Poslední 2 roky

Od: Datum: 18.04.14 21:33 odpovědí: 12 změna: 19.04.14 14:22

Jsem student střední školy je mi za týden 18 let, zdravotní problémy jsem měl už jako malý potom asi v 8 letech prostě skoro zmizeli až asi před měsícem mě trochu začala bolet hlava a na prsou tak jsem s tím zašel k lékaři po týdnu v nemocnici a 14 dnech čekání na nějaké výsledky jsem se dozvěděl že mám asi 2 roky života, tedy s nějakou léčbou když se nadopuji prášky možná 3 roky. Upřímně dost mě to vykolejilo napřed jsem byl v šoku potom to přecházelo k takovému tomu "mě je to stejně jedno" potom jsem se s tím začal smiřovat a teď to beru tak jak to je. Přehodnocuji svůj život už nad tím nebrečím to je ztráta času kterého moc nemám. Asi jsem pochopil jednoduchou věc škola je mi na nic budu tam chodit uplně zbytečně, na něco šetřit - možná tak na pohřeb. Takže můj plán, skončit ze školou. Peníze roztočit, užít si ten čas co mám. Co by jste dělali v mém případě.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: wamp®
Datum: 18.04.14 21:44
avatar

Mohu se zeptat netaktně jakou máš nemoc?:(

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 18.04.14 21:48

V prvné řadě bych to neviděla tak černě. Kamarádka má od narození nefunkční ledviny, podle odhadu lékařů se neměla dožít ani 6 let. V létě slaví dvacáté narozeniny. Život sice namá jednoduchý, bere spoustu prášků, musís si dávat pozor na nemoci. Od malička s ní rodiče museli dojíždět do Prahy na specializovanou kliniku, ze Zlína. Dvakrát týdně. Udělali pro ni první poslední, ať se to týče oněch lékařských vyšetření (uvolnění sebe ze zaměstnání, doprava, čekání apod.) nebo věcí kolem ní (její pokojíček, zázemí v rodině, vše co děvčata jejího věku mají). Nezastavili se nad tím, že možná za týden, měsíc, rok tu nebude. Nepřipustili si to.

Dlouho hledali dárce ledviny, kterou by ji mohli transplantovat. Až ho našli. Znamenalo to pro ně jet v noci ze Zlína do Prahy. Operace musela být ihned. Bylo to nejisté, buď vyhrají nebo prohrají. Udělali to. Znamenalo to pro ně obrovský finanční zápřah (dojíždění, léky na imunitu, lázně, pobyt u moře). Přece jen z kapsy prodavačky v samoobsluze a pracovníka ve fabrice, který navíc nechodí do práce každý den, protože odváží dceru do Prahy, je to hodně peněz.

I přes tyto komplikace kamarádka chodila do školy - škola v takových případech vyjde vstříc, každá. Nikdy ji nenapadlo školu ukončit, protože tu dlouho nebude a nemá to smysl.

Ono samotné vzdělání má smysl - člověk se má v životě něco naučit.

Dokonči minimálně školu, kterou teď děláš. Nikdy nevíš, zda to, co ti bylo sděleno je definitivní.

Nikdy si nesmíš připustit, že bude konec!

Z druhé strany. Měla jsem spolužáka, byl mu zjištěn nádor na mozku, v 16 letech. Jeho snem bylo stát se lékařem. Byl schopen pro to udělat všechno. Zjistil, že současná škola mu nevyhovuje a tak si začal vyjednávat přestup jinam. Vše měl zařízené, učil se na rozdílové zkoušky. Bohužel, už je udělat nestihl. Svůj sen si chtěl splnit, bohužel se mu to nepovedlo.

Z třetí strany. Nikdo nevíme, jak dlouho to budeme. Může mám někdo v noci podpálit dům. Může nás srazit auto. Může to být dnes v noci nebo zítra ráno. Nebo může přijít něco jiného.

Nemyslíme na to, že tahle noc je naše poslední. Možná proto, že to nevíme.

