Lítostivost nervy

Na bolest ze ztráty blízkého člověka nic neexistujeJe to zkrátka tak dáno-fáze truchlení je velice důležitá!Já vím,ještě neodešel/la/...Oblbovák na nervy samozřejmě je,antidepresivum-napíše Vám jej psychiatr.Ovšem v takovém případě musíte na auto zapomenout!

Jsou určitá antidepresiva, která vás neoblbnou, takže řídit auto klidně můžete. Zajděte si k psychiatrovi, vysvětlete mu svoji situaci, měl by to pochopit. Jinak ale na to normální fígl neexistuje. Akorát že antidepresiva začínají působit se zpožděním někdy až 3 týdnů...

S svojí situací se vyrovnáte až postupem času. Každý smutek z odchodu blízkého člověka se musí prožít, odžít... jen čas tomu obrousí hrany. A stejně nikdy nezapomenete, tak tomu prostě je. Je to přirozené.

Slzami se člověku na chvíli uleví. Nestyďte se za mě. Pokud jde třeba o tatínka nebo dědu, je to blízký člověk z rodiny a litoval by ho snad každý.

Jenom bych poradila - zkuste alespoň před ním trochu lepší náladu. Vím, nejde to na příkaz a není to lehké. Ale pokud ten člověk bude vidět, jak roníte slzy, sám klesne na mysli a bude vědět, že je to zlé. Aspoň trochu ho zabavit, vím, že se nebude chechtat, ale vyprávějte mu třeba o běžných zážitcích, o rodině, o pejskovi, ale hlavně před ním nebrečte.

Vyprávěli jsme příbuznému /53 let, rakovina kostí v celém těle/, jak se těšíme, až se vrátí, že budeme dělat dříví, že půjdeme na houby, že mu uděláme vynikající svíčkovou. Když mu píchali morfium, říkali jsme, že to jsou jen vitamínové injekce na posílení organismu. Před ním jsme se drželi, jen se zavřely nemocniční dveře, bulili jsme jako krokodýli. Ale jemu jsme to najevo nedali. A tak se, chudák těšil na to, co už nikdy nemohl prožít. Byla to milosrdná lež, věděli jsme, že se už nikdy nevrátí, ale věřil nám.

Je to hrozně těžké a smutné, když odchází někdo, na kom nám záleží. Ale snažte se držet, aspoň před ním a ty poslední chvilky mu tak trochu ulehčete vtipem a nadějí. Já vím, nejde to, jak vtipkovat před nevyléčitelně nemocným? Ale je to pořád lepší, než před ním bulit. To budete zničený Vy i on. A to byste přece nechtěl. Jaga.

možná psycholog? nepředepisuje žádné léky, takže se nemusíte bát. Zkuste napsat (klidně) anonymně na psychologie.cz , třeba vám poradí

Skoro bych řekl, že každý mluví sám za sebe, docela tomu i nevěřím, protože, každý bojuje sám za sebe. Je to tvrdý.

,,Smutek vám neodejtde s antidepresivama ..chce to čas ,,ale i ten je krutý ..Nikdy neodejde ,jen někdy se více vynoří a vrací se, To by jste musel byýt na těch lécích moc dlouhou dobu. Každý máme tady svou přítomnost určenou a nakonec se vracíme zpět odkud jsme přišli "domů..".Je to cesta každého z nás ..A tak to berte ,,Každý odchod bolí ..pokuste se něčím zaměstnat ,odreagovat ,vybrečet se ,,já si říkám,,jednou se všichni sejdeme opět.Opravdu ..lépe se to hojí.