Nevím co se to se mnou děje

Od: Datum: 18.04.14 12:40 odpovědí: 7 změna: 18.04.14 22:13

Dobrý den. Já už vážně nevím, jak dál. Chodím k psycholožce. Tedy, u ní jsem už dlouho nebyla..

Ta mě pak poslala k dětské psychiatričce a ta mi nasadila slabá antidepresiva.
Řekla, bych že antideprseiva mi dost pomohla, ale už dvakrát mi bylo od té psychiatričky nabízeno je vysadit a nakonec jsem podlehla a souhlasila a ze dne na den je přestala brát což mě znepokojilo..
A po čase jsem zjistila, že tyto obavy asi byly oprávněné.

Protože mi přijde, že teď se zase všechno hroutí .. Nechápu vůbec co se to se mnou děje, za prvý mi klesl ještě víc tlak takže mám tlak 90/60 a dost se mi motá hlava. Za druhé už tolik najednou nemám chut trávit čas venku a pozvolna čím dál tím víc jsem doma než venku i když je doma dusno. Ve škole se už vůbec nedokážu soustředit, a všechno jen zkazím.
Nechápu to. Postupně jsem si chtěla i sama zlepšit psychiku tím že jsem sportovala chodila často mezi lidi a začala jsem si zvyšovat své extrémně nízke sebevědomí. Snažila jsem se po každé psychické ráně se z toho co nejdřív dostat, ale te´d už to tolik nezvládám. Otec po mě jen řve, sestra si o mě myslí, že jsem nevychovaná děvka a blbka a do toho mamka začíná mít připomínky k mé myslím, že normální váze: 15 let, 60 kg a výška 170 cm.
Do toho jsem přišla o kámoše s výhodama, protože má holku. To, že musím chodit na výslechy kvůli znásilnění tomu se někteří jen smějí, viní z toho mě, někdy i dospělí lidi. Dost teď začali pomlouvat, že jsem to sama chtěla atd. přitom to vůbec není pravda. Nerozumím tomu, že mi říkají děvko, když já jsem s ním nic mít nechtěla, prostě mě donutil.
Vymýšlejí si i to, že spím s klukama za peníze. S nikým nespím a už vůbec ne za peníze! A do toho se nemůžu smířit že odejdu navždy z téhle školy, že se možná uplně přeruší kontakt s většinou těch mladších ročníků se kterýma jsem se vídala a bavila. Ani nemůžu uvěřit tomu jak mi pomohlo když jsem brečela se třeba obejmout s kámošem-šesťákem.
Nechci se smířit s tím, že bude všechno nové. Určitě mě na nové škole budou všichni považovat za divnou ..
Ani se jim nebudu divit, protože holka, která má problémy a nedokáže se s nima vypořádat je na první pohled zakřiknutá ..
A já si to všechno vyčítám, protože jsem si slíbila, že i kdyby se stalo cokoliv, tak to zvládnu. Ale já to prostě nezvládám, prostě nezvládám to, že táta bude u soud svědčit proti mě, že se proti mě ostatní obrací, i vlastní rodina a už nevím čeho se chytit. A když to nezvládám tím myslím, že ničím věci, jsem podrážděná, furt se peru, někdy se i řežu, brečím, jsem furt v nervech, nechci nikoho vidět, hádám se s rodinou, dělám problémy ve škole, chodím domů pozdě, protože nezvládám poslouchat ty řeči jaký jsem pako, že ze mě nic nebude, atd.. Vím to i bez všech, nikdo mi to nemusí říkat, ale já prostě nemám na to se s tím vším smířit.
a jsem uplná p**a že to nezvládám ano to vím, ale nemůžu to nijak ovlivnit ..

A psycholožce nevím proč nevěřím, nebo ne nevěřím, ale nechci ji otravovat svými problémy a nepotřebuju akorát jen před dalším člověkem vypadat jako ta nejhorší...