Žij normálně dál. Choď večer spát s tím, že se zítra ráno vzbudíš. Že po škole pojedeš kam chceš. Že si najdeš dobrou práci. Že budeš mít rodinu - přítelkyni a s ní děti. Své bydlení. Později vnoučata.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: hnza*
Datum: 18.04.14 22:26

Já bych udělal přesně to, co ty, prostě bych si užíval život co nejvíc a na školu se vykašlal. Kdyby se doktoři náhodou spletli, a ty ses uzdravil, tak si školu můžeš dodělat kdykoliv.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: ohlams
Datum: 18.04.14 22:39

Lekáři mi ihned při sdělení zprávy sdělili ještě horší zprávu že šance na mé uzdravéní jsou nulové (nemoc je nelečitelná). Jde o nějakou vážnou nemoc srdce a nějaký krevních destiček (ten název si přesně napamatuju je to dost dlouhé) transplantace srdce je pro mě zbytečná, mám 2 roky podle lékaře možná 3 roky když budu brát asi tunu prášků každý den, ale s tím prý počítat moc nemám. Mám rád motorky jezdím na 125 plánoval jsem si koupit silnější to také udělám, seknu se školou a splním si sen zajet si do Francie a k moři na motorce.

Od: popelka595*
Datum: 18.04.14 22:40

Co mě na doktorech štve, je, že si neuvědomují, jakou mají v rukou moc. Sdělit někomu, že mu zbývají dva roky života, mi přijde opravdu nelidské. A hlavně strašně irelevantní.

Zajímám se hodně o sebeuzdravovovací techniky, alternativní způsob léčby a vůbec o psychosomatiku a všechny tři se shodují v tom, že nemoc je hlavně o tvé hlavě, resp. co si do ní dáváš, dáváš si tam ty sám, proto ti (ač to dělám nerada :D) radim: vykašli se na doktory, protože tu můžeš být klidně dalších sto let, když budeš chtít. Tvoje tělo má větší sílu (uzdravovací moc), než si umíš vůbec představit. Nemoc je pouze volání těla o pomoc; sdělení, že něco děláme špatně..

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 18.04.14 23:22
avatar

Řídím se heslem - nedělej závěry, dokud neznáš všechna fakta. Proto je nutné vědět, jakou nemocí trpíš. Ani ty nejhorší nemoci nemusí být tak fatální, jak na první pohled vypadají. Prognóza se může změnit, existují nezvyklé postupy léčby. Často prostě existuje nějaké smysluplné řešení i když je třeba složité a špatně se hledá.

Nyní jsi na rozcestí a další kroky si potřebuješ promyslet. Prvně si asi zkus odpovědět na otázku, co by mělo být smyslem života každého člověka bez rozdílu jestli je před ním hodina nebo 5 let. Já si myslím, že je důležité nežít jen pro sebe. Měli bysme se snažit, aby po nás něco zůstalo. V kladném slova smyslu samozřejmě. Nemusí to být nutně jen hmotné statky - to znamená něco vytvořit. Může to být třeba výsledek nezištné pomoci našemu okolí - lidem, zvířatům, přírodě. Prostě být v rámci svých možností prospěšný, nestarat se sobecky jen o vlastní blaho. Je jedno jak dlouho člověk žije, záleží jen na tom, jak využije tu dobu, která mu zde byla vyměřena. Zda celý dlouhý život promarní anebo se přemůže a třeba i v kratším čase něco dokáže. Když se na všechno vykašleš, tvůj život defakto skončil už dnes. Začneš jen přijímat a potom zmizíš aniž bys tu po sobě zanechal nějakou stopu. Bude to stejný výsledek jako kdybys tu vůbec nebyl.

