Už nevím co s tím mám dělat. Jestli je to pozůstatek z minulého života, kde jsem byl žebrákem. Nebo z dětství? Byly jsme chudá rodina a oba bratři starší, takže co si člověk nevybojoval, to neměl.
Každopádně lakomý nejsem. Manželce říkám každou chvilku ať si jde udělat nějakou radost, nikdy jí ža žádný nákup nepeskuji, s tím problém nemám. Nejsme na tom zle. Děti dostávají co potřebují a na vánoce aj. to, po čem jejich srdce touží.
ALE : Třeba nikdy bych neletěl nebo nejel 1. třídou. Když vaříme maso, nedokážu vyhodit to tlusté i když vím že bych ho neměl jíst. Vše spotřebuju do posledního drobku. Všude zhasínám a dávám led žárovky. Na baterie spořiče vody. Spotřebiče jsou všechny A+++. Když mají v supermarketu něco za 100 , nikdy bych to nekoupil vedle v samoobsluze za 120. To se raději projdu. Plná skříň hadrů. Nedokážu to vyhodit pokud to není roztrhané. To samé spotřebiče. Chtěl bych třeba novou mikrovlnku. Ale co s tou starou, když je funkční. Přece ji nevyhodím? Co mám se sebou dělat abych nebyl tak úzkostně šetrný? Korunu bych vydlabával klacíkem z bláta hodinu.
4x
Podle mne je to jedna z moc dobrých vlastností. Zřejmě dobře víte, jak se vydělává na chleba, poplatky že nepočkají, umíte si vážit peněz. A umíte s nimi dobře hospodařit. A to každý neumí. Na druhou stranu ono se nic nemá přehánět. Dovolím si trošku zlehčit Vaši poslední větu a případným rýpalům se omlouvám - korunu bych klacíkem hodinu určitě z bláta nevydlabávala. Chytla by mne zcela jistě záda a za doktory bych následně dala mnohem víc. Takže je třeba občas vidět i tuto věc ze všech stran a popřemýšlet, zda člověk šetří vždy na těch správných místech...
3x
1. třída v letadle opravdu nerozhoduje o povaze člověka
Doma také všude zhasínám, abychom ušetřili a jednoduše proto, že mě svícení pánubohu do oken jednoduše rozčiluje. V obchodě také vybíráme, zda je toto ve stejné kvalitě levnější. Jste prostě vychován tak, abyste peníze udržel a vážil si jich, to dneska spousta lidí, a přiznám se, že včetně mě, neumí.
Pokud tím netrpí okolí, což, jak píšete, netrpí (netýráte manželku buzerací, když koupí čokoládu, a děti jsou evidetně zaopatřené), je to vcelku úplně normální. Někdy si ale dopřejte nějakou radost, třeba za pár korun, za pár stovek, kterou nutně nepotřebujete. Prostě se odměńte.
Starší spotřebiče se dají různě na netu prodat, stejně jako nošené, ale stále pěkné oblečení a další věci.
2x
Podle mne se chovate uplne normalne.
To jen dnesni doba a vsudypritomna medialni masaz nam kaze rozhazovat, utracet, pujcovat si, zit si "nad pomery"...
Take nesnasim, kdyz se sviti nekde, kde nikdo neni. Stejna tak nemam rad otevrenou lednicku dele nez je nezbytne nutne, nekupuju si co nepotrebuju nebo dokud se neco nerozbije, stare obleceni se da jeste nosit na zahradu, do lesa nebo pak pouzit jako hadr v dilne... A nerekl bych pritom o sobe, ze jsem nejak chorobne sporivy. Z meho subjektivniho pohledu se chovam zcela racionalne.
0x
Dojede i doletí 2. třída jako první. Pokud vám to mastné nevadí jíst... Nic špatného na tom nevidím, nekoupím novou věc jen proto že je nová, média to do mě mlátí horem dolem když stará slušně slouží. Jinak na energiích šetřím též, proč vyhazovat zbytečně prachy?
doplněno 11.03.14 17:39:ale jak se srovnat s tím, že okolí na vás často nahlíží jako na šetřílka?
Položte si otázku, žijete svůj život nebo podle nich? Kdyby se dostali do fin. nesnází, kde pak budou? Dlabte na ně.
0x
Mdoplněno 11.03.14 15:07: Jak se srovnat s kritickým okolím? Vybodnout se na něj.
Pokud někoho baví platit zbytečně ČEZu, je to jeho koníček ne Váš. Je jen a jen Vaše věc, za co dáte své peníze a za co ne...
M
Sice mě všechny odpovědi potěšily, /což jsem absolutně nečekal/ ale jak se srovnat s tím, že okolí na vás často nahlíží jako na šetřílka?
S tou korunou jsem to opravdu trochu přehnal. Vydlabával bych jí, pokud bych na to měl čas, náladu a nebolela mě záda.
ostatní at si koukají (a myslí)co chtějí...,oni vám ani tu kačku na chleba nepřidají,a pokud svým způsobem života(postojem) nikoho neomezuju nebo neohrožuju,žiju si jak mi(nám) vyhovuje...mám to podobně(až na to tučné z masa-to není má parketa) a nepřipadám si jakkoli "divně"-prostě jsme byli podobně vychování a žili jsme ve stejné době...(ani zrno nazmar...)
0x
Vy jste normálně kolenovrt, stejně jako já. Mám to také tak. Sice malinko jinak, ale vpodstatě stejně. Já se umím postavit v obchdě nad zboží, po shlednutí cenovky dostanu křeč do ruky, vypadne mi z ruky ta drahota a tiše řeknu: Kupte, snězte si to sami. Občas vypadám jako hodně jednoduchý tvor, protože je tolik věcí, které jsem nejedla, nepila a ani jíst a pít nebudu. Ne že bych na to neměla, ale za ty peníze by mi to ani nechutnalo. 
