Rozvod po 30 letech?

Vydrželi spolu hodně roků,klobouk dolů. A tak mi připadá škoda to najednou ukončit. Jsem za svého muže provdána 39 let a když pozoruji ty různé dědy ve svém okolí, myslím, že bych si nepolepšila.Jen bych vlezla z bláta do louže. Je to v tom věku prostě všechno na stejné úrovni - a tím nemyslím, že je to špatné. Přesto bych nikdy už neměnila a dožiju s tím, na kterého jsem zvyklá. Doufám, že můj děda má podobný názor.

Je řada manželství, které si spolu nerozumí, ale čekají, až se děti osamostatní. Možná to k něčemu je. Až děti vylétnou z domu,měli by si rodiče sednout a popovídat si o tom, jak si ten život představují dál. Pokud jsou k sobě otevření, dozví se oba zajímavé věci. A je možné, že manželství bude dobře fungovat dál. Všechno je jen o toleranci a vzájemné domluvě.

Ale zahodit jen tak 30 let, to by mi bylo líto. Oba už nejsou žádní dorostenci a budovat nový vztah, to není jen tak. Spíš bych koukala pracovat na tom současném, aby vydržel a fungoval dál. A že se to nechá, vím z vlastní zkušenosti. I když byly i trpké chvíle, a to byly, pořád to prostě člověk nechce zabalit,pořád má toho svého prvního rád.

Jen tak na okraj: poté, co se manžel v roce 2007 vrátil z protialkoholního léčení /dodnes abstinuje/, vážím si ho tím víc. Za to, co dokázal, že to dokázal a vůbec. Někdo by se rozvedl, poslal ho k ledu. My vydrželi a moc si ho za to považuju a mám ho ráda. Nevěřila jsem už, že to dokáže, že se odrazí ode dna...

Doufám, že to nebude číst, styděla bych se za svůj citový výlev. Ale myslím si, že on to ví. I když jsem mu to nikdy nedokázala říct. Jaga.

30 let přetvářek, s tím, že to kvůli dluhům a dětem musíme vydržet není problém ojedinělým. Hodně rodičů drží zuby-nehty pospolu, kvůli rozpočtu, dětem ... a prostě už to jednou ta slabá nit soudržnosti nevydrží a povolí.

A na otazky jistě poradí jiní nebo spíše rodiče sami. Ono je to jednoduché. Možnosti nejsou. Buď se vyplatí, nebo se dům rozdělí.

A POZOR, vždy je šance, že to rozbouření pomine a zase se dají dokupy. I když pokud to kulminuje 10 let, tak kdo ví.

Než problém s rozdělením domu, zkuste řešit najít to co je spojuje a pomožte je udržet spolu. Teprve pak zjistí jak jsou na tom "ještě hůř"

U takhle starých rodičů, kdy už se to navíc boří delší dobu a jsou ve fázi naschválů, je nejhorší asi to, že budou skoro určitě velmi pevně přesvědčeni, že jim do toho nemá nikdo co mluvit - a děti nejméně. Přesto by možná nebyl od věci pokus dotlačit je do nějaké poradny. Asi bych navrhovala začít tím, že se jich prostě zeptáte - a to v klidu a v pohodě a hlavně bez protěžování jednoho či druhého či snahy dělat soudce - jestli se opravdu chystají rozvádět, jak to z jejich chování vypadá. Jestli snad jeden či druhý někoho mají, kdo by jim stál za nějaké rozváděcí akce (ale rafinovaně! :o)). Vyjádřit jim plnou podporu, ať se rozhodnou jakkoli. Pokud vyjádří jasné ano, tak pak už přes to asi nejede vlak. Pokud to bude vypadat všelijak, tak jim navrhnout tu poradnu s tím, že samozřejmě není v plánu z nich udělat dvě hrdličky, ale že nezávislý a zkušený člověk vidí věci jinak a mohl by jim pomoct věci mezi nimi trochu porovnat, třebas i kolem toho baráku. Hlavně z toho nedělejte tragédii, s tím si teď vystačí sami :o) Jestli se budou štětit, že vám do toho nic není, tak hlavně zůstat nad věcí, neodporovat, a jen se zkusit ptát, jestli byste jim nemohla nějak pomoct.
Sestra by byla v klasické roli, kdy s jedním rodičem žije a druhý na ni platí alimenty. Hlavně jim zdůrazněte, že ohledně majetku se jim velmi vyplatí se spolu domluvit. Soudy se táhnou, lezou do peněz a zpravidla nerozhodují příliš uspokojivě.

