Odpustit, ano nebo ne?

Od: Datum: 04.04.14 15:01 odpovědí: 17 změna: 06.04.14 09:52
avatar

Zdravím. Mám takové dilema. Bavím se s jedním člověkem už hodně dlouhou dobu, jen písemnou formou. Vím jaký je, hodně věcí mi na tom člověku mi na něm vadí, ale na druhou stranu si v mnoha věcech rozumíme. Jsme úplně opačné povahy, i poměry ve kterých žijeme jsou úplně rozdílné. Ale docela jsme se sblížili, já a ta osoba.
Ona, je to žena, hodně ráda mluví o sobě, takže já o ní vím daleko více než ona o mě. Ale ne že by toho o mě věděla zrovna málo, to se říct nedá. Protože jsme pouze v písemném kontaktu, tak jsem jí prozradila třeba i to, co jsem neřekla třeba některé z mých kamarádek z očí do očí. Vlastně bych to z očí do očí neřekla ani jí, té dotyčné.
Včera mi řekla něco, co se mě docela dost dotklo. Hned jsem se ohradila, ale ne nějakým neohrabaným stylem nebo tak. Ani jsme se včera nerozloučily, když jsme končily naši konverzaci. Před spaním jsem nad tím tak přemýšlela a rozhodla jsem se ji na chvilku ignorovat. Dneska se mi omluvila, ale já nevím, jestli to mám jen tak přejít a dělat, že se nic nestalo. Ale na druhou stranu nevím, zda když se mi omluvila, tak jestli je fér ji nechat dusit svou nečinností.
Díky všem za názory a odpovědi. Anzionka.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 04.04.14 15:17
avatar

Zdravím Anzi. Někdy si od sebe lidé potřebují prostě odpočinout. Já bych jí asi řekla, že její omluvu přijímám, ale potřebuji nějaký čas, abych to strávila. Tak ať se nezlobí, když si budete chvíli držet odstup a odpočinete si jedna od druhé. Že toto bylo vůči Vám prostě přes míru. Ono odpustit se jistě dá cokoli, ale zapomenout, bohužel, ne. A pak si člověk musí dopřát trochu času, aby vše strávil a vstřebal. Ale obávám se, že už k ní nikdy nebudete tolik otevřená a sdílná, jako doposud. Asi Vás hodně ranila a spražila, když Vám to leží v hlavě a asi Vás to dost i trápí. Nechte to v sobě vyšumět, ale nedělejte, že se nic nestalo. To by si k Vám pak takový člověk dovoloval takové věci častěji. Berte to ode mne jen jako jeden z mnoha názorů...Krásný zbytek dne Vám přeji.

Ohodnoceno: 6x
 
Datum: 04.04.14 15:20
avatar

No, moc jste nám toho nenapsala, takže těžko radit. To musíte cítit vy jak dalece se vás to dotklo. Nicméně udělat chybu může každý. Já osobně jednu chybu toleruji a při druhé končím. Takže za mě dělat jakoby nic a pokud se to bude opakovat tak to utnout. U lidí které nechci ztratit ještě používám varování typu: Moc mi to ublížilo a příště si to nenechám už líbit. Buď si dají pozor, nebo mají taky smůlu.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: nikc®
Datum: 04.04.14 17:10

Taky mě napadlo to samé. Jak máme vědět odpověď, když nic nevíme? Když se omluvila, to je dobré znamení. Horší by bylo, kdyby se neomluvila. I to se stává, bohužel.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.04.14 17:23
avatar

Ahoj. Kapka to napsala dokonale. Drž si určitý odstup a rozhodně nedělej, že se nic nestalo. Protože se stalo, když ti to vrtá v hlavě. Je dost lidí, kteří druhého urazí nebo se ho netaktně dotknou, pak se omluví a tím to považují za vyřízené. Naopak se jich dotkne, že dotyčný se po jejich omluvě nevrátí k původnímu chování. Ale tohle můžeš posoudit jenom ty.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 04.04.14 18:15
avatar

