Jak přesvědčit rodiče?

Rádcové... představte si, že muž chce přestat chlastat, ale manželka bude neustále kupovat alkohol s tím, že "když chce přestat tak přece přestane" a proč by se měla omezovat i ona. Tohle je úplně stejná situace. Rodiče i sestra by měli tazatelku podpořit. Co třeba ten pořad "jste to, co jíte" - tam taky mizí z lednice všechno špatné jídlo, a nějaké "to je pro mamku" moc rádi nevidí. Vždycky si vzpomenu, jak se mamka snažila přestat kouřit a babička neustále vedle ní čadila s tím, že přece to je její volba, tak proč by se měla kontrolovat i ona. Nemusím už dodávat, že se to mamce nepodařilo.

martino, tak naprosto tě chápu. Mamka taky neustále má "blbé kecy", že jsem hrozně tlustá, že mě žádnej nebude chtít atd., ale když jsem ještě bydlela doma, tak to bylo samé "uvař dneska smažák, já zejtra uvařím řízky, potom budou k obědu bramboráky a ještě k tomu něco upečeme" - a když jsem oponovala, že bych chtěla dělat třeba brokolici nebo rybu, tak jen ohrnovala nos, že se toho nenají, že to není dobré a podobně. A nejhorší je, když se člověk snaží jíst podle harmonogramu "malé porce aspoň 5x denně", tak při každé přípravě jídla člověk slyší jen věci typu, že jsem přece jedla před dvěma hodinama, ať se potom nedivím, že jsem tlustá, když jím 5x denně a podobně. Takže chápu, že některým lidem to nevysvětlíte. Mamka jí obrovské porce tučného/sladkého jídla 3x nebo 2x denně, žádné ovoce ani zelenina a je jako proutek. Takoví lidé (a těm, kterým to je jedno) takovéto věci nepochopí.

Je rozdíl, když nemáte doma nic, a při cestě do práce/na nákup danou věc vidíte ve výloze. Pro její získání je potřeba pro věc dojít, dát ji do košíku, donést na pokladnu, zaplatit a odnést domů. Vyžaduje to nějakou činnost, takže se nutkání dá potlačit lépe, než když si jde člověk pro skleničku, otevře kredenc a tam danou věc vidí. A je jedno, jestli to jsou cigarety, alkohol nebo čokoláda. Stejně tak je problém, když někdo chce přestat kouřit a všichni ho v práci zvou na "kouřovou", že přece nemusí kouřit, stačí když tam bude s ostatními kecat. Minimálně ze začátku je nutné co nejvíc minimalizovat přístup k tomu, na co chceme přestat být závislí. Nebo jako myslíte, že přestat jíst nějakou potravinu je snadnější než přestat např. pít alkohol? Protože bylo již mnohokrát prokázáno, že závislosti týkající se jídla, jsou mnohem hůře ovladatelné, než závislosti na alkohol (a to částečně proto, že nejsou tak destruktivní, takže to člověk ani okolí tolik nevnímá). Mně přijde, že to tady polovina rádců (a nejspíš i dívčini rodiče) berou jako nějakou srandu nebo blbost, a přitom kdyby tady ta dívka dala nějakou fotku a měla tam pár kil navíc, tak by se do ní hnedka všichni pouštěli, že by měla vynechat sladký... To je úplně na palici tenhle přístup.

Ahoj. Za prvé bych řekla, že nemůžeš přestat ze dne na den a čekat, že ti to dlouho vydrží. Chce to pomalu snižovat dávky. Ono sladké je taky důležité, cukry potřebuješ, i když se zajisté shodneme na tom, že sladké ovoce je určitě lepší, než sladké chemické tyčinky.

Za druhé, přestat jíst sladké chceš ty. Ne tví rodiče, ne tvoje sestra. Je to tvoje rozhodnutí, tvůj boj. Nemůžeš čekat, že kvůli tobě najednou přestane celý svět jíst sladkosti. Chápu, že bys třeba chtěla od rodičů větší podporu, ale takhle oni to prostě mají. Je nezměníš, musíš s tím něco dělat ty. Chce to trénovat vůli, protože věta "když to doma je, já prostě nedokážu říct ne", je pouhá výmluva. Sladké je všude - doma, ve škole, na ulicích, všude. Ono nezmizí. Tudíž, jestli s tím chceš ty něco dělat, začni od sebe, ne od ostatních. Myslím, že otázka by měla spíše znít "Jak přesvědčit sebe", i když to, jen tak mimochodem, také můžeš jen ty a tvá vůle.

