Nejste přihlášen/a.
S tím, že se mě neustále někdo ptá, jestli nemám "cígo", jsem se již smířil a jako nekuřák, prostě odpovídám: "sorry, nemám, nekouřím"
Když jsem chodil na střední školu a hojně využíval veřejnou dopravu, tak jsem se často setkával s lidmi, který se mě ptali, jetli bych neměl nějakou korunu,...Z obavy o svou bezpečnost jsem z kapsy mnohdy raději vytáhl dvacetikorunu a šel dál. Poté jsem přemýšlel nad tím, že takhle to dál nejde. Byl jsem student bez příjmu a né žádná charita, tak jsem začal odmítat.
Včera se mi na parkovišti parkovacího domu u obchodní centra stalo, že když jsem začal vycouvávat, tak mi někdo zaklepal na okénko, ihned jsem zastavil - lekl jsem se, že jsem snad něco přehlédl a nedejbože něco nebo někoho přejel. To se naštěstí nepotvrdilo. Pán na mě hned spustil: "Čau, pamatuješ si mě?" Nikdy jsem toho člověka neviděl. Tvrdil. že jsme spolu pracovali v nějaké slévárně. (nikdy jsem nikde nebyl zaměstnán, po škole jsem začal podnikat) Takže jsem si byl celkem jist, že ho neznám, tak se mi omluvil, že si mě asi spletl a začal na mě mluvit jak je hrozně zoufalí a jestli jsem byl někdy taky v takové situaci a jestli bych pomohl zoufalému člověku, apod. Tak jsem mu řekl, ať to vyklopí rovnou, že na něj nemám celý den. Tak mi řekl, že má ženu a 3 děti, že přišel o práci a že by potřeboval domů přinést nějaké jídlo a jestli bych mu nemohl koupit kuře a rýži. Dal jsem mu 100kč + nějaké drobáky + čokoládu co jsem měl u sebe v autě. Udělal jsem dobrý skutek nebo jsem podpořil podvodníka?
Jak se zachováváte (by jste se zachovali) v podobné situaci?
V Pardubicích na Třídě Míru u spořitelny stává vousatý pán a nabízí časopis. Tuším že stojí 35 Kč.. dám mu 50 Kč a časopis si u něj nechám, až půjdu zpátky..ale nikdy si ho nevyzvednu..
Minulý týden jsme spěchal do Elektrowordu pro foťák a zastavil mě u dveří pán, že by chtěl 10Kč. Říkáma na jídlo? On sdělil, že ano..tak jsem mu sdělil, ať jde se mnou aby si vybral co mu bude chutnat. V bistru si vybral jen hranolky, aby to moc nestálo..tak jsem sdělil, aby si vybral jídlo celé podle obrázku, stále se mu zdálo, že to bude moc peněz, tak si vybral smažák s hranolky, přidal jsem kečup a tatarku, s kofolou..lidi, když jsem viděl jak mu chutná... to jsme měl radost...
a šel jsme pro foťák v akci...
Milane, udělal jste dobře. Pokud má člověk hlad, je to strašné a pokud si ten člověk pochutnal, tak hlad měl. Kdysi bývaly chudobince a dnes máme bezdomovce. Já se o jídlo také rozdělím, nebo koupím ten časopis, ale pokud je někdo cítit tabákem a alkoholem, tak má smůlu. - pt
Zdravím, zcela jistě jste naletěl, takových vymyšlených historek jsem v Brně slyšela desítky. Ještě dnes tam obchází paní, kterou jsem potkala na nádraží, vypadala zoufale, že jí ukradli peněženku, ukazovala ofocené doklady (prý od policie), a že nemá na autobus domů. Dala jsem jí 50,- kč, načež mě paní za mnou upozornila, že žebračku nevidí poprvé a aˇse dobře dívám, že to půjde zkusit na někoho jiného. A skutečně, paní šla k jiné frontě a zase vymámila peníze, o kus dál zase... bůh ví, kolik lidí se nechalo nachytat. Po dvou letech jsem tuto osobu potkala znovu, se stejnou historkou, tentokrát jsem ale pohrozila policií.
Od té doby jsem se zatvrdila a těmto zlodějům nedávám nic. Občas něco hodím žebrajícím, co sedí na zemi a jsou fakt v háji, ale se lháři jsem skončila.
doplněno 06.05.14 11:17:Jojo, každej bojuje, jak umí. Já se mnohokrát, když byla krize a brigáda nevynášela, musela rozhodnout, jestli si koupím večeři, nebo druhý den zaplatím autobus.
