Řízení auta je problém

Pokud nemá talent, dobrá, nikdo není dokonalý. Ale pokud má strach, tak ať raději uváží, jestli je vhodné jezdit.

Jestli strach neprekona, nema za volantem co delat. Strach tam nepatri a muze zpusobit vaznou nehodu a to i pro ostatni!

pro nekoho to rizeni proste neni. Neni to nic zvlastniho a jen protoze ma v garazi auto, neni nutne do jizdy nekoho nutit. Nicmene, doporucil bych kondicni jizdu v autoskole, stoji to par stokorun, jizda je v provozu a bud to vyjde a nebo ne. Asapon bude vedet na cem je.

Souhlasím s Martinem a ještě doporučím Školu smyku, je kurz, kde naučí reagovat na různé situace na silnici, kdy se auto může dostat do smyku a tím pádem do nebezpečí. Kdybych si ji udělala předloni na podzim, neskončila jsem v zimě ve škarpě...

V každé autoškole si může koupit kondiční jízdy podle libosti. Ale podle mě stačí se párkrát projet na nějaké méně frekventované okresce, aby získal jistotu, a ono se to poddá.

Josefe, zeptám se tě: PROČ? Ať už má důvody jakékoli, tak prostě nechce, nepotřebuje ... Proč ho do toho chceš nutit? Pokud on jednou pocítí potřebu, tak se možná budeš divit. Pokud ho budeš nutit, tak on to bude oddalovat a oddalovat. Zájem nebo potřebu musí mít on. Někdo se bez toho prostě obejde.

Na parkovišti si nacvičí rozjíždění, brždění, couvání, to je otázka dvou hodin, zbytek se naučí jedině v provozu ve městě, na dráze se nenaučí vůbec nic, zatáčet volantem umí i cvičená opice, on potřebuje provoz, značky, křižovatky, jezdit, jezdit a jezdit, nic víc.

Hlavní otázka je, jestli chce případně potřebuje, nebo nechce. Uvedu dva příklady. Moje tchýně nikdy neřídila, řidičák měla 30let v šuplíku. No a pak se rozvedla, na krku nyní 90ti letou maminku a najednou vyvstala nutnost začít řídit, protože shánět pořád někoho, kdo odveze k lékaři, na nákup atd., to zkrátka nelze. Takže prostě začala a řídí. Já jsem taky antitalent, co měl nekolik let řidičák v šuplíku a vůbec nechápu, že mi ho tenkrát dali. Ale jednoho dne jsem se naštvala a začala řídít. To protože už mě nebavilo čekat několik hodin na partnera, než si pro mě přijede. Řídit dobře nikdy nebudu, některá parkovací místa pro mě nejsou a nikdy nebudou, protože náš Passat je na mě moc dlouhý, ale zatím jezdím bez nehody a velmi galantně a nedělá mi problém ani pražský provoz ve špičce, kam by si leckterý vesnický řidič netroufl.

Nějaké místo pro nácvik ovládání auta se jistě najde, hlavní je to, koho si vedle sebe posadit. Protože to musí být někdo, kdo umí učit a nebude vystresovaného řidiče-začátečníka stresovat.

Kdybyste napsal aspoň okres, odud jste, tak by vám někdo mohl snad poradit, kde se dá jezdit. Jinak můžete na cvičné ploše, nebo poli, prostě co není komunikace (a nic nepoškodí) nebo na moc nepoužívané komunikaci. Nebo si zaplatit cvičné jízdy v autoškole, asi ideální, potřebuje se pohybovat v provozu!

Ahoj. Moji, dnes už bývalou ženu přestalo bavit, se všude nechat vozit jako medvěda a udělala si papíry na auto a dokonce i na motorku. Pak dostala auto a ze mě se stal svododný člověk. To vyježdění si už zařídila sama. Dcerka má papíry asi 10 let a taky se nechává převážet jako to zvíře. Naštěstí jsem ji přesvědčil a začala sama pojíždět mezi městy a teď už dává i okresní město celkem v pohodě. Pochopila, že až bude mít dvě děti, že jejich přeprava pro ní bude jednodušší. Jen nechytila konec STK a dostala první pokutu. Všechno je jednou poprvé.

Zaplatit si kondiční jízdy v autoškole. Problém je v psychice a pocit, že ten vedle má taky pedály, aby auto zastavil, to může napravit. Pak pro začátek je dobré jezdit s někým v nějakém starším autě, aby případná odřenina finančně tolik nebolela. Nejhorší je prvních 10 000 km.

Některé "řidiče" poleje pot jen když si sednou na místo řidiče a mají otočit klíčkem.

Doporučuji kondiční jízdy v autoškole.Měla jsem kdysi podobný problém.Udělala jsem si ŘP a zkusila pár jízd s mým te´d již ex. Jako začátečník jsem byla vystresovaná,protože on řidič z povolání mě nestále " peskoval".Došlo k situaci kdy mi auto chciplo na křižovatce a ja nebyla schopná se rozjet. Řval na mě tak,že jsem vystoupila z auta a odmítla už řídit.

Posléze jsme si pořídili dražší auto,kde jsem nebyla puštěna za volat vůbec, ze strachu že miláčka nabořím...a ani jsem nechtěla, strach byl větší než chuť,prostě trauma jak blázen. Po rozchodu,už nebylo kdo by mě vozil, takže jsem si zaplatila kondičky v autoškole,půjčila si stařečka od otce a začala jezdit sama..Dnes po letech a změně zaměstnání,kde jsem nucena řídit denně jsem "vyježděná".Je to také díky mému příteli,který se rád nechá vozit a do řízení mi nekecá...naopak mu nedělá problém zapůjčit mi bez obav svoje auto. jen mám občas problém u benzínky, jelikož střídám aut několik a každé je jinak dlouhé,jinde nádrž...

Chce to ale jezdit jezdit a jezdit a nebát se!

Je potřeba aby uměl dobře ovládat auto (to po běžné autoškole rozhodně neumí) - nejlíp volná plocha, uzavřený okruh atd. a instruktor který umí vysvětlit jak a opravit chyby. = naučí se rozjíždět (i do kopce), zatáčet, couvat, brzdit. (na to stačí kondiční jízdy autoškoly)

Pak to samé, ale o stupeň výš, opět uzavřená plocha - naučí se prudké brzdění, ovládání auta ve smyku, řešení různých krizových situací. (Škola smyku, ale to vyjde draho, za půl dne se to těžko naučí). Spíše najít ve svém okolí zkušeného řidiče, ktarý ho to naučí "za pár piv", hledejte řidiče se zkušenostma z rallye apod.

Pak si zvyknout na provoz, opět by šly použít kondiční jízdy nebo jezdit se zkušeným řidičem. Nejdřív po klidných silnicích, pak postupně větší provoz, město, složitější křižovatky atd.

Pokud má psychický blok, tak by nebyla od věci spolupráce s psychologem.