Věk vs první pohlavní styk

BUĎ SAMA SEBOU!

To je celé.. neexistuje žádné měřítko, kdy je na první sex ještě moc brzy nebo už moc pozdě. Ani nemůžeš poznat, jestli si to některá z kamarádek jen nevymyslela, aby byla IN.

Každý máme jinou povahu, jsme jinak vyzrálí fyzicky i psychicky, každý máme jiný žebříček hodnot. Každý potkáme vhodný protějšek v jinou dobu.

Nech ostatní, ať si žijí život po svém a ty si žij ten svůj tak, abys s ním byla spokojená ty, nemusela ničeho litovat a za nic se stydět. Ono ti nic neuteče, neboj

Milá Bello, mně je teď 17,za půl roku mi bude 18 a jsem na tom úplně stejně jako ty. Když slyším kamarádky jak o to přišli na diskotéce, dělá se mi zle. Jsem taky zásadová, nikdy bych se nemohla vyspat s někým, koho nemiluju a i když mě OBČAS dostane nějaká depka, kdy si říkám, že bych si opravdu měla někoho najít, jen aby ostatní neměli kecy, tak jsem ráda, že mě to nakonec přejde a já zůstanu u svých zásad. Někdy to je složitější, když mám kolem sebe takové lidi, jaké mám (asi jako ty), ale já si pořád opakuju, že já jsem já a ostatní ať si dělají co chtějí. Taky se bojím, že si třeba nikoho nenajdu, i když pár kluků mělo zájem, žádný se mi ale nelíbil jako někdo, s kým bych mohla chodit. A říkám si, že je furt lepší být sama, než chodit s někým, jen abych s někým chodila.

Rozhodně není ani divné ani out být v 17 panna.

Sexu si do smrti většina z nás užije dost (pánové jistě se mnou souhlasit nebudou). Až to přijde tak to přijde, přece se nevyspíš s nějakým klukem jen proto, že už je načase.

Domnívám se, že by sis to mohla znechutit na dlouhou dobu. Až se zamiluješ, poznáš sama kdy nastane čas.A ze své pozice 15 let vdané ženy tě ujištuji, že ty první pusy, dotyky, mazlení atd. ještě před sexem byly stejně nejhezčí.

A když spolužačky začnou zase machrovat tak jim řekni, že je někdy lepší bejt panna než běhna. No ne?

Člověk by měl ke všemu dospět, nemá cenu se do něčeho zásadně nutit. Časem mentálně více dospěješ, začneš se na kluky v okolí dívat jinýma očima, toho pravého najdeš a vše půjde samo. Nemyslím si, že by nějakému klukovi v budoucnu vadilo, že jsi panna, alespoň bude mít jistotu, že od Tebe nic nechytne a nebude Tě otravovat nějakej bývalej Znám třeba pár, kde partneři byli oba "nevinní" když se dali dokupy a možná i proto, že nemají s čím srovnávat, spokojeně spolu žijí. To, že nevymetáš hospody není na závadu, není nic horšího než kuřačka věčně v lihu pro kterou zábava = hospoda.

U přemýšlivějších holek trvá často trochu déle než přijdou na to, co doopravdy chtějí, co je skutečně důležité. Do té doby čekají na nějaký vysněný ideál, i když nikdo takový neexistuje. Pokud se zdá, že ano, je to jen dobrý herec. Btw. na seznamkách je plno holek nad 30 let které pořád hledají pana dokonalého, často až do 45 kdy to vzdají a zůstanou samy. No ale to je skutečně krajní scénář, na který máš ještě tak 13 let čas

Znám několik holek, které přišly o panenství v 19 - 24 letech. Žádná z nich nemá pocit, že by o něco přišla, spíš naopak.

Ahoj,

tyhle problémy se v tvém věku hrozně přeceňují. Přesto tě chápu a dávám ti za pravdu. Není nic krásnějšího, než si počkat a milovat až toho, kdo si to zalouží, kdo je ke mně hodný a koho i já miluji. Pak to bude dokonalé.

Ahoj. Nemá smysl se nutit do něčeho jen proto, abyste se vyrovnala jiným. Není důvod spěchat, takže si počkejte, až to opravdu budete chtít s někým skutečně zažít. O nic nepřicházíte a až potkáte svého vysněného kluka, možná právě toto na Vás ocení...Že jste počkala na něho..

Bello, klidně zůstaň taková, jaká jsi. Proč se měnit k obrazu někoho jen proto, že je to zrovna v módě. Naštěstí je ještě na světě spousta kluklů, kteří ocení to, že jsi taková. Např. já mám syna taky takového založení, jaká jsi ty. A dlouho si k sobě hledal děvče, které by bylo taky takové. A našel . Takže mně jako exot nepřijdeš .