Díky všem za inspirativní odpovědi. Pokud ji označím za svého přítele, vždycky jsem si myslela, že přátelství musí být založeno na taktu a empatii. Že vím o vlastnostech, charakteru a povaze toho druhého, ale to neznamená, že mu nějakou věc, která mi na něm vadí nebo kterou mu prostě chci říct, že mu ji vmetu přímo. Nejsem proti upřímnosti, v přátelství musí být upřimnost, ale dá se to říct mnohem šetrněji.
Prostě šlo o to, jaká jsem. Ona je úplně jiná a dost nevhodným způsobem mi řekla, že jsem srab. A slovo srab je ještě hezký slovo, nechci sem psát to co psala ona. Ale myslíte si, že ona je paní dokonalá? Vím o jejích chybách a nedostatcích, ale mám tolik taktu, že se před ní nezmiňuji, a když už tak citlivě. Vím, že to, co o mě napsala je pravda, nezlobím se v podstatě za tu pravdu, já to snesu, je mi proti srsti ten způsob, jaký zvolila.
Řeším to zatím tak, že nereaguji. Její omluva byla něco ve smyslu, promiň měla jsem špatnou náladu, potřebovala jsem to ze sebe dostat. Promiň. Příjde mi, že už zase mluví jenom o sobě, ona měla špatnou náladu, proto se ona ke mě chovala dost hnusně. Neomlouvá se tedy v podstatě za to, že byla jakým způsobem mi to řekla, ale že ona se cítila blbě, proto si na mě vylila své emoce. To se mi nelíbí. Já když se cítím blbě, tak s nikým raději nemluvím, když vím, že bych mu mohla říct něco špatnýho.

Datum: 04.04.14 18:21
avatar

"Příjde mi, že už zase mluví jenom o sobě, ona měla špatnou náladu, proto se ona ke mě chovala dost hnusně. Neomlouvá se tedy v podstatě za to, že byla jakým způsobem mi to řekla, ale že ona se cítila blbě, proto si na mě vylila své emoce. To se mi nelíbí."

Takhe přesně jí to ale řekni, žádné chození kolem horké kaše a slovíčkaření. A k tomu taktu... já jsem spíše pro upřímnost, než takt. Právě ta upřímnost od pravého kamaráda je mnohem důležitější, než zabalená pěkná slovíčka. Svého kamaráda, když mě opravdu hodně štval svým chováním, jsem nazvala vším možným a poslala ho na hodně míst. A on se vzpamatoval.

doplněno 04.04.14 18:54:

Ladine, to je fakt...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.04.14 18:42
avatar

Martino, souhlas. Ale tahle upřímnost se někdy dost těžko uplatňuje písemnou formou, kdy nevíš, jak protějšek reaguje, jak se tváří a pod. Nemáš možnost podle toho své vyjádření bezprostředně objasnit. Stručně řečeno, písemně je to na hodně dlouhou diskuzi.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 04.04.14 19:02
avatar

Teď jí momentálně nechci nic říkat, protože se bojím, že by mi ujely nervy a opravdu bych jí řekla něco hnusnýho, nechci jí to oplácet stejně, jak se ona zachovala ke mě. V přátelství samozřejmě pokládám upřímnost důležitou. Ale kam bychom došli s tímhle? Dám ilustrativní příklad, viděla bych ráno mou kamarádku, která je trochu při těle, jak si tak vykračuje do školy v dost malým tričku, z kterýho jí všechno přetéká. Jsme velice dobré kamarádky. Přece k ní nepříjdu a neřeknu: "Panebože, to je děsný, jak to dneska vypadaš! Co sis to vzala za mini tričko. No podívej se na sebe, jak ti z něho přetékají špeky!" Taková upřímnost mi hraničí s jedním filmem, kde chlápek byl donucený nějakou kletbou či čímsi jiným, mluvit celý den jenom pravdu. A bylo to děsný. Můžu to té kamarádce naznačit. K úplnému a tvrdému sdělení bych se uchýlila až když by si opravdu extrémě seděla na vedení.

Teď zpět ke mně. Ona moc dobře ví, že jsem spíše uzavřený typ, který nemá moc rád lidi, preferuje písemný styk. Že nemám ráda pozornost atd. A přitom mi to vypálí přímo "do tváře". To mě mrzí nejvíc.

