Já velikonoce nikdy neměla ráda ale teď je nenávidím,je to právě čtyři roky co jsem přišla o nenarozené miminko,vinou ožralých a neurvalých rádoby ,,koledníků ",vyřádili se na mě dost brutálně,potkala jsem je odpoledne na procházce v lese takže pomoc přišla pozdě.
Mám někdy pocit že jsem sama komu se něco podobného stalo, ne třeba až tak tragického ale třeba se zdravotními následky,má tu někdo podobné zkušenosti s touto ,, tradicí "?
Opravdu nevím, to si ti lidi mysleli že si můžou vše dovolit, jen proto že byly velikonoce? A nejhorší je poslouchat řeči lidí kteří o tom nic nevědí ,, vždyt je to přece tradice,proč se ti velikonoce nelíbí a bla bla bla..." každý rok to vysvětlovat je hodně depresivní ,a hlavně proto že mám strach že už nikdy neotěhotním...má někdo radu jak se stím vyrovnat?
1x
Dobrý den, je mi to moc líto, že máte takové trauma, a kdo někdo podobného nezažil, nepochopí. Rozhodně chápu, že velikonoce nemáte ráda. Nikomu ale nejste povinna vysvětlovat svoji nechuť velikonoce slavit. Koneckonců v dnešní době, především ve městech se velikonoce již neslaví.
Pokud jste prožila takovýto traumatický zážitek a máte z něho psychické následky, měla byste je konzultovat s psychologem. Mohl by Vám hodně pomoci se s ním vypořádat. Neřešené trauma si člověk může v sobě nést i dlouhá léta.
Přeji Vám, aby se Vám dařilo dobře a do budoucnosti zdravé miminko.
1x
Dobrý den,
to co se Vám stalo je opravdu moc smutné,nejste sama i já nenávidím velikonoce.Já potkala podobné koledníky na chodbě v paneláku,kde jsem bydlela,řezali do mě jak magoři,jak jsem se bránila spadla jsem ze schodů a zlomila si nos...Je to už 20 let,nikdy mě tyto svátky nebrali,ale od té doby dělám,že nejsou,koledníkům neotvírám,ikdyž vím,že je za dveřmi bratr se synovci. Když se někdo diví,vysvětlím jim,že nemám potřebu slavit,coby nevěřící,křesťanský svátek,což je pravda.
Není Vaše povinnost dělat nutně to co ostatní "ovce",vymyslete si svůj vlastní svátek kdykoli jindy...
Když vidím jak všichni podle kalendáře šílí s nákupy a povinně slaví,ani by mě to nebavilo.Moc Vám přeji,aby se Vám dušička uzdravila a přišlo miminko. M.
1x
Ani já nemám ráda Velikonoce. Sice jsem nikdy neutrpěla naštěstí tak závažné trauma, jako Vy, ale nemusím je. Vánoce slavím ráda, o Velikonocích věřící tvrdí, že je to větší svátek než Vánoce, ale mně to tak nepřipadá.
Vždycky mi bylo velice trapné, už jako holčičce, nastavit zadek a držet jako hluchý vrata. Když jsem se bránila, dostala jsem víc.
A v dospělosti - ještě horší. Koledníci už ožralí, necítili ruku a rány jen pršely. Často mi zůstaly na nohou i modřiny. U nás to naštěstí pokaždé dopadlo beze škody, ale znám z vyprávění známých, jak kdesi pozvraceli celý koberec, jinde se opilec zamotal, chytil se ubrusu na stole a strhl ho i s veškerým nádobím, které na něm stálo. Sodoma a Gomora. 
Proto jsem raději, když byly děti větší, s nimi místo koledy vyrážela na výšlapy po Železných horách - vzpomínám třeba na údolí Doubravy z Bílku do Chotěboře. To byla krása! Nebo okolo přehrady Seč či Horního Bradla. Bylo to daleko lepší, než uklízet po opilcích a dávat si obklady na zadek.
