Dobrý den, ráda bych se svěřila se svým problémem, nebo spíš jich je víc. Nechci psát pod nickem a prosím o respektování. Kdysi jsem měla hodně koníčků, ale většina skončila, některý skrz lidi, některý prostě vyšuměly s věkem. 98% všech kámošů a kámošek má rodiny, nebo čeká rodiny, nebo se odstěhovalo, snad jediná kámoška, která mi zbyla, je pro sporty úplně nepoužitelná, takže většinu večerů dřepím doma a nemám do čeho píchnout. Strašně ráda bych vyrazila na brusle, volejbal, delší procházku, ale nemám s kým. To je fakt, ne moje představa. Místo, abych se těšila, až vypadnu z práce, tak se netěším domů. Kolikrát jsem psala kámoškám, že vyrazíme tam a tam, nic. Marně hledám parťáka na badminton, a to jsem na sebe nechala kontakt v centru, píšu na fb, inzerát mám i ve škole. Proč nejdu sama? Protože mě to samotnou absolutně nebaví. Do toho mám pocit, že v práci mi to moc nejde, mám málo nápadů, jsem málo akční, prostě jen tak přežívám, než padla. A k tomu se přidaly i problémy se zdravím, zatím to vypadá na úzkostnou panickou poruchu - pokud teda zítra krevní testy neukážou něco jinýho. Bolesti zad, hlavy, hrudníku, paniky, nechuť k ničemu, nezájem, únava... k tomu ještě připočteme, že se mi nedaří shodit, takže raději nechodím ven, abych se moc neukazovala (a přitom bych tak chtěla s někým vyrazit). To všechno se samozřejmě odráží na mých náladách, které jsou čím dál horší, jsem vzteklá, hádavá, často brečím, nulová chuť k sexu a jsem bez vysvětlení nešťastná, nesnáším snad všechno na sobě - a dost nám to kazí vztah s přítelem. Hodně se do toho promítá i to, že zatímco moje kamarádky, i daleko mladší, se vesele vdávají a těší se na miminka, tak já bohužel nic (a štve mě to, i když nemáme podmínky, což si zase dobře uvědomuju). Bydlení s přítelem také v nedohlednu.
Jsem fakt magor, nebo se co děje? Je to jen přechodná krize?
Když to někdo dočte, budu ráda za Váš názor.
2x
Dobrý den. Co si o své psychice promluvit s psychologem? Občas má špatnou náladu snad každý, ale pokud se Vás to drží delší čas, chtělo by to popovídat si s odborníkem. Nezůstávejte s tím sama, aby se to nezvrtlo do depresí. Máte přítele, což se pozitivní. Komunikujte s ním hodně, hledejte u něho podporu a pochopení. Choďte spolu mezi lidi, tu nechuť musíte sama v sobě potlačit a překonat. Neuzavírejte se sama do sebe, nepřežívejte, ale žijte! Každá krize se dá překonat, ale rozhodně to nejde ze dne na den. A musíte především sama chtít změnit způsob svého života i myšlení. A něco proto dělat...
doplněno 27.05.14 19:08:Psycholog léky nepředepisuje. Ano, vyslechne Vás, ale zapracovat na sobě musíte sama. On Vám pomůže najít cestu, nasměrovat Vás...Ale někdy už jen to, že Vás někdo vyslechne a věnuje se Vašim problémům, pomůže. Každý jsme jiný, někomu psycholog nepomůže a tím pádem ho považuje za ztrátu času, jiný je naopak rád, že má za kým jít, když má problémy. Prostě máte období, kdy se toho nastřádalo zřejmě hodně..Osobně si myslím, že Vaše nespokojenost pramení z toho, že jste začala být k sobě více kritická a máte pocit, že Vám v životě něco utíká... Ale nehledejte na sobě chyby a vady. Mějte se ráda se vším, co k Vám patří. Jen tak budete zase v pohodě a Vaše rozladěnost a náladovost Vás nebude tolik ovládat. Ono to pozitivní myšlení má opravdu hodně do sebe. Každý den se za něco pochvalte, občas si udělejte radost nějakou drobností a vykašlete se na to, že nemáte teď zrovna postavu modelky atd. ..No a co? Máte určitě zase jiné přednosti.
