doplněno 23.01.14 21:29: A víte co na to sociálka? Říká, že v dneší době nesmíte dítě uhodit. Ale, proč je čím dál více mladistvých delikventů.
doplněno 23.01.14 21:57: Ale tady nejde o přecházení přechodů. To snad nemusíme řešit. I malé dítě vám řekne, když ho "seřvete" tak to řekne socně. Rodič má svázané ruce.
0x
No já zastávám názor, že výchovné plácnutí, nebo pohlavek je nejúčinější vychovávací prostředek. Bohužel se na to tato doba dívá jinak.
Nejsem sadistický Herodes, který se vyžívá v násilí na dětech, ale přesto zastávám názor, že mnohdy průplesk vydá za několikahodinové litanie. Dítě prostě musí mít meze. Přirozeností dítěte zase je zkoumat, kam až může zajít, nakolik jsou ony meze pevné a neporušitelné. Ano, v ideální společnosti lze ideální dítě vychovávat pouze zvednutím obočí a ono jistě samo pochopí, že to co dělá je nevhodné. Bohužel, nežijeme v takové společnosti, děti se mnohdy mezi sebou trumfují, kdo udělá větší lumpárnu. Pokud prostě dítě nepochopí domluvy, myslím, že nastal čas na vztažení ruky, pokud možno co nejdříve po ,,přešlapu´´. Takže za sebe radím - pokud si dítě koleduje, no tak si holt vykoleduje. Pokud nezvládnete výchovu šestiletého děcka, tak v jeho pubertě už budete jen přihlížet s němým úžasem.
Ostatně - vypadá to, že i odborníci už konečně došli k názoru, že je třeba výchovných pracovníků typu Igor Hnízdo:
0x
Co znamená "zlobí moc"? U nás doma se fyzické tresty používají naprosto minimálně, řekl bych, že čím starší dítě tím méně fyzických trestů. Když mi dítě potřetí vběhne do silnice, tak ho po zadku plácnu, protože vysvětlování evidentně nezabralo. Ale když se dítě nudí a zlobí z nudy, tak ho bít nebudu, ale zabavím ho, dám mu práci, jdu s ním něco dělat.
Takže za zlobení se u nás fyzické tresty nedávají, u nás se zlobení řeší a netrestá.
doplněno 23.01.14 21:22:a trochu praxe nejspíš mám, mám pět dětí ve věku od půl roku do patnácti let
Zatím nám tenhle přístup funguje dobře.
0x
Pokud si to zaslouží, tak ano. Podívejte se, co roste z dnešních dětí, které mají doma americkou výchovu a už ve třech letech dirigují rodiče.
doplněno 24.01.14 13:10:Fido, pletete si mlácení děti se zaslouženým pohlavkem nebo plácnutím přes zadek. Je to velmi propastný rozdíl.
doplněno 24.01.14 13:15:A samozřejmě to nesouvisí s nějakým špatným vběhnutím do vozovky, ale s úmyslným špatným či agresivním chováním. Já se považuji za docela dobře vychovanou, jako dítě jsem byla rozmazlená a problémová, takže facky od táty byly zasloužené. Nepomáhaly ani opakované domluvy, natož nějaká trpělivost. A rozhodně to nemám tátovi za zlé, ani nelze mluvit o nějakém mlácení. Naopak jsem ráda, kdyby se mnou jednal s nekonečnou trpělivostí a v rukavičkách, tak jsem také možná podlehla genů biootce a dopadla špatně.
Bohužel dnes je takové plácnutí nebo pohlavek považováno za mlácení. A jde dost dobře vidět, kam taková výchova směřuje. Zíral byste, koli čtyřletých dětí ze školky doma velí, vše je podle nich a rodiče všechno omlouvají.
martino já zírám, v jednom příspěvku říkáte jak se má správně vychovávat a v druhém schvalujete mlácení dětí? Ještě k tomu jen tak od pasu. Rodič vychovává své dítě, to mu dává jeho výchovu zpětnou vazbou a pak ho za to zmátím?
