít moc cokoli udělat. Prášky? Kdybych měl něco opravdu silného a jistého sežeru je. Co myslíte kombinace Rivotril, Lyrica, Coaxil, Argofan, Valdoxan co zkombinovat a sežrat aby to mělo opravdu účinek? Skok pod vlak už neberu a to kvůli té sv*ni Bartošové navíc bych nechtěl mamce přidělat případné problémy s ČD. Hlavně po něčem případně nepodařeném bych nechtěl skončit jako krypl (na vozíku nebo odkázán na pomoc). Plyn? Doma je defakto pořád mamka a hlavně pes. Takže si ho nemůžu pustit. Auto? Zabít se v autě? Není jistota toho, že neskončím jen jako krypl. Skočit pod kola kamionu či jiného dopravního prostředku třeba na dálnici? To se mi příčí hlavně z důvodu toho chudáka řidiče. A ještě bych mu rozmlátil auto. To nikomu nechci udělat. Sám mám svoje auto rád.

No trochu mi pomohlo to ze sebe trochu dostat. Ale ono se to zase nashromáždí. Holt nemám kamarády, známé komu se svěřit nebo si vypít mozek do restartu.

Stejně pokud je to u někoho vážné dopadne blbě. Neříkám, že je nutné se zabít, ale nějakým způsobem dopadne blbě.

Marty omlouvám se ti, ale aspoň vidíš, že to není tak jednoduché jak ostatní říkají. Je mi 30. To jen abys měl představu a viděl, že v tom nejsi sám.

Možná to bude znít neskutečně, ale hledej radost v maličkostech. Na jaře, až uvidíš první sněženky, první vlaštovky, které se k nám vrátily, v zimě třeba, až začne padat první sníh. Někdo se na Tebe usměje, třeba při nakupování. Bude Ti teprve 20, jsi mladý a mládí, to je cenná devíza. Mě čeká umělé koleno, hned bych s tebou měnila.Kdyby mi bylo 20 jako Tobě, věř mi, že bych si dokázala najít štěstí i v maličkostech. /rodina mi pochválí nedělní oběd, manžel mě pochválí, že mi tyhle šaty sluší.../ Nebo že jsem konečně jednou správně zacoufala do garáže.

A holky? Těch ještě budeš mít. Jen nebuď bolestínský, nelituj se a hledej pozitivní stránky života v maličkostech. Slaboši a ukňouránci nejsou v kurzu, děvčatům se nelíbí.

A pod vlak neskákej. Vnuk si jde za svým snem, končí teď devítku, udělal přijímačky na železniční průmku a jednou by rád dělal právě fíru. Tvrdí, že je to krásné povolání, i když zodpovědné. Přece bys někomu takovému, kdo je na rozdíl od Tebe pozitivně naladěný a má život rád, nekazil jeho nadšení z povolání a neskočil mu pod stroj. To bys teda byl padavka!

Dneska ti chlapi prd vydrží, teda aspoň někteří. Nepřeji Ti nic zlého,ale někdy je potřeba, aby život člověka pořádně skřípnul. Protože teprve pak si začně vážit, toho, co má a čemu dřív nepřikládal důležitost. Jaga.

Jéžiš, zase další kokeš co se v sobě nimrá. No tak je ti dvacet a jeste jsi neměl holku, no a? můj přítel měl první holku ve svých 29letech, mě Seznámili jsme se na seznamce. Teprve ve svých 29ti letech uznal, že už by si mohl někoho najít. A já jsem moc ráda, že jsem jeho první. Užívám si jak je nepoznamenaný vztahy s děvčaty. Protože na každém se jeho partner nějakým způsobem podepíše, co si budeme nalhávat. Čím usilovněji budeš lásku hledat, tím spíše se ti bude vyhýbat. Zaměř se na sebe, měj se raději, protože to jak se cítíš vyzařuješ i na venek. O tom žádná! Když budeš sám se sebou spokojený, přitáhne to pozornost okolí.

Někde jsem se setkal s informací, že během světových válek nebyly mezi civilním obyvatelstvem skoro žádné sebevraždy. Proč asi? Protože museli den za dnem bojovat s hladem o přežití a ještě si museli dávat pozor na fízly. Nyní jsou základní potřeby relativně snadno dostupné a tak se musíme ničit jinak. Není to taky trochu z nudy, kdy máš moc času se drapat ve svém nitru?