Moc Vám děkuji za reakci, naštěstí mě přítel podporuje, ale samozřejmě mu moje nálady někdy lezou krkem a mě je pak líto, jak to zbytečně kazím. Mezi lidi chodíme občas, ale většinu času, když je v práci, trávím zavřená v pokoji, případně uklízením, protože v místě jeho bydliště žije jen jedna kamarádka, a ta má ročního syna. Kamarádi z party z jiné vesnice jsou přes víkend často v práci a navíc je to s nimi jen o chlastu, což zase moc nebaví nás.
Sama bych chtěla, ale nějak nevím, co s tím..myslíte, že psycholog by pomohl? Nechci žádné léky apod., a četla jsem, že psycholog lidi jen poslechne a pak nic, tak nevím.
Přesně to je, jak píšete, mám prostě pocit, že mi nejlepší roky unikají, na cestování, které bych si tolik přála, nemám finance, na bydlení taky nic moc, a mám dojem, že ty kamarádky maminky toho prostě mají nějak víc, tak nevím, jestli se je podvědomě zase nesnažím dohnat, jako to dělám celý život. Nikdy jsem nebyla v ničem ta nejlepší, vždycky se na mě snášela kritika, jak na chování, tak na výsledky, a teď bych prostě chtěla, abych ta nejlepší byla a všechno krásné se točilo kolem mě...
1x
Minusko, nezlobte se, ale ta negace je ve Vás. Není v okolí, v dešti, v chybějících kamarádech k vycházkám, sportu apod.
Nechápu, jak pro někoho může být nudný čas strávený s knihou ...
Lidé Vám tu radí dobře - všichni. To jen Vy nic nechcete a hledáte pseudodůvody, proč to či ono nejde.
Takhle se ale nikam nedostanete.
Zkuste se sem vrátit za pár dnů a znovu si pročtěte, co jste napsala Vy, a co Vám tu píší rádci.
Nevěřím, že by opravdu nic nešlo. Jen byste musela chtít ...
doplněno 28.05.14 23:55:A co kdybyste místo té lítosti nad tím, že nemáte žádné kamarády zkusila nějaké najít? Při sportu, v zájmových kroužcích, ...
Chce to se překonat a začít chodit mezi lidi. Domů za Vámi nepřijdou ...
I Vám děkuji za odpověď, ona knížka je skvělá věc, ale kamarády nenahradí. A když kolem vidím, jak party chodí na volejbal, jiní na badminton, jiní spolu chodí na zumbu (která se mi vůbec nelíbí), tak je mi líto, že já nikoho k sobě nemám. Nemám krom té jedné kamarádky ani s kým na čaj, kafe, na pokec, vídám se jen s tou jednou tak jednou za 14 dní a to je vše, krom náhodných setkání ve městě, na kterém si slíbíme brzký sraz, který se stejně neuskuteční.
A věčně sedět nad knížkou taky nejde, a to čtu ráda a hodně.
To samozřejmě ano, ale je hodně zaměstnaný, můžou ho odvolat z minuty na minutu i z dovolené, do toho ještě studuje a ta hlavní věc - vidíme se pouze o víkendu.
Je dobře, že máte alespoň přítele a tak nevysedáváte sama doma o víkendech. To by s Vámi spousta slečen vyměnila za všechny své kamarádky
Podle mě, se jeden problém váže na druhý. Silnější postavu máte proto, že nesportujete a ven nechodíte proto, že prý máte silnější postavu a z toho potom pramenící nedostatek sebevědomí a úzkostné stavy.
Vykašlete se na druhé. Když bude hezky, vyražte ven i když Vás to samotnou nebaví. Stačí na kole, na procházku nebo si zaběhat. Taková vyjížďka na kole prosluněnou, provoněnou krajinou, kdy sluníčko hřeje a ptáci zpívají, člověka nabíjí jako kdyby byl na solární pohon. Navíc při sportu tělo vypravuje endorfiny (hormony štěstí), které způsobují mimo jiné dobrou náladu a tlumí třeba i bolesti. I když se Vám samotné nebude chtít, premožte se a běžte!