Ach jo, vím jsem až nesnesitelně podrážděná, citlivá, vztekám se, jsem zmatená, myšlenky, vzpomínky, plány se ve mě míchají a já bych nejradši už konečně umřela ale zůstávám tady kvůli pár lidem. I když nevím jestli by se jim spíš neulevilo, kdybych navždy odešla. Třeba by jim pomohlo, nevidět mě věčně nešťastnou ..

I když si to třeba nepřiznají.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 18.04.14 14:35
avatar

Zdravím. Já se domnívám, že jste udělala chybu, že jste přestala docházet k psycholožce. Není to člověk, kterého by Vaše problémy otravovaly. Je to odborník, který Vám s problémy může pomoci. Soudit Vás určitě nebude, to není jeho práce. Na své psychice musíte pracovat především sama a sama se snažit o to, dělat pokroky. Psycholog je jen člověk, s kterým na to nebudete sama a pomůže Vám hledat cestu...Je to všechno jen ve vaší hlavě a v přístupu k různým situacím. Ale důležité je, řešit to.

Váš problém, dle mého soudu, spočívá hlavně v tom, že vidíte hned všechno v tom nejhorším světle. Na všem vidíte jen to špatné. Změňte myšlení, hledejte i pozitivní věci. Například píšete, že změníte školu a nechcete se s tím smířit. Už předem sama sebe přesvědčujete o tom, že na Vás budou všichni hledět jako na divnou..Když se nebudete divně chovat, nikoho to ani nenapadne. Přijdete mezi nové lidi, budete mít možnost navázat nová přátelství atd. Jen se snažit a chtít. V životě ty zajeté koleje budete muset opustit třeba vícekrát...Ale nebojte se nových věcí, nových začátků, nových lidí...Nikdy nevíte, co dobrého Vám to přinese do života. To si zkuste říkat - ne vidět hned to špatné a přemýšlet předem o katastrofách. Neobávejte se předem věcí a problémů, které ještě nenastaly. Soustřeďte se na to, jak myslíte a vždycky se snažte přemýšlet trochu s nadhledem a pozitivně. Všichni lidé nejsou průbojní, nebo jen špatní, či dobří...Ve Vašem psychickém rozpoložení se snažte na sobě vidět i ty dobré vlastnosti. Věřím, že je máte. Poprat se s životem musí občas každý z nás. A Vy jste ještě hodně mladá... Takže pokud na to sama nestačíte, nechte si pomoci od odborníků. A vůbec se za to nestyďte. Důležité je, že pro sebe něco uděláte a budete se snažit svůj život zvládat co nejlépe. Máte spoustu věcí před sebou a určitě i těch pěkných. Jen je musíte chtít vidět a prožít. Zatím si život znepříjemňujete svým chováním a přístupem. Ale jak jsem řekla, je to jen ve Vás samotné. Nelitujte se, neodsuzujte se, snažte se vycházet s okolím, nešprajcovat se tolik, ale zkoušet se i nad kritikou od ostatních trošku zamyslet.. Každý z nás chybuje, důležité je, aby se člověk ze svých chyb poučil a snažil se je neopakovat. Člověku se často vrací od druhých lidí právě to, jak se sám chová a jak jedná...

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 18.04.14 16:09
avatar

Já vidím dvě základní chyby: vynechat psychologa a vysazení antidepresiv ze dne na den.

Psycholog má ke klientům trochu jiný přístup než psychiatr, oba dva se doplňují. Podle mne jsi měla navštěvovat oba.

Není ale možné někomu nařídit důvěru. Jestli původnímu psychologovi nevěříš, je potřeba najít jiného.

------- "Kámoš s výhodami" je nesmysl - užije si s tebou, ale necítí vů či tobě žádný závazek. Klidně bude mít takových "kámošek s výhodami" více.