Tudy cesta taky nevede ! Nesmíte ani moc zlehka ani násilím, proboha.
To se Vám ta výchova tedy zaručeně podaří. Toje to co jsem psal. pevné zásady, pevné nervy a trpělivost.
Argument protože zlobí není důvod k naplácání !
0x
To snad nemusíme řešit. I malé dítě vám řekne, když ho "seřvete" tak to řekne socně. Rodič má svázané ruce.
Ale vůbec ne! Pokud jsou s dítětem výchovné problémy, tak musíte být Vy ten první, kdo osloví např ped-psych poradnu! Rozhodně se nesmíte nechat zahnat do pozice, že děťátku se něco znelíbí a Vás bude stavět do latě v případě, že na něj třeba jen zvýšíte hlas. Takže má rada - oslovte odborníky, spolupracujte s nimi. Klidně i s tou ,,socnou´´. Naše děcka jsou adoptovaná, takže jsme od počátku pod drobnohledem, ovšem to rozhodně neznamená, že samou opičí láskou necháme děti zvlčit. Podobné heslíčka o socně na nás zkoušely děti též, obzvláště když je postihla vlna nepochopení zlých rodičů, kteří je prostě nutili k plnění školních povinností, pořádku a pod. Pomoc jednoduchá - domluvili jsme jim schůzku právě s psycholožkou, mohli jí vylíčit veškeré příkoří, kterého se jim dostalo. Prostě pokud se dítě stává neřízenou střelou, je to nutné řešit a já stále trvám na tom, že v případě potřeby není od věci sáhnout k pohlavku. Samozřejmě ty pindy o mlácení dětí je třeba filtrovat, myslím že žádný normální rodič nebude dítě z vývchovných důvodů mlátit.
Ovšem jelikož je toto poradna, tak i já čekám na to, kdy ringo, xixi a pod přestanou mlžit a odtajní své naprosto jedinečné metody, kterými dokáží mládež formovat k úctě, poslušnosti a morálce a to ,,bezdotykově´´. Velmi rád se poučím, nepovažuji se za střed vší moudrosti světa. Mám však ambici vychovat děti tak, aby z nich nebyli nezvladatelní fracci, kteří jsou dnes postrachem mnohých míst a měst.
0x
Jsem ze tří dětí, na zadek jsem dostávala i vařečkou ale (fido, klídek) krvavá jelita jsem neměla a až tak moc si z nářezu nedělala. Vychovala jsem jednu dceru, sice to bylo dítě bezproblémové ale i ona dostala na zadek, má zatím jednu dceru a kdyby byla výchova jen na ni, podle chytrých knih o psychologii dítěte, tak si vnučka diktuje od narození. Jsem sice babička ale já tu vařečku klidně vytáhnu, nejdřív domluva a když to nemá účinek holt nastoupí výchovných pár na prcku. Budete se divit, vnučka mě má moc ráda a v pátek chodí pravidelně z batůžkem na víkendový pobyt.
Jednou jsem byla svědkem, když matka asi 10ti letému synovi jednu vlepila (nic moc facka) a ten frtacek na celou ulici začal křičet, že ho mlátí a on jde volat na jakousi linku naděje pro týrané děti.
No, dík, to jsme to dopracovali. Nejsem pro aby rodiče děti mlátily jak nezralé žito ale pár na zadek ještě nikomu neuškodilo a nepoškodilo jeho fyzický a psychický vývoj. Ano příklady táhnou, nemůžu vlepit děcku facku za to, že si nečistí zuby když to sama nedělám ale když mu 2x řeknu nedělej bubliny v kakau, vyleješ ho a ono si nedá říct, nezlobte se ale už ji má, příště už to nedělá nebo když ano a zkouší co si může dovolit, stačí říct jen 1x.
Taky sem jako malej parkrat dostal zaslouzene vareckou na zadek. Ale pokazde me nejprve tata vycpal kalhoty polstarem.
0x
Zaslouží. Nemusí to ani bolet, jde o to, aby si dítě HNED uvědomilo, že je trestáno a za co, jde hlavně o psychický moment...
