Dáte na ulici zoufalci peníze?

já zásadně peníze nedávám, vždycky říkám "mám, ale nedám", ale jenom jednou se mi stalo, že člověk prosil o jídlo, a ne peníze nebo cigára. když chtějí peníze, koupí si za to chlast nebo ty cigára, nebo to hodí do automatu. ale když už jde rovnou o jídlo, nemyslím si, že je od věci tomuto člověku pomoci, a jídlo mu koupit

On chtěl jídlo (né peníze), ale počítal s tím, že když sedím v autě a jsem na odjezdu, tak s ním nepůjdu nakupovat. A to měl pravdu.

Zdravím, zcela jistě jste naletěl, takových vymyšlených historek jsem v Brně slyšela desítky. Ještě dnes tam obchází paní, kterou jsem potkala na nádraží, vypadala zoufale, že jí ukradli peněženku, ukazovala ofocené doklady (prý od policie), a že nemá na autobus domů. Dala jsem jí 50,- kč, načež mě paní za mnou upozornila, že žebračku nevidí poprvé a aˇse dobře dívám, že to půjde zkusit na někoho jiného. A skutečně, paní šla k jiné frontě a zase vymámila peníze, o kus dál zase... bůh ví, kolik lidí se nechalo nachytat. Po dvou letech jsem tuto osobu potkala znovu, se stejnou historkou, tentokrát jsem ale pohrozila policií.

Od té doby jsem se zatvrdila a těmto zlodějům nedávám nic. Občas něco hodím žebrajícím, co sedí na zemi a jsou fakt v háji, ale se lháři jsem skončila.

Jojo, každej bojuje, jak umí. Já se mnohokrát, když byla krize a brigáda nevynášela, musela rozhodnout, jestli si koupím večeři, nebo druhý den zaplatím autobus.

je ale rozdíl když někdo žebrá na nádru o peníze s hadičkou v nose a lejstrem s historkou, jak je nemocnej, nebo když někdo prosí o kuře a rýži pro ženu a 3 děti (neříkám, že to taky není kec, ale co s tím jídlem bude dělat jinýho, než že ho sní?)

Co by s tím jídlem dělal? Vyhodí ho a půjde škemrat dál, dokud nedostane peníze.

možná právě proto si vymyslel tu historku se slévárnou, protože se hanbou propadal, že musí škemrat o jídlo

Nedávám zásadně nic a "odpovídám" jen lehkým zavrtěním hlavou. Podobným způsobem ignoruji pouliční dealery.

Občas jim dám, ale nějakou za práci, např. "Když kolem zastávky posbíráš papírky, tak dostaneš dvacku" Většina hned odtáhne - chce na chlast a bez práce, historky vymýšlejí různé... Pokud dávat, tak jen jídlo, ale i to může někomu prodat nebo rovnou zahodit a jít škemrat od jiného...

Zřejmě se přizpůsobil nové taktice. Peníze už nějakou dobu nedávám, ale nabídnu, že jim něco koupím. Pochopitelně mě vždy pošlou nevybíravými slovy do prd*le. Tento chtěl rovnou něco koupit a sázel na to, že člověk, který právě odjíždí z parkoviště, nebude mít čas někam chodit, něco kupovat a dá jim místo toho peníze. Za kilo koupí pár litrů krabičáku nebo lahváčů. Je fascinující, jaké nesmysly jsou mnohdy schopní vymýšlet. Bohužel to má jeden vedlejší efekt - někdo, kdo bude skutečně potřebovat pomoci, se jí nedočká. Na takového člověka ale v podstatě nenarazíte, drtivá většina jsou vyžírky.

Dám pouličním hráčům na nějaký nástroj, dám bezdomovci u supermarketu, pravidelně dám člověku co prodává ten jejich časopis a časopis nechci, ano dám.

Peníze taky nedávám. Sama vyžiju jen tak tak a na rozhazování nemám.