Datum: 04.04.14 19:13
avatar

Anzi, ani to, že má člověk špatnou náladu neznamená, že se musí navážet do druhých. Ale protože nejsme všichni stejní a jsme lidé chybující, snažte se to brát tak, jak to je. Vy jste žena taktní, někdo prostě neví, co to slovo znamená a je třeba neomalený. Ale pořád je to jen a jen Vaše volba, zda budete chtít být pro někoho hromosvodem nálad, nebo to necháte odeznít a poučíte se z toho. Pokud se cítíte dotčená, neřešte to tolik. Na své pocity máte právo a nechcete-li komunikovat, nedělejte to. Možná je to jen můj osobní pocit, ale já mám z Vašeho psaní dojem, že je to spíše ta dotyčná, která dusí Vás. A asi už delší čas...Zvažte, zda Vám výměna písmenek s onou osobou stojí za to, abyste v písemné komunikaci s ní pokračovala. Není to přece povinné...Nepouštějte si do života (byť jen přes písmenka) nikoho, komu nemůžete věřit a kdo Vás zklamal...

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 04.04.14 19:45
avatar

Anzionko, píšete, že jste spolu v kontaktu jenom písemnou formou, ale potom píšete, že jste si něco řekli při konverzaci a ani se nerozloučily. Nevím, ale něco mě to připomíná příběh z minulého roku. Nepsala jste již o radu a o pomoc se stejnou osobou - přítelkyní? Bylo to ale pod jiným jménem, tak samozřejmě nevím, ale byl to velmi podobný problém. Kdyby jste si to chtěla přečíst, třeba by Vám to pomohlo /ty odpovědi/, tak Vám to vyhledám. Zdravím.

doplněno 04.04.14 19:54:

Je to od ,,prezdivky,, z 19.9.13 pod názvem Mám své známé ještě ustupovat? Je tam 35 odpovědí, tak třeba něco využijete.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 04.04.14 19:51
avatar

Pohanko, jsem si jistá, že jsem minulý rok o pomoc s touhle osobou nežádala. Ale můžete sem klidně hodit link na tu otázku, třeba to bude zajímavé počtení.

Datum: 05.04.14 00:34
avatar

Doporučuji se zabývat spíše obsahem než formou. Takt je sice důležitý, ale mezi cizími lidmi, mezi přáteli je zvykem spíše upřímnost. Třeba příklad s Vaší vyžranou kamarádkou neschopnou sebereflexe - takovému člověku často nestačí něco jen naznačit, protože to nepochopí. Pokud někdo nedokáže snést konstruktivní kritiku a hned se cítí uražený třeba jen kvůli formě takové kritiky, nemá cenu s ním ztrácet čas. Takoví lidé jsou namyšlení, žijí ve svém ideálním světě kde jsou za hvězdy, svoje chyby sami před sebou zapírají a chyby vidí jen na ostatních. Když je budeme utvrzovat v tom, že dělají vše správně, nijak jim tím nepomůžeme. A přátelům přece chceme pomoci, nebo ne?

Tak by mě zajímalo, na co ta dopisovací kamarádka reagovala slovy, že jste srab. To je asi klíčové. Protože pokud jste se skutečně zachovala jako srab, není žádný důvod abyste se při poukázání na tuto skutečnost urážela. Řekla pravdu, tak o co jde? V čem je rozdíl když taktně řeknu "mám pocit, jako bych něco cítil" nebo řeknu narovinu "máš na botě ho*no"? Cizího upozorním prvním "taktním" stylem, kamaráda druhým :)