Přesně tak jsem to myslel!
Když chcete psa potrestat nebo odměnit, musíte okamžitě, aby věděl za co. U dětí to je trošku podobné, pak to funguje...
doplněno 24.01.14 00:33:Správně mířená facka ve správnou chvíli vůbec nemusí bolet!
Omlouvám se za opakované přirovnání ke psům, ale ony ty výchovné metody fungují podobně jako u dětí, nejdůležitější je důsledná výchova a okamžitá reakce na průšvih i na pozitivní chování.
Neublížil bych dítěti ani psovi, proto jsem některé kamarády udivoval tvrzením, že "moje Bettynka nějak zvlčila a neposlouchá, budu jí muset pročistit ouška klackem" - šlo o to, že když si moje milovaná pesinka začala dělat vlastní hierarchii ve smečce a začala mne evidentně přehlížet, stačilo vzít do ruky klacek, a vše bylo hned v pohodě, v tom horším případě jsem ten klacek vzteky přerazil o nejbližší strom, třeba. Naprotsto to stačilo...
Někde jsem už četl:
Pohlavek nebo plácnutí není trest, ale prostředek komunikace. Když totiž dítě opakovaně nereaguje na ústní napomínání nebo výzvy (andělsky nebo ďábelsky) tak pak musí nastoupit jiný způsob komunikace, a na ten už normální děti většinou reagují i když třeba nakrátko.
Samozřejmě nejsem zastáncem výprasků, jak to bývalo dříve zvykem - i já to pamatuji ... ale neznám případ, že by láskyplný výprask byl nerozumný a škodlivý. V žádném případě nesmí dojít k poškození (modřiny, krev atd) - pak je to neomluvitelná surovost a většinou trauma pro oba: trestajícího i trestaného a přinese to spíš více zla než dobra (nemluvě o možných následcích sociálních a trestně-právních).
Ale některý trest, třeba s minimálně viditelnými následky, může být až trýznivý a ten potom zanechá hluboké stopy ponížení a z toho plynoucího vzteku či odporu. Oblíbeným trestem bývalo ve školách i doma silné zakroucení vlasů nad ušima nebo bití rákoskou či pravítkem přes natažené ruce. Takže toto už nikdy, nikdy a zase nikdy. To je jen projev malosti, zbabělosti a ubohosti trestajícího.
0x
Ano, dobrá poznámka. I dnes to lze u některých dětí pozorovat a je to tragedie. To dítě neočekává pohlazení po vlasech, ale pohlavek nebo ještě horší věci.
Ale je přeci velký rozdíl mezi takovým dítětem které strčí hlavu mezi ramena a očekává ránu a mezi normálním dítětem, které je potrestáno za NĚCO. Doma jsme dostávali na jak se říká na prdel, a pohlavek. Co rozlišuji, a co bych svému dítěti nikdy nedal, to je facka. Takový ten políček zepředu na tvář. To mi příjde, na rozdíl od pohlavku, ponižující. Neptejte se mě proč, sám to nevím proč mi to přijde ponižující.
Za svůj život jsem třikrát dostal opravdový výprask řemenem od táty. Dodnes si pamatuju za co, a nemám pocit křivdy. Tehdy jsem ho měl, ale dnes tátu chápu, proč to udělal.
Ono totiž při těchto tělesných trestech, je hodně důležité to nepřehnat. jak v množství, tak v intenzitě. Čeho je moc, toho je příliš a ztrácí to, jako každý trest na účinnosti. A nic víc už není.
A tak bych tuhle svoji zkušenost ukončil spíš jen akademickým dotazem. Proč každý kdo se přizná, že tělesné tresty občas použije, je okamžitě, bez přemýšlení, ocejchován titulem tyrana, nehodného svých dětí?
0x
Mám ve školce odučeno mnoho let. Zeptám se: Jak je možné, že učitelky zvládají 25 malých děti bez plácání, bez řevu, bez drastických trestů? Jak je to možné? Je to tím, že laskavá důslednost vytyčí dítěti hranice, pravidla. A o to tady jde. Dítě musí vědět, kam až může. Musím vám říci, že je pak klidnější, sebejisté. Občas vyzkouší, jestli to stále platí. 