Zkuste běhat, stejně se těžko hledá parťák, kterému bude vyhovovat stejné tempo. Přijdete na jiné myšlenky, odreagujete se a na hubnutí vážně neznám nic lepšího. Zhubnete a zvýšíte si sebevědomí.
Dnes je moderní, zakládat rodinu až později. Na děti je čas, teď bych si to období užívala, protože děti kromě radostí, představují i spousty starostí - už napořád a spousta maminek by ráda měla volnou chvíli pro sebe
Když se budete jen užírat doma, tak se tím určitě nic nevyřeší a ani nové přátele, tam nepotkáte..
Co si třeba pořídit psa?
doplněno 27.05.14 19:39: Tu hlavu budete muset donutit!
Vidíte, že i rozumově souhlasíte s tím, že vyběhnout ven, by bylo nejlepší! Je to opravdu jen v hlavě! Určitě máte spoustu kvalit, které by ostatní ocenili, kdybyste jim to "dovolila".
Pamatujete si ten pořad Nahá jsi krásná? Ty ženy o sobě měly hodně špatné mínění a byly samy velmi mile překvapené, jak pozitivně je vidí okolí. Musíte změnit způsob myšlení a začít se mít ráda taková, jaká jste!
Co změnit účes? Dojít si na masáž, na kosmetiku?
Co ruční práce? Nebaví Vás? Hrozně se mi líbí šperky z Fima. Ženské, které už to umí, pořádají po ČR kurzy, kde se dají učit nové techniky. I tam se velmi snadno navazují nová přátelství, protože je spojuje jeden koníček.
Co jazykové kurzy? Počítačové? Kurzy vaření? Užitečně strávený čas a spousta příležitostí k seznámení, otevření nových dveří a možností?
doplněno 27.05.14 19:52: Jakmile bude venku hezky, můžete se nám pochlubit, jak jste byla statečná a vyrazila ven! A až Vás přepadne zase nějaká ta chmura, tak my Vám to zase vysvětlíme
Určitě na to nejste sama..Moc děkuji, samozřejmě bych poradila jít ven a vykašlat se na druhé. Ono to tělo chápe, ale hlava stávkuje, ta se prostě zasekne a čeká mě zase nudné odpoledne, kdy jsem sama u knížky, televize apod. Protože bydlím v bytě, tak toho nejde moc dělat, a pes bohužel nepřipadá v úvahu, brácha je alergický a navíc jsme všichni každý den od rána do odpoledne pryč, takže by chudák trpěl. Je fakt, že odmala poslouchám, jak jsem k ničemu, jak mám špatné geny, asi moc sebevědomá nebudu... poslendí dobou se to snažím dohnat nakupováním oblečení a bot, což asi není to pravé ořechové.
Věřím, že spousta kamarádek maminek by chtěla tu volnou chvilku... já jich mám až moc, uvažovala jsem i o druhé práci, abych se nějak zaměstnala.
Vím, vím, všechno vím, ale hlava to prostě nechápe Ruční práce... na ty jsem bohužel lempl a obdivuju všechny holky, co něco tvoří. Na masáže chodím (kvůli špatným zádům),často si dělám radost oblečením nebo botama, jazykový kurz chci začít v září, protože budu většinu práznin pryč. Akorát se zase bojím jít tam sama..
Moc děkuji za Vaše reakce, hodně mi pomáhají.
0x
Dočet jsem to a?
doplněno 27.05.14 18:52:použiji citát Pomocnou ruku najdeš na konsi svého ramene. Na psychodoktory máte čas. Prostě bych asi začal sportem na který nepotřebujete sparingpartnera. Napadá mě běh, jízda na kole... vyplaví se endorfiny a pokud si nandáte trochu slušnější porci, tak tělo a psychika začnou bojovat o přežití a dostanete se duševně jiman.
doplněno 27.05.14 18:57:Nadváhu nechte řešit jiné a vy na svoji postavu buďte pyšná. Znám mnoho llidiček s nějakou nadváhou, ale jsou jiné důležitější věci a hurá ven. Je na to ideální roční období.