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 05.04.14 10:11
avatar

Megacruiser: Já jsem s obsahem, jak jsem již řekla srozumněná. Nejsem naštvaná za to, že mi řekla pravdu. Ráda bych jí odpustila, protože na druhou stranu mi na té osobě hodně záleží, není teď v lehké životní situaci, i když o proti mé životní situaci řeší úplnou banalitu.
A na co reagovala slovy, že jsem srab? Tak jsme probírali jisté téma, které bylo zaměřené spíše na ni. Takové to holčičí drbání, i když já ani ona už moc holky nejsme. Následovala po otázce, jestli má strach. Strach z toho, že se o někom, na kom jí hodně záleží, dozví něco, co by v jejíjích očích tu osobu trochu zhodilo. A ta reakce byla ve stylu: "Já a bát se?! No nevím, kdo se tady pořád bojí a je srab?" Ale to jsem to ještě pěkně napsala, kdyby to napsala, tak jak jsem to sem napsala já, tak bych to přešla, s tím, že vím, že jsem taková a že nevadí mi, že to řekla.
Je to těžký, když už si řeknu, že jí odpustím, tak mi v hlavě zní to hnusný slovo, co použila a myšlenky na odpuštění jsou ty tam.

 

Datum: 05.04.14 09:12
avatar

jj holky. S vámi je problém. Když se pohádají dva chlapi, pak se navzájem pošlou někam a za tři dny nikdo nic neví a nic si nepamatuje. U vás je situace komplikovanější. O věci příliš přemýšlíte, znovu a znovu rozebíráte, navíc si myslíte, že se vyřeší když si o ní promluvíte a vysvětlíte svůj postoj. No a samozřejmě věc dopadá tak, jak dopadnout musí. Pohádáte se znovu.

Radím udělat přesně to, o čem se zmiňujete. Přejít a dělat, že se nic nestalo. Obnovte přerušenou komunikaci, o problému nemluvte a už se k němu nevracejte.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 05.04.14 14:01

figurek. Souhlas. Ač jsem ženská, nemám ráda tohle "holčičí" hádání a nemluvení. On kolikrát ten, kdo něco řekl, to myslel jinak, než to ten druhý pochopil. A vůbec jedná-li se o písemný projev. Když to budou číst dva lidé, tak jeden se tomu zasměje a druhý se urazí. A nakonec jestli jsem srab a někdo mi to řekne, tak nakonec má pravdu. Jasně, někdo to umí zaobalit, jiný se s tím nepáře a řekne to přímo. U chlapů například vůbec není rozšířený nešvar pochlebování: "Jééé, Tobě to dnes tak úžasně sluší". Přeloženo:" Ty máš ale ránu". Jenže když ženský někdo řekne pravdu, tedy:" Ty máš ránu", tak to nevezme jako dobře míněnou radu, ale urazí se...

Proto, a nejen proto, mám radši za kamarády chlapy *smich*

Ohodnoceno: 0x
 
Od: pt®
Datum: 06.04.14 09:46
avatar

Anzionko, nevím, jak jste k sobě věkově blízko, ani, zda jste spolu vyladěny na jednu notu. Ono se to v tom virtuálním povídání na 100% neodhadne, není slyšet hlas, ani není vidět mimika obličeje a do písmenek se napíše ledaco jinak. Někdo neumí vyjádřit své pocity v písemné formě tak, aby to vyznělo autenticky. Jde o to, zda tě ta dotyčná chtěla ranit úmyslně, nebo zda ti chtěla jen dát úpřimnou odpověď. Ale zřejmě si s ní do hloubky moc rozumět nebudeš a možná, že takové virtuální psaní a přátelení časem vyšumí. Já bych jí napsala a rozebrala, jak mně to její vyjádření ranilo a uvidíš reakci. Ale není třeba, aby sis nechala tímto způsobem narušovat svůj klid. - pt

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 06.04.14 09:52
avatar

Díky všem za reakce. Už se to vyřešilo a to tak, že jsem jí napsala, co jsem chtěla. Ona si to přečetla, ale nereagovala, což bylo dobře, protože si stejně nedovedu představit, jak by na to někdo měl reagovat. Ale každopádně mlčení je prolomeno, včera jsme se bavili a šlo z jejího psaní poznat, že psala tak nějak opatrněni a zdvořileji, ale postupně si to sedá a vrací na původní stav. Budu si dávat velký pozor, kdyby se to opakovalo, tak rázně zakročím, ale myslím, že se to opakovat nebude.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.