Plácání přes ruce, po zadku, dítě učí, že je to tak vpořádku, že to tak má být. Dozví se, že rána je normál. 
Nic snadnějšího, jak si takhle vynucovat hračku, pozornost, moc. V dětství i v dospělosti. Rodiče a kantoři to tak dělali a ti jsou vzorem, je to tedy vpořádku. Ne?! Většinou není třeba vychovávat, ale jít příkladem. Ať je to způsobem řeči, řešením konfliktů, dodržování společenských pravidel. Dát dítěti čas na to, aby splnilo to, co žádáme, aby si to v hlavičce srovnalo. Ne dlouhými řečmi, ale holými větami a pak krátké vysvětlení, proč jsme tohle chtěli. Ale velmi krátce. Ne však: Protože jsem to řekl! Když na dítě začneme řvát, vyděsí se a v panice neposlouchá, co říkáme. A pak, samozřejmě nesplní náš pokyn. Proto všechno a hlavně důležité příkazy je potřeba říkat srozumitelně, normálním hlasem. Když je dítě roztěkané a nevnímá nás, je potřeba se ho dotknout, podržet za ruce, podívat se do očí a normálním hlasem vydat pokyn.Když se naučíme tohle a dítě pochopí to, co od něho žádáme, není potřeba takových nelogických zkratek, jako je rána. Ale znovu opakuji: Příklad! Nemůžete vyžadovat např.uklízení hraček, když sami trousíte věci po bytě, slušné vyjadřování, když jste sama "kuřička", čisté stolování, když dlabete lžící, laskavé jednání s lidmi a vlastně i s vámi, když jste hulvát. Atd, atd. 
Kdyby kantoři měli vaši logiku, většina by byla v celách smrti. A to, že v televizi vidíme pár hajzlíků, nad kterými zůstává rozum stát, těch je opravdu jen pár. Včetně toho, který se tady ptal na 3 z chování za to, že hodil v divadle kantorovi petardu pod sedadlo. Zajímala by mně jeho rodina.
Nemůžu jinak, než souhlasit. Mám velmi vzteklého a živého syna. Plácání nepomohlo, naopak když se vztekal, začal na oplátku mlátit a kousat mě. Jakákoliv známka rozčílení z mé strany nefunguje. Co naopak funguje velmi dobře, když se začne vztekat a to je několikrát za den, je motoda pevného obětí. Když sevzteká, že nechce jít ze školky, pevně ho obejmu a v klidu mu říkám, že ho budu držet tak dlouho, než se přestane zlobit a bude chtít odejít. Když se mi chce vysmeknout a skočit pod metro, což je také alespoň jednou denně, chytnu ho za ruce (když se vzteká, začne jimi mlátit kolem sebe), sednu si k němu na bobek, donutím ho, aby se mi podíval do očí a pak mu klidně řeknu, že v metru mi nemůže utíkat, protože spadne pod vlak a budeme ho sbírat po kusech.
"pb" metoda obětí je dobrá a většinou funguje, doma u hodně vzteklých dětí, funguje i vlažná voda, stačí jí stříknout pár kapek. Ale toto přece nemá nic společného s "obyčejným" neposloucháním. Mám pocit, že se v tomto vlákně, nerozlišuje týrání dětí a pár na zadek a ti co jsme se veřejně přiznali, že to plácnutí používáme, jsme tyrani hodni odsouzení, špatní rodiče kterým by děti měla sociálka odebrat. Já nemám ráda tresty ve formě zákazů, nesnáším vykázání neposlušného děcka do jeho pokoje a už vůbec ne, potupné postavení provinilce do kouta. Ještě bych dodala, že ruka nikdy netrestá i u výchovy psa je ruka ta co hladí a chci-li ho plácnout mám v ní třeba noviny.
