Zarlim na sestrenici pritele

RIngo: právě jsem se osypala hrůzou při představě svého bratrance... doufám, že to "nepsané pravidlo" vlastně ani moc neplatí

Kdyby se mu líbil typ vaší sestřenice, najde si takový. Je s vámi. S příbuznými, se kterými se člověk dobře zná a dobře vychází, je vždycky souznění na úrovni, které lze jinak jen těžko dosáhnout - uvolnění z faktu, že tam není vůbec nic, žádné napětí a předstírání. Zapojte se do toho paktu a žárlivost si schovejte na nějakou fešnou spolupracovnici, kde to bude více na místě A nebo raději zapojte sebevědomí. Je s vámi proto, že s vámi být chce. Užívejte si toho

Nejste si jistá sama sebou, máte velice malé sebevědomí. Už to - ona má 50 kilo, já oplácaná. A jak jste přišla na to, že on má raději ty padesátikilové?

Děláte si to sama. Z vašeho dopisu je jasné, že sestřenice je vdaná. Co takhle s Vaším mládencem, sestřenicí a jejím mužem zajít třeba na ples? Nějaká sklenička odbourá zbytečné zábrany, nebudete řešit svá nadbytečná kila a určitě se prima pobavíte. Berte ji prostě jako partnerovu příbuznou, on se k ní chová jistě slušně, ale zároveň ona pro Vás není žádnou sokyní v lásce /je to sestřenice a je vdaná/. Tyto dva důvody by Vám měly stačit.

Začněte si víc věřit, bavte se, buďte veselá. Nějaká sestřenice Vás přece nemůže vůbec rozhodit.

Pokud budete protivná, žárlivá a svému partnertovi sestřenici třeba zakazovat, určitě to Váš vztah časem rozbije. Tomu věřte. Takže trošku se přes to přenést, být veselá, příjemná a opakovat si, že mezi vaším mládencem a sestřenicí přece o nic nejde. Je to tak! Jaga.

Mezi bratrancem a sestřenicí často bývá velmi silný vztah. Samozřejmě jen "sourozenecký", ale intenzivnější proto, že postrádá dětské handrkování o tom, kdo dostal lepší bonbón, kdo byl a nebyl spravedlivě a nespravedlivě postrestán. V pubertě se často bratranec a sestřenice navzájem svěřují se svým tápáním při kontaktech s druhým pohlavím. Tím se důvěrnost ještě více prohloubí. Ochranitelský vztah (vnímání, že Dan seřval Dášu) je přirozený. Bratranec a sestřenice si mohou být po celý život velmi blízcí bez jakéhokoli sexuálního podtextu.

Myslím, že byste si měla nechat povyprávět, jak spolu váš partner a jeho sestřenice prožívali dětství a pubertu, ledacos se vám vyjasní.

Měli jsme podobný případ v rodině, konkrétně moje maminka a její bratranec tvořili v mládí poměrně nerozlučnou dvojici, měli se rádi celý život a zajímali se o sebe. Oba si našli partnery typově úplně odlišné a tito partneři vůbec nežárlili, prostě to brali jako samozřejmý rodinný vztah.

Vy přestaňte žárlit. Na sestřenici i kohokoliv jiného. Žárlení je začátek konce. Ve všech partnerstvích.

Je nepsaným pravidlem, že se bratranec se sestřenicí přitahují. Pokud ho miluješ nad normu a jemu se líbí štíhlé ženy, proč se sebou něco neuděláš? Láska bez důkazů jsou jen plané kecy. Čím víc budeš žárlit a tlačit na pilu, tím to bude horší. Pusť to z hlavy a chovej se přirozeně.

Sestrenice jsou pribuzne, takze pokud je pritel "normalni", nepovazuje ji za potencialni partnerku a je pro nej jen dobrou kamaradkou (coz je dost dobre mozne). Vy se tedy nemusite citit ohrozena, nicmene si musite uvedomit, ze jeho svet se netoci jenom okolo vas. Kdyz ma clovek pritelkyni/pritele, tak to neznamena, ze pro nej prestanou ostatni lide existovat.

Nejlepe se toho pocitu zbavite tak, ze si najdete konicky a kamarady a s pritelem budete predevsim tehdy, kdy mate oba cas a chut byt spolu. Aby mohl spolecny zivot dobre fungovat, musi mit oba i sve vlastni zivoty.

Žárlí většinou člověk, který si není sám sebou jistý. Takový, který cítí, že pro partnera není zrovna výhra. Jestli se partnerovi líbí štíhlé aktivní holky a Vy jste spíš jako líná sestra panáčka Michelina a permanentně ve stresu z čehokoliv, místo nesmyslného žárlení se sebou zkuste něco udělat a změnit se - nepřejídat se nezdravým svinstvem, raději si občas zasportovat. Milovat nestačí, pro udržení vztahu je nutné nebýt líný a něco dělat. Na vztahu musíte pracovat a budovat jej, jinak se rozpadne. Buďte pro partnera atraktivnější a uvidíte, že Vás ta nesmyslná žárlivost přejde.

Dovolte mi otázku: Jak hluboký, trvalý a mimořídný cit a vztah to může být, když vás takhle rozhodí návštěva jeho příbuzné? Kolik času na řešení a přemílání a posuzování a blablabla, dávno poté, kdy návštěva odešla. Týýý jooo? Fakt? Kolik máte roků? Puberta?