Nenávist v ostatní i sebe

Nezlob sem zarazila mě Tvá poslední věta. Podle mně jsi panovačná a vybíráš si ze života jen to, co se Ti líbí,co je Ti příjemné. A už předem vyhrožuješ, jako trucovitá holčička: neřeknu, odhlásím...bububu...

Ale život je ve skutečnosti o něčem jiném, má své příjemné i nepříjemné stránky.

Nesmíš dělat neuvážená rozhodnutí, ale přemýšlet o tom, co se stalo. Rozumně přemýšlet. A víš, na co jsem přišla? Že občas za nějaké nedorozumění můžu do určité míry i já sama. Z toho by měl člověk vycházet a začít znovu, jinak. Když je třeba rodina a manželé se neshodnou, pohádají, myslíš, že vznikne nenávist až za hrob? Možná u nějakého hlupáka, ale soudný člověk se snaží o celém incidentu přemýšlet a napravit ho. Umět se otevřít, případně omluvit. Myslíš, že je to příjemné říct - Promiň, byla jsem pitomá, pravdu jsi měl Ty. Odpusť mi to a pokud možno na to zapomeň. Je to těžké, ale jde to.

Jsme jen lidé, mýlit se může každý z nás. Proto bych Ti poradila více tolerance vůči druhým a trochu pokory. Ne se před někým plazit, ale pochopit, že i ten druhý může mít pravdu. Nechtít, aby bylo za každou cenu jen podle Tvého.

Nenávist je nejhorší, spaluje člověka zevnitř a odráží se to v něm i navenek - žlučovitý, naježený, neustále nepříjemný, ve střehu...

Vždycky jsem se smála lidem, kteří si stěžovali, že je život příliš krátký. Bylo mi 15, 20, 30 - ti lidé neměli pravdu. Dneska vidím, že měli. Blíží se šedesátka, už toho mám víc za sebou než před sebou. I Tobě život uteče podobně. Užívej si proto každý den, nežer se nenávistí, lidé by se od Tebe odvraceli a neměli Tě rádi. A tak se pěkný život prožít nedá, věř bábě, která o něm už něco ví.

Přála bych si, abys mě pochopila. Jaga.

Dobrý den, jednou asi přijdete na to (tedy snad), že nenávidět je hloupost. Nenávist člověka spaluje zevnitř. Až se naučíte přestat nenávidět, tak se Vám výrazně uleví. Hlavně si uvědomte, že Vy se trápíte nenávistí a ten nenáviděný o tom ani neví a žije si spokojeně. Lepší je ignorace a lhostejnost (což je asi to samé), Zdravím!

wamp - děkuji Vám a jsem rád, že to cítíte stejně.

kiku - Vy máte zkažené ráno, ale já si nenechám Vaší arogancí zkazit celý den.

Jaga má velikou pravdu. Ještě si myslím, že ty dáš na první dojem. A ten tě vělice často naštve. Jsi povrchní, protože se nesnažíš pochopit důvod, který někdo má a právě proto je jeho reakce taková, jaká je. Představ si velikou, tmavou místnost. Nějaký zkoumaný předmět je uprostřed. Každý sedíme po obvodu té místnosti a vidíme jen výsek, část té věci, toho problému. Takže, kdo se nezamyslí, se bude hádat, že vidí oko a druhý mu bude tvrdit, že vidí řiť, že to oko nemůže být. Nenaštvávej se na lidi, ale snaž se vyřešit problém tak, že budeš argumentovat a argumenty mu tu jeho pravdu vyvrať. Polož na stůl důvody, proč to vidíš jinak a donuť toho, s kým nesouhlasíš, ať udělá totéž. Přemýšlej, nedávej všechno jako zkratku. Každý má ke svému jednání důvod, který nám, ostatním, může být skrytý. Každý někoho k něčemu provokujeme a každý na někoho nějak reagujeme. Někdy je obtížné odlišit akci od reakce. A nezaměňuj lidi s diskutovaným problémem. I nesympatický člověk může mít pravdu.

Kiku, zase děláte to, před čím vás všichni varujeme. Naštvete se bez přemýšlení. Ale to je vaše věc! Váš vztek, vaše blbá nálada. Chcete to tak, máte to tak.

Přemýšlím, jak se asi chováš k lidem, že pak mají potřebu "bejt na tebe zlej", když nám tady nepřihlášená vyhrožuješ, že se odhlásíš a už nikdy nikomu nic neřekneš ...

Neunám lidi, kteří by byli zlí jen pro zábavu. Většinou jde o reakci na něčí jednání/chování.

Co kdyby ses místo nenávisti zkusila zamyslet nad tím, co tomu zlému cování/jednání předcházelo.

Nebo nad tím, jestli ti lidé sami nemají nějaký problém, s nímž by potřebovali pomoci.

Mohou se cítit sami, v beznadějné situaci ... a pak třeba reagovat nepřiměřeně.

Možností je víc. Ale já bych se nad těmi lidmi i nad jejich chováním zkusila zamyslet. Určitě mělo nějakou příčinu, která se ani nemusí týkat tebe.

Možná, že si jenom neuvědomili, jaký dopad může jejich chování mít.

Jestliže nenávadíte ostatní, tak na tom pravděpodobně nebudete dobře ani se vztahem sama k sobě. Takže co takhle zapřemýšlet tímto směrem?

"kiku", možná jde o narušený pocit sebehodnoty. Podíl na tom mívá rodina, škola i společnost, kde se učíme bát a o sobě pochybovat. Kolikrát řeknou rodiče svému dítěti, že z tebe nic nebude, ty jsi trdlo, chováš se hloupě. Kolikrát ve škole řeknou, že, když se nebudeš učit, nic z tebe nebude atd. V tom malém človíčku se taková slova ukládají tak dlouho, až je přijme za svou pravdu a ve skrytu duše o sobě pochybuje. Když pak někdo řekne nahlas vůči nám nějakou poznámku, jako by vyslovil nahlas to, co je v nás hluboko ukryto a schováváme to před světem. Pak nás to rozhodí, rozčertí a naštve. Jsou to jen naše myšlenky. Pořád slyšíme, dej si pozor na pusu, co říkáš, ale vlastně bychom si už měli dát pozor na naše myšlenky. Protože z myšlenek jsou slova, ze slov jednání a z jednání je náš život. Vidím to, tak, že každý naštvaný člověk vlastně dává najevo, že mu chybí láska, kdyby ji stále dostával v dětství, uměl by ji dávat a zase by se k němu vracela. Myslím, že to všechno jednou pochopíš, že na to přijdeš, že dozraješ a moc ti to přeju. - pt