Samozřejmě,že to byl podvodník!Už jen to,jak začal...Nedala bych mu ani korunu,snad jen radu,aby šel pracovat,a to co nejdříve.Mně také nikdy nikdo nic nedal /krom rodičů,samozřejmě/.A hanbou bych se musela propadnout,kdybych takhle někde žebrala
Zřejmě se přizpůsobil nové taktice. Peníze už nějakou dobu nedávám, ale nabídnu, že jim něco koupím. Pochopitelně mě vždy pošlou nevybíravými slovy do prd*le. Tento chtěl rovnou něco koupit a sázel na to, že člověk, který právě odjíždí z parkoviště, nebude mít čas někam chodit, něco kupovat a dá jim místo toho peníze. Za kilo koupí pár litrů krabičáku nebo lahváčů. Je fascinující, jaké nesmysly jsou mnohdy schopní vymýšlet. Bohužel to má jeden vedlejší efekt - někdo, kdo bude skutečně potřebovat pomoci, se jí nedočká. Na takového člověka ale v podstatě nenarazíte, drtivá většina jsou vyžírky.
Peníze taky nedávám. Sama vyžiju jen tak tak a na rozhazování nemám.
V zimě mě před obchodem oslovil nějaký zoufalý hubený bezdomovec, chtěl peníze. Já mu nabídla, že mu maximálně koupím nějaké jídlo. Poprosil o buchty, a pak stydlivě dodal, zda by šlo, aby byly makové. Když jsem mu balíček s buchtama předávala, oči mu svítily jak dvě lampičky a byl fakt šťastnej. Byl to malý čin, ale měla jsem z toho dobrý pocit.
Žebrákům, co se někde válí nebo postávají za obchoďákem, těm nedávám nic, ale jednou jsme s kamarádkou stály na rohu u školy a obdivovaly zajímavé auto, co stálo opodál. Přišel k nám pán, "záplatované, ale čisté šaty", evidentně bezdomovec, usmál se a řekl, že se mu to auto taky moc líbí. Prostě se s námi dal do řeči a po chvíli nás poprosil, jestli nemáme propisku, že rád luští sudoku a nemá žádnou tužku. Dala jsem mu svoji poslední píšící propisku a každá z nás mu ještě přidala pár drobných. Proč by ne? Slušně požádal, nežebral. Proč mu neudělat radost, dobrých skutků je třeba
Nedávám. Nedávám ani na takové ty "přispějte na pejsky" - vidím ty inzeráty, žádná dobrovolnická práce, ale brogáda, takže min. 50,-/h jde na prodavače. Něco na ty, co to zařizují, něco jsou náhlady a co skončí tam, kde by mělo? Stejně tak jsme nikdy tuhle brigádu nešla dělat - nechci se vnucovat lidem a okrádat ty dobrosrdečné tím, že já potřebuju brigádu.
Nejedou mě prosila namalovaná (!) ženská, docela upravená, s koženou kabelkou, že potřebuje na jízdenku - haha! Nedávám.
Cíga nemám, oheň taky ne - nekouřím, takže k čemu by mi to bylo. Ale občas mám strach, že když nedám, tak mi dotyčný něco udělá.
Bezdomovcům většinou nic nedávám, jen někdy když mají pejska - jsem na ně zatížená, tak těm něco přihodím. Pravidelně stávala u nás před prací taková partička mladých feťáků-bezdomovců a žebrali. Měli s sebou dva pejsky, hezky na kartonech a na dekách, aby jim nebyla zima. Stáli před obchodem, tak jsem tam čas od času došla a koupila pro pejsky nějaké kapsičky nebo konzervy. Dávala jsem je takové holce, vždycky moc poděkovala a byla ráda i za to.
Jednou jsem kousek od nádraží potkala holku tak dvacet let, byla tak minimálně v osmém měsíci těhotenství, normálně oblečená, nic divného. Rozbrečela se přede mnou, že byla v Praze na vyšetření a že ztratila v metru kabelku a bydlí někde nevím kde a potřebuje na vlak. Bylo mi jí strašně líto, i vzhledem k jejímu stavu. Ptala jsem se, kolik potřebuje a ona že asi stopadesát. Měla jsem jen dvoustovku, tak jsem jí ji dala. Vzala si na mě číslo účtu, že mi to hned jak přijede domů, vrátí. Já blbá jsem na ní celý den myslela, jaký chudák to je a jestli dorazila v pořádku. Peníze samozřejmě nedošly a za 14 dní mě zastavila s tou samou prosbou - opět se rozbrečela. Myslím si, že ani nebyla bezdomovec - asi to spíš měla jako přivýdělek nebo nevím. Kdo by taky nedal chudince těhotné? Je mi z toho smutno. Jenže příště bych takové dala znova, protože bych si řekla, co když tahle je v průšvihu doopravdy. No jsem holt blbá.
