Jak resite penize ve vztahu?

Netuším,co Vám poradí ostatní rádcové,ale já bych byla naprosto nekompromisní a radikální.Ihned bych se s ním rozešla,předem bych si ale našla v tajnosti jiné a hlavně levnější bydlení.Jste strůjcem vlastního štěstí i neštěstí,takže pokud neuděláte nic,můžete se dostat do velkých problémů.Co máte ze žití s takovým parazitem.Bohužel znám v dnešní době mnoho takových případů a mám i valstní zkušenost,o které jsem zde již dřív psala.Jestli s ním nemáte děti,PRYČ od něho.To je můj názor.

Každej to asi řeší nějak jinak a není nějaký všeobecný a nejlepší řešení.

Mě by spíš zajímalo, co to máš za byt, že stojí 25 000 na měsíc a ještě máš nedoplatek na elektriku 34 000? To mě tedy hlava až tak nebere. To máš opravdu 2+1 nebo 20+1? S bazénem, že je za jasného počasí vidět maják na druhém břehu?

Ja spis zasnu, ze jste si pronajali byt, na ktery financne temer nestacite. 2+1 s minimalne 50m² najdete v Praze bez problemu i za 15 tisic. Kdyz se podivate na na jakykoli inzerentni server realitek, tak v okoli 25tisic jsou to vesmes prostorne plne vybavene podkrovni byty v Praze 1... coz proste neni pro nekoho, kdo vydelava sotva 20tisic mesicne.

Nejlepsi reseni pro vztah je bydlet kazdy zvlast a jen u sebe prespavat. To funguje nejlepe.

Nájemné máte velice drahé, za ty peníze by se snad nechal pomalu pronajmout Karštejn. Ale to musíte řešit sama.

No a chlapa máte velice vychytralého - myslím, že ten vztah s Vámi používá jen jako laciný penzion - jídlo a ubytování. Když mu zbývají měsíčně 4 tisíce, má dost do práce na svačiny a na cigára taky. A když to probendí za 3 až 4 dny, jak píšete, tak holt kouřit nebude.

Máme to v manželství tak, že veškeré příjmy jdou na jeden účet. A z toho účtu se zase vše platí - dovolená, povinné ručení, SIPO, domovní daň aj. Ani jeden z nás nekupuje alkohol a cigarety, tím to máme oba snadnější. O běžných nákupech se nebavíme. Když potřebuji koupit potraviny, koupím je, když on chce třeba časopis, šroubky nebo nové kleště, koupí si to bez řečí taky.

O větších vydáních se rozhodujeme společně - pračka, robot, nyní stavba plotu. A tak by to mělo být. Problémy ohledně peněz nemáme. Já peníze neproparádím, on je nenahází do automatů. Přitom nejsme žádní škrťové, kteří si nic nedopřejí. Žijeme tak, abychom neměli dluhy, ale současně nežijeme pro peníze.

S vaším pánem bych nedokázala žít a udělala bych s ním krátký proces. Opravdu to nebude chlap pro normální rodinný život. Vy to víte, teď ještě záleží na tom, jak se s tím popasujete. Jaga.

Pokud s partnerem nejste schopna komunikovat již nyní, co budete dělat za pět let? Evidentně Vám vztah s takovým chlapem nevyhovuje. Tak proč ho ve svém životě trpíte? Nějaký důvod mít musíte, jinak byste s takovým už dávno nebyla...

Já bych odpověděla několika otázkami. Co od muže očekáváte? Jak by se měl podílet na budování rodiny? Dnes je doba relativní pohody. Co si myslíte, že se stane, až bude dítě, děti? Až příjde nemoc, nutnost doplnit vybavení bytu, nějaký neúspěch, ztráta. Myslíte si, že ve svém příteli budete mít jistotu, oporu? Prosím, odpovězte si, sama sobě. Nevím, kolik máte let, kolik času máte na to, abyste ho tratila s .vyžírkou. A do té doby všichni slušní chlapi najdou svou ženu a vy budete bez peněz, s dítětem a s přítelem, který bude takový, jako doposud.

Myslím, že se jen budu opakovat - co Vás u něho drží? To, co jste vyjmenovala, jsou dost zásadní věci, na kterých se oba partneři musí shodnout, jinak to nebude fungovat (nebo bude, ale jen pro jednoho a jen do té doby, než se druhý zašprajcuje).

