Nenávidím sebe a všechny ostatní

Prvně děkuji všem, nechci to tu spamovat a odpovídat každému zvlášť. Všech rad a názorů si moc vážím.

Uvědomování si problému na mé straně je částečné, protože sice vím, že ostatní to neřeší, na druhou stranu hodně lidí je opravdu hloupých až to bolí (nebo se to tak tváří na internetu)... jak píšu níže, základní neschopnost porozumět psanému textu mě třeba strašně vytáčí a to, že mu lidé nerozumí, chyba na mé straně není... To, že řeším úplně cizí bytosti a nechám si tím kazit den.. Jo, to už moje chyba je..

O lidech hlouběji přemýšlím. Učím se o psychologii, o rozdílech mezi lidmi, nedávno jsem dodělal internetový kurz od profesora z Yale právě o lidech a jejich názorech. Možná se to naopak ještě zhoršilo I když na druhou stranu to trochu vrhlo světlo na to, proč někteří mají takové (zdánlivě zaslepené) názory.

Je škoda, že si někteří jako tu slupku vybírají zrovna aroganci a souzení ostatních podle jejich názorů a věcí, které si dělají ve svém soukromí, aniž by jimi někomu škodili.. že..?

Ještě jednou díky..

Třeba se nakonec k tomu doktorovi dokopu.. Nejhorší je, že je mi pak třeba po jednom sezení lépe a pak už se mi tam vůbec nechce... protože si myslím, že už jsem v pořádku..

Vrací se to holt ve vlnách, půl roku jsem více-méně normální (stále spíše vlk samotář, ale tak když mě baví hlavně čtení a učení se.. to nejsou zrovna společenské věci.. ale zase to je volba..) a pak ty deprese.. no.. Ale kdo je dnes nemá..

No, tak zrovna ty jsi ten případ, co ani číst neumí. Kde je něco o hrách...? Sám je hraju.

Kde je o tom, že se tak k lidem chovám? Nechovám.. Jen to tak cítím...

No... Možná takový jsem. Ale rozumím psanému textu. Co mě dnes zase dojalo: Nabídka práce, pozice "researcher" - požadavky jasně napsané.. V diskuzi milion dotazů na to, co je v těch požadavcích naprosto jasné... člověk neumí ani číst a chce dělat researchera... A kdyby jeden, takových jsou desítky.. To ti přijde normální?

Řešení kravin to ale je. Lidi takoví jsou. Psanému textu dnes rozumí jeden z deseti. A chyba je u mě, že se s tím nejsem schopnej smířit a očekávám alespoň nějakou základní lidskou slušnost (což možná tady nevypadá, ale to je jedna z těch věcí, co mě tak štvou, že se k sobě lidi nedokážou chovat s nějakou základní slušností nebo vychováním...). A navíc také píšu, že nenávidím i sebe a své mezery si uvědomuju, nejsem super inteligentní, abych si to souzení mohl dovolit..

A jak píšu, lidi od sebe vyháním já, ne oni mě.. oni se furt jakžtakž snaží, já furt odmítám - a ano, po stém odmítnutí už to opravdu tolik nezkouší..

Přestat ostatní sledovat - no, taky jsem psal, že sociální sítě už jsem vyřadil dávno. Ale poslední rada je dobrá. Naneštěstí ty, co se za moje kamarády považují, opravdu nejvíc baví řešit, co kdy kde kam kdo napsal a co řekl.. Ale jo, zkusím to.. soustředit se na jiný věci.. A ne všichni jsou takoví, to je pravda..

Tak s hrama máš pravdu, bylo to ale převážně o společném hraní a o tom, že se mi vysmívají, protože nemám dobré logické uvažování a nevidím ty věci jako oni... A nevím, jestli je to výsměch.. ale cítím to tak. Prostě jsem na určitý věci hodně velkej idiot a je mi opravdu líto, když se mi za to lidi smějou. Já se jim taky nesměju třeba kvůli tomu, že neumí několik jazyků.. Pochopil jsem to, že si myslíš, že mi vadí, že někdo hraje (PC) hry, to vážně ne.

Chápu, že to zní, že se k lidem chovám hrozně, ale to není pravda, většinou jsem na ně (možná až moc) milej, když už s nimi jednám. Ne vždycky, občas, když si vlezou v podstatě nezvaní na návštěvu a ještě ve tři hodiny ránu odmítají odejít, to už tak nějak problém mám, ale to asi každej.. Když už s lidmi jsem, tak je to často dobré a ani se mi od nich nechce, problém je, že jsem z toho pak týden naprosto vyřízenej.

A odpověď kolikrát jsem nabídku přijmul.. před pár lety jsem byl ve společnosti celkem často, chodil jsem na návštěvy i do hospod,dělal velký oslavy a pak jsem si uvědomil, že jsem spíš samotář. Začal jsem to omezovat a teď se to v posledním půl roce nějak zvrhlo.. a obrátilo se to do toho začarovaného kruhu.

