Psychické týrání od matky

Je Vám dvacet? Máte problém s matkou? Tak se osamostatněte, sežeňte si práci a bydlení, tím se vymaníte z jejího vlivu a budete si rozhodovat za sebe.

Ovšem z Vašeho příspěvku jsem nabyl dojmu, že byste ráda samostatnost, ovšem za sponzoringu rodiny. Tak to nefumguje. Nikdo Vám přece nebrání dodělat si vejšku - klidně to jde přece i dálkově! Co se však týče ,,makání za minimální mzdu - no To je přece o tom, co dovedete a chcete. Nemyslím, že by byla vejška podmínkou slušného výdělku.

chce to asi samosattné bydlení asi ze začátku s kamarády prostě někde po vícero lidech (2, max 3) v jednom pokoji, prostě podnájem. třeba www.spolubydlici.cz, ale neidealizujte si, že zrovna zde najdete něco vhodného, je to jen příklad. Nebo třeba přítele a bydlet u něho. Dnešní holky randěj už od 13ti, a i já naprostý amatér co se týče holek a věčně umaštěný nebo zašpěněný od motorek sem měl v 19 ti už poměrně vážnou známost.

Vysoká škola není zárukou dobré práce a životu na úrovni. V dnešní době je vysokoškolsky vzdělaných lidí dost. Ale zase záleží kterým směrem. Některé technické obory mají vzdělaných odborníků málo, v jiných humanitních směrech je velký převis absolventů. Záleží, jakou školu budete mít. Není pravidlem, že mladý člověk s maturitou skončí na pokladně a s vybalováním zboží. To si myslím byla nyní Vaše brigáda. Opravdu nejlepší by bylo si svoje kroky rozplánovat a neřešit s rodinou nějaké dlouholeté plány, nemáte u nich podporu. Přimlouvala bych se za ten výjezd do Anglie, kde se určitě zdokonalíte ve své angličtině. Dál bych nic s rodinou neřešila. Tomu bych podřídila celé své jednání. Určitě práci přes nějakou agenturu, s kterou by jste mohla během roku komunikovat a případně měnit rodiny, či druh zaměstnání, podle zlepšování jazyka. V Anglii totiž můžete najít dobrou práci, nebo se s někým seznámit, kdo Vás posune někam dál. Rok je dlouhá doba. Pokud by se rodina postarala dobrovolně o pejska, tak by neměl být problém. Případně se domluvit se širší rodinou, babička, bratranec apod., nebo známí, sousedé s tím, že by to bylo na ten 1 rok, /pokud by rodiče couvli/. V případě, že by toto nevyšlo, postarat se o pejska jinak, inzerát a cizím lidem. Každopádně, pokud to je Váš pejsek, netlačit a asertivně si pejska sama udat, bez výčitek a vydírání. Pak se sbalit a odjet. Nic Vás tam nedrží, je to Váš život, máte ho před sebou. Rodiče musí počítat, že svoji povinnost splnili a děti jim vylétnou z hnízda. S tělesnými tresty se nikdy nesmíříte. Nejste v tom sama. My jsme byli s bratrem také biti. Otec nás bral do sklepa a tam nás mydlil a přitom řval, proto jsem stavěl tak hluboké sklepy, aby vás nebylo slyšet. Bratr se šel ve 13 letech kvůli strachu z bití oběsit. Nikdy nezapomenu, když jsem běhala po lese a hledala jsem ho. Bylo mě 11. Nemohu zapomenout, s otcem se nestýkám, a jsem ta špatná, otec vše popře. Bylo by toho víc, ale nebudu rozepisovat. Hodně štěstí.

Psychické týrání, ale i fyzické je něco strašného. Ale z psychického se dostáváte spoustu let. Kdo to nezažil, měl vánoce každý den a neumí si to představit. Taky jsem to zažila.. Nepíšeš, co všechno ti máma říkala. Je to individuální a každý to nese jinak. Snažila bych se co nejdřív jít pryč. Tvůj otec je opravdu slaboch, když se vás nezastal. Jinde je to zas obráceně. Zajdi si do nějaké poradny psychologické.

Já bych si požádal o výživné soudně /aby mě nemohli vydírat/ a pak se ubytoval někde na koleji. Až bych dodělal školu, tak tradá do ciziny. Pes není dítě a pokud ho mají rádi, neublíží mu. Ale tohle vy asi nezvládnete...výmluvy, výmluvy...