Dobrý den,
již delší dobu mám tento problém - vrácím se "do minulosti" a to cca od roku 1996 do první poloviny roku 2000, čili mé první čtyři roky života. Intenzita problému je tak silná, že nemohu normálně fungovat. Velice často mám pocit, že žiju někde jinde. Ve své podstatě ani žít v přítomnosti nemohu. Vracím se do minulosti v podobě televizních filmů a seriálů z této doby, rádiových hitů, všelijakých novinových výstřižků, starých fotek, které máme doma uchované a kompletně všech pramenů (písemných, záznamových (tj. kazety, videa), výrobků, dokonce potisků např. ze staré minerální petlahve, starých telefonních seznamů atp. Dalším faktem také je, že mne nepřitahuje nic z doby po tzn. 2001 a výše, mám raději auta, kterými se tehdy jezdilo, než ty, kterými se jezdí teď a tak je to se vším. Když se dozvím, že např. chlapec, který měl v roce mého narození např. 12 let (tj ročník 1984-dítě) a nyní je již dospělý člověk, dělá mi to velmi špatně. Také velice často mám stavy, že mi stačí vzít si do ruky starou fotku, či jen předmět z té doby a přepadají mne úzkostné záchvaty pláče. Nevím, o co jde. Poraďte, prosím Vás.
2x
2x
Ano, návštěva psychiatra je nezbytná. Psychiatr svůj obor studuje spoustu let, aby mohl pomoci. Laik Ti nepomůže a nepochopí. Ještě mít štěstí na dobrého. Hodně štěstí!
0x
Dobrý den.Chtělo by to začít navštěvovat psychoterapeuta.Čtěte,udělejte si test/třeba/ a přečtěte si radu na konci testu.
doplněno 01.04.14 09:41:
Vážený,pokud máte takové stavy,že stojíte na chodníku a nemůžete se pohnout-to už je na pováženou a na psychiatra!Stále mi nejde na rozum,že když se dotyčný člověk cítí tak zle a je na tom tak zle,nenavštíví odborného lékaře a píše nám to sem,nechápu 
0x
Zdravím, měla jsem něco podobného, co Vy. Mám to teď po psychoterapii přesně obráceně než Vy. Nerada se vracím do minulosti do období, o kterém popisujete, že se do něj rád vracíte. Chce to navštívit psychiatra nebo psychologa. Nemůžete žít minulostí. To vás nikam neposune. Máte asi nějaké trauma z dětství.
,,trauma nemá ,,ale není spokojen s přítomností a proto žije v minulosti ,ve které mu bylo dobře.Já také koukám na staré fotky a vzpomínám s nostalgií na dobu minulou ,,,,ale to není řešení ,,chce to začít jiný způsob života -neohlížet se a žít přítomností ,někoho si najít člověka se kterým bude dobře a minulost se rozplyne--- neživit se jí! Hlavně mít o něco zájem a koníčky ,které udělají radost druhým a tím pádem i sobě.Být potřebná svému okolí a to ji nakopne dále,,a minulost bude už jen minulost se vším všudy ...
doplněno 28.03.14 09:33:ještě jednu větu,,,,,ta osoba se cítí nyní sama ,,potřebuje zpřízněnou duši ...někoho vedle sebe ...
Dodatek k otázce: Dodatek: Ještě se chci zmínit o tom, že můj psychický stav je přímo navázaný na ten fyzický. Dnes jsem zase přemýšlel o minulosti a vracel jsem se do ní (jako každý den) a stala se mi taková věc, že jsem stál venku na betonu, chtěl jsem jít dál, ale nešlo to, jako kdybby mě to nechtělo pustit dál. Asi hodinu poté jsem znova uoadl do depresí ve formě pláče, vzteku a uzavírání se do sebe. Mám pocit, jako kdybych ani nechtěl k sobě nikoho pustit.
Trvalo to cca 20 minut - než mi někdo přišel pomoci. Ony stavy mám ve spojitosti s myšlenkami na minulost poměrně hodně často.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.