Jak se zachovat

Už jste si odpověděla. Cituji Vás:" Sama bych asi nechtěla, aby se mi rodiče motali do věcí". Takže asi tak...

Jednou mi dcera poplakávala, jaký ten její je gizd. Chtěla jsem jí podpořit a tak jsem souhlasila a něco řekla proti němu.. V ten moment jí vyschly slzy a štěkla: "Přestaň! To je můj chlap a já, až budu chtít a potřebovat, si vytáhnu deštník a ztřískám si ho sama! Ty jsi moje maminka a jsi tady na to, abys mě vyslechla, když potřebuju. A pohladila mě, když taky potřebuju. Cestu si najdu sama." Je už to nějakých 25 let, ale toto je pro mě zákonem. Při nějakém problému, se kterým se mi dcery příjdou svěřit, vydávám, já sama tomu říkám, chápavé zvuky. Takové neartikulované opravdu zvuky. Vím, že do problému nakukuji škvírkou, kterou ony svým svěřením, pootevřely. Neznám celý problém, jen jejich pohled na něho a také jen odhaduji hloubku jejich zainteresování. Tím, že jsem dobrý posluchač, ony když nahlas, do slov vkládají to, co je trápí, snaží se objektivitu a současně si problém překládají a skládají a už si ho řeší. A také nevím, co těsně po návštěvě bude následovat a jaké řešení ti dva spolu najdou. Já bych byla ta, která se snažila rozeštvat je. Je to jejich život, musí si najít cestu a řešení problému oni sami. My jim jen můžeme držet palce a když je potřeba, tak rameno, na kterém se mohou vyplakat.

Vy můžete teď už jenom jediné - čekat jak to dopadne. Když ho dotlačíte k rozchodu a nebude to jeho rozhodnutí, bude vám to za chvíli vyčítat. 24 už není málo, musí se s tím popasovat a nechat to v sobě dozrát a uvědomit si plně co chce a nechce. Však se nic neděje, nerozejdou se teď, rozejdou se za chvíli... však nehoří Nepředkládejte mu příliš rezolutní názory, je to jeho život; ale když bude brečet příliš, zatrhla bych i to. Jednou, stane se. Podruhé... no budiž. Potřetí, to už je opravdu hloupost... musí sám.

Nechte řešení na synovi. Zeptá-li se na Váš názor, odpovězte mu. Ale určitě se do toho nevkládejte.

Syn je dospělý, svéprávný a určitě i svým způsobem rozumný. Nechte to na něm. Buď prokoukne sám, nebo si holt nabije hubu. Já vím, je těžké, když se máma kouká, jak se její dítě dle jejího mínění žene do záhuby, ale na druhou stranu, kolik neštěstí už starostlivé mamky zavinily.

Neměla jste ráda, když se Vám rodiče pletli do života. Nepleťte se ani jemu. Vzpomeňte si, jak bylo Vám, když se rodiče motali do Vašich věcí. Pokud Vás požádá o Vaše mínění, sdělte mu je, jinak se mu ale do života nepleťte. Mám 2 dospělé děti,občas bych taky něco udělala jinak, ale říkám si: jsou dospělí, je to jejich život, tak ať se zařídí po svém.

Můžete to dění zpovzdálí sledovat, ale to je asi tak všechno. Stejně to podstatné zůstane na něm a na ni, jak se zachovají. Jaga.

Záleží na tom, jaký bude mít na syna případný rozchod finanční dopad. Žije na bytě se svým děvčetem...pokud jsou v nájmu a nebudují žádný společný majetek, není důvod ke znepokojení, ať už to dopadne jakkoliv. Ve 24 letech člověk stále hledá cestu, vztahy přicházejí a odcházejí. Případnou dobrou radu hoch absolutně neocení, zatímco špatnou nekompromisně vyčte. Čili rozhodně nezasahovat...pokud by tam ovšem měl být scénář, že roznožka očividně hodlá potomka připravit o byt v osobním vlastnictví a nastěhovat do něj náhradníka, tam už je zásah nevyhnutelný, minimálně z toho důvodu, že chlapec skončí s holým zadkem v mamahotelu.

Každý si dovolí jen tolik, kolik mu dovolí jeho okolí. Ta slečna Vašeho syna asi moc dobře ví, že Váš syn je měkký a i kdyby ho podváděla každý den, stejně se k ničemu neodhodlá, bude jako správný "vůl" hledat chybu v sobě, ještě se jí bude omlouvat, že se jí víc nevěnoval a udělá z ní obět a ze sebe příčinu problému. A ona ho bude podvádět pořád. Nedá se s tím nic moc dělat. On sám si musí uvědomit, že dělá chybu a nechová se adekvátně dané situaci. Chlap nebrečí, chlap jedná.