Je to každopádně jen Tvoje volba jakým směrem se dále vydáš. Jestli si najdeš cestu na jejímž konci se otočíš a budeš spokojeně hledět zpět nebo jinou na jejímž konci se raději nebudeš dívat za sebe. Nikdo nemá právo Tě do ničeho tlačit. Ostatní mají svoje životy, které mohou využít podle svého uvážení. Já nevím co bych ve stejné situaci dělal. Možná to co doteď, možná bych se pokusil dokončit co nejvíce rozdělaných věcí, možná bych se vydal do světa jako Kwai Chang Caine :)

Ještě jsem si vzpomněl - jednou mi řekl můj dnes již mrtvý dědeček: Víš jak poznáš úspěšný život? Když jsi přicházel na svět, všichni se smáli a když budeš odcházet, všichni to obrečí - chovej se tak, aby to nebylo naopak. Snažím se tím řídit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.04.14 07:26
avatar

Je možné, že jméno choroby neznáš, ale máš písemné informace o všech vyšetřeních. A tam to všecko je. Nemotej krevní destičky s transplantací srdce a dvěma roky života a s tím, že ses na 10 let uzdravil. Buď napiš diagnozu nebo svou otázku polož do diskuze: "Co byste dělali, kdyby jste věděli, že máte 2 roky života před sebou?" ;) Ten tvůj plán má kapku mezeru. Ve tvých letech, kolik můžeš mít peněz na to, abys to roztáčel 2 roky? Roztočíš a co pak? Co když se zase uzdravíš? Bez majetku, bez vzdělání?! Asi ano, udělej to tak. Jaký si to uděláš, takový to máš. :-D

Ohodnoceno: 1x
 
Od: vlasatec*
Datum: 19.04.14 10:03
Nevěř tomu, že je konec. Sám jsem měl podle doktorů, umřít v prvním půlroce svého života a teď mi je 27. Stačí jen věřit, mrkni na toto, zkus vydržet do konce:

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.04.14 12:25
avatar

Dobrý den. Myslím si, že buď jste lékaře špatně pochopil nebo jste to psal jen proto, abyste si z nás udělal legraci. Pokud tomu tak není, omlouvám se, ale poslední dobou je tu hodně vtipálků, co si z nás dělají legraci. Nějak nerozumím, proč byste měl umírat, když máte špatné krevní destičky, celé se mi to zdá nějaké zmatené...Popište, jakou nemoc přesně máte, jak se jmenuje?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.04.14 12:49
avatar

Já bych si začal užívat, ale já bych se rozhodně nesmířil s výrokem doktora. Začal bych ještě získávat maximum informací o moji nemoci (Internet + jazyky + zahraničí) je silný nástroj, abych na konci života opravdu věděl, že nebyla jiná možnost. Navíc můžete vytvořit materiál, který může pomoci dalším lidem v rychlejším hledání mety co zachrání jiné životy a třeba jednou budete slavný zachránce a bojovník. Zkuste být třeba takový Terry Fox přes srdce. Nejste doktor, ale to neznamená, že nemůžete ničím pomoc. To, že váš doktor zná řešení z 25% neznamená, že na Světě není doktor co ví 50% (Japonsko,Kanada,USA,Francie,Austrálie,...)

doplněno 19.04.14 12:58:

Před 10 roky jsem měl těžký úraz nohy. 2 doktoři mi doporučili ihned částečnou amputaci a další mi řekl, že už se na nohu nikdy normálně nepostavím natož normálně chodit. Šel jsem vlastní cestou a jiný doktoři. Dneska mám nohu super a mimo většího množství stehů a problému u zima/teplo mohu dělat všechno chodit,běhat,plavat,jezdit,... Mím vrcholem bylo, když jsem poslal fotky a videa před/po těm doktorům na startu.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.04.14 14:11

Snaž se.Výroky doktoru nejsou vždy pravdivé.Já vím ono to bolí a plně tě chápu.Člověkovi se zhroutí celý svět.Mě se taky zhroutil před 15 roky.Jsem tady:Založila jsem si deník a ty hnusoby jsem si všechny vypisovala.Věčně jsem chodila do jehličnatého lesa.Pročtla jsem kdejakou psychologickou knížku.Takybylinky jsem zařadila do svého jídelníčku.Tak se prosímtě nevzdávej a snaž se.Příroda je mocná čarodějka :

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 19.04.14 14:22
Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.