Bude to asi znít hloupě, ale i na to kolo potřebuju toho parťáka. Samotnou mě to nejenže nebaví, ale docela se stydím nebo bojím vyrazit sama, nevím proč... a nadváhu bych možná ani moc neřešila, ale neustále slyším ze stran rodiny - hlavně rodiny - jak jsem tlustá, jak bych měla shodit a různě.
Asi máte pravdu
Nevím ale, jak se přinutit... nesnáším, jak na mě venku koukají, nesnáším, jak hodnotí pohledem, a co mě dorazilo, tak mámě volala známá, že mě potkala, jestli náhodou nejsem těhotná. prostě.. si připadám jako nějaká zrůdička z cirkusu.
...zrůdné jsou ty vaše nálady a každý před nimi bude utíkat. Nebo třeba po práci sedněte na vlak, nazujte boty a vyražte do přírody. Přijdete na úplně jiné myšlenky ... ano jsou tam klíšťata, ale tak už to na tom světě chodí.
Dneska bohužel, docela dost prší, už minimálně hodinku. Každopádně děkuji Vám i Brukovi, přepokládám, že jste páni/kluci, zítra vyrazím, když bude rozumně. A máte pravdu, na.rat na všechny, když už to musím napsat takhle ostře. Mám těch, co mi předhazují, jak jsem přibrala, plné zuby. A těch, co blbě zírají, taky.
Ono je docela možné, že druzí zírají docela normálně. Jen Vy si vsugerováváte, že zírají "blbě"...Berte to s nadhledem - třeba ani jinak zírat neumí..A pokud Vám někdo předhazuje, že jste přibrala...Zkuste to brát s klidem. Mají pravdu, Vy to víte no a co? Až sama budete chtít tento problém řešit, uděláte to. Je to jen Vaše věc..Nenechte se rozhodit tím, že někdo rád rýpe. Kdybyste byla hubená, předhazovali by Vám zase třeba něco jiného. Fakt se přestaňte ráchat sama v sobě a vztekat se na celý svět. Víte co se říká - hledat způsoby, ne důvody...
To je také možné, prý si všechno moc beru. Hlavní věc je, jak z toho ven, protože povahu asi nezměním. Jen si vždycky říkám, kdo dal ostatním právo se do mě navážet, když to má být moje věc. Takové ty vtipné-urážlivé průpovídky se mi poslední dobou začly dost zajídat.
Možná by to fakt chtělo víc práce, aby se člověk nezaobíral jenom sám sebou.
V přívalovém dešti nepůjdu na vycházku, to fakt ne. Dneska se bohuže počasí dost pokazilo. Já vím, že to zní jako výluva, ale právě proto k sobě někoho potřebuju, někoho, kdo mě donutí, kdo mě potáhne, s kým se zasměju, jaká je to makačka, a půjdeme potom na pivo. Samotná se prostě nedokopu, nebaví mě to... miluju kolektivní sporty.
Tak budeme bojovat. Snad to půjde, jakmile se naštvu, tak toho jde docela dost.
Ještě jednou i Vám velké děkuji za všechny reakce.
Je to vaše tělo, vaše sebevědoí a hlavně Váš život. Určitě to rodina myslí dobře, ale né vždy tyto poznámky vedou k cíli - mám s tím i svoje zkušenosti.
doplněno 27.05.14 19:12:Tady to pochopitelně není moje zkušnost a to, že vám možná tikají biologické hodiny. Položte si tedy otázku, zda je lepší být psychicky vyrovnaná s dítětem a s né absolutně dokolnalým zázemím, nebo být dlouhodobě rozhozená a čekat takto na vysněné zázemí.
Je to možné, pokud to ale třeba není jen touha vyrovnat se ostatním, protože mě malé děti někdy rozčilují... a to zázemí by bylo absolutně nedokonalé, bez peněz, bydlení, kariéry, takže by to nebylo moc rozumné.
Příroda je mocná čarodějka a hormony umí hodně. Hlavně pozor na to, aby nepřestalo vašeho přítele bavit snášet vaše negativní nálady. I on je jenom člověk a taky asi nemá jen sluníčkové dny.