Mě se stala trošku rarita, přijela jsem z kolejí hned za nádražím tmavší pán, a že má v nemocnici dítě, a že manželka nemá co jíst a blabla...Já měla posledních 7 korun, bydlím až na druhý straně města, tak jsem řekla, že bohužel nemůžu, že sama bych někde potřebovala vyžebrat na jízdenku, a on z kapsy vytáhl dvacku a dal mi jí.. :D.. samo jsem mu jí vrátila, ale překvapilo mě to..
Jinak když mám, vyštrachám z kapes drobný a bezdomovcům dávám, je to tak do dvacky, peněženku raději neotvírám nikdy.
Podvodníků je hodně a žasnu, co si všechno dokáží vymyslet, aby z nás vyškemrali nějakou tu korunu. Mně u nádraží zastavila paní a naříkala, že ztratila peněženku a že nemá na autobus, aby se dostala domů. Bylo mi ji líto, tak jsem ji pár drobných, co jsem měla dala. Asi za tři dny jsem ji viděla zas, jak tu samou historku vypráví jiné kolemjdoucí paní. Samozřejmě jsem za nimi šla a paní jsem na podvodnici upozornila. Od té doby nikomu peníze nedávám.
Jednou jsem v Praze vystupoval z auta, když mě oslovil jakýsi muž (ani nebyl moc zanedbaný) a uctivě mě požádal, jestli bych mu nemohl půjčit ( ) 50 Kč na autobus, že potřebuje nutně odjet za rodinou do Kladna a že ztratil ztratil peněženku. Řekl jsem mu, že když 5 minut počká, že si jen něco zařídím a pak ho tam odvezu. Že mám zrovna do Kladna cestu (neměl jsem, ale byl jsem zvědavý, co to udělá). Zareagoval přesně podle očekávání, najednou to tak důležité nebylo
.
Jindy jsem si chtěl u supermarketu vzít vozík. Byla v něm ale zaseknutá 10 Kč a nešel odpojit od řady. Vzal jsem si tedy jiný. Když jsem po nákupu procházel kolem pultu informací, stál tam jakýsi bezdomovec se dvěma spojenými košíky a hlasitě se dožadoval vydání mince. Pracovnice zavolala technika, který si vozíky převzal a bezdomovci vyplatila náhradní minci. Než jsem pak přeložil nákup do auta, objevil se onen bezdomovec s mobilem u ucha, odemkl vedle stojící mercedes (pravda, byl to už spíš veterán) a odjel.
Peníze zásadně nedávám. Nechci všechny takové lidi házet do jednoho pytle, ale zkušenosti mi říkají, že hodně z nich je na tom možná lépe, než já. Já jen nemám ten žaludek a drzost.
já zásadně peníze nedávám, vždycky říkám "mám, ale nedám", ale jenom jednou se mi stalo, že člověk prosil o jídlo, a ne peníze nebo cigára. když chtějí peníze, koupí si za to chlast nebo ty cigára, nebo to hodí do automatu. ale když už jde rovnou o jídlo, nemyslím si, že je od věci tomuto člověku pomoci, a jídlo mu koupit
Dám pouličním hráčům na nějaký nástroj, dám bezdomovci u supermarketu, pravidelně dám člověku co prodává ten jejich časopis a časopis nechci, ano dám.
Těsně před VŠ jsem byla na brigádě u zmrzlinového stánku. Asi tři dny v týdnu tam byla na hodinku až dvě holka ze střední, která měla jako praxi prodej těchto časopisů pro postižené děti. Časopis stál asi 25,-, ona za každý odevzdala 5,- a zbytek šel jí do kapsy. Říkala, že když si tam na chvilku stoupne, vydělá až 600,- (časopisů měla denně 20). Je pravda, že raději dám ty peníze holce na brigádě, než nějakému břídilovi, co chlastá v parku levné víno a pracovat se mu nechce, ale ten princip mi přijde špatný. Když to lidé kupují pro postižené děti, tak proč z toho ty děti mají 100,-/denně (jestli vůbec!) a rádobyprodejce pětkrát nebo šestkrát tolik? Byla jsem tím znechucena...