V zimě mě před obchodem oslovil nějaký zoufalý hubený bezdomovec, chtěl peníze. Já mu nabídla, že mu maximálně koupím nějaké jídlo. Poprosil o buchty, a pak stydlivě dodal, zda by šlo, aby byly makové. Když jsem mu balíček s buchtama předávala, oči mu svítily jak dvě lampičky a byl fakt šťastnej. Byl to malý čin, ale měla jsem z toho dobrý pocit.

V Pardubicích na Třídě Míru u spořitelny stává vousatý pán a nabízí časopis. Tuším že stojí 35 Kč.. dám mu 50 Kč a časopis si u něj nechám, až půjdu zpátky..ale nikdy si ho nevyzvednu..

Minulý týden jsme spěchal do Elektrowordu pro foťák a zastavil mě u dveří pán, že by chtěl 10Kč. Říkáma na jídlo? On sdělil, že ano..tak jsem mu sdělil, ať jde se mnou aby si vybral co mu bude chutnat. V bistru si vybral jen hranolky, aby to moc nestálo..tak jsem sdělil, aby si vybral jídlo celé podle obrázku, stále se mu zdálo, že to bude moc peněz, tak si vybral smažák s hranolky, přidal jsem kečup a tatarku, s kofolou..lidi, když jsem viděl jak mu chutná... to jsme měl radost...

a šel jsme pro foťák v akci...

Milane, udělal jste dobře. Pokud má člověk hlad, je to strašné a pokud si ten člověk pochutnal, tak hlad měl. Kdysi bývaly chudobince a dnes máme bezdomovce. Já se o jídlo také rozdělím, nebo koupím ten časopis, ale pokud je někdo cítit tabákem a alkoholem, tak má smůlu. - pt

Zebrakum a bezdakum v zasade zadne penize nedavam a ani nepucuju. Neni to dobre. Rika se, ze podporovanim takovychto lide podporujete akorat nizkou statistiku. Pawel Robert Rak

Ano dám. Neřeším zda je podvodník, nebo ne. To stejně nezjistím a to není můj důvod proč dám. Je to jeho svědomí, zda žáda opravdu v nouzi. Já dám protože cítím pořebu pomoct a nezabývám se zda dotyčný je podvodník, nebo ne. To bych nemohla dát nikdy nikomu nic, páč bych se zabývala, kde která třeba i organizace , jak nakládá s čímkoliv, co je charita...

S klidem dám peníze hlaavně těm co prodávají časák Nový prostor, nebo tak nějak se to nazývá))časák si ale neberu, jenom pozdravím , dám 50kč a popřeju hezký den. Když vídím bezdáka, a má třeba psa, automaticky jdu sama k němu a strčím mu drobáky. Je mi jedno co si kdo o mně myslí, ale zítra na jeho místě můžu být s klidem já... nikdo neví, a neřeším co si zato koupí, páč bydlet na ulici je drsný a je jedno jak k tomu přišel, někdy je to opravdu špatný rozvod...

Žebrákům, co se někde válí nebo postávají za obchoďákem, těm nedávám nic, ale jednou jsme s kamarádkou stály na rohu u školy a obdivovaly zajímavé auto, co stálo opodál. Přišel k nám pán, "záplatované, ale čisté šaty", evidentně bezdomovec, usmál se a řekl, že se mu to auto taky moc líbí. Prostě se s námi dal do řeči a po chvíli nás poprosil, jestli nemáme propisku, že rád luští sudoku a nemá žádnou tužku. Dala jsem mu svoji poslední píšící propisku a každá z nás mu ještě přidala pár drobných. Proč by ne? Slušně požádal, nežebral. Proč mu neudělat radost, dobrých skutků je třeba

Nedávám. Nedávám ani na takové ty "přispějte na pejsky" - vidím ty inzeráty, žádná dobrovolnická práce, ale brogáda, takže min. 50,-/h jde na prodavače. Něco na ty, co to zařizují, něco jsou náhlady a co skončí tam, kde by mělo? Stejně tak jsme nikdy tuhle brigádu nešla dělat - nechci se vnucovat lidem a okrádat ty dobrosrdečné tím, že já potřebuju brigádu.

Nejedou mě prosila namalovaná (!) ženská, docela upravená, s koženou kabelkou, že potřebuje na jízdenku - haha! Nedávám.