Záleží také na tom, co považujeme za zlobení. Tímto slovem můžeme označit spoustu projevů chování. Když jsem nemohla dítě nějak uklidnit, posadila jsem ho na polepšovací židličku. Byla to normální židlička, kterou jsem postavila mezi okna, odkud mělo dítě rozhled na všechny strany. A tam se polepšovalo, bez proslovů k dětem, bez shazování. Rozhodnutí bylo na něm. Když přišlo, že už je polepšený a já viděla, že se zklidnilo, mohl si jít hrát. Když jsem viděla, že je ještě rozjívený, udělala jsem velké divadlo s nakukováním do pusy, nosu a uší. A uviděla jsem, že tam zlobení ještě je, že ještě je třeby posedět a polepšovat se. Sranda? Fungovalo to. Bez plácání, bez kraválu.
Moji drazí, Teď mně teda poraďte, co s mým dvouletým vnukem. Vychovala jsem tři děti a nyní vnučku (9let). Bez nějakých problémů. Na zadek tihle všichni dostali tak 5x dohromady. Ale tenhle malý ďábel... Je strašně divoký, je nezvladatelný. Řeknu mu : Pozor, ať neshodíš skleničku". On ji vezme a hodí na zem. Běda, když se dostane ke krabicím s hračkami, vše lítá kolem. Chtít po něm, aby to uklidil, to je nadlidský výkon. Je to to dítě, co si lehne na zem a začne mlátit nohama o zem. Něco se mu nepovede, tak se sebere, jde k mladšímu bráchovi a toho škrábne v obličeji do krve, Tady vás třeba napadne, jestli se tomu menšímu nevěnujeme víc než jemu. Ne, nevěnujeme. Je jak neřízená střela. Tělesný trest? Dostane přes ruku, jde, provede něco co nemá a příjde s nataženou rukou, aby přes ni dostal. Postříkání vodou - nepomůže. Fakt už si s ním nevíme rady. Snažíme se všichni být důslední, klidní, vyrovnaní, ale... přiznávám se, že když ublížil menšímu bráškovi, tak jsem mu jich nalupala a ...on se běžel vyvztekat na křeslo a přitom stihnul toho malého opět nakopnout. Ve světlých chvilkách si s ním docela hezky hraje. Se starší sestrou (9let) to je to samé. Jen se chce řezat, kousat. Jak není po jeho, je zle. Co s ním?
Sebod, všimla jste si, že jsem nikomu nenapsala, ať jde k psychologovi? Za ty roky, co tady jsem, jsem to napsala snad jednou. Teď bych to chtěla říci, se vší zodpovědností vám: Zajděte za dětským psychologem. Chování vašeho vnuka nevyřeší nikdo z nás. Ani normální psycholog. Musí to být specialista na děti. Mohou tam být znaky autizmu, hyperaktivity, špatné chemie mozku. V dětských denních stacionářích bývají, ale vy si ho určitě najdete sama. Musí to být pro celou rodinu peklo. Cítím s vámi.
Babčo. Dcera to už řešila u dětského lékaře. Prý že je to normální, že takhle děti zlobí. A že nějaké spec. vyšetření až po třetím věku dítěte. Já se také domnívám, že "něco" není v pořádku. Děti vyrůstají v klidném prostředí. Teda klidném, no když odmyslím toho divocha. Děti všichni milujeme, ale ne takovou tou opičí láskou. Fido, sebekriticky přiznávám, že určitě všechno neděláme naprosto vzorně 
. Ale kde se v něm tohle bere, nechápu. Takže zatlačím na dět. lékaře, aby nám doporučil nějakého specialistu.
0x
ra252, nechci být za chytrou, ale já jsem také byla bita jako žito, do krve, koženými důtkami. Teď mám vnuka, který má malou mozkovou dysfunkci a poruchu soustředění. Jako bych viděla sebe. Nedostal snad ještě nikdy v životě. To znamená, že to jde i bez rány, bez bití. Lump z něho nebude. Vím to. A naopak, z klidných dětí lumpové vyrostou jen díky špatné výchově.