Ano dám. Neřeším zda je podvodník, nebo ne. To stejně nezjistím a to není můj důvod proč dám. Je to jeho svědomí, zda žáda opravdu v nouzi. Já dám protože cítím pořebu pomoct a nezabývám se zda dotyčný je podvodník, nebo ne. To bych nemohla dát nikdy nikomu nic, páč bych se zabývala, kde která třeba i organizace , jak nakládá s čímkoliv, co je charita...
S klidem dám peníze hlaavně těm co prodávají časák Nový prostor, nebo tak nějak se to nazývá))časák si ale neberu, jenom pozdravím , dám 50kč a popřeju hezký den. Když vídím bezdáka, a má třeba psa, automaticky jdu sama k němu a strčím mu drobáky. Je mi jedno co si kdo o mně myslí, ale zítra na jeho místě můžu být s klidem já... nikdo neví, a neřeším co si zato koupí, páč bydlet na ulici je drsný a je jedno jak k tomu přišel, někdy je to opravdu špatný rozvod...
Tahle otázka mě zaujala. Nikdy jsem žádnému bezdomovci nebo tak peníze nedala. Ale donutilo mě to zamyslet se nad tím. Kdyby mě nějaký požádal a byl mi sympatický, tak bych mu raději koupila jídlo, protože bych si stejně nebyla jistá, za co ty peníze utratí (alkohol, cigarety, hazard). Takhle bych ho vzala do nejbližšího supermarketu a třeba do 50 Kč, ať si vybere podle chuti. Ale jinak bych mu peníze na ruku nedala. Ale jak říkám, nikdy jsem tohle neudělala, tak třeba někdy...
Já ze sebe mám někdy nedobrý pocit. Jsem hrozně náladová. Někdy dám, ikdyž je mi jasné, že potřebuje napít. Řeknu si, když ho to udělá šťastným, proč ne. Dám 10kč. A někdy, chudákovi nedám. Mám pocit, že je to tím, že mi vadí, když si někdo na něco hraje. A když nedám, tak si nadávám. Pijou mi krev! Za to, že jsem dala i za to, že jsem nedala
Vzhledem k tomu,že snad všecny místní "bezdíky"znám,tak jim nedám ani korunu (tuhle známý ,když hchtěli nejaké drobáky ,tak jim nakoupil-půlku chleba,kus salámu sýr a nevím co ještě,a jak to dopadlo? ještě dosta vynadáno!)mně taky nikdo nedá nic zadarmo !Pro všechny co takhle stojí u marketů byl chlast přednější než cokoliv jiného!Mezi nima existují dva co "bydlí" ve staré boudě od čističky vody a ti NIKDY takhle nežebrají a k ostatním se ani nehlásí!
Dnes jsem, ja hlupak, u Lidlu dal bezdomovci rohlik, ze pry ma hlad. Kdyz jsem odjizdel, tak jsem videl, jak ho svym kolegum ukazuje a jak se mi vsichni rehtaji.
Bezdomovcům nic nedávám. Po jedne zkušenosti z Prahy už vůbec ne. Přišla ke mě ženská s krásným vlčákem, jestli bych jí nedala alespoň pár korun, že už tři dny nejdli atd. Psa mi bylo hrozně líto byl fakt nádhernej. Shodou okolností jsem měla v tašce 2 kg granulí pro kočky tak jsem jí je nabídla. Začala na mě řvát ať si je strčím do pr..., že chce prachy.
Ještě jsem si vzpomněla, co mi jednou vyrávěla mamka. Za komančů se jim podařilo dostat se na návštěvu k příbuzným do Německa. Při prohlídce města narazili na žebrajícího bezdomovce. Máma samozřejme tomu chudákovi hned chtěla dát pár marek. Strýc jí peníze vytrh se slovy: Co děláš? Pojď se podívat za roh! Tam měl zaparkovaný to nejdražší bmw.
Většinou podobným lidem říkám, že nemám - nedám.
Ale jsou i výjimky. Když přijde člověk, jestli nemám cigaretu a na moji odpověď že mám jen bezfiltrovky se tváří kysele, tak ho pošlu do zadele. Ale jinak většinou dám.
Před časem mě oslovil jeden docela slušnej bezdomovec, jestli bych mu nevěnoval 5 korun, aby si mohl koupit víno. Dal jsem mu 50 za to, že byl upřímnej a netvrdil jak má hlad...
Nechci podporovat vychcánky a šmejdy. Ale nikdo nevíme, kam nás život a osud zanese, a i u těch lidí, kteří jsou ve finanční hierarchii zrovna pode mnou, oceňuji slušnost a férovost. Třeba až budu (možná) na jejich úrovni, mne také někdo podobnou maličkostí podpoří a pomůže...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.