Cíga nemám, oheň taky ne - nekouřím, takže k čemu by mi to bylo. Ale občas mám strach, že když nedám, tak mi dotyčný něco udělá.

Bezdomovcům většinou nic nedávám, jen někdy když mají pejska - jsem na ně zatížená, tak těm něco přihodím. Pravidelně stávala u nás před prací taková partička mladých feťáků-bezdomovců a žebrali. Měli s sebou dva pejsky, hezky na kartonech a na dekách, aby jim nebyla zima. Stáli před obchodem, tak jsem tam čas od času došla a koupila pro pejsky nějaké kapsičky nebo konzervy. Dávala jsem je takové holce, vždycky moc poděkovala a byla ráda i za to.

Jednou jsem kousek od nádraží potkala holku tak dvacet let, byla tak minimálně v osmém měsíci těhotenství, normálně oblečená, nic divného. Rozbrečela se přede mnou, že byla v Praze na vyšetření a že ztratila v metru kabelku a bydlí někde nevím kde a potřebuje na vlak. Bylo mi jí strašně líto, i vzhledem k jejímu stavu. Ptala jsem se, kolik potřebuje a ona že asi stopadesát. Měla jsem jen dvoustovku, tak jsem jí ji dala. Vzala si na mě číslo účtu, že mi to hned jak přijede domů, vrátí. Já blbá jsem na ní celý den myslela, jaký chudák to je a jestli dorazila v pořádku. Peníze samozřejmě nedošly a za 14 dní mě zastavila s tou samou prosbou - opět se rozbrečela. Myslím si, že ani nebyla bezdomovec - asi to spíš měla jako přivýdělek nebo nevím. Kdo by taky nedal chudince těhotné? Je mi z toho smutno. Jenže příště bych takové dala znova, protože bych si řekla, co když tahle je v průšvihu doopravdy. No jsem holt blbá.

Mě se stala trošku rarita, přijela jsem z kolejí hned za nádražím tmavší pán, a že má v nemocnici dítě, a že manželka nemá co jíst a blabla...Já měla posledních 7 korun, bydlím až na druhý straně města, tak jsem řekla, že bohužel nemůžu, že sama bych někde potřebovala vyžebrat na jízdenku, a on z kapsy vytáhl dvacku a dal mi jí.. :D.. samo jsem mu jí vrátila, ale překvapilo mě to..

Jinak když mám, vyštrachám z kapes drobný a bezdomovcům dávám, je to tak do dvacky, peněženku raději neotvírám nikdy.

Podvodníků je hodně a žasnu, co si všechno dokáží vymyslet, aby z nás vyškemrali nějakou tu korunu. Mně u nádraží zastavila paní a naříkala, že ztratila peněženku a že nemá na autobus, aby se dostala domů. Bylo mi ji líto, tak jsem ji pár drobných, co jsem měla dala. Asi za tři dny jsem ji viděla zas, jak tu samou historku vypráví jiné kolemjdoucí paní. Samozřejmě jsem za nimi šla a paní jsem na podvodnici upozornila. Od té doby nikomu peníze nedávám.

Jednou jsem v Praze vystupoval z auta, když mě oslovil jakýsi muž (ani nebyl moc zanedbaný) a uctivě mě požádal, jestli bych mu nemohl půjčit ( ) 50 Kč na autobus, že potřebuje nutně odjet za rodinou do Kladna a že ztratil ztratil peněženku. Řekl jsem mu, že když 5 minut počká, že si jen něco zařídím a pak ho tam odvezu. Že mám zrovna do Kladna cestu (neměl jsem, ale byl jsem zvědavý, co to udělá). Zareagoval přesně podle očekávání, najednou to tak důležité nebylo .

Jindy jsem si chtěl u supermarketu vzít vozík. Byla v něm ale zaseknutá 10 Kč a nešel odpojit od řady. Vzal jsem si tedy jiný. Když jsem po nákupu procházel kolem pultu informací, stál tam jakýsi bezdomovec se dvěma spojenými košíky a hlasitě se dožadoval vydání mince. Pracovnice zavolala technika, který si vozíky převzal a bezdomovci vyplatila náhradní minci. Než jsem pak přeložil nákup do auta, objevil se onen bezdomovec s mobilem u ucha, odemkl vedle stojící mercedes (pravda, byl to už spíš veterán) a odjel.