Já bych to vůbec nedramatizoval a neřešil. Oni ani jeden nemají v úmyslu odejít v baráku a vědí, že druhého nevypudí ! A že rozvodem se nic nevyřeší ! Takže já tvrdím, že žádný rozvod nebude, jen budou staří dělat trochu itálii, časem je to přejde. Vy buďte nad věcí, berte jejich blbnutí jako směšnost, vám přece nic nehrozí ! A smiřte se s tím, že jeden druhého zabije. Když se s tím smíříte, už se nemáte čeho bát. Já takle řeším krizovky celej život a pohoda !

Myslím, že i kdybychom Vám zde poradili nevím co, nebude to mít žádný vliv na Vaše rodiče. Podle toho jak to píšete si myslím, že Vy už v rodinném domě nežijete. Mluvíte pouze o sestře. Určitě Vás to trápí, ale vězte, že to opravdu není Váš problém. A pokud po Vás vyloženě rodiče nevyžadují, abyste se třeba přikláněla na jednu, nebo druhou stranu, proti tomu druhému z nich, tak bych se do toho na Vašem místě nepletla. Oba jsou to Vaši rodiče a k oběma určitě cítíte lásku. Nemůžete tedy dávat přednost, či za pravdu pouze jednomu z nich. Druhý by to těžce nesl. Pokud máte starost o majetek, i to musíte nechat na nich. Můžete třeba podpořit sestru a spolu si o tom popovídat, ale neplést se rodičům do života, pokud v tom nechcete udělat ještě větší chaos, na který nakonec doplatíte, protože budete stát ve "středu ohně". Věřte mi, že se to pak může velice lehce zvrtnout a jeden i druhý se na Vás budou odvolávat a budou po Vás chtít, abyste stála zrovna při něm a ne při tom druhém. Nevymotáte se z toho, budete z toho mít dost velký problém.

,,Zdravím,,já si myslím pokud rodiše jsou spolu 30 let tak jim může být asi něco kolem 50sáti. A také si myslím,že než se ubíjet v nefunkčním vztahu ,který jich vychladnul a každý si žije podle sebe ,je naprosto zbytečný.Nejsou ještě tak staří,aby museli dožít v takové atmosféře .jen kvůli majetku. Sestra je z toho stejně špatná,tak si myslím,že bude mít klid pokud se tento jejich stav rozřeší.Ale nemyslím si,že já tedy bych zapomněla na to zlé ,co je v dané situaci..Nic nejde vrátit ,ani city i kdyby člověk si sebevíc přál a mučit se ,,ne ,,, Rozejít se,pokud mají sílu začít znovu žít,,,i třeba byť sami. Ale žít s člověkem ke kterému nic necítím jen ze strachu ,že nikoho si nenajdu tak to ne.. Tohle by nebyl dobrý start pro starší roky. Tam je třeba pomoci jeden druhému a pod...stáří je jiné ,má více záporů než kladů ,,jsou dost silní,,aby to dokázali?Být si oporou ve STÁŘÍ? To je můj názor a také zkušenost.

Chápu to správně, že jsou pořád spolu v jednom baráku? Mají i nějaké vlastní zájmy? Ideální by bylo, pokud byste měli nějakou chatu nebo tak něco, aby po sobě vaši pořád nešlapali a mohli být taky někdy sami. Ono pokud jsou dva pořád spolu, často by se nejraději zabili bez zřejmé příčiny - prostě už toho druhého nemůžou "vystát".

Je to jednoduché, pokud se rodiče rozvedou, bude to s jejich majetkem tak, jak se na tom dohodnou. Pokud by se nebyli schopni dohodnout, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.

Vy se sestrou se můžete pokusit si s rodiči promluvit o tom, že se v popisované atmosféře necítíte dobře. Ale to je tak všechno, do majteku rodičům nemluvte.