Ale hadry, ty bez milosti vyhazuju. Příjde mi strašné, když někdo o někom řekne, že to co má na sobě, pamatuje lepší časy. Je to jako punc prohry.
0x
také si myslím, že na spořivosti není nic špatného - jenom, když říkáte manželce ať si udělá radost a dopřejete jí radost z nákupů, dokážete někdy něčím hezkým udělat radost i sobě? byla jsem na tom podobně - v dětství chudá rodina, pak jsem byla matka bez alimentů, co počítá každou korunu - až po letech, když mě na to navedla dospívající dcera, jsem se naučila uvolnit a občas si něco koupit jen tak, pro radost - a jsem mnohem šťastnější, i když pořád spořivá, dokážu se i radovat z něčeho hezkého...
0x
Za to znám spoustu lidí,kteří do týdne po výplatě nemají ani korunu,aniž by měli nějaké finanční závazky,to mi fakt hlava nebere...
Ano, jsem ve znamení panny a na sobě opravdu nešetřím. Taky si dělávám radosti. A zas tak úplný skrblík nejsem, jen se mi nechce utrácet za zbytečnosti, nebo za neúměrně předražené zboží. Jak už tu psala babkazov. Když vidím věc dražší než obvykle, prostě jí nekoupím i kdybych jí sebevíc potřeboval. Ať si to sežerou. Ze mě blbce nikdo dělat nebude.
Ale mám i světlé chvilky. Například když jsem s kolegy hned po 89. jeli do Paříže, já jediný si tam pod Eiffelovkou dal kafe. Na jejich kecy, že mě stálo 30 Kč /tenkrát docela dost/ a doma bych jich za to mohl mít 10, jsem odvětil : Ale žádné z nich bych nepil pod Eiffelovkou. Skoro to samé se za rok opakovalo s jiným kolegou v Římě. Tvrdil mi, že jsem blázen, když za pizzu s mořskýmy plody dám v přepočtu 100 Kč. Jenže já na to vzpomínám do dnes jak byla vynikající a člověka to hřeje u srdce. A prodavač byl milý, úslužný a usmíval se, děkoval. To se tady jen tak nevidí. I z toho je člověk živ.
0x
Nejste sám - můj muž je úplně stejný, takže vím, o čem mluvíte. Ale podle mých zkušeností se s tím nedá dělat skoro nic. Řekla bych, že to je určitá duševní úchylka, nebo možná i choroba, ale přináší svému nositeli pocit štěstí.
Ale - zase na druhou stranu, můj muž říká, že milionáři (tedy ti poctiví, ze starých dob) vznikli tak, že nerozhazovali za zbytečnosti a byli spořiví. Pokud chorobně neškudlíte na rodině, a neinklinujete ke sbírání odpadků, tak bych řekla, že jste celkem normální. Já jsem také z mládí naučená - nevyhodit žádné jídlo - vše spotřebuju a nic nenechám zkazit.
Navíc - víte jak se jednou budou Vámi naspořené peníze hodit Vašim dětem, až s prominutím "natáhnete brka"?! Určitě se pak zlobit nebudou a budou na Vás s láskou vzpomínat. Tak zdravím, Marcela.
doplněno 12.03.14 16:17:stydím se za to - ale já bych dneska i tu korunu z bláta vyhrabávala.
0x
Zdravím . Záleží na tom , jak jsi spokojený uvnitř. A pokud tě rápí jenom to , tak to je v pohodě. Já jsem taky takovej. Na sobě šetřím a pro druhý bych se rozdal. Synovi jsem koupil nový byt , bráškovi k padesátce nové auto a já přemýšlím jestli si dát v hospodě meníčko za 65 nebo za 80 . Jídelní lístek vybírám z té pravé strany ,aniž bych to měl zapotřebí. Ale to už je ve mně a nedá se s tím nic dělat. Ale nějak vnitřně mně uspokojuje dělat radost druhým.
Pokud ty sám si vnitřně spokojený a nezatěžuješ s tím své okolí , tak se s tím netrap. Opak by byl horší.
Dobrý večer , musím se přidat a sdělit několik mých postojů co se týká šetrnosti.Absolutně neuznávám rozhazovačnost ale ani skrblictví. Mám kamarádku která má krásný důchod , kolem 13tisíc. Nikdy nepujde na oběd nebo na večeři do restaurace, maximálně na kávu a o tom týden mluví co ta káva stála, pořád šetří a já se ptám na co? žít dokud jsme tady , život rychle běží a je tolik věcí a míst kam by člověk rád jel a viděl to.Já říkám ušetřit a rozumě utratit, něco na sebe udělat si radost a z čeho mám nej. radost je kniha kterou si koupím a ponořím se do jejího děje.Ale byla situace kdy jsem si chtěla koupit tapety samolepíci a dost drahý. Prodavač mi špitl že od příštího týdne bude role o 99 kč levnější a já potřebovala tři. Tak jsem vypochodovala ven a za týden jsem přišla opět a byla úspěšná.Nebo na trh s kytičkama chodím po poledni a mohu si jich koupit víc, jsou o 2až 3 kčna kuse levnější než byly ráno. Zůčastnuji se burzy - blešáku a prodám si co už nechci , mám to už okoukané a za výdělek si koupím co potřebuji na zahrádku nebo na chatu.Naposled jsem si pořídila pohodlný ušák k telce.Ale lítat po supermárketech a zjištovat kde mají levnější máslo , sýr a mlíko tak to nedělám.ale šetření je už v člověku , litovala bych peněz za cigarety a další zbytečnosti.To je suma za rok , za 10 let atd...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.