Vůbec se Vám nedivím, navíc dneska už Velikonoce nejsou o křesťanství, ale spíš je to komerční záležitost. Jen prodat co nejvíc flašek chlastu a čokoládových zajíců! Místo toho Vám přeji, ať máte brzy pěkné a zdravé miminko, no a za nějaký čas třeba druhé. Hezké jaro přeje Jaga.
1x
Velikonoce nesnáším, neslavím... Na minulost nemyslete, co bylo, bylo. Když na to zlé stále myslet, je to, jakoby zlo pořád s vámi bylo. Když budete stále myslet na to, že neotěhotníte, tak tomu i bude. Bohužel, lidská mysl je taková. Proto si představujte, jak to miminko už máte a těště se na něho a ono přijde. Věř a víra tvá tě uzdraví, se říkává. Zkuste to.
1x
Velikonoce od malička nesnáším a snažím se je zcela ignorovat. Rok co rok se každé Velikonoční pondělí zavírám ve své pracovně a dělám si práci na PC. Tu tradici považuji za totální stupiditu. Jsem potěšen, že nejsem sám.
Jinak jsme v rodině měli také nečekaný odchod dítěte z rodiny. Je to hrozné. I přesto, že jsme se s tím po letech snad již smířili, tak každý rok, když se blíží výročí úmrtí, navštěvujeme hřbitov našeho brášky, našeho synečka. Bolí to pokaždé stejně intenzivně a celý měsíc u nás panuje smutná a ponurá nálada. Fotku pořízenou pár dní před smrtí máme doma vystavenou (na napůl veřejném a viditelném místě) a řeknu Vám, že pokaždé, když jdu okolo, mám co dělat abych udržel slzy v sobě.
Říká se, že co bolí to přebolí. Fyzické šrámy se regenerují, se šrámy, které máme na duši se musíme pouze naučit žít.
Radím Vám toto období roku vždy nějak přečkat (zahraniční dovolená, práce (jako já) nebo období vzpomínek, rekapitulace a smutku). Přeji mnoho štěstí při pokusech o otěhotnění.
0x
Dobrý den, stala se Vám tragická událost a máte z ní trauma. Buď se s tím budete trápit a vyrovnávat sama nebo zajdete za odborníkem. Bude to podobné, jako po každá takové události např. těžká autonehoda nebo požár bytu či domu. A dům může vyhořet i na Vánoce kvůli tradici - stromeček a svíčky. Přeji Vám hodně sil a ať se s tím brzo vyrovnáte (nebo naučíte žít).
Zdravím!
0x
Myslím, že tohle nemělo s velikonocemi nic společného, to bylo prostě napadení a ublížení na zdraví (nevím, jestli je to přesná definice), ale rozhodně ne tradice. Stejně jako znásilnění není svádení. Já začala u nás bojkotovat velikonoce odmala, ale byli jsme z dědiny, tak se to "muselo". Jenže pak "koledníkům" nestačily čokoládové vajíčka a sladkosti a po větě: perník? u XXX mi dali 20 korun... se rozhodlo, že sranda končí. Osobně jsem měla nastříkanou nějakou voňavku pochybné kvality v očích a omlácený zadek, byla jsem nedospala, protože se koledníci objevili už v 6 ráno. Sestřenici hodili venku do vany s vodou, mmch, dost ledovou, takže si to pak odležela. Podobnou zkušenost měla mamka, kterou jako mladou holku taky zmlátily ožralí chlapi asi ve 2 odpoledne, když šla vynést koš. Měla rány nejen na zadku, ale i na stehnech a zádech v okolí ledvin, takže taky žádná sranda. Některé rány byly i do krve. My s manželem to taky nějak neslavíme, jen mě lehce symbolicky poplácá po zadku hned ráno a pak se v posteli koukáme na televizi, dáme si kakao a mazanec a v poledne jdeme na oběd k rodičům, kde mě opět jen symbolicky vyšlehá tatka, který stejně jako manžel ani jako dítě nerad chodil koledovat. Myslím, že moje dcera se ničeho podobného bát nemusí a syn půjde vyšlehat možná tak babičku a tetu 
Vy se rozhodně nebojte, určitě ještě budete mít dítko... A Velikonoce berte jako den volna
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.