Lidská maska

Znám pár holek, co mají velké potíže s pletí. Všechny jsou šťastně zadané. Sama mám občas nemalé potíže s pletí, navíc mám vitiligo, které v létě prostě schovat nejde - a přesto mě přítel miluje Na veřejnosti samozřejmě mejkap, bez něj ani ránu.

Takže v pleti to nebude..

Mám kamarádku s atopem v obličeji, žádný makeup nepřipadá v úvahu, vypadala by pak ještě hůř a přece se vdala a má děti. Mám kamaráda s lupenkou, přiznávám se, že se mu někdy štítím podat ruku a kdybych ho měla políbit na krk asi bych se osypala a i přesto je ženatý a má děti. "Bez masky" aspoň hned poznáte, co ten druhý hledá a které hodnoty jsou pro něj podstatné.

Když jsem s lupenkou začínala, ležela jsem ve špitále na pokoji s pěti lupenkářkami. Vůbec si nedovedete představit, co to je za hrůzu a odpornou záležitost! Neuvěříte, skoro každý den, za každou z nich chodil partner. A to návštěvy byly jen ve středu a v neděli. Pokoj byl stále plný kytek a zákusků a dárečků A hlavně smíchu. Našly někde ve sklepě chráněnou místnost a velmi často tam páry zašly pro intimní sblížení. Nejenže ty ženy měly lupenici po celém těle, na prsou na stehnech, na i v zadečku a to strašnou, když skončily ve špitále. Navíc ji měly namazanou pixem (dehtovou mastí) a kortikoidy. A přesto jejich manželé přišli za nimi a ne za nějakou krásnou prdelinkou venku. Tam jsem pochopila, že láska není jen procházka růžovou zahradou s růžovými srdíčky. A také, že láska nemá oči.