Motto maturák

živote pozor, už jdeme.

My jsme měli "Přemýšlej a nezbloudíš".

Dobrý den, nevím, zda je to vhodné, ale jeden náš profesor říkal: "Maturita je vcelku snadná, ale řekněte si to až po té, co ji budete mít úspěšně za sebou." Zdravím!

U nás říkali- "Kdo nezazáří, zazáří v září."

Někde jsem slyšel "Konečně máme papír s razítkem na to, že jsme dospělí", myslím, že kdysi na jednom koncertě takto okomentoval svoji písničku "Zkouška dospělosti" pan zpěvák Karel Kryl, ale stoprocentně jistý už tím nejsem...

Zdravím, nás maturovalo dohromady 5 tříd, ale pamatuji si jen

Někdo září, jiný v září.

... cesta zpátky nevede.

Tady život teprve začíná.

Jo a ročník po nás měl klasické, ale nádherné "Kostky jsou vrženy."

u nás bylo

per aspera ad astra

a Snad najdu víc než ztrácím

My měli vcelku výstižné motto:PER PROCELLAS AD PORTUM. Pokud je má paměť ještě v normálu, mělo by to znamenat: BOUŘEMI K PŘÍSTAVŮM.

A že těch bouří bylo. Soudruh ředitel byl kovaným komunistou, kromě toho, co mu přišlo "shora", si zakládal navíc ještě své vlastní ničím nepodložené zákony, jen aby lid študácký udržel v patřičných mezích. A tvrdě je vyžadoval dodržovat. Dívky v minisukních posílal do tělocvičny pro tepláky, mladé muže s delšími vlasy posílal okamžitě k holiči. Po návratu se hlásit v ředitelně ke kontrole. A nebyly to za našich 70. let vlasy do půl zad, ale jen tak po krku.

Když tak o tom přemýšlím, stačil jediný zapšklý, šphlající a době oddaný člověk, a po**al desítkám studentů celé jejich mládí. Proto se nikdo nemůže divit, že po 4 letech neustálých bouří jsme se do toho přístavu těšili jako do země zaslíbené. I kdybychom tam měli doplava stylem "čubička". Jaga.

Dodnes vzpomínám, že si vybral jednoho spolužáka a každou hodinu ho tupil slovy: ty máš hadí ocásky, ty máš hadí ocásky. Bylo to míněno na spolužákovy vlasy. Kdyby Olda Hromovládný dneska povstal z mrtvých a v televizi viděl svého synka s vlasy do půli zad, asi by to s ním znovu seklo. Jo, jo, odříkanýho chleba...