0x
Napsala jste, kolik je Vám let? Píšete, že nemáte finance na dovolenou, svoje bydlení, případně těhotenství by vám peníze též chyběly, ale na druhou stranu píšete, že utrácíte za boty, oblečení! Myslím, že se prostě nudíte, nimráte se v sobě. Jestli sedíte v práci na židli, tak nemáte žádný výdej energie, po práci v bytě toho moc též nespálíte, zahrádka není, tak máte větší příjem kalorií, než spálíte. Místo nákupu oblečení, bot, věnujte pár korun třeba organizaci STOB, která Vám pomůže nastartovat nově metabolismus, poradí s jídelníčkem atd.. Seznámíte se tam i jistě s novými lidmi, se stejnými problémy. Píšete, že známí a kamarádi odcházejí, mají rodiny, přestáváte se kontaktovat. To jsou staří známí? Vy se ale máte seznamovat stále s novými. Zkuste si domluvit s někým z práce nějakou aktivitu, nebo s nějakým sousedem, sousedkou. A co Vaši rodiče, nebo rodiče přítele? Nepotřebují něco pomoci na zahradě, domácnosti? Nemáte starší, osamocené tetičky, strýčky? Nepotřebovali by jednou, dvakrát týdně pomoci, vytrhnout ze samoty? Myslím, že než se šťourat sama v sobě, tak by jste měla nabídnout své ruce a pomáhat třeba jako dobrovolník u nemocných lidí, dětí apod. Možná, že by jste si pak vážila svého života a zdraví. Též bych řekla, že i když cizí děti Vás momentálně někdy vytáčí, věřte, že až budete mít svoje, tak to bude o něčem úplně jiném. Takže kolik je Vám let, jak dlouho chodíte s přítelem? Možná, že si již nemáte co říci, život je jednotvárný, ve vztahu nastalo vyhoření? Po třech, čtyřech letech chození by mohlo přijít miminko a věřte, že v tu ránu zhubnete, budete mít pro co žít, budete koukat, jak vyjít s penězi. Začnete shánět plno nových věcí, které miminko potřebuje. Vyměníte třeba byt za větší apod.. Peníze se potom seženou o hodně lépe a rychleji, když Vás něco tlačí-popohání. Udělejte si plán, co chcete v životě dosáhnout v horizontu měsíců, let a třeba pětiletky. Stanovte si nějaké cíle. Přeneseně se říká, že nemáme čekat na prince, který přijede na bílém koni, a Vy možná čekáte na kdovíjaké kamarády, přátele. Píšete též o bratrovi, s ním občas nemůžete někam vyrazit? Snad Vám ještě nějaké rady tady na poradně přijdou a Vy si podle nich přehodnotíte svůj stávající život a nastartujete se do lepší a hlavně smysluplnější budoucnosti.
Také Vám děkuji za odpověď, už jsem cca 10 let ze střední. Víte, není to tak, že bych měsíčně utrácela celou výplatu za boty a oblečení pak fňukala, že nemám na dovolenou. Ty boty jsou myšlené třeba 400,-, kupuji i v bazarech, a ono je fakt rozdíl mít po odečtení nákladů na bydlení, benzín a autobusy na vše další 3000,- měsíčně x dítě plus (nebo) nájem. Z toho to prostě zaplatit nejde. V práci právěže nesedím, ale bůhvíjaký zápřah to taky není, to nebudu lhát.
Rodičům přítele pomáhám jak doma, tak na zahrádce, pomáháme i jeho prarodičům, ale zase pouze o víkendu. Naše rodina není tak semknutá, s tetou si moc nerozumím, její děti jsou starší, než já a mají své životy, krom oslav se nestýkáme. Sousedé taky nepřipadají v úvahu, z jedné strany nepřizpůsobiví, ze druhé magor a alkoholici. Chtěla jsem pomáhat v útulku, ale bohužel i já mám alergii na srst.
S přítelem jsme spolu skoro 5 let, a právě v tom bude možná kámen úrazu, protože se vztah nikam moc neposouvá. On jako (snad) letošní Bc. s myšlenkami na navazující Ing. děti ještě nechce, do svatby ho taky nutit nemůžu, spíš se držím zpátky, nebo mi ještě uteče. Nicméně jsem mu řekla, že do těch 31 prostě dítě bude, tak tomu se moc nebránil. Jinak je ale fakt miliónový, je nám spolu fajn, jen já to kazím těmi myšlenkami a narážkami.
