Dobrý den ráda bych se zeptala, mám dceru, do jejich 13 let jsme spolu mluvily a najednou se změnila a nechce se se mnou bavit, vždy byla vstřícná a milá.Jen co dosáhla 13 let vše se jako mávnutím proutku změnilo, dozvěděla se že není moje dcera a že je adoptovaná, může mi někdo poradit jak dál? Adoptovala jsem si ji jako roční holčičku, její otec byl sní sám, protože je matka opustila.Její pravá matka se tu najednou objevila a já nevím jak dál. Chtěli jsme ji to říct až bude dospělá a až si prožije bezstarostné dětství, na starosti je přece vždycky času dost a asi to bylo špatně.
1x
To je strašně ožehavá záležitost. Ať uděláte cokoliv, nikdy to nebude ideální. Těch třináct let je navíc kritický věk... Doporučuji návštěvu specializované poradny (snad budou mít odborníci zkušenosti ze svých praxí). Každopádně se neukvapujte ve svém jednání - dcerka nyní bojuje sama se sebou.
Tak nějak,oba rádci mají pravdu.
Pochopte,tomu děvčeti se zhroutil svět,ztratila jistotu ,o které ani neuvažovala ,že by ji mohla ztratit.
Ano byla chyba jí to neříct.Měli jste to udělat hned když byla malinká a říkat jí to jako pohádku.Nemá cenu teď to rozpatlávat,čas nejde vrátit.Bude to běh na dlouhou trať ,buďte na ni vlídní a milí,i když to bude stát úsilí (v případě jejích výbuchů) .Ona musí dospět k poznání,že pravý rodič je ten,kdo se stará ,kdo se o mne bojí,kdo mne má rád,kdo o mne od malinka tolik ví atd. a ne ten ,kdo mne sice porodí ale pak mne ze života na spoustu let vymaže.Ale musí na to přijít sama.
0x
No vzhledem k tomu, že je jí 13 (puberta a takové problémy) a do toho ještě přibyl problém s tím, že je vlastně adoptovaná.. Nedivte se, že jí to rozhodilo. Může ted mít různé pocity typu ,,Proč mi to neřekla dřív?" nebo ,,Proč mě pravá matka nechtěla? Kdo vlastně jsou mí rodiče?" apod. A všechny odpovědi samozřejmě vyřešit nemůže.. Možná jí ted jako nejlepší řešení příjde, prostě s vámi nemluvit nebo vás ignorovat.. ale nemusí to být jen kvůli tomu, že by byla nějak rozzlobená.. zkuste si o tom popovídat.. ale ne stylem ,,Tak ted si musíme promluvit" protože to akorát práskne dveřmi.. spíše se tak lehounce vyptávejte..a jednou o tom začne mluvit sama
0x
Ahojky,vsechny vyse odpovedi jsou bezva,chtela jsem jen napsat,ze jsme take adoptovana.Adoptovali mne jako 4letou z decaku,bylo to desne,byla jsem z toho v soku,plno neznamych lidi,nevedela jsem komu verit atd.Pak jsem ale vyrostla a nyni jsem opravdu stastna ze se nasli takovi dva lidi,kteri si mne vzali za vlastni a dali mi vsechnu svou lasku a peci!Dnes mam sve dva kluky,svou rodinu.Tak jsem premyslela jak se Vase dcera asi citi,je to sileny kolotoc citu a navic puberta...je to opravdu velmi slozite.Skuste si spolu vyjit treba na nakup nebo na zmrzku a pokuste se zjisit co ji tak boli a trapi,at trosku vidite do jeji dusicky,vim nechce se bavit,ale skuste ji prekecat o aspon malou prochazku.Ja se dovedela ze jsem adoptoovana v 17 letech,uz sjem byla vice vyspela,ale taky mne to vzalo,je t osemetne!I pres to drzim palecky a verim,ze k sobe najdete zase cesticku a bude zase vsechno fajn.Hlavu vzhuru!Peta
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.