Ty chceš přesta jíst sladké a mají na to doplácet jiní? To snad ne!?! Nesnaž se přesvědčit rodiče, přesvědčuj sama sebe.

Mně věta: "Tak to nejez" nezní jako výsměch. Jiná cesta totiž není.

Duckenzie, vítej, nacházíme se v úplně stejné situaci. Přibrala jsem a snažím se shodit, máma do mě neustále ryje, jak jsem tlustá (vyloženě tlustá nejsem, ale hubená taky ne), má různé narážky atd., a skoro každý den mi donese domů něco sladkého. Už mám někdy pocit, že to dělá schválně, protože když je teď štíhlejší, než já, lichotí jí, jak jí to všichni říkají.

Jediná věc, co můžeš udělat, je opravdu cvičit vůli. Nemůžeš čekat, že když se ti něco v životě znelíbí, všichni ti to dají z cesty a dosahu, abys náhodou nebyla v pokušení. Naopak. Takže zatni zuby a tyčinky prostě ingnoruj, jako by tam nebyly. Připrav si náhradu - ovoce, nebo oříšky, mandle apod., kterými zaženeš chuť. A hlavně - jednou v týdnu se odměň nějakou sladkou maličkostí - za prvé proto, protože snažit se skončit ze dne na den většinou nepřináší dlouhodobý úspěch, a za druhé proto, abys tey neměla neustále na něco chuť. Interval můžeš postupně natahovat.

Kolikokoli - tak tak, akorát u nás je to jiné v tom, že máma jí málo a co se normálního jídla týče, tak vcelku normálně (to já taky a nic ). Jenže jí strašně sladkého, je na tom závislá, denně aspoň jednu čokoládu, tyčinky apod., a pořád to tahá domů, i když jsem jí prosila, ať to nedělá. Ono je pěkné trénovat vůli a podobné řeči, když máte ty klacky pod nohama a do toho do vás vrtají lidi z více stran. Popravdě, už se mi ani hubnout nechce, a jen z principu, kvůli těm blbým řečem.

Pokud by někdo z rodiny držel třeba zdravotní dietu, tak je jasné, že mu ohleduplně nebudu schválně nosit a dávat potraviny, které má moc rád, ale neměl by je. Takže určitá ohleduplnost je podle mě na místě, ale to se blbě vysvětluje někomu, kdo to nezažil.

Pokud chceš, aby Tě rodiče podpořili a zároveň na to nedoplácela sestra, co se s nimi prostě domluvit na tom, že pokud nějakou sladkost koupí, ať ji uklidí na místo, o kterém Ti nebudou prostě říkat? Aby Tě to nelákalo. A sestru požádej, aby sladkosti nemlsala před Tebou. Je to všechno jen o domluvě. Asi chápu, že silná vůle se těžko zdolává, když nemáš podporu u nejbližších lidí. Aby to nezavánělo z Tvé strany sobectvím, zkus si promluvit o tomto se sestrou, zda by Tě před rodiči nepodpořila ona sama. Už byste na to byly dvě...Přeji Ti hodně pevné vůle a držím palce.

Ono pro nikoho není zrovna nepovzbudivé, když mu druzí hází klacky pod nohy. To se i silná vůle pěstuje o to hůře...Ale názory mohou být různé.

Zdravím, já tedy nevím, ale pokud není důvod přestat jíst sladkosti zdravotní(což není), tak by si slečna podle mě měla vybudovat větší vůli a ne omezovat rodinu. I když chápu, že by jí asi pomohlo, kdyby doma nic nebylo, ale tak to není, tak si tazatelka musí sama říct:"Tak si to prostě nedám". Nebo třeba bych zkusila poprosit rodiče ať mi koupí nějaké zdravé mlasky, které cukry mají a případnou chuť na sladké při spatření čokolády by zahnala takto. A rodiče chápu, že nechtějí aby si sestra brala jídlo do pokoje, tedy pokud jí není víc než 15 let, to už bych se nebála, že by něco bezmyšlenkovitě upatlala:D

A proč chceš přesvědčovat tvoje rodiče? Ty ses rozhodla nejíst sladké, ty to taky dodrž. Máš slabou vůli? Pak máš prostě smůlu, ale rodiče do toho netahej. Je to tvůj problém a ne jejich nebo tvé sestry...