Lze uložit urnu na svém pozemku?

I Vám dobrý večer,myslím,že s urnou s popelem zesnulého lze naložit dle uvážení,něco jiného by bylo zahrabávat na zahrádce celého nebožtíka.Mojí babičku jsme v urně vrátili do jejího domečku,není nijak vystavena,je ve své světničce a myslím,že by to ocenila a pokaždé když ji tam vidím,říkám ahoj babi,jsi doma"srdce"

Všem co četli tuto diskuzi... odešla nám i druhá babička,její přání bylo zůstat doma i po smrti. Vybrala si místo pod stromem na zahradě a tam jsme ji taky vysypali. Rozloučili jsme se s ní i s malým obřadem od pohřební služby, která se vsypu ujala.

Babi je tam s námi

doma bych si urnu určitě nevystavila, ale uložit ji na zahradě pod oblíbený strom dotyčného mi vůbec nepřijde špatné... jak říkáte, vyzvednete si urnu s popelem a další je na vás, myslím že to žádné nařízení neupravuje - nebožtíka na zahradu pohřbít nesmíte, ale popel klidně...

s urnou a popelem si muzete delat co chcete, treba sypat do kafe akorat to hranici s nejakou emocionalni poruchou

no clovek emocionalne zavisly na druhem se neumi oprostit, pochopit a smirit se s tim, ze dany clovek uz v jeho zivote neni, at uz zije nebo ne (kdyz jeste zije, z takoveho cloveka se pak stava snadno stalker)

Urna s popelem je takove male siditko, i hrbitov je vlastne siditko, prece nemusim jit dat kytky ke kusu mramoru, abych si na dotycneho zavzpominal

My máme tatínka taky doma. Teda maminka ho má doma. A nevidím u nikoho žádnou emocionální poruchu.

na Prima Love běží pořad Nejšílenější úchylky z USA ---- viděli jste ten díl, jak vdova začala pojídat popel z urny svého nebožtíka manžela? Pak byla na zhroucení, že prach dochází a manžel ji podruhé umírá ...skončila na psychiatrii

šílené

Ano, je to možné, jinak vizte zákon a vyhlášku o pohřebnictví. Ostatně pohřbení jiným zpúsobem než říká zákon je přestupek. Někteří si ani urny nepřevezmou.

Třeba na zahradě pod stromem, kde dotyčný dřív rád sedával apod. nejen urnu...

zdravím

dříve mi to připadalo trošku úchylné ale pak zemřela babička, s kterou jsem roky žila a "pečovala" . urnu jsem si vyzvedla, no, a měla ji doma, než "zorganizuju " uložení do hrobu. a vůbec mi to nevadilo, jak už někdo psal, přijedu odněkud a řeknu - ahoj babi -.

Urnu jsem neměla vystavenou, jen prostě položenou doma. Kamarádky se mě ptaly, jestli se tak doma nebojím , protože jim to připadlo morbidní, ale mě kupodivu ne. Urna byla v takovém papírovém kulatém obalu, takže ani to nebylo nijak nápadné.

myslím, že s popelem mohu naložit jak chci. Jen uložení urny do hrobu musím nahlásit patřičnému úřednikovi na MÚ.

Můj taťka mě už přesně instruoval, kam jednou s jeho popelem Jo, a bývalá šéfová ( o dost starší než naše pracovní parta , taková naše babička ) kladla celé partě na srdce, až tu jednou nebude, ať někdo z nás , kdo pojede k moři, její popel tam rozsype, protože moře miluje. No a tak to potom kolega udělal.

Ahoj. Tak na téma oznámení o uložení urny na hřbitově mám příhodu. Seděli jsme s kamarádkou u nich na vsi na terase na kafi. Okolo šel její soused a měl v rukách urnu. Ona na něj zavolala, kam že to s ní jde. On, že ji jde uložit na hřbitov ke staříkům. Po čase se vrací, v jedné ruce urnu a v druhé její víko. Po dotazu co je? Se chlapík rozpovídal. Chtěl jsem ji tam uložit, a ona se tam ta urna nevešla. Ani na ležato. A tak jsem tam Máňu vysypal a je. A ta jeho sousedka řekla. Foukne vítr a máš Máňu spátky. Zaznělo to velice vtipně, ale asi to vždycky a všude moc vtipné není. Dokud se nás to moc přímo nedotýká, tak se tomu lidi většinou i zasmějí.

A to jsem ještě zapomněl na to, co prý bude dělat s tou prázdnou urnou? Že se prý bude hodit do garáže na šroubky.

Ahoj. Jak je zde možno číst, jde skoro všechno. Za řízený rozptyl, nebo vsyp, si dnes firma řekne 4300 Kč. Není problém si to zařídit po svém kdekoliv a zadarmo. Mám taky sousedy, hlavně sousedku, co má doma svou mamku a vnučku. Té v ložnici hraje slabě i rádio, co dříve poslouchávala. Nebo, nám zemřela neteř na raka a v rodině bývalo zvykem, své zesnulé vkládat v rakvi do hrobu a musela být spopelněna a povinně uložena s urnou pod desku na hrobě. Jako její dědeček. Ty chemikálie mají být nějaký problém.

Doma bych urnu nechtěl, nic pro mě. Nicméně v rámci rodiny jsme se navzájem informovali o tom, jak chceme aby bylo naloženo s našimi ostatky. A chcem to taky dodržet.

