Velikonoce,zkušenost :-((

Dobrý den, je mi to moc líto, že máte takové trauma, a kdo někdo podobného nezažil, nepochopí. Rozhodně chápu, že velikonoce nemáte ráda. Nikomu ale nejste povinna vysvětlovat svoji nechuť velikonoce slavit. Koneckonců v dnešní době, především ve městech se velikonoce již neslaví.

Pokud jste prožila takovýto traumatický zážitek a máte z něho psychické následky, měla byste je konzultovat s psychologem. Mohl by Vám hodně pomoci se s ním vypořádat. Neřešené trauma si člověk může v sobě nést i dlouhá léta.

Přeji Vám, aby se Vám dařilo dobře a do budoucnosti zdravé miminko.

Dobrý den,

to co se Vám stalo je opravdu moc smutné,nejste sama i já nenávidím velikonoce.Já potkala podobné koledníky na chodbě v paneláku,kde jsem bydlela,řezali do mě jak magoři,jak jsem se bránila spadla jsem ze schodů a zlomila si nos...Je to už 20 let,nikdy mě tyto svátky nebrali,ale od té doby dělám,že nejsou,koledníkům neotvírám,ikdyž vím,že je za dveřmi bratr se synovci. Když se někdo diví,vysvětlím jim,že nemám potřebu slavit,coby nevěřící,křesťanský svátek,což je pravda.

Není Vaše povinnost dělat nutně to co ostatní "ovce",vymyslete si svůj vlastní svátek kdykoli jindy...

Když vidím jak všichni podle kalendáře šílí s nákupy a povinně slaví,ani by mě to nebavilo.Moc Vám přeji,aby se Vám dušička uzdravila a přišlo miminko. M.

Velikonoce nesnáším, neslavím... Na minulost nemyslete, co bylo, bylo. Když na to zlé stále myslet, je to, jakoby zlo pořád s vámi bylo. Když budete stále myslet na to, že neotěhotníte, tak tomu i bude. Bohužel, lidská mysl je taková. Proto si představujte, jak to miminko už máte a těště se na něho a ono přijde. Věř a víra tvá tě uzdraví, se říkává. Zkuste to.

Velikonoce od malička nesnáším a snažím se je zcela ignorovat. Rok co rok se každé Velikonoční pondělí zavírám ve své pracovně a dělám si práci na PC. Tu tradici považuji za totální stupiditu. Jsem potěšen, že nejsem sám.

Jinak jsme v rodině měli také nečekaný odchod dítěte z rodiny. Je to hrozné. I přesto, že jsme se s tím po letech snad již smířili, tak každý rok, když se blíží výročí úmrtí, navštěvujeme hřbitov našeho brášky, našeho synečka. Bolí to pokaždé stejně intenzivně a celý měsíc u nás panuje smutná a ponurá nálada. Fotku pořízenou pár dní před smrtí máme doma vystavenou (na napůl veřejném a viditelném místě) a řeknu Vám, že pokaždé, když jdu okolo, mám co dělat abych udržel slzy v sobě.

Říká se, že co bolí to přebolí. Fyzické šrámy se regenerují, se šrámy, které máme na duši se musíme pouze naučit žít.

Radím Vám toto období roku vždy nějak přečkat (zahraniční dovolená, práce (jako já) nebo období vzpomínek, rekapitulace a smutku). Přeji mnoho štěstí při pokusech o otěhotnění.

Taky mi umřel brácha, byly mi 2 roky. Mamka tehdy chtěla za jedno dítě dva zdravé. Přesně v den, kdy umřel, za dva roky se narodila ségra, ale další děti už mít mamka nemohla (těžký porod). Vždycky říká, že na to člověk nezapomene, jen se s tím prostě naučí žít

Myslím, že tohle nemělo s velikonocemi nic společného, to bylo prostě napadení a ublížení na zdraví (nevím, jestli je to přesná definice), ale rozhodně ne tradice. Stejně jako znásilnění není svádení. Já začala u nás bojkotovat velikonoce odmala, ale byli jsme z dědiny, tak se to "muselo". Jenže pak "koledníkům" nestačily čokoládové vajíčka a sladkosti a po větě: perník? u XXX mi dali 20 korun... se rozhodlo, že sranda končí. Osobně jsem měla nastříkanou nějakou voňavku pochybné kvality v očích a omlácený zadek, byla jsem nedospala, protože se koledníci objevili už v 6 ráno. Sestřenici hodili venku do vany s vodou, mmch, dost ledovou, takže si to pak odležela. Podobnou zkušenost měla mamka, kterou jako mladou holku taky zmlátily ožralí chlapi asi ve 2 odpoledne, když šla vynést koš. Měla rány nejen na zadku, ale i na stehnech a zádech v okolí ledvin, takže taky žádná sranda. Některé rány byly i do krve. My s manželem to taky nějak neslavíme, jen mě lehce symbolicky poplácá po zadku hned ráno a pak se v posteli koukáme na televizi, dáme si kakao a mazanec a v poledne jdeme na oběd k rodičům, kde mě opět jen symbolicky vyšlehá tatka, který stejně jako manžel ani jako dítě nerad chodil koledovat. Myslím, že moje dcera se ničeho podobného bát nemusí a syn půjde vyšlehat možná tak babičku a tetu Vy se rozhodně nebojte, určitě ještě budete mít dítko... A Velikonoce berte jako den volna