Řeči o tobě mohou kolovat právě díky tomu, že jsi na "vztah s výhodami" vůbec přistoupila. Měla by sis trochu víc věřit (já vím, to snadno řekne, ale musíš na tom zapracovat), vážit si sama sebe a nevstupovat do "vztahů", které tě shazují.

------- Proč předem "házíš flintu do žita"? Nová škola je především nová výzva, nové prostředí, noví spolužáci, šance poznat a naučit se něcco nového.

Všichni noví spolužáci na tom budou stejně, každý přijde z jiné školy, z jiného prostředí, máš šanci seznámit se s novými lidmi, získat nové zájmy, ...

--- Nepřemýšlej o tom, jestli něco půjde nebo ne, přemýšlej o tom, co/jak můžeš udělat/zařídit, aby to šlo!

Ohodnoceno: 3x
 
Od: lucca
Datum: 18.04.14 17:11

Psycholog je tu od toho, aby tě vyslechl a pomohl ti najít tu správnou cestu. Takže určitě bys ho neotravovala. Je to jeho práce, poslání. Pokud jsi se ale necitila dobře v jeho přítomnosti, tak prostě vyzkoušej jiné. Psychika je křehká věc, spousta lidí přehlíží to, jak se cití a nevyhledají třeba odbornou pomoc, která by jim mohla pomoci. V tom ty jsi napřed, tak toho využij.

Věřím, že v tvém životě v tuto dobu se může nacházet spousta věcí a důvodů, proč vidíš tak černě. Teď to bude znít jako klišé, ale taky mi bylo 15 a taky jsem měla svoje problémy, i když třeba jiný než máš ty, ale taky jsem byla kolikrát v háji z toho všeho. Hodně špatný ale je, když pak člověk automaticky začne na vše koukat negativně. Pak to může vést k tomu, že to bereš už i jako svou součást a je z tebe pesimista. Což opravdu není nejlepší způsob jak nazírat na svět. Ne kvůli okolí, ale hlavně kvůli sobě. Mně nenápadně, jen svojí přítomností a názorama, s tímhle pomohli přátelé. Nekamaraď jen tak s někým, vybírej si.

Rodiče si člověk nevybírá, ale přátele můžeš. To co ti říkají doma... Nad to se prostě musíš povznést, tam asi neexistuje jiná rada... Pokud víš, že je to neoprávněné a nebo přehnané. Chovají se k tobě tak i přátelé? Pak se na ně vykašli, přátelé to nejsou. Není důležité kolik přátel člověk má, ale to, jestli jsou praví. Je sice fajn mít milion přátel, protože mužeš třeba pořád někam chodit nebo se s někym bavit. Pak se ale budeš muset vypořádat s tím, že když tě tolik lidí zná, tak i tolik a více lidí si o tobě bude povídat - pomlouvat.

Každopádně změna prostředí je výhra. Vidím, že ty se na to takhle nekoukáš, ale měla bys. Každá změna ti něco dá. Ty vidíš to špatné, ale vždycky to přinese i něco dobrého, jen se musíš pořádně koukat kolem sebe. A mimochodem, nic nepřichází jen tak samo od sebe, vždy je důležité i něco dělat a někdy dokonce stačí i málo. S novou školou máš čistý štít a jen na tobě záleží, jak toho využiješ. Pokud by se stalo, že by tě tam dohnala minulost - kašli na to, je to minulost, žij přítomností a budoucností. Minuost je tu maximálně od toho, aby si člověk zavzpomína na pěkný chvíle a poučil se z těch špatných.

Hlavně nezačni dělat blbosti, tím by sis ještě přisadila a vše by bylo ještě horší. I když věřím, že takový to - když už, tak už pořádně si ublížit - je v daný okamžik na chvíli osvobozující. Nestojí to však za to. V alkoholu, cigaretách ani sexu bez lásky a vztahu řešení nenajdeš, spíš si tím ještě přiděláš spoustu dalších problémů.

