Rozvod po 30 letech?

Oprava - sestra studuje vyšší - denní studium...

S.

30 let přetvářek, s tím, že to kvůli dluhům a dětem musíme vydržet není problém ojedinělým. Hodně rodičů drží zuby-nehty pospolu, kvůli rozpočtu, dětem ... a prostě už to jednou ta slabá nit soudržnosti nevydrží a povolí.

A na otazky jistě poradí jiní nebo spíše rodiče sami. Ono je to jednoduché. Možnosti nejsou. Buď se vyplatí, nebo se dům rozdělí.

A POZOR, vždy je šance, že to rozbouření pomine a zase se dají dokupy. I když pokud to kulminuje 10 let, tak kdo ví.

Než problém s rozdělením domu, zkuste řešit najít to co je spojuje a pomožte je udržet spolu. Teprve pak zjistí jak jsou na tom "ještě hůř"

U takhle starých rodičů, kdy už se to navíc boří delší dobu a jsou ve fázi naschválů, je nejhorší asi to, že budou skoro určitě velmi pevně přesvědčeni, že jim do toho nemá nikdo co mluvit - a děti nejméně. Přesto by možná nebyl od věci pokus dotlačit je do nějaké poradny. Asi bych navrhovala začít tím, že se jich prostě zeptáte - a to v klidu a v pohodě a hlavně bez protěžování jednoho či druhého či snahy dělat soudce - jestli se opravdu chystají rozvádět, jak to z jejich chování vypadá. Jestli snad jeden či druhý někoho mají, kdo by jim stál za nějaké rozváděcí akce (ale rafinovaně! :o)). Vyjádřit jim plnou podporu, ať se rozhodnou jakkoli. Pokud vyjádří jasné ano, tak pak už přes to asi nejede vlak. Pokud to bude vypadat všelijak, tak jim navrhnout tu poradnu s tím, že samozřejmě není v plánu z nich udělat dvě hrdličky, ale že nezávislý a zkušený člověk vidí věci jinak a mohl by jim pomoct věci mezi nimi trochu porovnat, třebas i kolem toho baráku. Hlavně z toho nedělejte tragédii, s tím si teď vystačí sami :o) Jestli se budou štětit, že vám do toho nic není, tak hlavně zůstat nad věcí, neodporovat, a jen se zkusit ptát, jestli byste jim nemohla nějak pomoct.
Sestra by byla v klasické roli, kdy s jedním rodičem žije a druhý na ni platí alimenty. Hlavně jim zdůrazněte, že ohledně majetku se jim velmi vyplatí se spolu domluvit. Soudy se táhnou, lezou do peněz a zpravidla nerozhodují příliš uspokojivě.

Já bych to vůbec nedramatizoval a neřešil. Oni ani jeden nemají v úmyslu odejít v baráku a vědí, že druhého nevypudí ! A že rozvodem se nic nevyřeší ! Takže já tvrdím, že žádný rozvod nebude, jen budou staří dělat trochu itálii, časem je to přejde. Vy buďte nad věcí, berte jejich blbnutí jako směšnost, vám přece nic nehrozí ! A smiřte se s tím, že jeden druhého zabije. Když se s tím smíříte, už se nemáte čeho bát. Já takle řeším krizovky celej život a pohoda !

Myslím, že i kdybychom Vám zde poradili nevím co, nebude to mít žádný vliv na Vaše rodiče. Podle toho jak to píšete si myslím, že Vy už v rodinném domě nežijete. Mluvíte pouze o sestře. Určitě Vás to trápí, ale vězte, že to opravdu není Váš problém. A pokud po Vás vyloženě rodiče nevyžadují, abyste se třeba přikláněla na jednu, nebo druhou stranu, proti tomu druhému z nich, tak bych se do toho na Vašem místě nepletla. Oba jsou to Vaši rodiče a k oběma určitě cítíte lásku. Nemůžete tedy dávat přednost, či za pravdu pouze jednomu z nich. Druhý by to těžce nesl. Pokud máte starost o majetek, i to musíte nechat na nich. Můžete třeba podpořit sestru a spolu si o tom popovídat, ale neplést se rodičům do života, pokud v tom nechcete udělat ještě větší chaos, na který nakonec doplatíte, protože budete stát ve "středu ohně". Věřte mi, že se to pak může velice lehce zvrtnout a jeden i druhý se na Vás budou odvolávat a budou po Vás chtít, abyste stála zrovna při něm a ne při tom druhém. Nevymotáte se z toho, budete z toho mít dost velký problém.

,,Zdravím,,já si myslím pokud rodiše jsou spolu 30 let tak jim může být asi něco kolem 50sáti. A také si myslím,že než se ubíjet v nefunkčním vztahu ,který jich vychladnul a každý si žije podle sebe ,je naprosto zbytečný.Nejsou ještě tak staří,aby museli dožít v takové atmosféře .jen kvůli majetku. Sestra je z toho stejně špatná,tak si myslím,že bude mít klid pokud se tento jejich stav rozřeší.Ale nemyslím si,že já tedy bych zapomněla na to zlé ,co je v dané situaci..Nic nejde vrátit ,ani city i kdyby člověk si sebevíc přál a mučit se ,,ne ,,, Rozejít se,pokud mají sílu začít znovu žít,,,i třeba byť sami. Ale žít s člověkem ke kterému nic necítím jen ze strachu ,že nikoho si nenajdu tak to ne.. Tohle by nebyl dobrý start pro starší roky. Tam je třeba pomoci jeden druhému a pod...stáří je jiné ,má více záporů než kladů ,,jsou dost silní,,aby to dokázali?Být si oporou ve STÁŘÍ? To je můj názor a také zkušenost.

Chápu to správně, že jsou pořád spolu v jednom baráku? Mají i nějaké vlastní zájmy? Ideální by bylo, pokud byste měli nějakou chatu nebo tak něco, aby po sobě vaši pořád nešlapali a mohli být taky někdy sami. Ono pokud jsou dva pořád spolu, často by se nejraději zabili bez zřejmé příčiny - prostě už toho druhého nemůžou "vystát".

,,No nevím,jesti je to fajn,po zbytek života před partnerem utíkat. Ba naopak člověk potřebuje si popovídat ,i postěžovat , ale těšit se až vytáhne paty z baráku tak to je tedy na nervy .A pokud se nemohou vystát, tak to chce řešení - od sebe. !

Po čase se bít do hlavy ,že jsem to neudělala dřív, pokud jsem ještě měla sílu.