Strach ze známosti

Myslím, že se moc ohlížíš na ostatní. "Je mi jich líto". Je pěkné, že nechceš ubližovat, ale Tvůj zájem si na Tobě vynutit nemůžou. "Jediná, která ještě nic". To přece vůbec nevadí, pokud to Ty sama nechceš. A to je to - musíš si uvědomit, co chceš a co ne. Každý vztah je svým způsobem riziko. V pubertě, v dospělosti i ve stáří.

Z čeho máš strach může být více věcí - máš strach, že Tě někdo zradí, opustí? Nebo máš strach, že mu nebudeš "dost dobrá"? Nebo jenom z té tělesné stránky, protože ji zatím neznáš? To odtud nevyčteme.

Na Tvém místě bych nechala věcem volný průběh, až budeš s někým chtít vztah (což neznamená hned sex), tak nebudeš myslet na to, jestli do toho jít, ale jak. Je možné, že v těch 15 se na to ještě necítíš, proč ne? Ono to všecko zní jako klišé, ale já jsem (v 16) taky nad tímhle hrozně přemýšlela, pak prásk s přemýšlením a už šestým rokem jsem s jedním a tím samým klukem. :D Tím nechci říct, abys nepřemýšlela vůbec. Ale je třeba se někdy uvolnit.

Ahoj, asi máš strach z nového, nepoznaného... (to má každý)

Jestli se ti kluk líbí, tak se nech pozvat "na rande". Začínejte pomalu... procházka za ruku, obětí, pusa... časem líbání...

nemusíte přece hned skákat do postele, ne? a když se ti to bude líbit, tak to přirozeně zajde dál, a když ti to bude nepříjemné, necháš to být... Když bude kluk chtít víc - snad umíš říci NE, ne?

Prostě to zkus a uvidíš...

jako existuje polygamie, stejně existuje i polyandrie. Můžeš mít více kluků najednou a časem z nich vytřídit toho nejlepšího.

A že máš obavy a držíš se zpátky, mi připadá v pořádku. Je to solidní ochrana před problémy. Jako se bez zkušeností neskáče po hlavě do vody, pak úplně stejně se bez zkušeností neskáče po hlavě do postele.