Ahoj. Prý platí názor, že u člověka-chlapa, který je vám fuk, se jen tak nerozčílíte. Já si myslím, že někdy stačí dost málo, aby se takové rádoby milé hašteření, zvrhlo v patologické hysterčení, které nakonec dělá chlapovi peklo. Ale, zase může být pravda, že my chlapi, někdy taky dokážeme pěkně namíchnout. Ale, kde jsou nějaké hranice?
0x
Pravdou je to, že k cizímu by si nikdy nikdo nedovolil tolik, co k milované osobě. Ať už je to v dobrém nebo ve zlém. Ale také je pravda, že cizí nás takhle moc nevytočí, jako milovaný protějšek.
Záměrně neupřesňuji pohlaví, protože obě pohlaví se chovají hystericky, surově. Je potřeba rozlišit, kdy emoce přejdou do nezvladatelné pozice, kterou hysterie je nebo jako projev bezmoci. V tomto případě se k hysterii může přidat panika z úzkosti. Výsledek pak může vypadat jako mozková příhoda. 
Takže rozlišujte, jestli se jedná o "štěkání" nebo o opravdovou hysterii. Až to dokážete, tak od hysterky utíkejte velice rychle a štěknu přesvědčíte, že nemusí vřískat, jde to i jinak. Několikrát v životě jsem poprosila, ať se ke mně chová jako k cizímu. K cizímu by si nedovoli ani polovinu, jako "ve jménu lásky". A pak platí: Nedráždi hada bosou nohou! (pokus o humor)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.