Co uděláte s urnou a popelem po převzetí, to nikdo nekontroluje. Na svém pozemku si s ní můžete dělat co chcete - zakopat, vystavit, rozprášit popel. Na pozemku někoho jiného musíte mít k tomu souhlas majitele.

,,Ale slyšela jsem,že již neexistují rozptylové loučky z hygienických důvodů ,,tak nevím...Ale tchyně i tchán jsou uloženi pod stromy v jejich lese.Myslím si,že na tom nic není špatného vysypat popel na místo,které miloval. Ono ta další generace některá již nechodí tak na hřbitovy jako dříve. Jsem asi divná ,,ale jak si představím,že bych měla být uvězněna v urně ,je mi už teď nanic.Je to divné,,ale pro mne nepříjemné.

Ahoj. Malá chybka. Rozptylové a vsypávací loučky, určitě ta v Liberci u Krematoria, nad urnovými háji, je.

Děkuji, početla jsem si. Vážím si vás za to, že téma nikdo nezesměšńoval, že skoro každý odpovídal citlivě. Početla jsem si v příspěvku od Ládina.

Je fakt, že myšlenka na to, jak jednou bude člověk v těsné urničce, není příjemná. Ale bude mu to jedno. I já jsem uvažovala jednou o své milované Sázavě, o jednom mém konkrétném místě. Jenže, když si pomyslím, že se tam lidé koupou /i já/ a udělal by to někdo jiný, nebylo by mi to určitě příjemné. Tak bych to neměla dělat ani já.

Ale protože zítra je veselý Apríl, otočme list a budeme myslet raději na něco humornějšího, než jsou poslední věci člověka. ** Jaga.

Každý rok, když jdeme na hřbitov posvítit, tak zajdu ukázat, kam chci, aby mě vysypali. Protože, když zemřela manželova maminka, to už jsme byli nějakou dobu rozvedeni, můj bývalý zjistil, že ona měla pod postelí, v nějaké krabici od margarinu 4 urny. Toho bych se nikdy nechtěla dožít. Být v krabici od margarinu pod postelí

Jago i toto, ty poslední věci, mohou být humorné. Jednou se sešla veliká rodina k rozloučení se svým zesnulým. Bylo slyšet posmrkávání a tiché Ave. Nastoupil řečník a když zapnul mikrofon, zaplavila obřadní síň Moravanka. Vypnul mikrovon a když ho zapnul tak zase pěkně mcaca mcaca Moravanka na plné pecky. Mikrofon fungoval jako anténa a přijímač. A bylo po tichém Ave a posmrkávání.

pro doplňujícího,,,,,,,,,,,,,,,,,,,to nic není ,,má tchýně hrála v kostele na varhany a nějak se zasnila a spustila Mekky Meser,,to byla bomba...

Prosím Vas,ma maminka je uložena v úrně na pozemku me nevlastní sestry.Nechce mne tam za maminkou pustit.Ma nato právo

Ano, má!

Přispěju svou troškou z mé vl. rodiny. Když zemřel pradědeček, tak s ním a prababičkou bydlela v chaloupce jejich dcera, moje babička. Prababička se pradědečka nechtěla vzdát ani po smrti a urnu si vystavila v ložnici na toaletku. Všichni jsme si zvykli. Za 4 roky zemřela prababička a nikoho nenapadlo nic jiného, než ji dát k pradědečkovi. Po letech zemřela babička, která už musela být v pečovateláku a přestěhovala si s sebou i obě urny. Urny už byly tedy 3. Pak se utopil můj bráška a rodiče nechtěli mít jeho urnu na očích,tak se rozhodli koupit hrob na 4 urny. Krátce na to zemřela sestra babičky, se kterou se denně vídala a velmi na sobě byly závislé. Ta už měla doma urnu svého milovaného manžela. Výsledek byl, že než se všechno vyřídilo s koupí hrobu, stěhováním věcí a růz. náležitostmi, tak měli mí rodiče ještě starost se 6ti urnami a nevěděli, jak to vyřešit, protože dvě urny už nebylo kam dát! "Ono se to nasbírá"! Nakonec se řešení přeci jen našlo. Manžel "sestry" se rozptýlil na loučce a urnu "sestry" dovolila švagrová matky uložit u nich v hrobě. Ale byla to docela hoňka!

Nicméně, když dneska jsou na tom někteří lidé finančně špatně, hodně lidí nemá na pohřeb a tak se to rozmáhá, pochovat člověka na zahradě a dávat mu tam kytičky. Mají ho blízko, nemusí chodit na hřbitov a vzpomínat na něj mohou daleko častěji, když kolem chodí. Snad jen pro ty věřící znamená místo na hřbitově, že na Dušičky se duše vrací ke svému hrobu, aby se setkaly s blízkými. Mnoho nevěřících lidí už rozptyluje popel na oblíbeném místě zemřelého, jen proto, že to místo miloval. A proč ne? V některých zemích se popel běžně sype do moře, nebo ze skály a námořníci pochovávali mrtvé přímo do moře. Je to věc zvyku a náboženství. A Jagičko, třeba až to bude potřeba, nemusí být vůbec koupací sezóna!

- podle mne je popel už jenom věc - a na tom nic nemění fakt, že je to popel z člověka. A rozhodně není zdravotně závadný.