Držím Ti palce, ať to všechno zvládneš. Hlavně začni tím psychologem a ostatní pak půjde snáž.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: xyneznama
Datum: 18.04.14 17:19

Vzdávám to asi proto, že mi jednodušše dochází síla, především ta psychická.

Chvílema se snažím, snažím se bojovat, ale už brzy mi zase dojdou síly a mám pocit, že to nemá cenu. Taky možná v tom hraje roli to, že se snažím bojovat, dodávám si odvahu, věřím a doufám, že to dám, ale pak přijdou nějaký slepice, prohodí pár nemístných poznámek, které člověka dost zraní a tomě zbrzdí a kort když je to od rodiny. Co se týče nové školy, nové příležitosti, ano to sice ano, ale mě tak děsí to slovo nové. Když je něco nové, nevím co od toho čekat. Cítím se tak osamělá, s deváťákama se moc nebavím, takže ti osmáci, sedmáci, šesťáci tohle prožívat nebudou muset, ale já ano.. A asi jediná, protože co poslouchám u debe ve třídě jak se těší až vypadnou z týhle škole, někteří .. Zatímco já jsem na tu školu dost citově vázaná a než se s novými lidmi spřátelím natolik abych jim mohla aspoň trochu důvěřovat atd.. bude to moc dlouho trvat a do tý doby budu mít koho když s lidma se základky se už moc vídat nebo téměř vůbec nebudu, z různých důvodů dojíždění na školu, méně času, s těma na který nemám číslo nebo ani nemají fb s těma se nezkontaktuji už vůbec ..

Datum: 18.04.14 18:35
avatar

Nebuď na to sama! Právě v tomhle by ti pomohl psycholog, který by ti nabídl jiný úhel pohledu a "nastavil zrcadlo". Možná, že jsi narazila na psychologa, s nímž jsi nenašla společnou řeč. Ale to lze změnit.

Lucca výše má pravdu, ti kdo tě shazují, nejsou žádní kamarádi ani přátelé.

Kamarádi a přátelé by tě brali takovou, jaká jsi, případně by se za tebe v případě potřeby postavili.

------- Z nové školy má obavy každý, i když to asi ne každý přizná. Ale školu sis vybrala sama, asi tě něco na zvoleném oboru lákalo.

Zkus si najít něco, na co se můžeš těšit, to by mohlo tvé obavy trochu zmírnit. Opakuji, bát se budou všichni. A všichni včetně tebe to zvládnou.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lucca
Datum: 18.04.14 22:13

To je normální, někteří lidé mají radi vše nové a berou to jako výzvu, někteří se bojí. Na tom ale není nic špatného. Nevím, neznáme se, ale přijde mi, že si prostě potřebuješ s někým o těchto věcech popovídat. Zkus toho psychologa, neboj se toho, to by byla zbytečná obava. Máš strach třeba z toho, že s odchodem na jinou školu přijdeš o přátele. To je blbost !:) Naopak tohle je takový sýto, i díky tomu zjistíš, kdo je přítel a kdo ne. Ten kdo je, bude s tebou kontakt vyhledávat. Samozřejmě to musí být vzájemé.

Co se týká těch slepic, nechci děsit, ale ty budou vždycky všude. Což ti ale musí být jedno, pokud máš okruh přátel, kteří tě znají a milují tě takovou jaká si, tak se nad žádnými řečmi nebudou pozastavovat. Právě proto se musíš obrnit. Největší radost takovým, lidem dělá, když vidí, že jejich slova měly úspěch. A hlavně! sama si je nazvala slepicemi, tak prostě na ně kašli. Vždycky se najde někdo komu nebudeš po chuti, akorát v tom školním prostředí je to víc vidět. O tom je dospívání, ti kteří těm slepicím třeba teď přitakávají, tak si v pozdějším věku třeba budou říkat, jak byli hloupí...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: xyneznama
Datum: 18.04.14 17:23

Děkuji moc za rady. Nakoplo mě to a povzbudilo!:)

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.