Protože ti kamarádi, co mi zbývají, mi neváhají ani do mailu psát o tom, co, kdy kde kdo napsal. A navíc to není až tak dávno, ve skutečnosti asi tři měsíce.

Díky, co se léčitelů týká, tak nevěřím tomu, že by třeba vyléčili rakovinu, ale u takovýchto psychických problémů věřím, že dokážou pomoci lépe než doktor, ale jsem ze středních Čech.

Ještě jednou díky za všechny postřehy. V lecčem máš rozhodně pravdu a v tom v čem ne, to nemůžeš z těch mých textů poznat (taky bych soudil, že je takový člověk nepřátelský... A nejhorší je, že se ani nepřetvařuju. Prostě když jsem takhle sám, tak opravdu trpím tím o čem píšu a když jsem ve společnosti, tak se opravdu v 50% dobře bavím. Ale je to taková sázka do loterie, na těch druhých 50% mě ta společnost na čas naprosto zlikviduje.)

Vážně. Ještě jednou všem velký dík..

Čekal jsem, že se tu na mě spíš všichni vrhnout... A vy se opravdu snažíte pomoci.

Vážím si toho a jen ty více-méně pozitivní odpovědi sami o sobě pomáhají.

A ty negativnější taky nejsou špatné - často pravdivé a rozhodně velmi daleko tomu, čeho jsem se obával..

Díky, to mě naplňuje nadějí.. pokud to jiní opravdu překonali.

To už jsem párkrát udělal, problém je, že zájmy co vyžadujou kontakt s lidmi mi moc dlouho nevydrřží, i když mě třeba hodně baví. Ale na druhou stranu je pozitivní, že teď vůbec nějaký zájmy v posledních dvou letech mám, což tak většinu života nebylo. Jenže nejdou vykonávat, když jsem v takovym stavu. To je začarovanej kruh - depka - nic nedělání - ještě větší depka - ještě horší nic nedělání.. A to mám plánů i cílů hromadu, jenže takhle jich fakt nikdy nedosáhnu, no...

Lidi jsou změnění, vlastně spíš vyřazený, což přišlo s odstřižením od sociálních sítí a životopsrávu měním pravidelně a pak se zase nesnáším víc, že jsem zase zpět na začátku.

Moc bych chtěl umět jen tak jít ven, na procházku, jenže mi to přijde o ničem a naprosto prázdný.. ztráta času..

Falešný jednání (hlavně to chlubení se se vším na sociálních sítích) a pak celkově.. dá se to těžko uchopit. Třeba teď k vám nenávist necítím,o naopak. Ale jak řikám, je to vrozený, ne že by se něco stalo, někdo mě zradil a proto sem nenáviděl najednou všechny.. Už do školky sem nikdy nechtěl a nikdy jsem moc kamarádů neměl a časem se to jen zhoršuje. A když už se mnou někdo kamarádit chce, tak je od sebe odháním, třeba protože mi přijdou hloupí (to když furt mluví jen o ostatních lidech a o tom, co ti ostatní píšou na facebook) nebo se vedle nich naopak cítím méněceně (to když se třeba hrajou nějaký hry, já si ničeho nevšimnu a smějou se mi). Jak říkám, většinu jsem odstřihl, ale nepomáhá to a bojím se, že to naopak bude mít ještě horší důsledky.

Problém je, že asi vážně neexistuje moc jiná rada než ten doktor. A co udělá doktor, než že mě napráškuje a sice to možná pomůže, ale co z toho, když budu normální jen při braní léků, budu k tomu odsouzenej na furt a když ty léky vyřadím, tak spadnu zase zpátky. Nebudu člověk, nebudu já, ale spíš chodící prášek. Nehledě na to, že se pro recept musí pravidelně docházet. že..

Takhle na tom nejsem úplně vždycky, ale teď je to nejhrorší. Chci být občas s lidma - jednou za dlouho dobu, protože mám spoustu zájmů a způsobů jak se zabavit sám, ale občas se člověk cítí sám. Jenže už mě ani nezvou, že.. A i kdyby zvali, tak budu moc zbabělej přijít..

Díky, psaní je právě jeden z těch mých samotářských zájmů

To není ani tak o tom, že by mě nenaplňoval.. Naopak, pomohl mi dostat se přes nejhorší.

S nikým jiným bych takhle kompatibilní nebyl, to mám vyzkoušené. Jen to přehoněné a lítostivé ego často žárlí a závidí, že je on normální

Naštěstí oboje umím velmi dobře držet na uzdě, takže to otravuje jen mě a ne jeho.

Jo, ano, věřím, že je to reakce především na mě. Na to, že nikdy nedokážu být tak dobrý, jak chci. A pak nechápu, že někteří mohou být ještě horší než já