Peníze zásadně nedávám. Nechci všechny takové lidi házet do jednoho pytle, ale zkušenosti mi říkají, že hodně z nich je na tom možná lépe, než já. Já jen nemám ten žaludek a drzost.

Nedávám nikomu, ani žebrákům, ani charitě, ani sbírkám. Nenosím u sebe hotovost, takže ani nemám co dát.

Tahle otázka mě zaujala. Nikdy jsem žádnému bezdomovci nebo tak peníze nedala. Ale donutilo mě to zamyslet se nad tím. Kdyby mě nějaký požádal a byl mi sympatický, tak bych mu raději koupila jídlo, protože bych si stejně nebyla jistá, za co ty peníze utratí (alkohol, cigarety, hazard). Takhle bych ho vzala do nejbližšího supermarketu a třeba do 50 Kč, ať si vybere podle chuti. Ale jinak bych mu peníze na ruku nedala. Ale jak říkám, nikdy jsem tohle neudělala, tak třeba někdy...

Vzhledem k tomu,že snad všecny místní "bezdíky"znám,tak jim nedám ani korunu (tuhle známý ,když hchtěli nejaké drobáky ,tak jim nakoupil-půlku chleba,kus salámu sýr a nevím co ještě,a jak to dopadlo? ještě dosta vynadáno!)mně taky nikdo nedá nic zadarmo !Pro všechny co takhle stojí u marketů byl chlast přednější než cokoliv jiného!Mezi nima existují dva co "bydlí" ve staré boudě od čističky vody a ti NIKDY takhle nežebrají a k ostatním se ani nehlásí!

obojí, udělal jste dobrý skutek a zároveň jste podpořil podvodníka

Bezdomovcům nic nedávám. Po jedne zkušenosti z Prahy už vůbec ne. Přišla ke mě ženská s krásným vlčákem, jestli bych jí nedala alespoň pár korun, že už tři dny nejdli atd. Psa mi bylo hrozně líto byl fakt nádhernej. Shodou okolností jsem měla v tašce 2 kg granulí pro kočky tak jsem jí je nabídla. Začala na mě řvát ať si je strčím do pr..., že chce prachy.

Ještě jsem si vzpomněla, co mi jednou vyrávěla mamka. Za komančů se jim podařilo dostat se na návštěvu k příbuzným do Německa. Při prohlídce města narazili na žebrajícího bezdomovce. Máma samozřejme tomu chudákovi hned chtěla dát pár marek. Strýc jí peníze vytrh se slovy: Co děláš? Pojď se podívat za roh! Tam měl zaparkovaný to nejdražší bmw.

ten příběh z Německa mi připadá trochu jak pohádka... jak mohl strýc vědět, že za rohem zaparkované bmw patří tomu žebrákoví? ...

Dnes jsem, ja hlupak, u Lidlu dal bezdomovci rohlik, ze pry ma hlad. Kdyz jsem odjizdel, tak jsem videl, jak ho svym kolegum ukazuje a jak se mi vsichni rehtaji.

Většinou podobným lidem říkám, že nemám - nedám.
Ale jsou i výjimky. Když přijde člověk, jestli nemám cigaretu a na moji odpověď že mám jen bezfiltrovky se tváří kysele, tak ho pošlu do zadele. Ale jinak většinou dám.
Před časem mě oslovil jeden docela slušnej bezdomovec, jestli bych mu nevěnoval 5 korun, aby si mohl koupit víno. Dal jsem mu 50 za to, že byl upřímnej a netvrdil jak má hlad...

Nechci podporovat vychcánky a šmejdy. Ale nikdo nevíme, kam nás život a osud zanese, a i u těch lidí, kteří jsou ve finanční hierarchii zrovna pode mnou, oceňuji slušnost a férovost. Třeba až budu (možná) na jejich úrovni, mne také někdo podobnou maličkostí podpoří a pomůže...