Když ho budete litovat, vůbec mu nepomůžete. Zase spadne do starých kolejí a bude se trápit dál. Chce to jej probrat nějakým šokem. Třeba mu říct: když tě podvedla poprvé, říkala jsem ti, ať se na ni vykašleš. Ty jsi mě neposlechl, tak teď nebreč. Když tě podvedla dvakrát, bude tě podvádět pořád. Tak konečně seber koule ze země, začni se chovat jako chlap a pošli tu k... do p... a najdi si normální holku

Zdravím. Syn je dospělý a láska je někdy slepá. Můžete mu být oporou, vyslechnout ho a říci mu svůj názor. Jste jeho máma a on ví, že to s ním myslíte dobře. Ale nakonec si udělá věci stejně po svém. Nezasahujte do jeho vztahu. Je to jen jeho věc, sám musí dojít k rozhodnutí, zda chce od takové odejít. Je to chlap, nechte ho, ať se s tím i jako chlap vyrovná a vyřeší si to sám. Vím, že Vás to jako mámu bolí, ale když mu budete uhrabávat cestičku a řešit věci za něj, může se to obrátit vždycky proti Vám. On přece musí vědět nejlépe, zda s takovou chce být, nebo ne. My rodiče si často myslíme, že pro děti chceme jen to nejlepší, ale řešit za ně věci nejde do nekonečna. Tohle si musí syn vyřešit sám, je to jeho život. Až mu bude nejhůř, dejte mu najevo, že může u Vašich dveří bez obav zaklepat...Třeba se rozhoupe a místo pláče začne jednat. A ze svých chyb se tak i případně poučí do budoucna, až si bude vybírat novou partnerku...

Vstoupím do téhle diskuze ještě jednou a byla bych ráda, kdybych se mýlila. Omlouvám se předem, ale píšu z vlastní zkušenosti. Zmínila jste se, že chodí každý den opilý. Dejte moc veliký pozor na to, aby si na alkohol nezvykl. A ten pláč může být dost doře alkoholickou lítostí a alkoholickým pocitem opuštěnosti. Může to být i tak, že mladá hledá únik. Pozor na to, alkoholikem se člověk nestává proto, že má k tomu důvod, ale proto, že si do mozku nainstaloval alkoholický program. Bohužel, ikonka je neviditelná. Závislost je rychlejší než světlo. Nechci vás a syna urážet, shazovat, malovat čerta na zeď, domýšlet voloviny, ale viděla a zažila jsem a vím. A také vím, jak matčin pohled může hledat omluvy a výmluvy. A nemusí vždy odlišit důvod od důsledku. Omlouvám se.

Myslím, že už vše tady bylo řečeno. Jen bych dodala, že mě zarazilo, že Vám 24letý syn pláče na rameni... Já mám syna 21letého, a toto si nedovedu představit...

Napadá mě, že je možná na Vás stále hodně citově závislý (a Vy na něm - protože mě by nenapadlo syna od slečny stěhovat - to je opravdu ryze jeho záležitost) - a tato vzájemná závislost a možná jeho přecitlivělost žene tu jeho slečnu k nevěrám. Prostě ví, že ten její je takový hodný moula, a že jí to vždy odpustí...

Dobrý den,

chápu jak Vám je, a jak se cítíte. Syn je dospělý, svéprávný a musí se rozhnout a toto si vyřešit sám! A kór, pokud jste byla už jednou špatná. Kdyby se mě přišel zeptat, co si myslím - řekla bych mu pravdu. Pokud by přišel, že potřebuje pomoci (např. odstěhovat se) - pomohla bych. Ale nechala bych jej, aby k těmto rozhodnutím přišel sám a dobrovolně. Ne pod nátlakem nebo pod vaším "vložením".

Z.

Je to dospělý chlap a musí se s tím popasovat sám. Na druhou stranu chápu pohled rodiče. Svůj názor jste ale řekla a dál to nechejte na něm. Já bych to v jeho kůži ocenil, nicméně na druhou stranu si nedokážu představit sám sebe, že bych v takovém věku chodil fňukat k mamince. Takže těžko říci, co vlastně od vás očekává... Asi jsem moc neporadil, co?

Jak radí většina, pohladit , pochopit a trpět s ním, ale nemontovat...

Ani nevíte, jak by mě udělala radost matka toho mého, kdyby vždy stála při něm, jako vy při svém synovi. Asi jste si v životě už něčím prošla. Matka radila tomu mému, aby přivřel oči a dál fungoval jako vydělávač peněz a zachoval vše ve stávajících vodách. Prý že se jeho bývalá paní časem uklidní (jezdila s jinými na dovo, randíčka s kdekým...)a oni budou mít časem krásnou rodinu.

Dovedete si představit , jak je to tomu mému chlapovi líto, když jeho matka stojí na straně jeho bývalé paní? Že prý si ji bral jako moc mladou a ona se potřebovala jen vybouřit.

Ani já jako matka synů nechápu, postoj "tchýně" . Já bych pro své každé dítě, tak jako vy, chtěla jen aby byl šťastný.

Ale asi jsme každý jiný a člověk se s tím musí vyrovnat. Jen ty šrámy už pak nejdou vymazat z hlavy.

Děkuji všem za názory a rady, zvláště těm, které jsou jako já, mámami na plný úvazek až do smrti a ve svých synech odmítají probouzet nějaké "macho" názory a úkony (nežijeme v muslimském světě). Opravdu jsem ho nechala ať si to srovná v hlavě bez mého zásahu, jen s mým názorem. Takže dnes si bral do Prahy transportéra s tím, že se stěhuje ke kamarádovi na kolej. Že se domluvil s domácím (majitelem bytu, kde teď bydlí), že ukončuje k 30.4. nájem a kolej zlegalizuje dnes. Ve čtvrtek si přiveze domů to, co se mu nevejde na kolej. Takže tak, snad se už nenechá ukecat. Jo a chlapi, nestyďte se plakat. Slzy fakt nejsou žádná hanba...