Kamarádka, jak pokračovat?

Zdravím,

Nejdříve bych Vám chtěl říci, že sám vím, že rešit to teď, v mém věku...je asi naprosto zbytečné, nicméně bych si chtěl poslechnout Váš názor a rady, jakožto zkušenějších

Před rokem k nám do třídy na základní škole přišla jedna dívka, hned jsem se s ní skamarádil a docela jsme si rozuměli.Máme společný pohled na svět, smysl pro humor a vůbec krásně se doplňujeme.Bral jsem jí jako kamarádku, ona tak stejně bere mě.Nicméně se obávám, že jsem se do ní tak " trochu " zamiloval...a nevím jak dál.Ona ví, že ji mám rád, lychotím jí, říkám jí, že je krásná...že jí to sluší, bavím se s ní ať už ve škole či na FB, když můžu tak jí pomůžu, utěšuji...atd. atd. dokonce jsem pro ni napsal i básničku,ze které měla údajně velikou radost.Ona mi řekla, že mě má ráda víc jako kamaráda a jinak než ostatní...ale co si o tom mám myslet? :O Když jsme se o sobě bavili, tak došla k závěru, že ještě není připravená na nějaký vztah s klukem ( Ještě dodám, že jsme oba dva 13 let starý ) že zatím chce být jenom kamarádka...a pak možná něco víc.Já jsem to akceptoval s tím, že vlastně sám nevím,jak bych s takovým vztahem naložil...nedokážu si to pomalu ani představit, jenom v mých snech je to absolutně dokonalý...a ničeho se tam nebojím.Když jsem se teda snažil být jejím kamarádem, tak jsem se jí zeptal ( né jednou, ale postupem času ) jestli by někdy se mnou nechtěla zajít ven.Ona na to zareagoval stylem :"Promiň, ale nebudu doma,,,chodím ven s kamarádkama,,,,Celou zimu se musím učit," apod. prostě to vždycky nějak zamluvila a já už teda vážně jako nevím...nechci na ni tlačit, nechci abych ji obtěžoval, nicméně pokud chce být kamarádka tak bavit se jenom ve škole je ubohé, ne? A teď k tomu všemu bych řekl, že ona by se mnou chtěla chodit, klidně hned ale je tu určitý blok z její strany - rodiče. Ty představují poměrně veliké mínus pro mě.Ona s nimi má naprosto krásný vztah, což je hezké a občas jí to závidím, ale říká jím naprosto všechno...cokoliv jí někdo napíše, každou hádku jim vylíčí, prostě se se vším svěřuje...takže každá hádka nebo zápor mezi námi, který proběhne a ona ho řekne rodičům mi snižuje šanci s ní navázat nějaký mimo školský kontakt (nepočitám-li internet).Jak mám teda pokračovat? Její rodiče na ni tlačí, aby se vším počkala, že má času dost, ať semnou ven nejde apod. a já jsem z toho jelen.Ono je možná zbytečné tohle vše teď řešit, nejlepší by bylo nechat tomu naprosto volný průběh,že? Ale já vážně nemůžu, myslím na ni v jednom kuse...nejradši bych jí dal celý svět v hrstce kdybych mohl.Asi bych k tomu přidal kousek textu z písničky od dřívějšího Killaze :"Řek jsem ti věci kerý neví nikdo jiný, já ti věřím víš na mě tolik špíny...chci aby si věděla,že chystám se dát...ti svoje srdce ale nemůžu čekat ou no..." Tak Vás tedy prosím o veškeré Vaše rady apod. případně mi napište Vaše zkušenosti. Děkuji a přeji hezký zbytek večera.