"babkazov" snad je rozdíl mezi tím dítě plácnout a dítě bít, rozdíl je i v tom, zda má dítě diagnostikovanou nějakou poruchu, plácat autistu a dítě s LMD je tak trochu zbytečné, to děcko nechápe, že něco provedlo. Závidím vám, že už dnes si jste jistá co z vašeho vnuka vyroste za člověka.
Já bych to nechal na rodičích. Na své dcerky jsem nikdy ruku nevztáhnul, nebylo to třeba. Ale tátovi jsem vděčný, že on ji na mně nešetřil.
Dostal jsem festovní facku i od pana učitele někdy v osmé třídě. A i za tu jsem vděčný i když jsem ji chytil neprávem. On, když zjistil svůj omyl, zavolal si mne k tabuli a před celou třídou se mi omluvil. Myslím, že tím mně i celé třídě něco podstatného ukázal.
0x
Pb, Lidus, metoda obětí samozřejmě bude fungovat,
protože je konečná, že (obě jste zaměnily oběť s objetím).
------- Metodu "pevného objetí" považuji za týrání dítěte a za omezování jeho osobní svobody. Plesknutí přes zadek má na psychiku dítěte mnohem menší dopad.
Ivzez já původně napsala je a pak opsala bě abych tu nebyla za blbce, jak vidno stejně jsem, dobře mi tak.
Taky mám své zkušenosti , tři děti a pět vnoučat.Přímo nesnáším styl výchovy - počkej doma to bude mazec řeknu to tátovi a ten si to s tebou vyřídí. Dítě je stresované , bojí se a vymýšlí si výmluvy.Já nevím , nemohu říct že by děti dovíjak zlobily. Vše jsme řešili po dobrém. Vychova dětí má být založena na důvěře dětí k rodičům a dítě ví že kdykoliv může přijít a svěřit se. Do takových 13 let nebyly žádné problémy, později ta doba puberty se občas objevila v zatajování , nevhodého oblíkání , nedodržení slova a pod. Nikdy jsem děti nebila, nenávidím to , je to metoda z pozice síly a autority. Na zadek plácnutí není bití, to samozřejmě u každého proběhlo. Ani mí děti nebijí má vnoučata, vše řeší domluvou a maximálně sankcí, telku , počítač atd.Chudinky bité děti a co jich bohužel ještě dnes je.Hlavně v rodinách kde se pije , křik a hádky. Tak to si dítě užije. Na co bude jednou vzpomínat?
0x
Můžete mi tady, prosím, napsat, za co si dítě zaslouží dostat (facku, na zadek, pohlavek)? Já beru plácnutí malého dítěte, tak dejme tomu do tří čtyř let, pokud opakovaně provádí něco co nemá, bylo mu vysvětleno proč to nemá dělat a ono se do toho pouští stále, pak přijde na řadu plácnutí přes zadek/ruce. Ale opravdu nevím, jaký důvod bych musel mít, abych uhodil starší dítě. Ta facka, rána přes zadek, pohlavek vede spíš jen k vybití vzteku, frustrace a neschopnosti řešit problém jinak toho kdo ránu udělil.
Xixi, jak budete řešit opakovanou agresitivitu dítěte, opakované úmyslné ničení hraček a zařízení domu, úmyslné propíchnutí zahradního bazénu, úmyslné ubližování sestře?
Kupříkladu já propíchnout bazén, tak dostanu takový výprask, že si ho budu dlouho pamatovat, a taky rozhodně budu vědět, za co ten výprask byl. Osobně jsem dostala na zadek třeba za zničení dveří, do kterých jsem se trefovala nožem (předtím vysvětleno, že to nemám dělat), pořezání záclon, volání na erotickou linku za 5000,- nebo za zničení školního vybavení. A věřte, že ústní domluva se mnou tehdy opravdu nebyla možná.
doplněno 25.01.14 10:48:Ano, to bude asi nesporné. Nicméně pár zasloužených facek to dokázalo napravit. O nějakém mlácení nemůže být ale ani řeči.
Neznám ve svém okolí žádného takového, kterému by uškodilo zasloužené plácnutí po zadku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.