Jsi mladá a jsi´úplně normální. Vážím si Tě za pěkný písemný projev i za Tvé názory.

Tím, že Ti je 17, nemusíš za každou cenu vyrazit za sexem. Je to přece u každého jiné, každý má svá přesvědčení. Některá by dala každému u nádraží, jiná si to šetří pro toho, koho bude mít opravdu ráda.

Poprvé to bylo v mých 19, jemu bylo 23. Dneska nám je 59 a 63 a v říjnu oslavíme 39 výročí svatby. Pro někoho možná trapné, ale věř, že jsem spokojená. Nerozfrndala jsem svůj "pel", jak se kdysi psávalo, někde po zábavách, ale udělala jsem to proto, že jsem k němu opravdu něco cítila. A tak nějak podvědomě jsem věděla, že to bude ten pravý. Byl.

Proto Tě chválím, že k tomuto tématu přistupuješ zodpovědně. Neboj se, až poznáš někoho, na kom Ti bude opravdu záležet, bude to všechno daleko hezčí, oba si to líp užijete a ten chlapec jistě ocení, že jsi "počkala opravdu až na něho".

Tak hodně štěstí. Jaga.

Kdesi jsem četl odpověď, kterou dal zkušený klukovi: když se ptáš, jestli jsi dost starý na sex, tak nejsi. Já sám bych si netroufl radit, asi ani klukovi ne a ž vůbec ne slečně, jen bych přidal poznámku: ne všechny ty patnástiletí a patnáctileté a mladší, co se vytahují svýmí zkušenostmi, nekecají. Možná něco napoví zpravy.idnes.cz/...

ajímavý příspevěk k tomuto tématu je detektivka Dicka Francise "Risk".

Morální podporu si můžete přečíst ve spoustě příspěvků. Pravděpodobně se nenajde nikdo, kdo by vám mohl něco vytknout. Nikomu neubližujete, neděláte nic nemorálního a ve vašem věku se nad tím ani nikdo nepozastaví. Z pohledu chlapa můžu říct, že kdyby se mi slečna třeba v 20ti přiznala, že je ještě panna, tak by mi to snad přišlo i lichotivé, že si mě vybrala jako jejího prvního milence. V 25ti už bych se asi v duchu začal ptát "proč?", ale nejspíš bych to neřešil. Po třicítce už by mi to asi bylo divné a možná bych se začal pídit po důvodech.

Ahoj,

určitě buď sama sebou, jak zde říkají již předešlé příspěvly. Také si nemyslím, že je něco špatného nan tvých názorech, ba naopak mi dle tvého textu přijdeš velmi rozumná, inteligentní.

Já jsem měla první sex pár dní po oslavení šestnáctých narozenin. Bylo to z lásky, žádné hrrr rozhodování podle názorů nevyspělých jedinců. Milovali jsme se po 4 měsících vztahu, půl roku jsme se znali. Jsme spolu doteď, zažili jsme si velmi hezká i velmi špatná období. Nebylo to nic, na co bych musela po 60letech vzpomínat, ale málokdy se podaří, že "poprvé" je podle tvých představ. Ničeho nelituju, naopak. Ale souhlas, v tomto věku je to stále brzy, alespoň to je můj názor, ale je to ryze inviduální záležitost. Já jsem ráda, že jsem o to přišla s tím, s kým jsem o to přišla a neměnila bych.

Avšak mám tu jednu věc, kterou dosud nikdo nezmínil. Zkus polevit ze svých "seznamových nároků" na partnera. Troufám si říct, že nikdo nebude podle tvých představ. Jak to nejlépe vysvětlit? Opět si dovolím uvést vlastní zkušenost. Dost mě štvalo, v mých 15letech, že nikoho nemám. Kdybych aspoň měla nějakou partu kamarádů, jenže ani to jsem neměla. Pouze jednu nejlepší a jednu dobrou kamarádku, tím mé společenské dění končilo. Objevil se můj současný přítel a ano, byla jsem zamilovaná. Začali jsme spolu chodit a nedávala jsem tomu víc jak měsíc. Měsíc uběhl a já tomu nedávala víc než tři měsíce. Nějak to nebylo ono, nepřeskočila žádná jiskra, ne z mé strany. Po třech měsících se to začalo zlepšovat, ale vadilo mi docela dost věcí-nějak se mi přestal líbit, nezamlouval se mi ani styl jeho oblečení, kolektiv, v jakém žije... Celý vztah byl nahoru a dolů. Teď ho miluji se vším všudy a právě ty nedostatky, které mi tak vadily teď z něj dělají výjimečného člověka. Kdybych se s ním na začátku vztahu rozešla kvůli těmto "blbostím", byla bych husa. A opelichaná k tomu.

Chci říct, neodsuzuj lidi hned. V partnerském vztahu bys mohla mít později problémy.