Zaujala mě ale ještě jedna věc, něco podobného jsem před nedávnem řešila se svojí kamarádkou, taky nedokázala pochopit, o co mi jde. Píšete: ...aby ma dcera mela pekne vanoce tak jsem to vse nakoupila... a myslíte si, že bez toho by pěkné Vánoce neměla? Proč si všichni myslí, že štěstí a krásný prožitek je v tom, kolik se nakoupí věcí?

Ale abych odpověděla na Vaši otázku: dnes je jiná doba, než když před 30 lety začal můj vztah s manželem. Byly úplně jiné životní podmínky. My jsme před svatbou spolu nežili, jen jsme spolu "chodili" a každý bydlel jinde. Po svatbě jsme se co to šlo nejdřív nastěhovali do společného bytu a všechny peníze jsme dávali na jednu hromádku. Tenkrát ovšem neexistovalo, aby jeden z partnerů např. všechno prohrál na automatech nebo rozfofroval nějakým jiným novodobým způsobem. Měli jsme jeden k druhému naprostou důvěru a co se týká peněz, nikdy jsme se v sobě nezklamali. Žádný z nás se neměl "dobře" na úkor toho druhého. Na všechno, co jsme potřebovali, jsme si našetřili společně. Náš syn žije už 5 let s přítelkyní a za měsíc se budou brát. S penězi hospodaří tak, že nájem, jídlo a podobné společné věci platí napůl a zbytek mají každý pro sebe. Nevím, jestli po uzavření manželství na tom něco budou měnit, nejspíš jim to ale tak vyhovuje.

O tom drahém bydlení se správně zmínil amadeus - syn bydlel v Praze ve středu města, konkrétně přímo v Lucerně, a velký dvoupokojový byt tam stál měsíčně 14.000 Kč. Nechápu, kde to vlastně bydlíte a proč.

Opominu již narážky na cenu nájmu a vyjádřím se přímo k dotazu. Nejideálnější model je dát vše na jednu hromadu a z toho vše poplatit a zbytek nechat na ostatní výdaje. Každý ať si bere kolik potřebuje a srovná si to se svým svědomím. Možná jsem měl jen štěstí na ženy, ale vždy mi to tak fungovalo. Nezáleží přece na tom kolik kdo vydělá, jste partneři ne?

Vdaná jsem víc jak 30 let, nikdy jsme neměli tvoje a moje peníze, ano práce se u nás v podstatě dělila na mužskou a ženskou ale jeden druhému pomohl i manžel umí dát prát prádlo, pověsit ho a vyžehlit a i já umím vyměnit žárovku (pokud dosáhnu ze země). O koupi všeho se radíme, nikdo nedělá nic jen za sebe. Žádný z nás nedostává nějaké kapesné, prostě zodpovědně hospodaříme a víme, že na účtu musí být rezerva a musí se šetřit.

Moje dcera po svatbě zrušila svůj účet a převedla na společný s manželem, ovšem její muž byl asi vychovaný, že to je moje a po tom ti nic není, nadělal dluhy a vůbec nechápe, že SJM je společné a půlka dluhů manželky, nechápe proč to musí řešit soud je to přece jen jeho věc a jeho dluhy.

Chcete radu, pryč od takového chlapa a utíkejte dokud je čas.

Také žasnu nad uvedenými ciframi, nicméně otázka je jasná a odpověď také: S přítelkyní patříme do kategorie soužití zvaného mingles. Tam jsou peníze v podstatě vyřešeny samy. Tu a tam si něco vzájemně koupíme, toť vše.

Nevím, čeho se bojíte. Pokud dokážete zaplatit zbývajících 15 tisíc na bydlení, zajistit chod domácnosti a péči o dítě, tak by pro Vás neměl být problém najít si pro sebe a dceru malý byt v Praze. Jenom když si zadáte reality na Seznamu - byty k pronájmu, tak Vám vyjede docela velká nabídka. Nebudete - li trvat na balkonu, tak by v tom byl čert, aby jste si něco polovičního nenašla. Těch stávajících devadesát metrů je hodně a i s přítelem na to prostě nemáte. Běžte pryč od něho, dokud je čas, sedí - li i hodně u PC a ještě k tomu kouří. Nebude to s Vámi tak špatné, máte dítě, máte pro koho žít a problémy se sluchem má plno lidí. Nepodceňujte se, ale vypíchněte, to co je na Vás hezkého, nebo v čem jste dobrá. Někdy je dobré udělat krok do neznáma. Já jsem začátkem roku také nebyla zrovna v lehké situaci, ale pak jsem si řekla, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Něco končí a něco začíná. Jste mladá, jistě se neztratíte. Mamimce pomáhejte, ale žijte a zařiďte si též svůj spokojený život.