0x
nevím jestli máte tu možnost jako já - můj přítel je taky věčně v práci, tak jsem si pořídila psa (fenku vlčáka) - chodíme spolu na dlouhé procházky, na cvičák, ona je šťastná když může být se mnou a já se necítím sama... vřele doporučuji )
přehlídla jsem, že máte alergii na srst - omlouvám se... ale já zpočátku taky měla, jenomže každodenním stykem se zvířetem se to upravilo, dneska už problémy nemám, jenom když mi vlítne chlup do krku, začnu se dusit... 
ale i tak mi to stojí zato...
Děkuji, ráda bych psa, jednou ho možná budu mít jako hlídače, ale jak Vám to pomohlo, tak u mě je to čím dál horší, pokud jsem s ním v delším kontaktu.
0x
Pročetla jsem si dotaz, rady i Vaši reakci. Má rada je ten psycholog/psychoterapeut. Neřekne asi víc než tady lidi píšou, ale je větší šance, že si to vezmete k srdci/nebudete hledat další a další (nesmyslné) výmluvy. Chápu, že Vaše krize není příjemná a není to jen tak, ale záleží jenom na tom, zda s tím skutečně chcete něco dělat. Jinak tady se řeší něco obdobného - co jóga nebo plavání, na to parťák potřeba není, ne? Držím pěsti.
0x
Je to asi tak, jak to i sama vidíte, ale nechcete si přiznat. Jste spolu nějaký čas, víkendové chození a žádný posun, nebo vidina na zlepšení. Tedy až po dostudování. Svými náladami je možné, že svého přítele otrávíte. On dostuduje, bude mít tituly, najde si lepší zaměstnání, nové kolegy a kolegyně, budete mu stačit?. Snad to dobře dopadne, ale... Co když se naštve a řekne, že už ho to nebaví? Zvažovala jste i tuto možnost? Když dáte svojí výplatu a přítelovu výplatu opravdu Vám již více nezbyde? Zvažte, jaký bude otec, když mu dáváte termín, kdy to malé bude. Neznám Vás, ani přítele, ale nejste už přechození? Jsem asi spíše pesimista, ale snad to spolu zvládnete, jak dostudovat, tak si najít bydlení i založit včas rodinu. Hlavně aby jste si potom neřekli, že jste se již vlastně sami sobě okoukali a nic nového jeden od druhého nečekáte.
doplněno 28.05.14 20:14:Na druhou stranu si ale myslím, že v porovnání s jinými, žijete život jako každý druhý, že nejste žádná vyjímka. To je snad jenom takové přísloví, že sousedovic louka je zelenější víc, než ta moje. Ještě se zamyslete, jestli nejste ve ztahu více pasívnější. Nyní se utápíte v lítostivosti, plačtivosti, myslíte na vyšetření u psychologa. Já nevím, ale chybí mě u Vás vzít svůj život do svých rukou, tak, jak budu chtít já, něco pro to udělat. Nečekat na přítele, ale aktivně si svůj život naplánovat, žít, postarat se sama. Čekat až bude to a potom zase tamto? Nevím, jsem starší, také jsem měla nějaké potíže, ale stále jsem přemýšlela, jak z toho ven. Tak držím palce, ať se zadaří a jste více spokojená se svým životem a vztahem.
Děkuji za dlouhou odpověď, zda jsme přechození, to bohužel neumím posoudit, někdy mě prostě přítel štve, že bych ho zabila, a jindy je mi s ním úžasně, myslím normální vztah se všemi klady i zápory. A zkouším si v hlavě srovnat, že se asi budu muset přizpůsobit, protože on mi za to stojí - a zatím to vypadá, že i on je spokojený. převážná část mé vyplaty jde pryč a tak je tomu i u něj, takže financí moc nezbývá, i když se snaží hodně pracovat, peníze vráží zpátky do nákladů.
Vypadá to, že si prostě budu muset najít jiné životní cíle a doložit ty, co ještě nejsou tak akutní.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.